Duchovní opilci — Kdo to je?
„Běda vznešené koruně efraimských opilců.“ — IZAJÁŠ 28:1.
1. Jaký optimismus pocítili mnozí? Splní se však jejich naděje?
ŽIJEME v neklidné době. Mnoho lidí bylo vzrušeno prudkými politickými změnami po celém světě a pohledem na větší aktivitu Spojených národů. List Detroit Free Press napsal v prosinci 1989: „Jak planeta vstupuje do devadesátých let, propukl mír.“ Jeden sovětský časopis oznámil: „Chystáme se překovat meče v radlice,“ zatímco generální tajemník OSN prohlásil: „Již nejsme ve studené válce.“ Ano, naděje stouply a světová scéna se nepochybně mění. Ještě později ukázala válka v Zálivu, jak rychle může ke změnám dojít. Nastane však vůbec někdy v dnešním světě čas opravdového míru a bezpečnosti se vším dobrodiním, které to s sebou má nést? Odpověď zní ne. Rodí se naopak vážná krize, která otřese světem až do základů. Je to krize, do níž je hluboce zapleteno náboženství.
2. Jakou obdobu má dnešní situace ve starověkém Izraeli a Judě?
2 Tuto krizi předstínily události ve starověkém Izraeli a Judě během osmého a sedmého století př. n. l. I tenkrát si lidé mysleli, že by mohli dosáhnout míru. Ale Bůh je prostřednictvím svého proroka Izajáše varoval, že jejich naděje na mír je přelud, který bude brzy odhalen. Podobně varuje Jehova dnes prostřednictvím svých svědků, že se lidé klamou, jestliže doufají, že lidskými snahami nastolí mír. Přečtěme si Jehovovu prorockou výstrahu, a uvidíme, jak platí dnes. Najdeme ji ve 28. kapitole Izajáše, a napsána byla před rokem 740 př. n. l., pravděpodobně za vlády ničemného krále Pekacha v Izraeli a nevypočitatelného krále Achaza v Judě.
„Efraimští opilci“
3. Jaké zneklidňující otevřené odsouzení pronesl Izajáš?
3 V prvním verši 28. kapitoly námi trhne znepokojivé prohlášení: „Běda vznešené koruně efraimských opilců a vadnoucímu květu spanilé okrasy, jež je na hlavě úrodného údolí těch, kteří jsou přemoženi vínem!“ Jak muselo Izraelity otřást to zdrcující odsouzení! Kdo byli ti „efraimští opilci“? Co bylo jejich „vznešenou korunou“? A co je „hlava úrodného údolí“? Ještě důležitější je, co ta slova znamenají pro nás dnes.
4. a) Co byl Efraim a hlava úrodného údolí? b) Proč se Izrael cítil bezpečný?
4 Protože Efraim byl největší z deseti kmenů Izraele, pojem „Efraim“ se někdy používal pro celé severní království. „Efraimští opilci“ byli tedy ve skutečnosti izraelští opilci. Hlavní město Izraele bylo Samaří, které stálo na strategické vyvýšenině v ústí úrodného údolí. Výraz „hlava úrodného údolí“ se tedy vztahuje k Samaří. Když byla napsána tato slova, bylo izraelské království v náboženském směru velmi zkažené. Navíc navázalo politické spojenectví se Sýrií proti Judě a cítilo se teď bezpečně. (Izajáš 7:1–9) To se mělo změnit. Blížila se krize, a právě proto prohlásil Jehova: „Běda vznešené koruně efraimských opilců.“
5. a) Co bylo vznešenou korunou Izraele? b) Kdo byli efraimští opilci?
5 Co byla ta „vznešená koruna“? Koruna je symbol královské autority. „Vznešená koruna“ bylo zřejmě postavení Izraele jako samostatného království, nezávislého na Judě. Mělo se stát něco, co zničí královskou nezávislost Izraele. Kdo tedy byli „efraimští opilci“? V Izraeli byli bezpochyby doslovní opilci, protože Samaří bylo místem nevázaného pohanského uctívání. Přesto mluví Bible o horším druhu opilství. U Izajáše 29:9 čteme: „Opojili se, ale ne vínem; pohybovali se nejistě, ale ne kvůli opojnému nápoji.“ Byla to duchovní opilost, nečisté, smrtonosné opojení. Vůdci Izraele — zejména jeho duchovní vůdci — zjevně trpěli právě takovým duchovním opojením.
6. Čím se opil starověký Izrael?
6 Co bylo příčinou duchovní opilosti starověkého Izraele? V zásadě to bylo spojenectví se Sýrií proti Judě, jež dávalo vůdcům národa příjemný pocit bezpečí. Tato duchovní opilost odváděla Izrael od skutečnosti. Jako doslovný opilec byl Izrael optimistický, přestože k tomu neměl důvod. Navíc se Izrael pyšnil svým opojným spojenectvím se Sýrií jako krásným věncem. Ale jak říká Izajáš, byl to vadnoucí věnec, který už dlouho neměl vydržet.
7, 8. Co měl starověký Izrael zakusit navzdory svým příjemným pocitům?
7 Izajáš to zdůrazňuje ve 28. kapitole, 2. verši: „Pohleď, Jehova má někoho silného a životaschopného. Jako hřímavá bouře s krupobitím, ničivá bouře, jako hřímavá bouře mocných zaplavujících vod jistě silou způsobí svržení na zem.“ Kdo byl ten „někdo silný a životaschopný“? V době starověkého Izraele to byla mocná Asyrská říše. Tato krutá, nelítostná světová velmoc přijde na Izrael jako hřímavá bouře mocných zaplavujících vod. K čemu to povede?
8 Izajáš dále říká: „Vznešené koruny efraimských opilců budou nohama pošlapány. A vadnoucí květina spanilé okrasy, jež je na hlavě úrodného údolí, se stane podobnou ranému fíku před létem, který jasnozřivec, když ho vidí, spolkne, zatímco ho má ještě v dlani.“ (Izajáš 28:3, 4) Hlavní město Izraele, Samaří, bylo pro Asýrii jako zralý fík připravený k utržení a spolknutí. Spojenectví Izraele se Sýrií, podobné věnci, mělo být pošlapáno. Až přijde den účtování, nebude mít žádnou hodnotu. Ještě hůř: jeho sláva nezávislosti, podobná koruně, bude rozdrcena pod nohama asyrského nepřítele. Bude to katastrofa.
‚Kněz a prorok sešli z cesty‘
9. Proč snad Juda očekávala od Jehovy lepší poselství, než dostal starověký Izrael?
9 Ano, Izrael čekalo strašné účtování, a přišlo v roce 740 př. n. l., právě jak Jehova Bůh varoval. Samaří bylo zničeno Asyřany a severní království přestalo existovat jako nezávislý stát. Jak uvidíme, to, co se stalo starověkému Izraeli, je pochmurnou výstrahou pro dnešní nevěrné falešné náboženství. Ale co sesterské království Izraele na jihu, Juda? V Izajášově době byl dosud v činnosti Jehovův chrám v judském hlavním městě Jeruzalémě. Stále tam působilo kněžstvo a proroci jako Izajáš, Ozeáš a Micheáš mluvili v Jehovově jménu. Jaké poselství měl tedy Jehova pro Judu?
10, 11. Jaká odpudivá situace existovala v Judě?
10 Izajáš nám to dále říká: „A tihle také [totiž jeruzalémští kněží a proroci] — kvůli vínu sešli z cesty a kvůli opojnému nápoji zbloudili. Kněz a prorok — sešli z cesty kvůli opojnému nápoji.“ (Izajáš 28:7a) Judští náboženští vůdci byli zjevně také opilí. Někteří byli pravděpodobně doslovní opilci stejně jako v Izraeli, a pokud ano, byla to potupa. Boží Zákon výslovně zakazoval kněžím alkohol, když sloužili v chrámu. (3. Mojžíšova 10:8 až 11) Doslovná opilost v Božím domě by byla otřesným přestoupením Božího Zákona.
11 Vážnější však bylo duchovní opilství v Judě. Stejně jako se Izrael spojil se Sýrií proti Judě, Juda hledala bezpečí ve spojenectví s Asýrií. (2. Královská 16:5–9) Přes přítomnost Božího chrámu a Božích proroků důvěřovala Juda v lidi, když měla důvěřovat Jehovovi. Navíc se její vůdcové po uzavření takového neprozřetelného spojenectví cítili stejně bezstarostní jako jejich duchovně opilí sousedé na severu. Jejich nezodpovědný postoj se Jehovovi ošklivil.
12. K čemu měla vést duchovní opilost Judy?
12 Izajáš dále říká: „Zmátli se po víně, zbloudili po opojném nápoji; sešli z cesty ve svém vidění, zamotali se, pokud jde o rozhodování. Vždyť stoly se všechny naplnily nechutnými zvratky — není místo, kde by nebyly.“ (Izajáš 28:7b, 8) Někteří nejspíš v opilosti doslova zvraceli v chrámu. Ale ještě horší bylo, když kněží a proroci, kteří měli poskytovat náboženské vedení, zvraceli duchovní špínu. A navíc proroci, kromě několika věrných, měli zkreslený úsudek, takže předpovídali pro národ nepravdivé věci. Jehova se chystal potrestat Judu za tuto duchovní nečistotu.
Dnešní duchovní opilci
13. Jaká obdoba situace v Izraeli a Judě existovala v prvním století n. l. a jaká obdoba existuje dnes?
13 Splnila se Izajášova proroctví jen na starověkém Izraeli a Judě? Rozhodně ne. Jeho slova o duchovní opilosti citovali Ježíš i apoštol Pavel a uplatnili je na náboženské vůdce své doby. (Izajáš 29:10, 13; Matouš 15:8, 9; Římanům 11:8) Dnes také vznikla podobná situace jako v Izajášově době — tentokrát v křesťanstvu, celosvětové náboženské organizaci, jež tvrdí, že zastupuje Boha. Místo aby křesťanstvo, katolíci i protestanti, zaujalo pevný postoj pro pravdu a spolehlo se na Jehovu, vkládá víru ve svět. Proto se nejistě potácí jako izraelští a judští opilci. Duchovní opilci z těch starověkých národů dobře předstiňují dnešní duchovní vůdce křesťanstva. Podívejme se jak.
14. Jak jsou náboženští vůdci křesťanstva stejně opilí jako kdysi vůdci starověkého Samaří a Jeruzaléma?
14 Stejně jako Samaří a Jeruzalém, i křesťanstvo se zhluboka napilo vína politických spojenectví. V roce 1919 bylo mezi nejpřednějšími podporovateli Společnosti národů. Zatímco Ježíš řekl, že křesťané nebudou částí světa, vůdci křesťanstva pěstují vztahy k politickým vůdcům. (Jan 17:14–16) Symbolické víno takové činnosti je pro duchovenstvo povzbuzující. (Srovnej Zjevení 17:4.) Těší je, že se s nimi politikové radí, a že se stýkají s velkými tohoto světa. Proto nemohou dát žádné pravé duchovní vedení. Zvracejí nečistotu, místo aby mluvili čisté poselství pravdy. (Sefanjáš 3:9) Se svým zakaleným a zmateným zrakem nejsou pro lidstvo bezpečnými vůdci. — Matouš 15:14.
„Příkaz za příkazem“
15, 16. Jak reagovali na Izajášovy výstrahy jeho současníci?
15 V osmém století př. n. l. Izajáš odhaloval nesprávnou dráhu zejména judských duchovních vůdců. Jak reagovali? Nenáviděli to! Když Izajáš vytrvale hlásal Boží výstrahy, náboženští vůdcové řekli: „Koho bude někdo poučovat v poznání a komu dá někdo porozumět, co se vyslechlo? Těm, kteří byli odstaveni od mléka, těm odsunutým od prsů?“ (Izajáš 28:9) Ano, myslel si snad Izajáš, že mluví k malým dětem? Náboženští vůdci Jeruzaléma se považovali za dospělé muže, plně schopné rozhodovat sami za sebe. Neměli zapotřebí naslouchat bodavým Izajášovým připomínkám.
16 Ti náboženští činitelé si dokonce z Izajášova kázání tropili žerty. Pokřikovali na něho: „Vždyť je to ‚příkaz za příkazem, příkaz za příkazem, měřicí provazec za měřicím provazcem, měřicí provazec za měřicím provazcem, tady trochu, tamhle trochu‘.“ (Izajáš 28:10) ‚Izajáš se pořád opakuje,‘ tvrdili. ‚Pořád říká: „Toto přikázal Jehova! Toto přikázal Jehova! Toto je Jehovova norma! Toto je Jehovova norma!“ ‘ V původní hebrejštině je Izajáš 28:10 opakující se rýmovačka podobná dětskému popěvku. A takový dojem měli o prorokovi náboženští vůdci — že se dětinsky opakuje.
17. Jak dnes mnozí reagují na varovné poselství hlásané svědky Jehovovými?
17 V prvním století n. l. se zdálo, že se kázání Ježíše a jeho učedníků také tak opakuje a že není intelektuálně na výši. Na ty, kteří šli za Ježíšem, pohlíželi židovští náboženští vůdci jako na prokleté nevzdělance, lidi neučené a obyčejné. (Jan 7:47–49; Skutky 4:13) Dnes se často stejně pohlíží na svědky Jehovovy. Nechodili do seminářů křesťanstva a nepoužívají zvučné tituly ani teologické výrazy jako duchovenstvo. Proto na ně vysocí činitelé v křesťanstvu hledí svrchu, domnívají se, že by se svědkové měli držet zpátky a prokazovat těmto náboženským vůdcům větší vážnost.
18. Co dnes přehlížejí náboženští vůdcové?
18 Ti náboženští vůdci však něco přehlížejí. Přestože velcí z doby Izajáše jeho poselství přehlíželi, Izajáš mluvil pravdu a jeho výstrahy se splnily! Podobně jsou i výstrahy, které dnes pronášejí svědkové Jehovovi, pravdivé, pevně založené na Božím slově pravdy, Bibli. (Jan 17:17) Proto se splní.
Účtování
19. Jak byla Juda donucena věnovat pozornost cizincům, mluvícím koktavým jazykem?
19 U Izajáše 28:11 čteme: „Vždyť skrze ty, kteří svými rty koktají, a jiným jazykem bude mluvit k tomuto lidu.“ Izajášovo vyučování znělo Judě jako blábolení cizince. Ačkoli Juda přežila asyrskou hrozbu, která zachvátila Izrael, Jehova se po čase vypořádal s Judou prostřednictvím jiného cizince, Nebukadnecara. (Jeremjáš 5:15–17) Babylónština zněla oněm Hebrejcům drsně a koktavě. Byli však nuceni jí naslouchat, když byl v roce 607 před naším letopočtem zničen Jeruzalém a jeho chrám a obyvatelé byli odvlečeni do babylónského zajetí. Stejně bude dnes muset brzy trpět křesťanstvo, protože jako Juda ve starověku přehlíží Jehovovo nabádání.
20, 21. Co neustále zvěstují svědkové Jehovovi, co však nedělají vůdcové křesťanstva?
20 Proroctví o takových osobách říká, že jsou to ti, „jimž řekl: ‚Tohle je místo odpočinku. Dopřejte odpočinek unavenému. A toto je místo pohodlí‘, ale kteří nebyli ochotni slyšet. A jim se Jehovovo slovo jistě stane ‚příkazem za příkazem, příkazem za příkazem, měřicím provazcem za měřicím provazcem, měřicím provazcem za měřicím provazcem, tady trochu, tamhle trochu‘, aby šli a jistě klopýtli nazad a skutečně byli zlomeni a lapeni do léčky a chyceni.“ — Izajáš 28:12, 13.
21 Stejně bez ustání, jako pronášel Boží poselství Izajáš, říkají svědkové Jehovovi křesťanstvu, že mělo nechat svou naději spočinout na Jehovově slovu. Ale křesťanstvo odmítá naslouchat. Svědkové pro ně blábolí cizím jazykem. Mluví řečí, které nemohou porozumět. Křesťanstvo nedopřává unavenému odpočinek tím, že by mu povědělo o Božím království a nadcházejícím novém světě. Naopak je opilé vínem svého vztahu k tomuto světu. Raději podporuje politická řešení problémů lidstva. Jako Židé z Ježíšovy doby samo nehledalo místo odpočinku v Království a jiným o něm neříká. — Matouš 23:13.
22. Nač upozorňuje Jehova vůdce křesťanstva?
22 Proto Izajášova prorocká slova upozorňují duchovenstvo, že Jehova nebude vždy mluvit prostřednictvím svých neškodných svědků. Brzy uvede v činnost svůj „příkaz za příkazem, měřicí provazec za měřicím provazcem“ a následky budou pro křesťanstvo katastrofální. Jeho náboženští vůdci a jejich stáda budou „zlomeni a lapeni do léčky a chyceni“. Ano, náboženské systémy křesťanstva budou úplně zničeny jako byl zničen dávný Jeruzalém. Bude to otřesný a neočekávaný vývoj situace. A jak úděsný konec to bude, protože duchovenstvo dává přednost duchovní opilosti před Jehovovými připomínkami!
Můžeš vysvětlit?
◻ Kdo byli efraimští opilci a čím se opili?
◻ Jak byly pošlapány vznešené koruny efraimských opilců?
◻ Jakou ostudnou situaci v Judě odhalil Izajáš?
◻ Kde vidíme duchovní opilost dnes?
◻ Proč by si mělo křesťanstvo všimnout toho, co se stalo starověkému judskému národu?