3. Kdo pocítil v našem století Boží „vztek“, o němž je zmínka u Izajáše 27:4?

³ Ačkoli od první světové války již uplynula řada desetiletí, učiníme dobře, prozkoumáme-li krátce vývoj, k němuž docházelo v určitých ohledech během let první světové války. V té době měl Jehova Bůh závažný důvod, aby pociťoval „vztek“ proti národům křesťanstva, protože se zúčastnily krveprolévání v oné válce. (Srovnej Izajáše 27:4.) Jednaly tak, ačkoli měly spíše postoupit svou národní svrchovanost Nejvyššímu Bohu, když bylo v roce 1914 zřízeno v nebi jeho království v rukou jeho oslaveného Syna Ježíše Krista. Podněcovaly jeho zlobu ještě dále tím, že pronásledovaly ostatek duchovního izraele a úmyslně bránily těmto oddaným křesťanským badatelům Bible ve svobodném oznamování jeho zřízeného království. Mnozí z ostatku duchovního izraele opravdu podlehli tomuto světskému tlaku, a tak nesplnili své odpovědnosti jako vyvolený lid, který byl vyveden z tohoto světského systému věcí. Tehdy nerozeznali, že je nutná absolutní neutralita v konfliktech tohoto světa, a tak nesli do jisté míry vinu krve a na nějaký čas si i oni přivodili určitou míru Božího „vzteku“.

4. Jak zapůsobil „vztek“ Boha na jeho křesťanské služebníky? Jaké z toho můžeme získat poučení?

⁴ Jak bys byl reagoval ty na tlak válečné doby, kdybys žil v té době? Měl bys o takových věcech uvažovat, neboť se tak můžeš posílit ve svém rozhodnutí, co bys dělal, kdyby došlo k nějakému tlaku v budoucnosti. Tehdy se mohlo zdát, že je čas ustat s oznamováním království a nepoutat na sebe pozornost. Mnozí měli takový sklon a domnívali se, že mají prostě čekat, až budou zakrátko oslaveni a spojeni s Ježíšem Kristem, který byl dosazen na trůn. (Luk. 22:28–30) Pocítili určitou míru Jehovova „vzteku“, ale to byl zážitek, kterým byli praví křesťané tehdejší doby pokáráni, což nebylo marné ani neplodné.

6, 7. a) Co se v dnešní době podobá „trnitým keřům a plevelu“? b) Co můžeme vzhledem k tomu očekávat v budoucnosti?

⁶ Když se ostatek duchovního izraele roku 1919 znovu nadšeně chopil kázání o království, nadešel pro Jehovu čas, aby řekl:

„Nemám žádný vztek. Kdo mi dá trnité keře a plevel v bitvě? Na něco takového budu stoupat. Něco takového zároveň zapálím.“ — Iz. 27:4.

⁷ Po skončení první světové války byla založena Společnost národů, což bylo zamítnutím Božího království pod Kristem. Můžeme to přirovnat k „trnitým keřům a plevelu“, jež byly položeny Jehovovi Bohu do cesty jako překážka nebo k odstrašení. Společnost národů pak byla nahrazena Organizací spojených národů. Prostřednictvím Spojených národů odhalují různé členské národy, že jsou rozhodnuty odporovat Kristovu oznamovanému království, a dávají také najevo, že jsou odhodlány zachovat si svou vlastní světovou svrchovanost. Ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu, bude Jehova v obrazném smyslu „stoupat“ na všechny ty „trnité keře a plevel“, rozdrtí je a nakonec je jakoby zapálí, takže z nich zůstane jen popel. Tak ukáže, kdo je skutečně univerzálním svrchovaným panovníkem. I když jsi sám nebyl v době první světové války mezi pomazanými křesťany, můžeš poznat, že konečný výsledek událostí, jež odpovídají proroctví u Izajáše 27:1, se může dotýkat i tebe — buď k dobrému nebo ke zlému. — Zjev. 16:14–16; 17:1–18:4.