Biblická kniha číslo 22 — Šalomounova píseň

Pisatel: Šalomoun

Místo psaní: Jeruzalém

Psaní dokončeno: asi 1020 př. n. l.

1. V jakém ohledu je to „Píseň písní“?

„CELÝ svět nebyl hoden dne, kdy byla tato vznešená Píseň dána Izraeli.“ Tak vyjádřil své ocenění pro Šalomounovu píseň židovský „rabbi“ Akiba, který žil v 1. století našeho letopočtu.a Název knihy je zkratkou úvodních slov: „Nejskvělejší píseň, která je Šalomounova.“ Podle hebrejského doslovného textu je to „Píseň písní“, což označuje mimořádnou znamenitost, podobně jako „nebesa nebes“ jsou nejvyšší nebesa. (5. Mojž. 10:14) Není to sbírka písní, ale jedna píseň, „píseň nejvyšší dokonalosti, jedna z nejlepších, které existovaly nebo které kdy byly napsány“.b

2. a) Kdo byl pisatelem Šalomounovy písně, jak byl k napsání způsobilý a proč by se kniha mohla nazývat píseň marné lásky? b) Kde byla kniha napsána a kdy?

² Pisatelem této písně, jak to potvrzuje její úvod, byl jeruzalémský král Šalomoun. Byl nanejvýš způsobilý napsat tuto neobyčejně půvabnou ukázku hebrejské poezie. (1. Král. 4:32) Je to idylická báseň hlubokého významu a v líčení krásy nanejvýš barvitá. Čtenář, který si umí v duchu představit orientální prostředí, to ocení ještě více. (Pís. 4:11, 13; 5:11; 7:4) Příležitost k jejímu napsání byla ojedinělá. Velký král Šalomoun, slavný moudrostí, mocný silou a oslnivý leskem svého hmotného bohatství, ten, kdo vzbudil dokonce obdiv královny ze Šeby, nebyl schopen zapůsobit na prosté venkovské děvče, do něhož se zamiloval. Král prohrál, protože láska děvčete k pastýřskému chlapci byla stálá. Kniha by se proto mohla právem nazývat Píseň Šalomounovy marné lásky. Jehova Bůh ho inspiroval, aby složil tuto píseň k prospěchu čtenářů Bible budoucích staletí. Napsal ji v Jeruzalémě, snad kolem roku 1020 př. n. l., několik let po dokončení chrámu. V době, kdy psal píseň, měl Šalomoun „šedesát královen a osmdesát souložnic“, ve srovnání se „sedmi sty manželkami, kněžnami, a třemi sty souložnicemi“ na konci své vlády. — Pís. 6:8; 1. Král. 11:3.

3. Co dokazuje kanonicitu Šalomounovy písně?

³ V raných dobách nikdo nepochyboval, že Šalomounova píseň je kanonická. Dlouho před naším letopočtem ji považovali za nedílnou inspirovanou část hebrejského kánonu. Byla součástí řecké Septuaginty. Josephus ji zahrnul do svého seznamu posvátných knih. Píseň má tedy pro svou kanonicitu tytéž průkazné podklady, jak se obecně uvádějí pro každou jinou knihu Hebrejských písem.

4. a) Je skutečnost, že Šalomounova píseň neobsahuje slovo „Bůh“, podkladem proti její kanonicitě? b) Co určuje její jedinečné místo v biblickém kánonu?

⁴ Někteří však vyslovili pochybnosti o kanonicitě knihy, protože prý tam není žádná zmínka o Bohu. Skutečnost, že chybí jakákoli zmínka o Bohu, tuto knihu nečiní nekanonickou, stejně jako by ji pouhá přítomnost slova „Bůh“ neučinila kanonickou. Božské jméno se však přece vyskytuje ve svém zkráceném tvaru v 8. kapitole, 6. verši, kde se mluví o lásce jako o „plameni Jah“. Kniha tvoří nepopiratelně část těch spisů, o nichž se Ježíš Kristus pochvalně zmiňoval, když řekl: „Zkoumáte Písma, protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život.“ (Jan 5:39) A navíc, její působivé vykreslení takové vroucí vzájemné lásky, jaká panuje v duchovním smyslu mezi Kristem a jeho „nevěstou“, zajišťuje Šalomounově písni jedinečné místo v kánonu Bible. — Zjev. 19:7, 8; 21:9.

OBSAH ŠALOMOUNOVY PÍSNĚ

5. a) Podle čeho se rozpozná totožnost postav v dramatu? b) Jaký dojemný námět líčí?

⁵ Obsah knihy tvoří řada rozhovorů. Řečníci se neustále mění. V úloze řečníků vystupují jeruzalémský král Šalomoun, pastýř, jeho milovaná Šulamitka, její bratři, dvorní dámy („jeruzalémské dcery“) a jeruzalémské ženy („sionské dcery“). (Pís. 1:5–7; 3:5, 11) Jejich totožnost se rozpozná podle toho, co buď o sobě říkají sami, nebo co se říká jim. Drama se rozvíjí blízko Šunemu neboli Šulemu, kde Šalomoun táboří se svou dvorní družinou. Sleduje dojímavý námět — lásku venkovského děvčete z vesnice Šunemu k jejímu pastýřskému chlapci.

6. Jaký rozhovor probíhá mezi dívkou a dvorními dámami Šalomounova tábora?

⁶ Šulamitská dívka v Šalomounově táboře (1:1–14). Dívka se objevuje v královských stanech, do kterých ji král uvede, ale ona stojí jen o to, aby viděla svého milovaného pastýře. V touze po svém milém mluví, jako by byl přítomen. Dvorní dámy, které čekají na krále, „jeruzalémské dcery“, si zvědavě prohlížejí Šulamitku a její snědou pleť. Dívka vysvětluje, že je opálená, protože pečuje o vinice svých bratrů. Pak mluví k svému milému, jako by byla volná, a ptá se, kde ho může najít. Dvorní dámy ji vyzývají, aby vyšla a pásla své stádo u stanu pastýřů.

7. Jaké pokusy o sblížení podniká Šalomoun, ale s jakým výsledkem?

⁷ Přichází Šalomoun. Není ochoten ji propustit. Chválí její krásu a slibuje, že ji ozdobí „zlatými kroužky“ a „stříbrnými cvočky“. Šulamitka odolává jeho snahám o sblížení a dává mu znát, že jediná láska, kterou cítí, je láska k jejímu milovanému. — 1:11.

8. Jak povzbuzuje dívku její milý? Po čem dívka touží?

⁸ Objevuje se milovaný pastýř (1:15–2:2). Šulamitčin milý přichází do Šalomounova tábora a povzbuzuje ji. Ujišťuje ji o své lásce. Šulamitka touží po blízkosti svého drahého a po prostém potěšení, aby byli spolu venku v polích a lesích.

9. Jak hodnotí svou krásu dívka a co o ní říká její milý?

⁹ Šulamitka je skromná dívka. „Jsem pouhý šafrán z pobřežní pláně,“ říká. Její milovaný pastýř ji považuje za jedinečnou a říká: „Jako lilie mezi trnitým plevelem, taková je má družka mezi dcerami.“ — 2:1, 2.

10. Co si dívka připomíná ohledně své lásky?

¹⁰ Dívka touží po svém pastýři (2:3–3:5). Šulamitka je opět odloučena od svého milého. Ukazuje, jak si ho váží nad všechny ostatní, a říká jeruzalémským dcerám, že jsou pod přísahou, aby se nepokoušely roznítit v ní nežádoucí lásku k někomu jinému. Šulamitka si vzpomíná na dobu, kdy jí na volání její pastýř odpověděl a pozval ji v jarním období do kopců. Vidí ho, jak šplhá po horách a skáče radostí. Slyší ho, jak na ni volá: „Vstaň, pojď, družko moje, má krásná, a pojď odtud.“ Její bratři, kteří si nebyli jisti její stálostí, se však rozzlobili a poslali ji, aby pracovala při hlídání vinic. Prohlašuje: „Můj milý je můj, a já jsem jeho“, a naléhavě ho prosí, aby si k ní pospíšil. — 2:13, 16.

11. Jakou přísahu dívka znovu připomíná jeruzalémským dcerám?

¹¹ Šulamitka popisuje svůj nucený pobyt v Šalomounově táboře. V noci na lůžku touží po svém pastýři. Opět připomíná jeruzalémským dcerám, že jsou pod přísahou, aby v ní neprobouzely nežádoucí lásku.

12. Jaké další povzbuzení jí dává její milý, když ji Šalomoun odvádí do Jeruzaléma?

¹² Šulamitka v Jeruzalémě (3:6–5:1). Šalomoun se vrací do Jeruzaléma v královské nádheře a lid obdivuje jeho doprovod. V této kritické chvíli milovaný pastýř Šulamitku neopouští. Jde za svou družkou, která je zahalena, a setká se s ní. Posiluje svou milou vřelými projevy něžnosti. Ona mu říká, že se chce osvobodit a opustit město, a on pak nadšeně projeví svou lásku: „Celá jsi krásná, družko moje.“ (4:7) Pouhý její letmý pohled působí, že mu srdce bije rychleji. Její projevy něžnosti jsou lepší než víno, její aróma je jako aróma Libanonu a její kůže je jako ráj granátových jablek. Dívka zve svého drahého, aby přišel do „své zahrady“, a on přijímá. Přátelské jeruzalémské ženy je povzbuzují: „Jezte, druhové! Pijte a opijte se projevy něžnosti!“ — 4:16; 5:1.

13. Jaký sen má dívka a jak popisuje dvorním dámám svého milého?

¹³ Dívčin sen (5:2–6:3). Šulamitka vypráví dvorním dámám o snu, v němž slyší klepání. Venku je její drahý a naléhavě ji prosí, aby ho pustila dovnitř. Ale ona již ulehla. Když konečně vstane, aby otevřela dveře, on už zmizel do noci. Vychází za ním, ale nemůže ho najít. Strážní s ní špatně zacházejí. Zavazuje dvorní dámy, aby řekly jejímu milému, jestliže ho spatří, že ona stůně láskou. Ptají se jí, čím je on tak vynikající. Ona začíná vytříbeným popisem svého pastýře a říká, že je „oslnivý a ruměný, nejnápadnější z deseti tisíc“. (5:10) Dvorní dámy se jí ptají, kde asi je. Odpovídá, že šel pást mezi zahrady.

14. Jak Šalomoun prohrává ve svém úsilí přes všechnu svou dovednost?

¹⁴ Šalomounovy poslední pokusy o sblížení (6:4–8:4). Král Šalomoun přistupuje k Šulamitce. Znovu jí říká, jak je krásná, půvabnější než „šedesát královen a osmdesát souložnic“, ale ona ho odmítá. (6:8) Je zde jen proto, že ji služební pochůzka přivedla do blízkosti jeho tábora. ‚Co na mně vidíš?‘ ptá se. Šalomoun využívá její nevinné otázky, aby jí vyprávěl o její kráse, od chodidel nohou až po temeno hlavy, ale dívka odolává všem jeho lichotkám. Odvážně prohlašuje, že je oddaná svému pastýři, a volá ho. Potřetí připomíná jeruzalémským dcerám, že jsou pod přísahou, aby v ní nebudily lásku proti její vůli. Šalomoun ji pouští domů. Ve svém úsilí o Šulamitčinu lásku prohrál.

15. a) S jakou prosbou se dívka vrací ke svým bratrům? b) Jak slavně zvítězila výlučná oddanost?

¹⁵ Šulamitka se vrací (8:5–14). Její bratři ji vidí, jak se blíží, ale není sama. „Opírá se o svého milého.“ Připomíná, jak se potkala se svým milým pod jabloní, a prohlašuje, že ho neochvějně miluje. Následuje zmínka o několika dřívějších poznámkách jejích bratrů, o tom, jak se o ni zajímali, když byla malou ‚sestřičkou‘. Ona však prohlašuje, že dokázala, že je zralou a stálou ženou. (8:8) Ať jí nyní dají bratři souhlas k sňatku. Král Šalomoun ať má své bohatství! Ona je spokojená se svou jednou vinicí, protože miluje toho, kdo je jí výlučně drahý. V jejím případě je tato láska silná jako smrt a její planutí je jako „plamen Jah“. Trvání na výlučné oddanosti, „neústupné jako šeol“, slavně zvítězilo a vedlo k nádhernému vyvrcholení jejího svazku s milovaným pastýřem. — 8:5, 6.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

16. Jaká hodnotná poučení obsahuje tato píseň?

¹⁶ Jaká poučení obsažená v této písni lásky mohou dnes Božímu člověku prospět? Píseň jasně poukazuje na věrnost, věrnou oddanost a ryzost vzhledem k božským zásadám. Učí, jak krásná je ctnost a nevinnost toho, kdo opravdu miluje. Učí, že pravá láska je nezdolná, neuhasitelná, neprodejná. Mladí křesťanští muži a ženy, stejně i manželé a manželky, mohou mít prospěch z tohoto vhodného příkladu ryzosti, když se vyskytnou pokušení a lákavé příležitosti.

17. a) Jak Pavel ukazuje, že tato píseň byla napsána pro poučení křesťanského sboru? b) Proč ji mohl mít nejspíš na mysli, když psal Korinťanům a Efezanům? c) Jaké zajímavé srovnání můžeme učinit s Janovými inspirovanými spisy?

¹⁷ Ale tato inspirovaná píseň je také nanejvýš prospěšná pro křesťanský sbor jako celek. Křesťané prvního století ji uznávali jako část inspirovaných Písem. Jeden z nich napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Řím. 15:4) Tentýž inspirovaný pisatel, Pavel, mohl mít nejspíš na mysli výlučnou lásku šulamitské dívky k jejímu pastýři, když psal křesťanskému sboru: „Jsem totiž na vás žárlivý bohabojnou žárlivostí, neboť jsem vás osobně zaslíbil k manželství jednomu manželovi, abych vás představil Kristu jako cudnou pannu.“ Pavel psal také o Kristově lásce ke sboru jako o lásce manžela k manželce. (2. Kor. 11:2; Ef. 5:23–27) Ježíš Kristus není pro ně jen znamenitým Pastýřem, ale je také jejich Králem, který nabízí svým pomazaným následovníkům nepopsatelnou radost v „manželství“, které s ním uzavřou v nebesích. — Zjev. 19:9; Jan 10:11.

18. Jak mohou mít pomazaní následovníci Krista Ježíše prospěch z příkladu šulamitské dívky?

¹⁸ Tito pomazaní následovníci Krista Ježíše mohou mít jistě velký prospěch z příkladu šulamitské dívky. Musejí být také věrně oddaní ve své lásce, nesmějí se nechat zlákat třpytem hmotařského světa a musejí ve své ryzosti zachovávat rovnováhu, dokud nedosáhnou odměny. Upírají mysl k věcem nahoře a ‚hledají nejprve Království‘. Těší se z milující náklonnosti svého Pastýře, Ježíše Krista. Jsou přešťastní, protože vědí, že jejich drahý je těsně vedle nich, ačkoli je neviditelný, a že je vybízí, aby byli odvážní a zvítězili nad světem. Budou-li mít k svému pastýřskému Králi tuto neuhasitelnou lásku, silnou jako „plamen Jah“, pak jistě zvítězí a budou s ním spojeni jako spoludědici ve slavném Království v nebesích. Tak bude posvěceno jméno Jah! — Mat. 6:33; Jan 16:33.

[Poznámky pod čarou]