Jak může váš život získat hlubší smysl?

JEDNO starověké přísloví říká: „Nelopoť se, abys získal bohatství. Přestaň se svým vlastním porozuměním. Způsobil jsi, aby tvé oči na ně pohlédly, když není ničím? Vždyť si zcela jistě dělá křídla jakoby orlí a ulétá k nebesům.“ (Přísloví 23:4, 5) Jinými slovy, není moudré vyčerpávat se ve snaze získat bohatství, protože bohatství může jakoby uletět na orlích křídlech.

Bible ukazuje, že hmotné bohatství se může rychle ztratit. Jestliže dojde k nějaké přírodní katastrofě, k hospodářskému propadu nebo k nějakým jiným nepředvídaným okolnostem, může bohatství zmizet přes noc. Kromě toho se stává, že i lidé, kteří jsou po hmotné stránce úspěšní, bývají často zklamáni. Podívejme se, jak to prožíval John, k jehož zaměstnání patřilo starat se o společenský program politiků, významných sportovců a vážených osobností.

John o tom říká: „Své práci jsem věnoval všechno. Finančně se mi dařilo výborně, ubytování jsem míval v luxusních hotelech, a do práce jsem někdy dokonce létal soukromým tryskovým letadlem. Nejdříve se mi to líbilo, ale během doby jsem se začal nudit. Lidé, pro které jsem pracoval, se mi zdáli povrchní. Můj život neměl smysl.“

John se přesvědčil o tom, že život, v němž není místo pro duchovní hodnoty, nepřináší uspokojení. Ježíš Kristus ve svém slavném Kázání na hoře ukázal, co dělat, aby člověk mohl trvale pociťovat štěstí. Řekl: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.“ (Matouš 5:3) Z toho je tedy vidět, že je moudré vyhradit první místo v životě duchovním věcem. Ovšem k tomu, aby náš život měl hlubší smysl, mohou přispět i jiné činitele.

Vaše rodina a vaši přátelé pro vás mají opravdu velký význam

Měli byste radost ze života, kdybyste nebyli ve styku se svou rodinou a neměli žádné blízké přátele? Patrně ne. Náš Stvořitel nás vytvořil tak, že potřebujeme milovat a být milováni. To je jeden z důvodů, proč Ježíš zdůraznil, že je důležité „milovat svého bližního jako sám sebe“. (Matouš 22:39) Rodina je dar od Boha, a právě rodina je ideálním prostředím, v němž můžeme projevovat nesobeckou lásku. (Efezanům 3:14, 15)

Jak může rodina poskytnout našemu životu hlubší smysl? Rodinu, v níž panuje jednota, je totiž možno přirovnat ke krásné zahradě, která je osvěžujícím útočištěm před stresem každodenního života. V rodině také můžeme najít osvěžující přátelské vztahy a vřelost, které nás zbavují pocitu osamělosti. Rodina se ovšem nestává takovým útočištěm automaticky. Jestliže však rodinná pouta posilujeme, jsme si navzájem stále blíž a náš život se obohacuje. Jestliže například věnujeme každý den čas a pozornost tomu, abychom svému manželskému druhovi projevovali lásku a úctu, je to každodenní investice, která nám nakonec přinese bohatý zisk. (Efezanům 5:33)

Jestliže máme děti, měli bychom se snažit vytvořit pro ně správné prostředí, ve kterém je budeme vychovávat. Věnovat jim čas, dávat jim příležitost ke sdělování myšlenek a poskytovat jim duchovní poučování může být náročné. Ale to, že dětem věnujeme čas a úsilí, nám může přinést velké uspokojení. Úspěšní rodiče považují děti za požehnání, za dědictví, které mají od Boha a o které se musí dobře starat. (Žalm 127:3)

K tomu, aby nám život přinášel uspokojení a aby měl smysl, také přispívají dobří přátelé. (Přísloví 27:9) Umíme-li projevovat soucítění, můžeme získat mnoho přátel. (1. Petra 3:8) Když klopýtneme, praví přátelé nám pomohou, abychom se vzchopili. (Kazatel 4:9, 10) A „pravý druh ... je bratrem, který se narodil pro čas tísně“. (Přísloví 17:17)

Pravé přátelství může přinést skutečné uspokojení! Západ slunce je daleko nádhernější, jídlo je daleko chutnější a hudba je daleko příjemnější, sdílíme-li je s někým z přátel. Ovšem nejbližší rodina a důvěryhodní přátelé — to jsou jen dva z činitelů, jež přispívají k tomu, aby náš život měl smysl. Co ještě nám Bůh poskytuje, aby náš život mohl získat hlubší smysl?

Jak můžeme uspokojovat své duchovní potřeby

Již zde bylo uvedeno, že Ježíš Kristus uvedl štěstí do spojitosti s tím, zda si uvědomujeme své duchovní potřeby. Byli jsme stvořeni s duchovními a mravními schopnostmi. Proto se Bible zmiňuje o ‚duchovním člověku‘ a o ‚utajeném člověku srdce‘. (1. Korinťanům 2:15; 1. Petra 3:3, 4)

V díle An Expository Dictionary of New Testament Words autor W. E. Vine uvádí, že obrazné srdce představuje „veškerou myšlenkovou a mravní činnost člověka, jak složky rozumové, tak i citové“. Vine dále vysvětluje: „Jinými slovy, srdce se užívá obrazně pro skryté zdroje osobního života.“ Totéž dílo také uvádí, že „srdce, protože leží hluboko v nitru, obsahuje ‚skrytého člověka‘, ... skutečného člověka“.

Jak můžeme uspokojit potřeby ‚duchovního člověka‘ neboli ‚skrytého člověka‘, tedy ‚utajeného člověka srdce‘? Důležitým krokem směrem k tomu, abychom uspokojili své duchovní potřeby, je ztotožnit se s tím, co uznal inspirovaný žalmista, který zpíval: „Vězte, že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami. Jsme jeho lid a ovce jeho pastvy.“ (Žalm 100:3) Jestliže uznáme tuto skutečnost, logicky nás to vede k závěru, že jsme Bohu zodpovědní. Chceme-li být počítáni mezi „jeho lid a ovce jeho pastvy“, musíme jednat v souladu s jeho Slovem, Biblí.

Je na tom snad něco špatného? Není, protože vědomí, že Bohu na našem jednání záleží, dodává smysl našemu životu. Toto vědomí nás pobízí k tomu, abychom byli lepšími lidmi, což je jistě hodnotný cíl. „Šťastný je muž, který se bojí Jehovy, v jehož přikázáních našel velmi mnoho potěšení,“ říká Žalm 112:1. Uctivá bázeň před Bohem a upřímná poslušnost jeho přikázání mohou dodat našemu životu hlubší smysl.

Proč nám poslušnost Boha přináší uspokojení? Protože máme svědomí — dar, který Bůh poskytl celému lidstvu. Svědomí je činitel, který nás zkoumá z mravního hlediska a schvaluje nebo neschvaluje to, co jsme udělali nebo co se chystáme udělat. Všichni víme, jaké to je, když máme zatížené svědomí a cítíme se sklíčeni. (Římanům 2:15) Ale svědomí nás také může odměnit. Jestliže jednáme nesobecky vůči Bohu i vůči lidem, jsme spokojení a klidní. Shledáváme, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35) To má důležitý důvod.

Stvořitel nás vytvořil tak, že na nás působí touhy a potřeby lidí v našem okolí. Jestliže pomáháme druhým, cítíme sami v srdci radost. A Bible nás kromě toho ujišťuje, že když dáváme někomu, kdo má nouzi, Bůh to považuje za laskavost prokázanou jemu samotnému. (Přísloví 19:17)

Pokud věnujeme pozornost svým duchovním potřebám, získáváme vnitřní uspokojení, ale může nám to nějak pomoci i v každodenním životě? Raymond, který je podnikatelem na Středním východě, je o tom přesvědčen. „Mým jediným cílem bylo vydělávat peníze,“ říká. „Ale od té doby, kdy jsem svým srdcem přijal skutečnost, že existuje Bůh a že v Bibli jsou vyjádřena jeho přání, jsem se úplně změnil. Snaha vydělat si na obživu je nyní v mém životě na druhém místě. Snažím se líbit se Bohu, a díky tomu jsem ušetřen sžíravého pocitu nenávisti. Při jednom konfliktu sice zahynul můj otec, ale těm lidem, kteří za to nesou odpovědnost, se nechci mstít.“

Raymond se přesvědčil o tom, že pokud dobře pečujeme o potřeby ‚duchovního člověka‘, mohou se nám díky tomu zahojit hluboké citové rány. Jestliže se však nevyrovnáme s každodenními problémy, život úplně uspokojující nebude.

Můžeme mít „Boží pokoj“

V dnešním hektickém světě jen málokdy uplyne den hladce. Dochází k nehodám, hatí se plány a lidé nám působí zklamání. Tyto těžkosti nás mohou připravovat o štěstí. Ale těm, kdo slouží Jehovovi Bohu, Bible slibuje vnitřní spokojenost — „Boží pokoj“. Jak můžeme takový pokoj získat?

Apoštol Pavel napsal: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7) Místo abychom se pokoušeli nést své problémy sami, musíme se úpěnlivě modlit a svá každodenní břemena přitom vkládat na Boha. (Žalm 55:22) Naše víra, že Bůh takové úpěnlivé modlitby vyslýchá prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, se bude prohlubovat, když duchovně porosteme a budeme rozpoznávat, jak nám Bůh pomáhá. (Jan 14:6, 14; 2. Tesaloničanům 1:3)

Jestliže jsme si vybudovali důvěru v Jehovu Boha, ‚který slyší modlitbu‘, umíme se lépe vyrovnávat se zkouškami, mezi něž může patřit vleklá nemoc, stáří nebo bolestná ztráta. (Žalm 65:2) Pokud však chceme, aby náš život měl skutečný smysl, musíme vzít v úvahu také budoucnost.

Radujte se v naději na to, co je před námi

Bible slibuje, že nastanou „nová nebesa a nová země“, že totiž nad poslušnou lidskou rodinou bude vládnout spravedlivá a starostlivá nebeská vláda. (2. Petra 3:13) V tomto novém světě, který slíbil Bůh, bude místo válek a bezpráví panovat mír a spravedlnost. To není pouhé prchavé přání, ale je to přesvědčení, které může každý den sílit. Je to opravdu dobrá zpráva, a jistě to je důvod k radosti. (Římanům 12:12; Titovi 1:2)

John, o němž byla zmínka v úvodu, nyní cítí, že jeho život má hlubší smysl. „Nikdy jsem sice nebyl příliš zbožný, ale v Boha jsem věřil stále,“ říká. „Nic jsem však ve věci své víry nedělal, dokud se u mě nezastavili dva svědkové Jehovovi. Zasypal jsem je otázkami. Zeptal jsem se jich například: ‚Proč zde vůbec jsme? Co nás čeká?‘ Jejich biblické odpovědi mě uspokojily a poprvé v životě jsem měl pocit, že to všechno má určitý smysl. A to byl jen začátek. Pocítil jsem žízeň po pravdě, a výsledkem bylo, že jsem úplně změnil svou soustavu hodnot. Po hmotné stránce už sice bohatý nejsem, ale duchovně se cítím jako milionář.“

Také vy jste možná nechali své duchovní schopnosti už mnoho let ležet ladem, jako to kdysi udělal John. Můžete je však oživit, budete-li rozvíjet „moudré srdce“. (Žalm 90:12) Když projevíte rozhodnost a úsilí, můžete získat pravou radost, pokoj a naději. (Římanům 15:13) Ano, a váš život může mít hlubší smysl.

[Obrázek na straně 6]

Modlitba nám může přinést „Boží pokoj“

[Obrázky na straně 7]

Víte, co může přispět k tomu, aby rodinný život přinášel větší uspokojení?