Využijte svůj život co nejlépe

UVNITŘ domu ležel v posteli otec umírající na rakovinu. Jeho syn v dílně uklízel otcovy truhlářské nástroje. Když je bral do rukou, přemýšlel o tom, jaké nádherné věci s nimi otec vyráběl. Věděl, že i když dílna je hned vedle domu, otec do ní už nikdy nevstoupí, nikdy nevezme znovu do rukou nástroje, s nimiž si při práci tak zručně počínal. Ta doba už minula.

Syn přemýšlel o biblickém textu z Kazatele 9:10: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [hrobě], v místě, k němuž jdeš.“ Tento biblický text dobře znal. Mnohokrát ho použil, když učil jiné lidi znát biblickou pravdu, že smrt je stav nečinnosti. Nyní mu tento Šalomounův pádný argument zasadil ránu do srdce; měli bychom žít naplno a dobře využít své dny, dokud můžeme, protože přijde čas, kdy už toho nebudeme schopni.

Těšte se ze života

V celé knize Kazatel moudrý král Šalomoun své čtenáře nabádá, aby se těšili ze života. Například ve 3. kapitole píše: „Poznal jsem, že není pro [lidi] nic lepšího, než aby se radovali a činili za svého života dobro; a také že by každý člověk měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ (Kazatel 3:12, 13)

Šalomoun byl inspirován Bohem, aby opakoval tuto myšlenku: „Pohleď, nejlepší, co jsem viděl, co je krásné, je, aby člověk jedl a pil a viděl dobré za všechnu svou tvrdou práci, na které pod sluncem tvrdě pracuje v počtu dnů svého života, jež mu dal pravý Bůh, protože to je jeho podíl.“ (Kazatel 5:18)

Podobně nabádá mladé lidi: „Raduj se, mladý muži, ve svém mládí, a ať ti tvé srdce působí dobro za dnů tvého [mládí], a choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči.“ (Kazatel 11:9a) Je skvělé těšit se z překypující síly a z mladistvé energie. (Přísloví 20:29)

‚Pamatujte na svého Stvořitele‘

Šalomoun těmito slovy samozřejmě nemíní, že je moudré usilovat o všechno, co možná přitahuje naše srdce nebo oči. (Srovnej 1. Jana 2:16.) To jasně vyplývá z toho, co píše dále: „Ale věz, že tě kvůli tomu všemu [věcem, které možná uspokojují tvé tužby] pravý Bůh přivede na soud.“ (Kazatel 11:9b) Ať jsme v jakémkoli věku, měli bychom pamatovat na to, že Bůh pozoruje všechno, co ve svém životě děláme, a podle toho nás bude soudit.

Je velmi pošetilé myslet si, že se můžeme v životě zaměřovat jen na sebe a odkládat zbožnou oddanost až na svá pozdější léta. Náš život by mohl kdykoli skončit. I kdyby neskončil, ve stáří nebude snazší sloužit Bohu. Šalomoun si to uvědomoval, a proto napsal: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele za dnů svého jinošství, dříve než přijdou neblahé dny nebo nadejdou léta, kdy řekneš: ‚Nemám v nich potěšení.‘ “ (Kazatel 12:1)

Vyšší věk si vybírá svou daň. Šalomoun dále popisuje účinky pokročilého věku symbolickými výrazy. Ruce a paže se třesou, nohy chřadnou a zubů ubývá. Vlasy bělají a vypadávají. Spánek je tak lehký, že se člověk probouzí zvukem ptačího hlasu. Všechny smysly — zrak, sluch, hmat, čich a chuť — slábnou. To, že mají zesláblé tělo, vyvolává u letitých lidí strach z pádu a z jiných „zděšení“ na veřejných komunikacích. Nakonec člověk umírá. (Kazatel 12:2–7)

Stáří je neblahé zejména pro ty, kdo ve svém mládí opomněli ‚pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele‘. Člověk, který promarnil svůj život, ‚nemá potěšení‘ v pozdějších letech. Bezbožný způsob života může také způsobit, že problémy a bolesti stáří jsou tíživější. (Přísloví 5:3–11) Je smutné, že při pohledu dopředu takoví lidé nevidí žádnou budoucnost a chtějí umřít.

Radujte se i ve stáří

To neznamená, že se lidé pokročilého věku nemohou těšit ze života. „Délka dnů a léta života“ jsou v Bibli také spojeny s Božím požehnáním. (Přísloví 3:1, 2) Jehova sdělil svému příteli Abrahamovi: „Pokud jde o tebe, . . . budeš pohřben v dobrém stáří.“ (1. Mojžíšova 15:15) Navzdory nepříjemnostem pokročilého věku Abraham ve svých pozdějších letech nalezl pokoj a klid a s uspokojením se díval zpátky na svůj život zasvěcený Jehovovi. Ve víře také očekával „město, které má skutečné základy“, Boží Království. (Hebrejcům 11:10) Zemřel tedy „starý a spokojený“. (1. Mojžíšova 25:8)

Proto Šalomoun nabádal: „Kdyby snad člověk žil i mnoho let, ve všech ať se raduje.“ (Kazatel 11:8) Ať jsme mladí, nebo letití, opravdová radost každopádně souvisí s naším vztahem k Bohu.

O těchto věcech přemýšlel mladý muž v dílně, když uklidil poslední z otcových nástrojů. Přemýšlel o všech svých známých, kteří se snažili využít svůj život co nejlépe, avšak nenalezli štěstí, protože neměli vztah ke svému Stvořiteli. Zdá se tedy velmi vhodné, že Šalomoun po svém doporučení, aby se člověk radoval ze svého života, všechno shrnul těmito slovy: „Závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 12:13)