Kapitola 3
Po svatbě
1. Jak může spolupráce, kterou popisuje Kazatel 4:9, 10, prospět manželství?
TVŮJ sňatek je uzavřen a ty začínáš se svým manželským druhem vytvářet novou rodinnou jednotku. Je tvé štěstí úplné? Už nejsi sám, ale máš společníka, jemuž můžeš důvěřovat a s nímž můžeš sdílet své radosti i své problémy. Platí i v tvém případě slova z Kazatele 4:9, 10? Tam je řečeno: „Dva jsou lepší než jeden, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci. Vždyť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout. Ale jak jen bude s tím, který je sám a padá, není-li zde druhý, aby jej pozvedl?“ Je ve tvém manželství taková spolupráce? Obvykle je třeba času a úsilí k tomu, aby se dva lidé tak šťastně sžili. V mnoha manželstvích se to však, žel, nikdy nestane.
2, 3. a) Kterým životním realitám je nutno čelit po svatbě? b) Proč je jedině rozumné očekávat, že po svatbě se novomanželé budou muset vzájemně přizpůsobovat?
2 V romantických příbězích jde často o to, aby se dva lidé, kteří se milují, nakonec zase sešli. Ale potom již žijí šťastně dál. Ve skutečném životě je však právě šťastný každodenní život opravdovým problémem. Svatební den přinesl mnoho potěšení, ale po něm přichází všednost každodenního života: je nutno brzy vstávat, chodit do práce, nakupovat, vařit jídlo, umývat nádobí, uklízet byt a tak dále.
3 Manželský vztah vyžaduje přizpůsobení. Oba jste do něj vstoupili alespoň s určitým očekáváním a ideály, jež nebyly příliš praktické a realistické. Jestliže se nesplňují, může se stát, že po několika prvních týdnech přijde určité zklamání. Uvědom si, že v tvém životě proběhla velká změna. Už nežiješ sám nebo s rodinou, se kterou jsi žil celý svůj život. Nyní bydlíš s novým člověkem, o němž možná zjistíš, že jej neznáš tak dobře, jak jsi předpokládal. Tvůj denní rozvrh je jiný, máš možná novou práci, změnil se tvůj rozpočet pro domácnost a musíš si zvykat na nové přátele a příbuzné. Úspěch tvého manželství a tvé štěstí závisí na tom, zda jsi ochoten se přizpůsobit.
JSI PŘIZPŮSOBIVÝ?
4. Které biblické zásady mohou pomoci tomu, kdo je v manželství, aby se přizpůsobil druhému? (1. Korinťanům 10:24; Filipanům 4:5)
4 Pro některé lidi je obtížné přizpůsobit se, protože jsou pyšní. Ale je tomu tak, jak říká Bible: „Pýcha předchází pád a domýšlivý duch je před klopýtnutím.“ Tvrdošíjnost může vést k neštěstí. (Přísloví 16:18) Ježíš doporučoval, abychom byli ochotni podrobit se a poddat se. Řekl: „Chce-li někdo. . . tvůj spodní oděv, přenech mu i svůj svrchní oděv; a jestliže tě někdo oprávněný nutí ke službě pro jednu míli, jdi s ním dvě míle.“ Neměl by ses přít s někým, kdo je ti blízký, ale měl bys raději uposlechnout radu apoštola Pavla: „Proč si raději nedáte ukřivdit?“ (Matouš 5:40, 41; 1. Korinťanům 6:7) Jestliže křesťané mohou jít tak daleko, aby zachovali pokoj s jinými, pak by jistě dva lidé, kteří jsou v manželství a milují se, měli být schopni vzájemně se přizpůsobit, aby jejich nový vztah byl šťastný.
5. Jak může člověk smýšlet o svém manželském druhu buď pozitivně nebo negativně?
5 Stále jsou příležitosti k tomu, abychom byli buď šťastní nebo nešťastní. K čemu budeš pohotovější? Zaměříš se na kladné věci, nebo se budeš zabývat tím, co je negativní? Novomanželka si možná pomyslí: ‚Kam se poděl onen romantický muž, který se mnou před svatbou stále chodil na procházky a věnoval mi svůj čas? Dostal se do vyjetých kolejí. Považuje mne za něco samozřejmého. Prostě už není takový jako předtím.‘ Nebo chápe a oceňuje, že muž nyní těžce pracuje, aby se dobře staral o svou rodinu? A všímá si tento nový manžel toho, že jeho manželka tvrdě pracuje, když vaří a uklízí, a někdy je velmi unavena a nemá dost času, aby se nějak obzvlášt krášlila? Nebo si muž řekne: ‚Co se stalo s tou přitažlivou mladou ženou, kterou jsem si vzal za manželku? Teď, když má svého muže, se úplně změnila.‘
6. Jestliže manžel i manželka skutečně usilují o to, aby jejich manželství bylo úspěšné, jak to působí na jejich vzájemný vztah?
6 Oba by měli být natolik zralí, aby si uvědomili, že ani jeden z nich již nemá tolik času a energie, aby dělal všechno, co dělal před svatbou. Nyní je na čase projevit přizpůsobivost a přijmout hluboce uspokojující odpovědnost za to, aby oba učinili své manželství šťastným. Jeden člověk může manželství zničit, ale má-li být manželství šťastné, je k tomu zapotřebí dvou. Učinit manželství šťastným je výkon. K výkonu je třeba úsilí a překonávání obtíží. Jestliže oba vynakládáte společně toto úsilí, přispěje k výkonu každý svým dílem. Toto společné úsilí se společným cílem vás spojuje; vzájemně vás poutá a působí, že vy dva jste jedno. Časem tak vzniká pouto lásky, které převyšuje všechno, co jste očekávali od manželství. Toto spojující štěstí je tak silné, že je každý rád, může-li se přizpůsobit odlišné povaze druhého.
7. Kdy je dobré při rozhodování ustoupit?
7 S rostoucí láskou mizí pýcha, a štěstí není jen v dávání, ale také v tom, že se člověk podřídí, poddá, a to v otázkách, kdy nejde o zásadu, ale jen o to, čemu osobně dáváme přednost. Může jít například o nákup nějakého zařízení pro domácnost nebo o rozhodnutí, jak strávit dovolenou. Má-li každý zájem o štěstí druhého, pak manželská dvojice jedná podle slov apoštola Pavla: „Nebudete hledět s osobním zájmem jen na své vlastní věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních.“ — Filipanům 2:4.
VYROVNANÝ NÁZOR NA SEXUALITU
8, 9. Co říká Bible o intimních manželských vztazích?
8 Bible se přepjatě nevyhýbá zmínkám o sexuálním styku. Poetickými výroky popisuje vzrušení, které při něm pociťuje manžel i manželka; zdůrazňuje také, že k sexuálnímu spojení má docházet výlučně mezi manželem a manželkou. V Přísloví 5:15–21 o tom čteme:
„Pij vodu ze své vlastní cisterny a kanoucí vody zprostřed své vlastní studny. Měly by se snad tvé prameny rozptylovat ven a tvé proudy vody na veřejná náměstí? Ať jsou jen pro tebe samotného, a ne pro nějaké cizince s tebou. Ať je tvůj pramen vody požehnaný, a raduj se s manželkou svého mládí, líbeznou laní a půvabnou kamzicí. Její prsy ať tě opájejí v každé době. Její láska ať tě stále vzrušuje. Proč by ses tedy, můj synu, měl vzrušovat s cizí ženou nebo objímat ňadra nějaké cizinky? Vždyť Jehova má před očima všechny mužovy cesty a pozoruje všechny jeho stopy.“
9 Bylo by však nesprávné zdůrazňovat sexualitu do té míry, že by to vyvolávalo dojem, že by úspěch manželství závisel na sexuálním životě manželů nebo že by mohl vyrovnávat vážné nedostatky v jiných oblastech jejich vztahu. Záplava sexuálních námětů v knihách, filmech a obchodních inzerátech — z nichž mnohé mají podnítit erotickou žádost — vyvolává dojem, že sexualita je životně důležitá. Boží slovo však prosazuje jiný názor. Doporučuje ve všech oblastech života sebeovládání. I v manželství by zrušení všech zábran vedlo k praktikám, které by snížily hodnotu manželského vztahu. — Galaťanům 5:22, 23; Hebrejcům 13:4.
10. Co musí brát manželská dvojice v úvahu vzhledem k sexuálnímu přizpůsobení?
10 Sexuální přizpůsobení je často obtížné a může po svatbě nějaký čas trvat. Obvykle je to následek nedostatečných vědomostí a toho, že žádný z manželů nezná potřeby druhého. V této věci může pomoci předcházející rozhovor s některým z přátel, který sám je v manželství a k němuž máme úctu. Muž a žena se nejen tělesně liší, ale také různě cítí. Velmi důležité je, aby si muž uvědomil, že žena potřebuje něžnost. Není však na místě žádný negativní pocit nepravé skromnosti, ani nemístný stud či pocit, že sexualita je něco neslušného. Sexuální styk by se také neměl stát příležitostí k nějakému násilí, jak si to někteří muži myslí. Bible říká: „Ať manžel poskytuje své manželce, co jí patří, ale ať také manželka jedná stejně vůči svému manželu.“ A přitom by měli dbát biblické zásady: „Každý ať dále hledá ne svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ Je-li mezi nimi taková láska a přejí-li si oba líbit se jeden druhému, budou se umět vzájemně dobře přizpůsobit. — 1. Korinťanům 7:3; 10:24.
ROZDÍLNOST NÁZORŮ BEZ NEPŘÍJEMNOSTÍ
11–13. Mají-li manželé na něco různé názory, co je nutno mít na zřeteli, aby takové rozpory nepřerostly ve vážný problém?
11 Na zemi neexistují dva jedinci, kteří by byli naprosto stejní. Lidé se výrazně liší. To také znamená, že neexistují dva lidé, kteří by spolu naprosto ve všem souhlasili. Důvody k rozdílným názorům mohou být většinou banální, ale některé z nich mohou být vážné. Jsou domácnosti, kde odlišné mínění vede vzápětí ke křiku, jeden druhého odstrkuje, bije a házejí po druhém různými věcmi; některý z manželů snad na několik dnů nebo i týdnů odejde, nebo prostě spolu přestanou mluvit. Je však možné zastávat různé názory, a nemusí přitom dojít k takové situaci. Jak? Respektováním určité zásadní pravdy.
12 Všichni jsme nedokonalí, všichni máme chyby, a i když máme nejlepší úmysly, naše slabosti se projevují. Apoštol Pavel to zjistil sám u sebe: „To dobré, co si přeji, to nekonám, ale činím to špatné, co si nepřeji.“ (Římanům 7:19) Po svých prarodičích jsme zdědili hřích. Není v naší moci dosáhnout dokonalosti. Kdo tedy může říci: „Očistil jsem své srdce; byl jsem očištěn od svého hříchu“? — Přísloví 20:9; Žalm 51:5; 51:7, KB; Římanům 5:12.
13 Se svými vlastními slabostmi se smiřujeme a omlouváme je. Nemůžeme se pak smířit také se slabostmi svého manželského druha a také je omluvit? Bezpochyby ochotně připustíme, že jsme hříšníci. Ale jak jednáme, jestliže nás někdo upozorní na určitý hřích? Začneme se obhajovat a nechceme jej připustit? Dovedeme pochopit, že je každému zatěžko připustit, že jednal nesprávně? Že to je obtížné i pro našeho manželského druha? Umíme to vzít v úvahu? Inspirované přísloví říká: „Pochopení člověka jistě zmírňuje jeho hněv a je od něho krásné, jestliže přejde přestoupení.“ Jistě souhlasíš stejně jako většina lidí se zásadou „zlatého pravidla“. Ježíš je vyjádřil ve svém slavném Kázání na hoře: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte stejným způsobem činit jim.“ Většina lidí se slovy hlásí k této zásadě, ale málo lidí se podle ní řídí. Její upřímné uplatnění by vyřešilo problémy lidských vztahů, včetně problému v manželství. — Přísloví 19:11; Matouš 7:12.
14, 15. a) K čemu to může vést, jestliže někdo v nepříznivém smyslu srovnává svého manželského druha s jinou osobou? b) Při jakých příležitostech někdy dochází k takovému nemoudrému přirovnávání?
14 Všichni bychom si přáli, aby nás lidé chápali jako jednotlivce a aby s námi také podle toho jednali. Jestliže nás někdo srovnává v nepříznivém smyslu s někým jiným a považuje snad naše vlastnosti nebo schopnosti za méněcenné, jak na to reagujeme? Obvykle se cítíme zraněni a neseme to nelibě. Vlastně tím říkáme: ‚Já přece nejsem ten druhý člověk. Já jsem JÁ.‘ Takové srovnávání všeobecně není nijak podnětné, protože si přejeme, aby lidé s námi jednali s porozuměním.
15 Ukažme si to na příkladu: Projevuješ jako manžel ocenění pro jídla, která připravuje tvá manželka, nebo si stěžuješ, že neumí tak vařit jako tvá matka? Jak víš, zda tvá matka už uměla dobře vařit, když byla jen krátkou dobu vdaná? Možná, že tvá manželka vaří lépe než tehdy ona. Dej své manželce příležitost, aby se sžila se svými novými povinnostmi a aby se v nich zdokonalila. A stěžuješ si ty, manželko, že tvůj novomanžel nepřináší domů takový plat jako tvůj otec? Co vydělával tvůj otec, když byl jen krátkou dobu ženatý? I na tom vůbec nezáleží. Důležité je, zda svému manželovi pomáháš. Vstaneš a připravíš mu snídani, než jde do práce, aby cítil, že jej podporuješ a oceňuješ jeho úsilí? Přete se snad spolu ohledně příbuzných, nebo spolu nesouhlasíte, když jde o to, s kým se máte přátelit, či o způsob, jak strávíte svůj volný čas? Může se stát, že v takových nebo jiných věcech můžete mít odlišné mínění. Jak odstraníte takové rozpory?
16. V čem je nesprávná teorie, že prudké hádky mohou pomoci, aby se těžkosti rozptýlily?
16 Někteří moderní psychologové tvrdí, že spory slouží k řešení těžkostí. Zastávají teorii, že se nelibé pocity kupí, vytvářejí napětí a nakonec se uvolní v prudkém sporu. V takovém výbuchu hněvu se projeví rozmrzelost, která se dlouho hromadila, poskytne se jí průchod a tím zanikne — tak zní teorie. Než k tomu dojde, nelibé pocity zůstávají uvnitř, bublají a dusí se, a nakonec překypí. Je však velké nebezpečí, že člověk v takovém rozníceném výbuchu řekne to, co vůbec nechtěl, a může tak způsobit druhému nezhojitelné rány. Můžeš druhému tak ukřivdit, že mezi vámi vznikne nepřekonatelná přehrada. Přísloví 18:19 varuje: „Bratr, proti němuž se někdo provinil, je více než nějaké silné město; a jsou spory, které jsou závora u obytné věže.“ V Bibli nacházíme zdravou radu: „Dříve než propukne hádka, rozluč se.“ — Přísloví 17:14.
MLUVTE SPOLU
17. Jak můžeme zabránit, abychom ve svém nitru nehromadili rozladění, které by pak mohlo vybuchnout?
17 Místo abyste se vnitřně sžírali svými vzájemnými nesrovnalostmi, dokud nevybuchnou, je daleko lepší, jestliže o nich spolu mluvíte, jakmile vzniknou. Jestliže člověk pořád přemýšlí o nějakém bezpráví, téměř vždy se zdá věc daleko horší, než je ve skutečnosti. Buď o věcech hned mluvte, nebo na ně zapomeňte. Byla to snad jen nějaká poznámka mimochodem? Pak ji nech projít mimo. Je nutné, abyste o tom mluvili? Udělal tvůj manželský druh něco, co tě skličuje? Neodsuzuj jej hned; snaž se přivést na tuto záležitost řeč ve formě otázky nebo začni řeč tak, aby mohlo dojít k rozpravě. Mohl bys například říci: ‚Drahoušku, něčemu nerozumím. Mohl bys mi pomoci?‘ Pak poslouchej. Snaž se pochopit názor druhého. Řiď se výstrahou z Přísloví 18:13: „Odpovídá-li někdo na nějakou věc dříve, než ji vyslechne, je to od něho pošetilost a ponížení.“ Nikomu z nás se nelíbí, jestliže si někdo o nás ukvapeně činí nesprávné závěry. Nejednej tedy ukvapeně, ale snaž se rozeznat, jakou pohnutku nebo jaký úmysl měl tvůj partner ke svému jednání. Jednej tak, jak radí Přísloví 20:5: „Rada v srdci muže je jako hluboké vody; ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.“
18. Co nám pomůže překonat negativní nálady?
18 Míváš různé nálady? Je nesnadné žít s náladovým člověkem. Někteří tvrdí, že nálady nemůžeme ovládat, protože jsou závislé na chemických pochodech v mozku. Ať je tomu jakkoli, city jsou nakažlivé. Ti, kteří jsou kolem nás, nás mohou buď povzbudit nebo sklíčit. Hudba v nás může vyvolat různé druhy nálady. Stejně mohou působit romány. Myšlenky, jimiž se zabýváme, mohou ovlivnit naše city. Jestliže stále uvažuješ o negativních věcech, budeš sklíčený. Silou vůle můžeš přinutit svou mysl k pozitivnímu, optimistickému přemýšlení. Uvažuj o takových myšlenkách. (Filipanům 4:8) Máš-li dojem, že je to obtížné, zkus se zabývat nějakou namáhavou tělesnou činností — dělej nějakou těžkou práci i kdyby to bylo plení záhonu nebo drhnutí podlahy; jdi ven a osvěž se nebo se procházej po lesích, nebo ještě lépe, pokus se udělat pro někoho jiného něco užitečného. Dělej cokoli, co může obrátit tvou pozornost a energii někam jinam. Je daleko lepší živit dobrou náladu než udržovat špatnou. A je to daleko zábavnější, jak pro tebe, tak zcela jistě i pro tvého manželského druha!
19. Jak můžeme projevovat pochopení pro nálady svého manželského druha?
19 Někdy se však stává, že jsi určitými událostmi hluboce zarmoucen, nebo tě může trápit těžká nemoc a bolesti. U ženy mohou měsíční cykly a těhotenství působit velké změny ve vylučování účinných hormonů, které ovlivňují nervový systém a city. Žena může procházet napjatým obdobím před menstruací, aniž si to uvědomuje. To je důležitý činitel, na který by měl manžel pamatovat. Pak může projevovat pochopení místo podrážděnosti. Za takových zvláštních okolností by měli oba manželé chápat, co je příčinou změny v náladě, a měli by reagovat pozitivním způsobem. „Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho rtům to dodává přesvědčivost.“ A „pravý druh miluje stále a je bratrem, který se narodil pro čas tísně“. — Přísloví 16:23; 17:17.
20–22. a) Proč je nutno chránit se před nevhodnou žárlivostí? b) Jak můžeme poskytnout svému manželskému druhu pocit bezpečí?
20 Je tvůj manželský druh žárlivý? Je docela správné, že člověk dbá na svou pověst, a je také správné, jestliže chce chránit své manželství. Stejně jako adrenalin může způsobit, že srdce začne opět bít, tak i žárlivost podněcuje člověka k tomu, aby bránil něco, na čem mu velmi záleží. Opakem žárlivosti je lhostejnost, a pokud jde o manželství, neměli bychom být lhostejní.
21 Je však jiný druh žárlivosti, totiž žárlivost vyvolaná nejistotou a živená představami. Taková nerozumná, přehnaná žárlivost mění manželství v nepříjemné vězení, kde neexistuje důvěra a pravá láska. „Láska není žárlivá“ takovým způsobem, a utkvělá žárlivost je „hnisem pro kosti“. — 1. Korinťanům 13:4; Přísloví 14:30.
22 Jestliže tvůj manželský druh má oprávněnou příčinu, proč se může cítit nejistý na základě žárlivosti, ihned tuto příčinu odstraň. Jestliže žádná skutečná příčina není, učiň všechno, co je v tvé moci, abys v žárlivém druhu posílil důvěru, a to slovy a — což je ještě důležitější — také činy. Snaž se zapůsobit na jeho srdce!
23. Jestliže má někdo sklon hledat pomoc při řešení manželských problémů u jiných osob, co by měl vzít v úvahu?
23 Mohou druzí lidé pomoci manželům v řešení jejich nesrovnalostí? Snad je to možné, ale neměli by k tomu být vyzýváni, pokud s tím nesouhlasí oba manželé. Nejprve „veď svou vlastní soudní při se svým bližním a neodhaluj důvěrný rozhovor jiného“. (Přísloví 25:9) Zvlášť nebezpečné je, prosíme-li o zásah příbuzné svých manželských druhů. Pravděpodobně nebudou jednat nestranicky. Bible moudře říká: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky.“ (1. Mojžíšova 2:24) Totéž platí ve vztahu manželky k jejím rodičům a k jejímu manželu. Místo aby manželé prosili své rodiče nebo rodiče druhého o zprostředkování a o to, aby se zastali jednoho partnera proti druhému, měli by oba manželé pevně spolu držet a uznat, že jejich problémy jsou jejich vlastní záležitostí a že je musí vyřešit spolu. Jestliže se bez souhlasu svého manželského druha obracíš na někoho jiného, oba v očích druhého ztrácíte na ceně. Jestliže spolu mluvíte otevřeně, čestně a s láskou, není důvod, proč byste nemohli vyřešit své problémy sami. Můžete požádat jiné zralé osoby o radu, ale konečné řešení musíte najít jako manželská dvojice sami.
24, 25. Co je možno dělat, jestliže překážkou při řešení nějakého manželského problému je pýcha?
24 Apoštol Pavel radí: „Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co je třeba myslit.“ (Římanům 12:3, Petrů) Potom dodává: „Předcházejte se navzájem v projevování ucty.“ (Římanům 12:10) Jestliže je uražena naše pýcha, pomůže nám, uvědomíme-li si, že ve skutečnosti nejsme tak velcí, jak si snad myslíme. Jistě nejsme velcí ve srovnání se Zemí, a Země sama je malá ve sluneční soustavě, která je zase zcela nepatrná ve vesmíru. V Jehovových očích „všechny národy jsou. . . jako něco neexistujícího; považuje je za nic a za něco neskutečného“. (Izajáš 40:17) Takové úvahy nám pomohou, abychom viděli všechno ve správné perspektivě a poznali, že při našich nesrovnalostech pravděpodobně vůbec nejde o takové důležité věci.
25 Někdy nám může i smysl pro humor pomoci, abychom nebrali sami sebe příliš vážně. Jestliže se člověk dovede smát sám sobě, je to známka zralosti. Mohou tak být vyhlazena mnohá drsná místa v životě.
„POSÍLEJ SVŮJ CHLÉB PO VODNÍ HLADINĚ“
26, 27. Kterých biblických zásad je možno použít, jestliže něčí manželský druh nereaguje na úsilí pokojně odstranit nesrovnalosti, a proč?
26 Co máš dělat, jestliže tvůj manželský druh nereaguje na tvé úsilí pokojně vyřešit vaše rozpory? Řiď se biblickou radou: „Nikomu neoplácejte zlé zlým.“ Ježíš je náš vzor, který máme napodobovat: „Když mu spílali, neodpovídal spíláním.“ Lidé mají ve zvyku splácet určité jednání stejným. Jestliže ale budeš jednat takovým způsobem, pak připustíš, že tě budou druzí lidé formovat, budou z tebe dělat to, čím jsou sami. Skutečně, budou tě dělat takovým, jakými jsou oni. Jestliže připustíš něco takového, pak popíráš sám sebe, popíráš to, co zastáváš, zásady, které považuješ za drahé. Napodobuj místo toho Ježíše, který zůstal věrný sám sobě a nepřipustil, aby jej slabosti okolních lidí změnily: „Jestliže my jsme nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ — Římanům 12:17; 1. Petra 2:23; 2. Timoteovi 2:13.
27 Jsi-li natolik silný, abys mohl koloběh zlého zastavit dobrým, můžeš uvést do chodu koloběh dobra. „Odpověď, která je mírná, odvrací vztek.“ (Přísloví 15:1) Mírná odpověď není projevem slabosti, ale pramení ze síly, a tvůj manželský druh to vycítí. Protože tolik lidí odplácí stejné stejným, může se ti podařit, že dosáhneš průlomu dobrotou, a tím uvedeš v chod koloběh dobra. Naznačují to některé biblické texty. „Kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“ „Jakou měrou měříte vy, takovou vám budou na oplátku měřit oni.“ „Posílej svůj chléb po vodní hladině, neboť po mnohých dnech jej opět najdeš.“ (Přísloví 11:25; Lukáš 6:38; Kazatel 11:1) Bude možná zapotřebí času, abys za svou dobrotu sklidil od svého manželského druha dobro. Nemůžeš jednoho dne zasít semeno a hned další den sklízet. Ale „cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet:. . . Nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném čase budeme sklízet, neochabneme-li.“ — Galaťanům 6:7–9.
28. Uveď některé znamenité zásady z biblické knihy Přísloví, které mohou pomoci ke šťastnému manželskému životu, a jak mohou pomoci?
28 Zde jsou některé biblické texty a otázky, o nichž by spolu manželské dvojice mohly uvažovat:
Přísloví 14:29: „Kdo je pomalý k hněvu, má hojnost rozlišovací schopnosti, ale kdo je netrpělivý, zvětšuje pošetilost.“ Věnuješ-li trochu času uvažování, nezjistíš často, že pro hněv není vlastně žádný vážný důvod?
Přísloví 17:27: „Každý, kdo zdržuje své výroky, má poznání, a muž s rozlišovací schopností je klidného ducha.“ Zachováváš si klidného ducha a nedáš průchod slovům, která by tvého manželského druha rozhněvala?
Přísloví 25:11: „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ Slovo, které je v určité době vhodné, může být v jiné době nevhodné. Dáváš pozor na to, abys řekl pravé slovo v pravý čas?
Přísloví 12:18: „Je člověk, který mluví bezmyšlenkovitě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravování.“ Než promluvíš, zastavíš se a uvažuješ, jak tvá slova zapůsobí na tvého manželského druha?
Přísloví 10:19: „Při hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozumně.“ Někdy v rozčílení řekneme více, než chceme, a pak toho litujeme. Dáváš pozor, aby se to nestalo?
Přísloví 20:3: „Je slávou pro muže, upustí-li od rozepře, ale každý pošetilý ji vyvolá.“ Ke sporu je třeba dvou lidí. Jsi natolik zralý, aby ses přestal přít?
Přísloví 10:12: „Nenávist rozněcuje spory, ale láska přikrývá i všechna přestoupení.“ Oživuješ stále staré spory, nebo miluješ svého manželského druha natolik, že se ke starým sporům nevracíš?
Přísloví 14:9 „Nová anglická bible“: „Pošetilý je příliš zpupný, než aby se polepšil; bezúhonní lidé vědí, co znamená smíření.“ Jsi příliš pyšný, než abys učinil nějaké ústupky a usiloval ve svém manželství o pokoj?
Přísloví 26:20: „Kde není dřevo, hasne oheň, a kde není pomlouvač, umlká spor.“ Umíš se přestat hádat, nebo musíš mít poslední slovo?
Efezanům 4:26: „Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ Zabýváš se dlouho nesrovnalostmi a ztěžuješ tak dále život sobě i svému manželskému druhu?
29. Které základní věci máme mít na mysli, chceme-li si zachovat šťastné manželství?
29 Moudré rady jsou užitečné jen tehdy, jestliže se jimi lidé řídí. Vyzkoušej je. Buď také ochotný vyzkoušet to, co navrhuje tvůj manželský druh. Možná, že jeho návrh bude účinný. Kdo nese vinu za to, že se něco nedaří? To není důležité. Důležité je, jak je možno věci napravit. Buď přizpůsobivý, odkrývej nesrovnalosti, promluvte si o nich a neber sám sebe příliš vážně. Mluvte spolu! Jestliže ‚miluješ svého bližního jako sám sebe‘, nemělo by pro tebe být příliš obtížné přizpůsobit se a učinit své manželství šťastným. — Matouš 19:19.