Zasévejme spravedlnost, sklízejme Boží milující laskavost

„ČLOVĚK určitě pochodí špatně, protože se zaručil za cizího člověka, ale ten, kdo nenávidí potřesení ruky, zůstává bezstarostný.“ (Přísloví 11:15) Toto stručné přísloví nás opravdu přesvědčivě vybízí k odpovědnému jednání. Kdo se písemně zaručí za půjčku pro nespolehlivého vypůjčovatele, říká si o problém. Kdo se vyhne podání ruky — gestu, které bylo ve starověkém Izraeli znamením dohody —, nechytí se do finanční pasti.

Je zřejmé, že zde platí zásada: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Ozeáš prohlásil: „Zasévejte si semeno ve spravedlnosti; sklízejte ve shodě s milující laskavostí.“ (Ozeáš 10:12) Ano, zasévejme spravedlnost tím, že budeme dělat věci Božím způsobem. Potom sklidíme Boží milující laskavost. Izraelský král Šalomoun často na základě této zásady důrazně vybízí k tomu, abychom jednali dobře, byli pravdomluvní a pěstovali správné sklony. Pozorné zkoumání jeho moudrých slov nás jistě povzbudí k tomu, abychom si zasévali semeno ve spravedlnosti. (Přísloví 11:15–31)

Zasévejme ‚půvab‘, sklízejme ‚slávu‘

„Půvabná žena, ta se zmocňuje slávy,“ říká moudrý král, „ale tyrani, ti se zmocňují bohatství.“ (Přísloví 11:16) Tento verš ukazuje, že na rozdíl od přechodného bohatství, kterého se zmocňuje tyran, si půvabná, „ušlechtilá“ žena získává trvalou slávu. (Ekumenický překlad)

Jak lze získat půvab, který vede ke slávě? „Bedlivě střež praktickou moudrost a schopnost přemýšlet,“ radil Šalomoun, „a prokážou se být ... půvabem pro tvé hrdlo.“ (Přísloví 3:21, 22) Žalmista mluvil o tom, že ‚půvab byl vylit na rty krále‘. (Žalm 45:1, 2) Díky praktické moudrosti, schopnosti přemýšlet a správnému používání jazyka získává člověk na hodnotě a na půvabu. To jistě platí o rozvážné ženě. Jedním takovým příkladem je Abigail, manželka pošetilého Nabala. Měla „dobrou rozvahu a byla krásné postavy“ a král David ji chválil za její „rozumnost“. (1. Samuelova 25:3, 33)

Zbožná žena, která má pravý půvab, jistě získá slávu. Druzí o ní budou dobře mluvit. Jestliže je vdaná, získá slávu i v očích svého manžela. Sláva spočine i na její rodině. A sláva této ženy není prchavá. „Jméno se má vyvolit spíše než hojné bohatství; přízeň je dokonce lepší než stříbro a zlato.“ (Přísloví 22:1) Dobré jméno, které si vytváří u Boha, má trvalou hodnotu.

Tyran, ‚ukrutník‘, je na tom úplně jinak. (Přísloví 11:16, Ekumenický překlad) Tyran je zařazen do téže kategorie jako lidé ničemní a jako protivníci Jehovových ctitelů. (Job 6:23; 27:13) Takový člověk si ‚nestaví před sebe Boha‘. (Žalm 54:3) Utlačuje a sobecky využívá nevinného, ‚kupí si stříbro jako prach‘. (Job 27:16) Přijde však chvíle, že ulehne a nevstane, a kterýkoli den, kdy otevře oči, může být jeho poslední. (Job 27:19) Veškeré jeho bohatství a vše, čeho dosáhl, pak nebude mít vůbec žádný význam. (Lukáš 12:16–21)

Slova v Přísloví 11:16 nám poskytují skutečně důležité poučení. Izraelský král nám jadrně říká, jakou úrodu sklidí půvab a jakou úrodu sklidí tyranie. Tím nás nabádá, abychom zasévali spravedlnost.

‚Milující laskavost‘ přináší odměnu

Šalomoun nám poskytuje další poučení o lidských vztazích. Říká: „Muž s milující laskavostí jedná se svou vlastní duší blahodárně, ale krutá osoba přivádí na svůj vlastní organismus zavržení.“ (Přísloví 11:17) Podle názoru jednoho znalce „toto přísloví ukazuje, že naše chování vůči druhým — ať dobré nebo špatné — ve svém důsledku nechtěně a nečekaně zapůsobí na nás samotné“. Podívejme se, jaký problém má mladá žena Lisa.a Přes všechna dobrá předsevzetí vždycky všude přijde pozdě. Není nic neobvyklého, že na schůzku s jinými hlasateli Království dorazí s půlhodinovým i větším zpožděním. A tak sama se sebou nejedná blahodárně. Může snad druhým lidem vyčítat, že po smutné zkušenosti, kdy ztratili drahocenný čas, se s ní už nechtějí do služby domlouvat?

Perfekcionista — člověk, který si dává laťku příliš vysoko — je krutý také sám k sobě. Stále se neúnavně pachtí za nedosažitelnými cíli, a tím se vyčerpává a připravuje si zklamání. Naproti tomu blahodárně jednáme sami se sebou tehdy, jestliže si klademe cíle realistické a rozumné. Možná, že nám déle trvá, než něco pochopíme. Nebo nás nějak omezuje nemoc či stáří. Pokud náš duchovní pokrok není takový, jaký bychom si přáli, nebuďme mrzutí, ale s tím, co nás omezuje, se vyrovnávejme rozumně. Jestliže se v rámci svých možností ‚snažíme‘, jsme šťastní. (2. Timoteovi 2:15; Filipanům 4:5)

Moudrý král ukazuje další podrobnosti o tom, jaký užitek získává spravedlivý člověk, a naproti tomu jak si krutý člověk škodí. Šalomoun říká: „Ničemný vydělává falešnou mzdu, ale opravdový výdělek ten, kdo zasévá spravedlnost. Kdo se pevně zastává spravedlnosti, má vyhlídku na život, ale kdo se honí za tím, co je špatné, má vyhlídku na vlastní smrt. Ti, kdo mají pokřivené srdce, jsou pro Jehovu něčím odporným, ale v těch, kdo jsou na své cestě bezúhonní, má zalíbení. I kdyby byla ruka k ruce, špatná osoba neujde trestu; ale potomstvo spravedlivých jistě unikne.“ (Přísloví 11:18–21)

Uvedené verše ukazují z různých hledisek základní myšlenku: zasévejme spravedlnost a sklízejme odměnu. Může se stát, že ničemný člověk se uchýlí k podvádění nebo hazardnímu hraní, aby něco získal zadarmo. Je to falešná mzda, a proto ho čeká zklamání. Ten, kdo každý den poctivě pracuje, získává opravdový výdělek v tom smyslu, že nežije v nejistotě. Bezúhonný člověk má Boží schválení, a proto ho čeká život. Jak ale dopadne špatný člověk? „I kdyby byla ruka k ruce“ v plánování zrady, ničemný neujde trestu. (Přísloví 2:21, 22) To je skutečně působivá vybídka, abychom zasévali spravedlnost.

Skutečná krása rozumných

„Jako zlatý nosní kroužek v rypáku prasete, taková je žena, která je hezká, ale odvrací se od rozumnosti,“ pokračuje Šalomoun. (Přísloví 11:22) V biblických dobách byl nosní kroužek oblíbenou ozdobou. Zlatý nosní kroužek zavěšený v chřípí nebo v nosní přepážce byl u ženy první ozdobou, které si někdo všiml. Taková nádherná ozdoba by se opravdu nehodila do rypáku prasete! Podobné to je, když pohledný člověk postrádá ‚rozumnost‘. Ať je to muž nebo žena, ozdoba takovému člověku nesluší. Nehodí se k němu — vůbec nepůsobí přitažlivě.

Je samozřejmě přirozené, že chceme před druhými vypadat dobře. Proč bychom si však měli dělat příliš velké starosti kvůli svému obličeji nebo své postavě, a být nespokojení? Mnohé své tělesné rysy nemůžeme ovlivnit, a tělesný vzhled není všechno. Vždyť přece většina lidí, které máme rádi nebo které obdivujeme, vypadá docela obyčejně. Klíčem ke štěstí není tělesná přitažlivost. Ve skutečnosti záleží na trvalých bohulibých vlastnostech, které člověku dodávají vnitřní krásu. Buďme tedy rozumní a takové vlastnosti pěstujme.

„Štědrá duše, ta ztuční“

„Touha spravedlivých je jistě dobrá,“ říká král Šalomoun, ale „nadějí ničemných je rozlícení.“ Vysvětluje také, proč tomu tak je. „Existuje ten, který rozptyluje, a přece mu přibývá; také ten, který se zdržuje od toho, co je správné, ale vede to jen k nedostatku.“ (Přísloví 11:23, 24)

Jestliže pilně rozptylujeme neboli vštěpujeme druhým poznání Božího slova, sami jistě také lépe chápeme jeho ‚šířku a délku a výšku a hloubku‘. (Efezanům 3:18) Naproti tomu ten, kdo nechává své poznání ležet ladem, je v nebezpečí, že přijde i o to, co má. Ano, ‚kdo seje skrovně, také skrovně sklidí, a kdo seje štědře, také štědře sklidí‘. (2. Korinťanům 9:6)

„Štědrá duše, ta ztuční [bude mít dostatek],“ pokračuje král, „a kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“ (Přísloví 11:25) Jestliže štědře využíváme svého času a svých prostředků k podpoře pravého uctívání, Jehova je s námi spokojen. (Hebrejcům 13:15, 16) ‚Otevře nebeské propusti a opravdu na nás vyleje požehnání, až již nebude nedostatek.‘ (Malachiáš 3:10) Jen se podívejme na to, jak dobře se dnes po duchovní stránce daří jeho služebníkům!

Šalomoun uvádí ještě další příklad toho, jak protichůdná jsou přání člověka spravedlivého a člověka ničemného. Říká: „Kdo zadržuje obilí — toho bude prostý lid zatracovat, ale pro hlavu toho, kdo je dává ke koupi, je požehnání.“ (Přísloví 11:26) Nakoupit zboží levně a prodávat je teprve později, až se zásoby ztenčí a ceny stoupnou, může být výnosné. Je sice pravda, že může být užitečné omezit spotřebu a ponechat si nějakou zásobu, ale jestliže to nějaký člověk dělá ze sobeckých důvodů, druzí jím obvykle pohrdají. Naproti tomu člověka, který nechce na tísnivé situaci vydělat, mají lidé rádi.

Izraelský král nás vybízí, abychom toužili po tom, co je dobré a spravedlivé. Prohlašuje: „Kdo hledá dobré, bude stále usilovat o dobrou vůli; ale pokud jde o toho, kdo pátrá po špatném, na toho to přijde. Kdo důvěřuje ve své bohatství — sám padne; ale spravedliví budou vzkvétat právě jako listí.“ (Přísloví 11:27, 28)

Spravedlivý člověk získává duše

Šalomoun ukazuje, že pošetilé jednání má špatné následky. „Pokud jde o kohokoli, kdo přivádí zavržení na svůj vlastní dům, ten vezme do vlastnictví vítr.“ (Přísloví 11:29a) Achan svým nesprávným jednáním ‚na sebe přivedl zavržení‘, a společně se členy své rodiny byl ukamenován. (Jozue 7. kapitola) Dnes se může stát, že se hlava křesťanské domácnosti a jiní členové této rodiny proviní nějakým nesprávným jednáním a jsou pak vyloučeni z křesťanského sboru. Muž, který neodpovídá Božím přikázáním a ve své rodině přehlíží závažné nesprávné jednání, přivádí na svou domácnost zavržení. On a možná i jiní členové jeho rodiny jsou vyloučeni z křesťanského společenství jakožto nekajícní provinilci. (1. Korinťanům 5:11–13) A co takový muž získá? Jen vítr — něco skutečně bezvýznamného a bezcenného.

„Pošetilá osoba bude sluhou toho, kdo je moudrý v srdci,“ říká tento verš dále. (Přísloví 11:29b) Pošetilý člověk nemá praktickou moudrost, a proto mu nelze svěřit žádné větší odpovědné úkoly. Jestliže si neumí zorganizovat své vlastní záležitosti, může mu vzniknout vůči někomu jistý závazek. Takovým způsobem se nemoudrý člověk může snadno stát „sluhou toho, kdo je moudrý v srdci“. Je tedy zřejmé, že musíme při každém jednání uplatňovat dobrý úsudek a praktickou moudrost.

Moudrý král nás ujišťuje, že „plody spravedlivého jsou strom života, a ten, kdo získává duše, je moudrý“. (Přísloví 11:30) Jak to? Svou řečí a svým chováním přináší spravedlivý člověk druhým duchovní výživu. Jeho jednání je povzbudí k tomu, aby sloužili Jehovovi. Pak tito lidé mohou obdržet od Boha život.

‚Hříšník bude odměněn o to víc‘

Tato přísloví nás opravdu výmluvně vybízejí, abychom zasévali spravedlnost. Zásadu, že „cokoli člověk rozsévá, to také sklidí,“ uplatňuje Šalomoun ještě jinak. Říká: „Pohleď, spravedlivý — ten bude odměněn na zemi. Oč více by měl být ničemný a hříšník!“ (Přísloví 11:31)

Spravedlivý člověk se sice snaží dělat to, co je správné, ale někdy se dopustí chyby. (Kazatel 7:20) Za své chyby bude „odměněn“ tím, že bude ukázněn. Co se však stane s ničemným, který si špatné jednání volí záměrně a vůbec se nesnaží vrátit se na cestu přímosti? Cožpak si nezaslouží větší ‚odměnu‘ — přísný trest? „Jestliže je spravedlivý s obtížemi zachraňován,“ napsal apoštol Petr, „kde se ukáže bezbožník a hříšník?“ (1. Petra 4:18) Kéž jsme tedy rozhodnuti, že si budeme stále zasévat semena ve spravedlnosti.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

‚Půvab‘ přinesl Abigail ‚slávu‘

[Obrázky na straně 30]

‚Ničemný vydělává falešnou mzdu, ale opravdový výdělek ten, kdo zasévá spravedlnost‘

[Obrázek na straně 31]

‚Kdo štědře seje, štědře sklidí‘