Napravit věci mezi Bohem a sebou
„I kdyby se vaše hříchy prokázaly jako šarlat, budou vybíleny jako sníh.“ — IZAJÁŠ 1:18.
1, 2. a) Co by sis mohl představit, kdyby někdo řekl: „Pojďte, a projednejme to spolu“? b) Proč bychom neměli očekávat, že bychom mohli činit s Bohem nějaké kompromisy?
PŘEDSTAV si, že mezi tebou a někým jiným jsou napjaté vztahy následkem nějaké minulé chyby nebo nelaskavosti. Jak bys reagoval na slova: „Pojď, projednejme to spolu“? Mohlo by to být pozvání, abyste se posadili, vyměnili si názory a učinili vzájemně ústupky a kompromisy. Každý z vás by mohl vysvětlit svůj názor a každý by pak mohl připustit určitou míru chyby nebo nedorozumění.
2 Mohl by sis však představit, že by v tomto smyslu prosil stvořitel slovy: „Pojďte, projednejme to spolu“, jak zní Izajáš 1:18 v mnoha Biblích? Rozhodně ne. Nikdo z nás by neočekával, že se bude přít nebo dohadovat s Jehovou, jako kdyby on mohl připustit nějakou chybu a učinit nějaký kompromis. Co je tedy podle Izajáše 1:18 nutné, chceme-li být v pokoji s Bohem?
3. Jaký je správný smysl hebrejského slova, jež se někdy u Izajáše 1:18 překládá slovy „projednejme to spolu“?
3 Hebrejský výraz překládaný slovy „projednat spolu“ v podstatě znamená „rozhodnout, posoudit, dokázat“. Má právnický nádech a zahrnuje víc než jen nějaké projednávání mezi dvěma osobami. Jde přitom o rozhodnutí.a (1. Mojž. 31:37, 42; Job 9:33; Žalm 50:21; Iz. 2:4) V díle „Wilsonovy studie starozákonních slov“ (angl.) jsou navrženy významy „být v právu; dokazovat, ukazovat, co je správné a pravé“. Bůh přikázal: „Pojďte, dejme věci do pořádku“ („NAB“) nebo „Napravme věci mezi sebou.“
4–6. Kdo byl Izajáš a kdy sloužil jako prorok?
4 Jehova Bůh použil proroka Izajáše, aby vyřídil toto mocné poselství. Kdo byl Izajáš a proč bylo jeho poselství v tehdejší době namístě? A jaký užitek z toho můžeme mít my?
5 Když mnozí lidé slyší dnes slovo „prorok“, představují si snad nějakého asketického mladého muže, který oznamuje svůj zkreslený názor na skutečnost. Jiní si snad představují nějakého starého výstředníka, který se tváří jako soudce existujících poměrů. Úplně jiný však byl Izajáš, vyrovnaný a rozumný muž, kterého použil Jehova Bůh k zapsání biblické knihy, jež nese jeho jméno.
6 ‚Izajáš, syn Amocův,‘ žil v Judě a aktivně sloužil Jehovovi „za dnů judských králů Uzijáše, Jotama, Achaza a Ezechjáše“ — déle než 40 let. Izajáš byl skromný a neposkytl o sobě mnoho informací. Podle tradice byl spřízněn s judským královským rodem. Jistě víme, že měl rodinu a že mu jeho manželka porodila dva syny. Když zemřela, snad se znovu oženil a stal se otcem dalšího syna, který dostal prorocké jméno Imanuel. — Iz. 1:1; 7:3, 14; 8:3, 18.
7. Proč bychom se měli zajímat o Izajášovo proroctví?
7 Izajášova doba se v mnohém podobá době naší. Vidíš, že žijeme v době mezinárodního napětí, v době válek a válečného ohrožení. Náboženští a političtí vůdcové, kteří tvrdí, že uctívají Boha, dávají sami sebe za příklad, který by měli lidé následovat, ale pravidelně se ze zpráv v tisku dovídáme o jejich finančních a morálních aférách. Jak se dívá Bůh na takové vůdce, především na ty, kteří jsou spojeni s křesťanstvem? Co je čeká a co čeká ty, kteří je následují? V Izajášově knize nacházíme od Boha pocházející komentáře, které úzce souvisejí s dnešními událostmi. Nacházíme tam také poučení, jež platí pro každého z nás, kteří se osobně snažíme sloužit Bohu.
PROROK PRO NÁROD, KTERÝ SE PROVINIL
8. Co obsahuje Izajášova kniha a jakým slohem byla napsána?
8 Když budeš číst knihu Izajášovu, najdeš v ní zprávy o vině Judy a Jeruzaléma, historické podrobnosti o nepřátelských vpádech, prohlášení o zpustošení, jež byla dána okolním národům, a povzbuzující předpovědi o obnovení a záchraně Izraele. Kniha je napsána živým a uchvacujícím slohem. Dr. I. Slotki říká: „Odborníci upřímně vzdávají hold Izajášově brilantní představivosti a jeho barvitým a názorným popisům, jeho mistrnému užívání působivých metafor, aliterace, asonance, ale také znamenité vyrovnanosti a rytmickému toku jeho vět.“ Prozkoumejme především Izajášovo úvodní poselství v první kapitole.
9. Co víme o době a okolnostech, za nichž byla napsána první kapitola Izajáše?
9 Prorok neříká přesně, kdy napsal tuto kapitolu. Izajáš 6:1–13 pochází z roku, kdy zemřel král Uzijáš. Jestliže tedy Izajáš zaznamenal své úvodní kapitoly dříve, pak se v nich snad zrcadlí skryté rysy situace, jaká panovala za vlády Uzijášovy. Uzijáš (829–777 př. n. l.) v podstatě „činil to, co bylo správné v Jehovových očích“, takže Bůh žehnal jeho panování zdarem. Víme však, že všechno tak dobré nebylo, protože „lid stále obětoval a přinášel obětní dým na výšinách“ předtím, než Bůh ranil Uzijáše (neboli Azarjáše) malomocenstvím za to, že opovážlivě obětoval kadidlo v chrámu. (2. Par. 26:1–5, 16–23; 2. Král. 15:1–5) Skrytá špatnost v Uzijášově době mohla vést k tomu, že se sklízela ničemnost, o níž čteme ve spojitosti s jeho vnukem, králem Achazem (762–745 př. n. l.), a to mohl také Izajáš popisovat. Ale důležitější než nějaké určité datum první kapitoly je to, co přimělo Boha, aby řekl: „Tak pojďte, a napravme věci mezi sebou.“
10. Jaká situace panovala v Judě za vlády krále Achaza, a to především mezi vůdci?
10 Izajáš otevřeně prohlásil: „Běda hříšnému národu, lidu obtíženému proviněním, zločinnému semeni, zkaženým synům! Opustili Jehovu, zacházeli neuctivě se Svatým Izraele, obrátili se nazpět. . . Celá hlava je v nemocném stavu a celé srdce je zemdlené. Od chodidla nohy až po hlavu na něm není zdravé místo.“ (Iz. 1:4–6) Šestnáctileté panování krále Achaza se vyznačovalo odporným modlářstvím. Pálil „své syny [jako oběti] v ohni podle odporných věcí národů. . . A pravidelně obětoval i přinášel obětní dým na výšinách a na pahorcích a pod kdejakým bujným stromem.“ (2. Par. 28:1–4; 2. Král. 16:3, 4) Nespravedlnost, úplatkářství a nemravnost bujely mezi knížaty, kteří by se byli spíš hodili za panovníky starověké Sodomy. (Iz. 1:10, 21–23; 1. Mojž. 18:20, 21) Bůh je rozhodně nemohl schvalovat. A jak se mohlo dařit lidu, když měl takové vůdce?
11. Jak bychom měli rozumět Izajášovi 1:29, 30?
11 Prorok Izajáš znázornil politováníhodnou situaci lidu, když se zmínil o svatých stromech a zahradách, kde byly přinášeny modlářské oběti a kde se pálilo kadidlo pohanským božstvům. Tyto „mohutné stromy“ se měly stát příčinou hanby. (Iz. 1:29; 65:3) Obraznou řečí se Izajáš obrátil přímo na tyto modláře a napsal: „Stanete se. . . podobnými velkému stromu, jehož listí usychá, a zahradě, která nemá vodu.“ (Iz. 1:30) Ano, lidé, kteří opouštějí Jehovu, „dospějí ke svému konci“. Stanou se podobnými koudeli (hořlavým kouskům lnu), a jejich modly se stanou jiskrou — takže obojí zanikne v plameni. — Iz. 1:28, 31.
12, 13. V čem se podobá naše doba době Izajášově?
12 Nyní to porovnej s dnešní situací. V průběhu jednoho měsíce oznámil tisk ve Spojených státech: Jeden vedoucí kandidát na prezidentský úřad odstoupil v důsledku zpráv o jeho aférách „se ženami“; jeden významný duchovní byl zbaven úřadu, když se přiznal k cizoložství a byl obviněn z homosexuality, vyměňování manželek a ze zneužívání finančních fondů na úplatky za mlčenlivost. („Údajně vybral od roku 1984 jako kompenzaci ohromnou sumu 4,6 miliónu dolarů.“ „Time“, 11. května 1987) V Rakousku byl v minulém roce propuštěn opat cisterciáckého kláštera v Rein–Hohenfurtu ‚a byl obviněn z toho, že rozmařile utratil 6 miliónů dolarů za lovecké sídlo a recepce pro členy bývalé panovnické rodiny a pro mladé ženy méně vznešeného původu‘. Pravděpodobně bys mohl uvést i jiné příklady takových vůdců. Co si o nich podle tvého názoru myslí Bůh?
13 Pokud jde o lid všeobecně, názory na náboženství se stále více vyhraňují. Někteří se odvracejí od náboženství s nechutí nebo lhostejností. V Anglii se například účastní v tradiční církvi jen 3 procenta obyvatel. Na druhé straně vidíme i extrémní náboženské cítění. Je to patrné na rostoucích charismatických církvích, jež působí na city „spasením“, mluvením jazyky nebo „uzdravováním“ nemocných. Zástupy lidí se hrnou k poutním místům a doufají v zázraky. Jiní přinášejí oběti jako „skutky víry“, když si například do krve rozedřou kolena, aby viděli Pannu Guadeloupskou [v Mexiko City]. V jedněch novinách se psalo: „Nezúčastněným se její existence a nadšení, s jakým je uctívána, může jevit jako zřejmá směsice křesťanství a pohanství, ale přesto je tato Panna nejdůležitější postavou mexického katolicismu.“
JAK MŮŽEŠ ZÍSKAT BOŽÍ SCHVÁLENÍ?
14. Jak Jehova prostřednictvím Izajáše ukázal, že nepřijímá všechny, kteří tvrdí, že ho uctívají?
14 Jehova Bůh nás neponechává na pochybách, pokud jde o jeho názor na ty, kteří tvrdí, že jsou na jeho straně, ale nechtějí „uctívat Otce duchem a pravdou“. (Jan 4:23) Jestliže nějaký národ, nějaká náboženská skupina nebo nějaká osoba nechce jednat podle Božích zjevených měřítek, jsou jakékoli náboženské projevy zbytečné. Například ve starověku patřily k pravému uctívání náboženské slavnosti a oběti. (3. Mojž., kapitoly 1–7, 23) Ale Izajáš vyjádřil Boží názor — nelibost nad tím, že byli Židé nevěrní, ačkoli zachovávali tyto věci. Bůh řekl: „Když rozestíráte dlaně, schovávám před vámi oči. Ačkoli vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám.“ (Iz. 1:11–15) Totéž platí i dnes. Bůh si nepřeje pouhé náboženské obřady nebo zpaměti odříkávaná vyznání víry a modlitby, ale přeje si modlitby a pravé skutky, které vycházejí ze srdce.
15. Proč nám poskytuje Izajáš 1:18 důvod k naději? Co znamenají slova: „Pojďte a napravme věci mezi sebou“?
15 Protože to víme, máme základ pro naději. Lidé mohou získat Boží přízeň. Jak? Izajáš nabádal: „Umyjte se; očisťte se; odstraňte od mých očí špatnost svých jednání; přestaňte činit špatné. Učte se činit dobré; pátrejte po právu.“ V této souvislosti pak Izajáš tlumočil Boží výzvu: „Tak pojďte, a napravme věci mezi sebou.“ Jehova tedy neprosil o rozhovor mezi dvěma osobami, které jsou si rovny a které by se měly dohodnout. Bůh věděl, co je pravé nebo správné. Jeho úsudek zněl: ať jsou nutné jakékoli změny, musí je učinit lidé, kteří se musí přizpůsobit jeho správným a spravedlivým měřítkům. Stejně je tomu i dnes. Změna je možná a povede k přízni. Změnit se může i ten, kdo jednal vyloženě špatně. Izajáš napsal: „I kdyby se vaše hříchy prokázaly jako šarlat, budou vybíleny jako sníh.“ — Iz. 1:16–18.
16. Jak reagovali někteří na radu založenou na Bibli a týkala se nesprávného jednání?
16 Lidé však mívají sklon brát sice takovou radu na vědomí, ale domnívat se, že se vztahuje na někoho jiného. I v Izajášově době to zřejmě mnozí činili. Ale ve skutečnosti by měl zkoumat každý sám sebe. Jestliže se některý křesťan provinil vážným hříchem, jako je lež, zpronevěra, sexuální nemravnost nebo nějaké jiné závažné nesprávné činy, je nutné pokání, a činy, které tomuto pokání odpovídají. (Sk. 26:20) Je správné, že někteří jednali tak, aby ‚napravili věci mezi sebou a Jehovou‘. Například „Strážná věž“ číslo 19, 1985, rozebírala záležitost napravování chyb, které jsou snad před jinými skryté, ale které pozoruje Bůh. (Mat. 6:6; Fil. 4:13) Byly zde uvedeny tři oblasti: tajné přijímání transfúze krve, masturbace a zneužívání alkoholu. Po probrání tohoto námětu napsala řada čtenářů děkovné dopisy; připustili, že se dopouštěli takových chyb, ale byli přivedeni k pokání a ke změně.
17. Jak pro nás může platit Izajáš 1:18, i kdybychom se nedopouštěli závažných nesprávných činů? Jak nám to může pomáhat?
17 Většina křesťanů, kteří se zabývají touto látkou, se ovšem neproviňuje závažným nesprávným chováním. Ale přesto by nás mělo Izajášovo poselství podnítit, abychom prozkoumali své srdce. Máme vůči Bohu něco napravit. Základním prvkem Izajášova poselství byla správná pohnutka srdce. Někdo si možná položí otázku ohledně modlitby: ‚Vycházejí mé modlitby ze srdce a vynakládám co největší možné úsilí, aby mé skutky odpovídaly mým modlitbám?‘ Někteří při takovém zkoumání poznali, že mají co napravit. Kdysi se například modlili, aby lépe znali Boží vůli, ale věnovali přitom málo času studiu Bible a křesťanských publikací. Jiní se kdysi modlili o to, aby měli větší podíl v kazatelské službě, ale jejich způsob života nenaznačoval, že by chtěli snížit své příjmy zkrácením světské práce. Modlil ses snad k Bohu, aby ti požehnal při činění učedníků? Jak dalece potom pracuješ na tom, abys byl výkonnějším učitelem? Vykonáváš svědomitě více dodatečných návštěv a jsi ochoten věnovat čas vedení pravidelného biblického studia s někým jiným? Budeš-li vynakládat úsilí v souladu se svými modlitbami, dokážeš, že si opravdu přeješ, aby jim Bůh naslouchal.
18. Proč bychom měli věnovat pozornost tomu, abychom napravili věci mezi sebou a Bohem?
18 Je naprosto správné, aby se každý z nás snažil ve všech ohledech v životě ‚napravit‘ věci vůči Bohu, našemu stvořiteli. Povšimni si, jak v tom směru uvažoval Izajáš: „Býk dobře zná svého kupce a osel jesle svého majitele; Izrael nezná, můj lid se nechová s porozuměním.“ (Iz. 1:3) Nikdo z nás by nechtěl mít méně porozumění nebo být méně vděčný než býk nebo osel. Ale tento popis by na nás platil, kdybychom si mysleli, že nemusíme pracovat na tom, abychom poznali svého životodárce a jeho požadavky a pak abychom se opravdově snažili podle nich žít.
19. Jakou vyhlídku poskytuje Izajáš těm, kteří napravují věci vůči Bohu? Co to znamená pro nás?
19 Izajáš poskytl svému lidu důvod k optimismu. Řekl, že jejich postavení před Bohem může být změněno a může být čisté. Jako kdyby karmínově rudá látka zbělela jako vlna nebo sníh pokrývající vrcholek hory Hermonu. (Iz. 1:18; Žalm 51:7; 51:9, „KB“; Dan. 7:9; Zjev. 19:8) I kdyby většina lidí nereagovala, a národ by byl proto vydán meči a do zajetí, mohl se věrný ostatek vrátit. Podobně i my můžeme získat Jehovovu přízeň, snad s pomocí svědomitých dozorců, kteří slouží ve sboru jako milující ‚soudci a rádcové‘. (Iz. 1:20, 24–27; 1. Petra 5:2–4; Gal. 6:1, 2) Buď tedy ujištěn, že můžeš napravit věci mezi Bohem a sebou. Nebo jestliže již máš Boží přízeň, můžeš posílit svůj vztah k němu. To opravdu stojí za veškerou tvou námahu.
[Poznámka pod čarou]
a Dr. E. H. Plumptre vysvětluje: „[V běžných překladech tohoto verše] zaznívá myšlenka rozpravy mezi sobě rovnými. Hebrejština však naznačuje, že tón udává ten, kdo dává autoritativní ultimátum, například soudce obviněnému.“
Myšlenky k opakování
◆ Co bylo míněno příkazem „pojďte, a napravme věci“ vůči Bohu?
◆ V čem se podobala Izajášova doba době naší?
◆ Co bylo podle Izajášových slov nutné, aby mohli jednotliví lidí získat Boží přízeň?
◆ V kterých ohledech mimo závažné hříchy snad potřebujeme napravit věci mezi sebou a Bohem?
[Obrázek na straně 10]
Jihozápadní zasněžené svahy Hermonu obrácené směrem k hornímu toku Jordánu a galilejským pahorkům
[Obrázek na straně 13]
Izajáš řekl, že ‚osel zná jesle svého majitele‘. O čem nás poučuje?