Důvěřujme v Jehovovo slovo

„Důvěřoval [jsem] v tvé slovo.“ (ŽALM 119:42)

 1. Co je možné říci o totožnosti a smýšlení pisatele 119. žalmu?

SKLADATEL 119. žalmu miloval Jehovovo slovo a hluboce si ho vážil. Je možné, že tím, kdo tento žalm složil, byl judský kníže Ezekjáš. Pocity, které jsou v této inspirované písni vyjádřeny, odpovídají tomu, jak Ezekjáš smýšlel. V době, kdy byl králem nad Judou, „stále se přidržoval Jehovy“. (2. Královská 18:3–7) Jednou věcí si ohledně skladatele 119. žalmu můžeme být jisti: uvědomoval si svou duchovní potřebu. (Matouš 5:3)

 2. Co je námětem 119. žalmu a jak je text této písně uspořádán?

² Ve 119. žalmu vystupuje do popředí hodnota Božího slova neboli sdělení.a Tato píseň byla napsána v podobě akrostichu neboli abecedně, což pravděpodobně mělo sloužit jako pomůcka k zapamatování. Všech 176 veršů vychází z hebrejských písmen v jejich abecedním pořadí. V původní hebrejštině je každá z 22 slok tvořena 8 řádky, jež začínají stejným písmenem. K výrazům, které se ve 119. žalmu opakovaně vyskytují, patří Boží slovo, zákon, připomínky, cesty, nařízení, předpisy, přikázání, soudcovská rozhodnutí, výroky a ustanovení. Tento a následující článek budou o 119. žalmu pojednávat na základě přesného překladu hebrejského textu Bible. Zamyšlení nad životem Jehovových služebníků v minulosti i v dnešní době by nám mělo pomoci, abychom tuto inspirovanou píseň lépe chápali a abychom prohloubili svou vděčnost za Boží psané slovo, Bibli.

Poslouchejme Boží slovo, a budeme šťastní

 3. Vysvětlete a ukažte na příkladu, co to znamená být bezúhonný.

³ Pravé štěstí závisí na tom, zda chodíme v Božím zákoně. (Žalm 119:1–8) Jestliže to děláme, Jehova nás bude považovat za ‚bezúhonné na naší cestě‘. (Žalm 119:1) Být bezúhonný neznamená být dokonalý. Spíše to ukazuje, že se usilovně snažíme činit vůli Jehovy Boha. Noe se „prokázal . . . mezi svými současníky jako bezúhonný“, protože to byl člověk, který „chodil s pravým Bohem“. Tento věrný patriarcha žil způsobem, který vytyčil Jehova, a proto on i jeho rodina přežili potopu. (1. Mojžíšova 6:9; 1. Petra 3:20) Podobné to bude, až přijde konec tohoto světa. Naše přežití závisí na tom, zda ‚pečlivě dodržujeme Boží nařízení‘, tedy zda činíme Boží vůli. (Žalm 119:4)

 4. Na čem závisí naše štěstí a náš úspěch?

⁴ Jestliže Jehovovi ‚chvalořečíme v přímosti srdce a nadále dodržujeme jeho předpisy‘, on nás nikdy neopustí. (Žalm 119:7, 8) Bůh například neopustil Jozua, vůdce izraelského národa. Jozue měl ‚číst v knize zákona dnem a nocí, aby jednal podle všeho, co je v ní napsáno‘. Tuto radu si vzal k srdci, a díky tomu byl úspěšný a jednal moudře. (Jozue 1:8) Ještě na sklonku svého života chvalořečil Bohu a mohl Izraelitům připomenout: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh.“ (Jozue 23:14) Jak Jozue, tak pisatel 119. žalmu byli šťastní a úspěšní díky tomu, že chválili Jehovu a důvěřovali v jeho slovo. Totéž může vést i k našemu štěstí a úspěchu.

Díky Jehovovu slovu zůstáváme čistí

 5. (a) Vysvětlete, jak můžeme zůstat duchovně čistí. (b) Jakou pomoc může dostat mladý člověk, který se dopustí závažného hříchu?

⁵ Pokud zůstáváme na stráži podle Božího slova, můžeme být duchovně čistí. (Žalm 119:9–16) To platí i tehdy, jestliže nám rodiče nedávají dobrý příklad. Ezekjášův otec byl modlář, ale Ezekjáš ‚očistil svou stezku‘, pravděpodobně od pohanských vlivů. Dejme tomu, že se dnes nějaký mladý Boží služebník dopustí závažného hříchu. Jestliže činí pokání, pak mu modlitba a podpora ze strany rodičů a láskyplných křesťanských starších může pomoci, aby podobně jako Ezekjáš ‚očistil svou stezku a zůstával na stráži‘. (Jakub 5:13–15)

 6. Které ženy ‚očistily svou stezku a zůstávaly na stráži podle Božího slova‘?

⁶ Rut a Raab sice žily dlouho před tím, než byl 119. žalm složen, ale dá se o nich říci, že ‚očistily svou stezku‘. Raab byla kananejská prostitutka, ale stala se z ní Jehovova ctitelka pověstná svou vírou. (Hebrejcům 11:30, 31) Moabitka Rut opustila své bohy, začala sloužit Jehovovi a podřídila se jeho Zákonu danému Izraeli. (Rut 1:14–17; 4:9–13) Obě tyto Neizraelitky ‚zůstávaly na stráži podle Božího slova‘ a byly poctěny tím, že se z jejich potomstva narodil Ježíš Kristus. (Matouš 1:1, 4–6)

 7. Jakým jednáním poskytl Daniel a další tři hebrejští mladíci znamenitý příklad v zachovávání duchovní čistoty?

⁷ Je pravda, že „sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí“, ale mladí lidé přesto mohou zachovávat čistotu, a to i v dnešním zkaženém světě, který je ovládán Satanem. (1. Mojžíšova 8:21; 1. Jana 5:19) Když se Daniel a další tři hebrejští mladíci ocitli ve vyhnanství v Babylóně, ‚zůstávali na stráži podle Božího slova‘. Například se neznečistili „královými pochoutkami“. (Daniel 1:6–10) Babylóňané jedli nečistá zvířata, což bylo v mojžíšském Zákoně zakázáno. (3. Mojžíšova 11:1–31; 20:24–26) Poražená zvířata kromě toho nenechali vždy vykrvácet a tím, že jedli nevykrvácené maso, přestupovali Boží zákon o krvi. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Není divu, že ti čtyři Hebrejci nejedli královy pochoutky! Tito zbožní mladí lidé zachovávali duchovní čistotu a dali tím vynikající příklad.

Boží slovo nám pomáhá zachovávat věrnost

 8. Jaký postoj potřebujeme mít, abychom dokázali chápat a uplatňovat Boží zákon, a co musíme znát?

⁸ Chceme-li zůstat věrní Jehovovi, je důležité, abychom měli lásku k Božímu slovu. (Žalm 119:17–24) Jestliže smýšlíme jako inspirovaný žalmista, budeme prahnout po tom, abychom rozuměli ‚podivuhodným věcem‘ z Božího zákona. Budeme ‚toužit po Jehovových soudcovských rozhodnutích‘ a budeme ‚mít rádi jeho připomínky‘. (Žalm 119:18, 20, 24) Jestliže jsme se Jehovovi zasvětili teprve nedávno, můžeme si položit otázku, zda už ‚jsme si vytvořili touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu‘. (1. Petra 2:1, 2) K tomu, abychom mohli lépe chápat a uplatňovat Boží zákon, musíme rozumět základním biblickým naukám.

 9. Jak bychom se měli zachovat, když od nás lidé žádají něco, co je v rozporu s Božím zákonem?

⁹ Boží připomínky máme rádi, ale co když proti nám z nějakého důvodu mluví „knížata“? (Žalm 119:23, 24) Lidé s autoritou se nás dnes často snaží přinutit, abychom lidské zákony stavěli nad zákon Boží. Co uděláme, jestliže od nás lidé budou žádat něco, co je v rozporu s Boží vůlí? Naše láska k Božímu slovu nám pomůže, abychom zůstali věrní Jehovovi. Podobně jako pronásledovaní apoštolové Ježíše Krista řekneme: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)

10, 11. Na příkladu ukažte, jak můžeme zachovat ryzost Jehovovi i za těch nejobtížnějších okolností.

¹⁰ Zůstat věrní Jehovovi můžeme i za těch nejobtížnějších okolností. (Žalm 119:25–32) Máme-li zachovat ryzost Bohu, musíme být ochotni nechat se jím vyučovat a o jeho poučování se musíme s opravdovostí modlit. Také si musíme vyvolit „cestu věrnosti“. (Žalm 119:26, 30)

¹¹ Ezekjáš, který mohl být pisatelem 119. žalmu, si „cestu věrnosti“ vyvolil. Udělal to, ačkoli byl obklopen lidmi, kteří uctívali falešné bohy. Dost možná se mu posmívali členové královského dvora. Je velmi pravděpodobné, že kvůli takovým okolnostem ‚jeho duše nespala zármutkem‘. (Žalm 119:28) Ezekjáš ale důvěřoval Bohu, byl dobrým králem a činil, „co bylo správné v Jehovových očích“. (2. Královská 18:1–5) Jestliže se spoléháme na Boha, můžeme i my vycházet ze zkoušek jako ti, kdo vytrvali a zachovali ryzost. (Jakub 1:5–8)

Jehovovo slovo vlévá odvahu

12. Jak můžeme osobně uplatnit slova Žalmu 119:36, 37?

¹² Jestliže se necháváme vést Božím slovem, dodává nám to odvahu, abychom se vyrovnávali s životními zkouškami. (Žalm 119:33–40) Pokorně vyhledáváme Jehovovo poučování, abychom mohli „celým srdcem“ dodržovat jeho zákon. (Žalm 119:33, 34) Napodobujeme žalmistu, který Boha prosil: „Nakloň mé srdce ke svým připomínkám, a ne k ziskům“ nebo k „nepoctivému zisku.“ (Žalm 119:36; poznámka pod čarou) Podobně jako apoštol Pavel, i my se ‚chováme ve všem poctivě‘. (Hebrejcům 13:18) Jestliže od nás zaměstnavatel žádá, abychom udělali něco nepoctivého, sebereme odvahu a lpíme na Božích nařízeních — a takovému způsobu jednání Jehova vždy žehná. Jehova nám dokonce pomáhá ovládat všechny naše špatné sklony. Proto se modleme: „Dej, aby mé oči přešly a neviděly, co je bezcenné.“ (Žalm 119:37) Nic bezcenného, co Bůh nenávidí, rozhodně nebudeme považovat za žádoucí. (Žalm 97:10) To nás mimo jiné motivuje, abychom se vyhýbali pornografii a spiritistickým praktikám. (1. Korinťanům 6:9, 10; Zjevení 21:8)

13. Jak Ježíšovi pronásledovaní učedníci získali odvahu, aby mohli směle vydávat svědectví?

¹³ Přesné poznání Božího slova nám dodává jistotu, abychom odvážně vydávali svědectví. (Žalm 119:41–48) A odvahu opravdu potřebujeme, máme-li ‚odpovědět tomu, kdo nás haní‘. (Žalm 119:42) Možná se někdy modlíme podobně jako Ježíšovi pronásledovaní učedníci: „Jehovo, . . . dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ Co následovalo? „Všichni do jednoho byli naplněni svatým duchem a mluvili Boží slovo se smělostí.“ Tentýž Svrchovaný Pán dává i nám odvahu, abychom směle mluvili jeho slovo. (Skutky 4:24–31)

14. Co nám pomáhá, abychom jako Pavel odvážně vydávali svědectví?

¹⁴ Jestliže „slovo pravdy“ milujeme a jestliže ‚neustále dodržujeme Boží zákon‘, budeme mít odvahu vydávat svědectví a nebudeme se bát zahanbení. (Žalm 119:43, 44) Díky pilnému studiu Božího psaného slova jsme schopni „mluvit o Jehovových připomínkách před králi“. (Žalm 119:46) Také modlitba a Jehovův duch nám pomohou, abychom volili správná slova a mluvili vhodným způsobem. (Matouš 10:16–20; Kolosanům 4:6) V prvním století Pavel odvážně mluvil o Božích připomínkách před tehdejšími vládci. Vydal svědectví například římskému místodržiteli Felixovi, a ten mu „naslouchal . . . o víře v Krista Ježíše“. (Skutky 24:24, 25) Pavel také vydal svědectví místodržiteli Festovi a králi Agrippovi. (Skutky 25:22–26:32) I my můžeme být díky Jehovově podpoře odvážnými svědky, kteří ‚se nestydí za dobrou zprávu‘. (Římanům 1:16)

Boží slovo nám dává útěchu

15. Jak nám Boží slovo může přinášet útěchu, když se nám druzí vysmívají?

¹⁵ Jehovovo slovo je zdrojem spolehlivé útěchy. (Žalm 119:49–56) Jsou chvíle, kdy útěchu zvlášť potřebujeme. Nebojíme se vystupovat jako Jehovovi svědkové, ale někdy se nám „opovážlivci“ — lidé, kteří jednají opovážlivě vůči Bohu — ‚vysmívají až do krajnosti‘. (Žalm 119:51) Při modlitbě se nám však mohou vybavit povzbudivé výroky z Božího psaného slova, a tak ‚pro sebe nalézáme útěchu‘. (Žalm 119:52) Zatímco Jehovu úpěnlivě prosíme, možná si vzpomeneme na některý biblický zákon nebo zásadu, které nám ve vypjaté situaci dodají potřebnou útěchu a odvahu.

16. Co Boží služebníci navzdory pronásledování neudělali?

¹⁶ Opovážlivými lidmi, kteří se vysmívali žalmistovi, byli Izraelité — členové národa zasvěceného Bohu. To byla hanba! Nebuďme jako oni, ale buďme rozhodnuti nikdy se neodchýlit od Božího zákona. (Žalm 119:51) V průběhu let se tisíce Božích služebníků neodchýlily od zákonů a zásad zaznamenaných v Božím psaném slově, a to navzdory nacistickému pronásledování nebo podobnému zacházení. (Jan 15:18–21) Poslouchat Jehovu nepovažujeme za břemeno. Naopak, jeho předpisy jsou pro nás jako melodie, které přinášejí útěchu. (Žalm 119:54; 1. Jana 5:3)

Buďme za Jehovovo slovo vděční

17. K čemu nás podněcuje ocenění pro Boží slovo?

¹⁷ Svou vděčnost za Boží slovo dáváme najevo tím, že je zachováváme. (Žalm 119:57–64) Žalmista ‚slíbil dodržovat Jehovova slova‘, a dokonce ‚o půlnoci vstával, aby Bohu vzdával díky za jeho spravedlivá soudcovská rozhodnutí‘. Když se v noci probudíme, je to vynikající příležitost vděčně se pomodlit k Bohu. (Žalm 119:57, 62) Naše ocenění pro Boží slovo nás podněcuje k tomu, abychom vyhledávali Boží vyučování, a činí z nás radostné ‚společníky všech, kdo se Jehovy opravdu bojí‘ — tedy lidí, kteří mají před Bohem posvátnou bázeň. (Žalm 119:63, 64) Je vůbec možné najít na zemi nějakou lepší společnost?

18. Jak Jehova vyslýchá naše modlitby, když ‚nás obklopují provazy ničemných‘?

¹⁸ Když se k Jehovovi celým srdcem modlíme a pokorně ho prosíme, aby nás vyučoval, ‚obměkčujeme jeho obličej‘. Přejeme si totiž být v jeho přízni. Modlit se potřebujeme zvlášť tehdy, když ‚nás obklopují přímo provazy ničemných‘. (Žalm 119:58, 61) Nepřátelé nám ukládají různá omezení, ale Jehova může tak říkajíc jejich provazy přeříznout a osvobodit nás, abychom se mohli věnovat dílu kázání o Království a činění učedníků. (Matouš 24:14; 28:19, 20) To se mnohokrát ukázalo v zemích, kde byla naše činnost zakázána.

Mějme víru v Boží slovo

19, 20. Proč může být dobré být ztrápen?

¹⁹ Víra v Boha a v jeho slovo nám pomáhá snášet trápení a činit Jehovovu vůli. (Žalm 119:65–72) Opovážlivci žalmistu „pošpinili falší“, ale on přesto zpíval: „Je pro mne dobré, že jsem byl ztrápen.“ (Žalm 119:66, 69, 71) Co může být dobrého na tom, že Jehovův služebník prožívá trápení?

²⁰ Když prožíváme trápení, nepochybně k Jehovovi vznášíme opravdové a úpěnlivé prosby, a to nás k němu přibližuje. Možná věnujeme více času studiu Božího psaného slova a usilovněji se snažíme ho uplatňovat. To vede ke šťastnějšímu životu. Co však, když na trápení reagujeme způsobem, který odhalí nežádoucí rysy naší osobnosti, jako je netrpělivost a pýcha? Když se vroucně modlíme k Bohu a využíváme pomoc jeho Slova a ducha, můžeme takové kazy odstranit a ještě do větší míry si ‚obléknout novou osobnost‘. (Kolosanům 3:9–14) Když snášíme nepříjemnosti, navíc se tím posiluje naše víra. (1. Petra 1:6, 7) Pavlovi přineslo soužení užitek, protože se díky němu naučil více se spoléhat na Jehovu. (2. Korinťanům 1:8–10) A co my? Dovolujeme, aby na nás utrpení mělo příznivý vliv?

Vždy důvěřujme v Jehovu

21. K čemu to vede, když Bůh zahanbuje opovážlivce?

²¹ Boží slovo nám poskytuje spolehlivý základ pro důvěru v Jehovu. (Žalm 119:73–80) Jestliže v našeho Stvořitele opravdu důvěřujeme, nebudeme se mít za co stydět. Kvůli tomu, jak jednají druzí, však potřebujeme útěchu a někdy se možná rádi pomodlíme slovy: „Ať se zastydí opovážlivci.“ (Žalm 119:76–78) Když Jehova takové lidi zahanbuje, vede to k odhalení jejich ničemného jednání a k posvěcení Božího svatého jména. Můžeme si být jisti, že pronásledovatelé Božího lidu vyjdou naprázdno. Například se jim nikdy nepodařilo — a nikdy nepodaří — vymýtit Jehovovy svědky, kteří důvěřují v Boha celým svým srdcem. (Přísloví 3:5, 6)

22. Co znamená, že žalmista byl „podobným koženému měchu v dýmu“?

²² Boží slovo posiluje naši důvěru v Jehovu, když jsme pronásledováni. (Žalm 119:81–88) Opovážlivci žalmistu pronásledovali, a on měl proto pocit, že se ‚podobá koženému měchu v dýmu‘. (Žalm 119:83, 86) Měchy ze zvířecí kůže se v biblických dobách používaly na vodu, víno a jiné tekutiny. Když prázdný měch visel blízko ohně v místnosti, kde nebyl komín, svraštil se. Máš někdy kvůli těžkostem a pronásledování pocit, že se ‚podobáš koženému měchu v dýmu‘? Pokud ano, důvěřuj v Jehovu a modli se: „Podle své milující laskavosti mě zachovej naživu, abych dodržoval připomínku tvých úst.“ (Žalm 119:88)

23. O čem jsme uvažovali při rozboru Žalmu 119:1–88 a kterou otázku si můžeme položit, zatímco se těšíme na studium Žalmu 119:89–176?

²³ Z rozboru první poloviny 119. žalmu vyplývá, že Jehova svým služebníkům projevuje milující laskavost, protože důvěřují v jeho slovo a mají rádi jeho ustanovení, připomínky, přikázání a zákony. (Žalm 119:16, 47, 64, 70, 77, 88) Bůh má radost z toho, že jeho zasvěcení ctitelé zůstávají na stráži podle jeho slova. (Žalm 119:9, 17, 41, 42) Už se těšíme na studium zbývající části tohoto krásného žalmu. Do té doby můžeme přemýšlet o otázce: ‚Opravdu dovoluji, aby Jehovovo slovo osvětlovalo mou cestu?‘

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Na čem závisí pravé štěstí?

• Jak Jehovovo slovo umožňuje, abychom zůstali duchovně čistí?

• V jakých směrech Boží slovo vlévá odvahu a dává útěchu?

• Proč bychom měli mít víru v Jehovu a v jeho slovo?

[Obrázky na straně 11]

Rut, Raab a hebrejští mladíci, kteří se ocitli ve vyhnanství v Babylóně, ‚zůstávali na stráži podle Božího slova‘

[Obrázek na straně 12]

Pavel odvážně ‚mluvil o Jehovových připomínkách před králi‘