Dále choďme po Jehovově cestě

„Doufej v Jehovu a drž se jeho cesty, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi.“ (ŽALM 37:34)

1, 2. Co v Davidově případě znamenalo chodit po Jehovově cestě a co to vyžaduje od nás dnes?

„DEJ mi na vědomí cestu, kterou bych měl chodit, neboť k tobě jsem pozvedl svou duši.“ (Žalm 143:8) Tato slova krále Davida znovu a znovu upřímně pronášejí dnešní křesťané. Ze srdce si přejí líbit se Jehovovi a chodit po jeho cestě. Co všechno k tomu patří? V Davidově případě to znamenalo dodržovat Boží zákon. Chodit po Jehovově cestě znamenalo spoléhat na Jehovu, a ne na spojenectví s národy. Ano, znamenalo to věrně sloužit Jehovovi, ne bohům okolních národů. V případě křesťanů to však zahrnuje víc.

² Chodit po Jehovově cestě dnes v prvé řadě znamená projevovat víru ve výkupní oběť Ježíše Krista a uznávat, že on je „cesta a pravda a život“. (Jan 3:16; 14:6; Hebrejcům 5:9) Znamená to také plnit „Kristův zákon“, tedy projevovat lásku jeden druhému, a zejména Ježíšovým pomazaným bratrům. (Galaťanům 6:2; Matouš 25:34–40) Ti, kdo chodí po Jehovově cestě, milují Boží zásady a nařízení. (Žalm 119:97; Přísloví 4:5, 6) Velmi si váží své vynikající výsady podílet se na křesťanské službě. (Kolosanům 4:17; 2. Timoteovi 4:5) Neodmyslitelnou součástí jejich života je modlitba. (Římanům 12:12) A ‚přísně se střeží, aby nechodili jako nemoudří, ale jako moudří‘. (Efezanům 5:15) Rozhodně neobětují duchovní bohatství kvůli dočasným hmotným výhodám nebo kvůli nedovoleným tělesným rozkoším. (Matouš 6:19, 20; 1. Jana 2:15–17) Kromě těchto věcí však má zásadní význam věrná oddanost Jehovovi a důvěra v něj. (2. Korinťanům 1:9; 10:5; Efezanům 4:24) Proč? Je to proto, že se naše situace velmi podobá situaci, v níž byl starověký Izrael.

Je potřebné projevovat důvěru a věrnou oddanost

3. Proč nám věrná oddanost, víra a důvěra pomohou dál kráčet po Jehovově cestě?

³ Izrael byl malý národ obklopený nepřátelskými sousedy, kteří při uctívání model vykonávali nemravné obřady. (1. Paralipomenon 16:26) Pouze Izraelité sloužili jedinému pravému a neviditelnému Bohu, Jehovovi, a on od nich vyžadoval dodržování vysokých mravních měřítek. (5. Mojžíšova 6:4) Podobně i dnes uctívá Jehovu pouze několik milionů lidí. Žijí ale ve světě téměř šesti miliard lidí, kteří mají úplně jiná měřítka a náboženské názory. Patříme-li k těmto několika milionům, musíme si dávat dobrý pozor, abychom se nenechali ovlivnit něčím nesprávným. Jak se tomu můžeme bránit? Pomůže nám v tom věrná oddanost Jehovovi Bohu, víra v něj a pevná důvěra v to, že splní své sliby. (Hebrejcům 11:6) Díky tomu nebudeme vkládat svou důvěru ve věci, na nichž staví tento svět. (Přísloví 20:22; 1. Timoteovi 6:17)

4. Proč jsou národy „myšlenkově ve tmě“?

⁴ To, v jakém ohledu se křesťané musí lišit od světa, ukázal apoštol Pavel. Napsal: „To říkám a vydávám o tom svědectví v Pánu proto, abyste již dále nechodili, právě jak chodí i národy v neužitečnosti své mysli, přičemž jsou myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který patří Bohu, kvůli nevědomosti, jež je v nich, kvůli necitelnosti svého srdce.“ (Efezanům 4:17, 18) Ježíš je „pravé světlo“. (Jan 1:9) Ti, kdo ho zavrhují nebo kdo tvrdí, že v něj věří, ale neposlouchají „Kristův zákon“, jsou „myšlenkově ve tmě“. Rozhodně nechodí po Jehovově cestě, ale jsou „odcizeni životu, který patří Bohu“. Ze světského hlediska si mohou sice připadat moudří, ale pokud jde o jediné poznání, které vede k životu, totiž poznání o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu, ‚je v nich nevědomost‘. (Jan 17:3; 1. Korinťanům 3:19)

5. Proč má mnoho lidí necitlivé srdce, i když světlo pravdy září ve světě?

⁵ Ve světě však přece jen září světlo pravdy. (Žalm 43:3; Filipanům 2:15) „Pravá moudrost stále nahlas volá přímo na ulici.“ (Přísloví 1:20) V uplynulém roce svědkové Jehovovi strávili více než miliardu hodin tím, že s lidmi ve svém okolí mluvili o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. Stovky tisíc z nich na to reagovaly příznivě. Měli bychom však být překvapeni, že odezva mnoha dalších lidí taková nebyla? Ne. Pavel se zmínil o ‚necitelnosti jejich srdce‘. Někteří lidé mají necitlivé srdce kvůli svému sobectví nebo kvůli lásce k penězům. Jiní jsou ovlivněni falešným náboženstvím nebo naopak nenáboženskými názory, které jsou dnes tak rozšířené. Mnozí mají za sebou trpké životní zkušenosti, které byly příčinou toho, že se odvrátili od Boha. Další lidé se nechtějí přizpůsobit Jehovovým vysokým mravním měřítkům. (Jan 3:20) Mohlo by se snad stát, že by srdce toho, kdo chodí po Jehovově cestě, začalo být v těchto ohledech také necitelné?

6, 7. Ve kterých situacích Izraelité odpadli, i když byli ctiteli Jehovy Boha, a proč?

⁶ Apoštol Pavel ukázal, že to se stalo Izraelitům ve starověku. Napsal: „Tyto věci se nám staly příklady, abychom nebyli lidmi, kteří touží po škodlivých věcech, stejně jako po nich toužili oni. Ani se nestaňte modláři jako někteří z nich; právě jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a vstali, aby se pobavili.‘ Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce.“ (1. Korinťanům 10:6–8)

⁷ Pavel se nejprve zmiňuje o tom, jak na úpatí hory Sinaj Izraelité uctívali zlaté tele. (2. Mojžíšova 32:5, 6) Byla to zjevná neposlušnost Božího příkazu, který se jen několik týdnů předtím rozhodli poslouchat. (2. Mojžíšova 20:4–6; 24:3) Pak Pavel mluví o situaci, kdy se Izraelité společně s moabskými dcerami klaněli Baalovi. (4. Mojžíšova 25:1–9) Uctívání telete se vyznačovalo silnou nevázaností, lidé se při tom „pobavili“.a Uctívání Baala bylo doprovázeno do očí bijící sexuální nemravností. (Zjevení 2:14) Proč se Izraelité dopustili těchto hříchů? Protože svému srdci dovolili, aby ‚toužilo po škodlivých věcech‘ — ať už po modlářství nebo po nemravných zvyklostech, které s ním byly spojeny.

8. Co se můžeme naučit z toho, co zažili Izraelité?

⁸ Pavel ukázal, že bychom se z těchto událostí měli poučit. V jakém smyslu? Těžko si představíme, že by se křesťan klaněl zlatému teleti nebo nějakému starověkému moabskému bohu. Ale co nemravnost nebo nevázané požitkářství? Tyto projevy jsou dnes běžné, a jestliže dovolíme, aby v našem srdci rostla touha po nich, pak se dostanou mezi nás a Jehovu. Bude to mít stejné důsledky, jako kdybychom se dopustili modlářství — odcizíme se Bohu. (Srovnej Kolosanům 3:5; Filipanům 3:19.) Své pojednání o těchto událostech končí Pavel tím, že spoluvěřící vybízí: „Prchejte. . . před modlářstvím.“ (1. Korinťanům 10:14)

Co nám pomáhá chodit po Boží cestě

9. (a) Jakou pomoc dostáváme, abychom dál kráčeli po Jehovově cestě? (b) Co je jedním ze způsobů, jakým slyšíme ‚slovo za sebou‘?

⁹ Jsme-li rozhodnuti, že budeme dál chodit po Jehovově cestě, nejsme bez pomoci. Izajáš prorokoval: „Tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.“ (Izajáš 30:21) Jak ‚naše vlastní uši‘ slyší ‚slovo za námi‘? Dnes nikdo neslyší doslovný hlas ani nedostává osobní poselství od Boha. „Slovo“, které je slyšet, se ke každému z nás dostává stejným způsobem. Především přichází prostřednictvím inspirovaného Písma, Bible, která obsahuje Boží myšlenky a zprávy o tom, jak Bůh jedná s lidmi. Denně jsme vystaveni propagandě, jež pochází z pramenů ‚odcizených životu, který patří Bohu‘. Jestliže tedy chceme zůstat duchovně zdraví, musíme Bibli pravidelně číst a rozjímat o ní. To nám pomůže vyvarovat se „marných věcí“ a být ‚zcela způsobilí, úplně vyzbrojení pro každé dobré dílo‘. (Skutky 14:14, 15; 2. Timoteovi 3:16, 17) Posílí nás to, upevní a pomůže nám to ‚učinit svou cestu úspěšnou‘. (Jozue 1:7, 8) Jehovovo slovo nás proto vybízí: „Nyní mi, synové, naslouchejte; ano, šťastní jsou ti, kdo se drží právě mých cest. Naslouchejte ukázňování a zmoudřete a neprojevujte žádnou nedbalost.“ (Přísloví 8:32, 33)

10. Jakým dalším způsobem slyšíme ‚slovo za sebou‘?

¹⁰ ‚Slovo za námi‘ se k nám dostává i prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘, který poskytuje „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45–47) Tento pokrm dostáváme mimo jiné v podobě publikací založených na Bibli. A v posledních letech ho máme opravdu hodně. Je to například časopis Strážná věž, díky němuž se zlepšuje naše porozumění proroctvím. V tomto časopise jsme povzbuzováni, abychom vytrvávali v díle kázání a činění učedníků, a to i přes rostoucí lhostejnost lidí. Dostáváme tam pomoc, jak se vyhnout různým osidlům, a jsme vybízeni, abychom pěstovali znamenité křesťanské vlastnosti. Tohoto pokrmu v pravý čas si opravdu velmi vážíme.

11. Vysvětlete, jakým třetím způsobem můžeme slyšet ‚slovo za sebou‘.

¹¹ Věrný a rozvážný otrok nám pokrm opatřuje také prostřednictvím pravidelných shromáždění. K nim patří místní sborová shromáždění, krajská shromáždění, která se konají vždy jednou za půl roku, a každoroční větší sjezdy. Který věrný křesťan by si těchto shromáždění necenil? Vždyť jsou pro nás životně důležitá — pomáhají nám kráčet po Jehovově cestě. Mnozí z nás chodí do zaměstnání nebo do školy, kde musí trávit mnoho času ve společnosti lidí, kteří nesdílejí naši víru. Proto můžeme říci, že pravidelné společenství s křesťany slouží doslova k záchraně života. Na shromážděních máme znamenitou příležitost ‚podněcovat se k lásce a znamenitým skutkům‘. (Hebrejcům 10:24) Své bratry milujeme a rádi s nimi pěstujeme společenství. (Žalm 133:1)

12. K čemu jsou svědkové Jehovovi odhodláni a jak to nedávno dali najevo?

¹² Tímto duchovním pokrmem je dnes posilováno téměř šest milionů lidí, kteří jdou po Jehovově cestě, a miliony dalších studují Bibli, aby se to také naučili. Cítí se snad sklíčeni nebo oslabeni kvůli tomu, že jejich počet je ve srovnání s miliardami obyvatel zeměkoule malý? Rozhodně ne! Jsou odhodláni dál poslouchat ‚slovo za sebou‘ a věrně konat Jehovovu vůli. Toto rozhodnutí dali veřejně najevo delegáti oblastních a mezinárodních sjezdů „Bohulibý způsob života“, které se konaly v roce 1998 a 1999, a to tím, že přijali rezoluci, jež vyjadřovala jejich upřímný postoj. Znění rezoluce uvádíme v následujících odstavcích.

Rezoluce

13, 14. Jaký realistický náhled na situaci ve světě mají svědkové Jehovovi?

¹³ „My, svědkové Jehovovi shromáždění na sjezdu ‚Bohulibý způsob života‘, upřímně souhlasíme s tím, že bohulibý způsob života je ta nejlepší životní cesta. Uznáváme však, že většina dnešních lidí tento názor nesdílí. Lidská společnost už vyzkoušela nesčetné představy, filozofie a náboženské ideje týkající se toho, v čem je podstata nejlepšího způsobu života. Nicméně nezaujatý pohled do lidských dějin a na současnou situaci ve světě potvrzuje, jak pravdivé je božské prohlášení zapsané u Jeremjáše 10:23: ‚Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.‘

¹⁴ Pravdivost těchto slov nám každý den potvrzují další a další doklady. Lidská společnost většinou znevažuje bohulibý způsob života. Lidé dělají to, co sami považují za správné. To však má tragické důsledky — úpadek rodinného života a s tím související skutečnost, že mnoho dětí nemá žádné vedení; masovou honbu za hmotnými věcmi, jež končívá pocitem marnosti a zklamáním; nesmyslnou zločinnost a násilí, jejichž obětí se stává nespočet lidí; etnické boje a války, které si vybírají strašlivou daň v podobě lidských životů, a bezuzdnou nemravnost, jež rozdmýchává epidemii sexuálně přenášených chorob. To jsou jen některé z obrovského množství složitých problémů, které lidem brání dosáhnout štěstí, míru a bezpečí.

15, 16. Jaké rozhodnutí v souvislosti s bohulibým způsobem života bylo vyjádřeno v rezoluci?

¹⁵ Vzhledem k tomu, v jakém smutném stavu lidstvo je, a vzhledem k tomu, jak blízko je ‚válka velikého dne Boha Všemohoucího‘ zvaná Armagedon (Zjevení 16:14, 16), my, svědkové Jehovovi, přijímáme tuto rezoluci:

¹⁶ Za prvé: Patříme Jehovovi, protože mu každý z nás bezvýhradně zasvětil svůj život, a udržíme si neotřesitelnou víru ve výkupné, které Jehova opatřil prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista. Jsme rozhodnuti vést bohulibý život, sloužit jako svědkové pro Jehovu a podřizovat se jeho svrchovanosti představované panstvím Ježíše Krista.

17, 18. Jakého postoje se budou svědkové Jehovovi dál držet, pokud jde o morální měřítka a křesťanské společenství bratrů?

¹⁷ Za druhé: Nadále se budeme držet vysokých morálních a duchovních měřítek Bible. Jsme rozhodnuti nechodit v neužitečnosti své mysli jako národy. (Efezanům 4:17–19) Jsme odhodláni zůstat před Jehovou čistí a zachovat se bez poskvrny od tohoto světa. (Jakub 1:27)

¹⁸ Za třetí: Pevně se budeme držet svého postoje, který vyplývá z Písma, totiž že jsme celosvětové křesťanské společenství bratrů. Jakožto křesťané zůstaneme mezi národy neutrální a nedovolíme, aby nás strhla rasová, národnostní či etnická nenávist nebo rozkoly.

19, 20. (a) Co budou dělat křesťanští rodiče? (b) Jak budou všichni praví křesťané dál dávat najevo, že jsou Kristovými učedníky?

¹⁹ Za čtvrté: My, kdo jsme rodiči, budeme bohulibý způsob života vštěpovat svým dětem. Budeme jim příkladem v křesťanském způsobu života, k němuž patří pravidelné čtení Bible, rodinné studium a horlivá činnost v křesťanském sboru a v kazatelské službě.

²⁰ Za páté: Každý z nás se bude usilovně snažit rozvíjet bohulibé vlastnosti, v jejichž projevování je nám vzorem náš Stvořitel, a budeme usilovat o to, abychom napodobovali jeho osobnost a jeho cesty, stejně jako to dělal Ježíš. (Efezanům 5:1) Jsme rozhodnuti dělat všechno s láskou a tak dávat najevo, že jsme Kristovi učedníci. (Jan 13:35)

21–23. Co budou svědkové Jehovovi dál dělat a o čem jsou přesvědčeni?

²¹ Za šesté: Nadále, aniž bychom polevili, budeme kázat dobrou zprávu o Božím Království, činit učedníky, učit je žít bohulibě a povzbuzovat je, aby se dále školili na sborových shromážděních. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Hebrejcům 10:24, 25)

²² Za sedmé: Jako jednotlivci i jako náboženská organizace budeme i nadále dávat Boha na první místo v životě. Jako vodítko budeme používat Boží slovo, Bibli, a nebudeme se odchylovat ani napravo, ani nalevo. Tak potvrdíme, že Boží cesta je mnohem lepší než různé cesty, které propaguje tento svět. Jsme rozhodnuti vést bohulibý život — odhodlaně a s věrnou oddaností, a to nyní a navždy!

²³ Přijímáme tuto rezoluci, protože plně důvěřujeme Jehovovu láskyplnému slibu, že ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy. Přijímáme tuto rezoluci, protože jsme přesvědčeni, že žít podle biblických zásad, rad a napomenutí je dnes ten nejlepší způsob života a je to také znamenitý základ pro budoucnost, abychom se mohli pevně chopit skutečného života. (1. Timoteovi 6:19; 2. Timoteovi 4:7b, 8) Tuto rezoluci však přijímáme především proto, že celým srdcem, celou duší, myslí a silou milujeme Jehovu Boha.

24, 25. Jaká byla reakce na předloženou rezoluci a k čemu jsou odhodláni ti, kdo chodí po Jehovově cestě?

²⁴ Každý účastník tohoto sjezdu, který souhlasí s přijetím předložené rezoluce, nechť prosím řekne ANO!“

²⁵ Burácející „ANO“ všech přítomných se jako odpověď neslo stovkami areálů a stadionů po celém světě. Svědkové Jehovovi nepochybují, že budou dál chodit po Jehovově cestě. Mají plnou důvěru v Jehovu a také víru v to, že splní své sliby. Zůstávají Jehovovi věrně oddáni, bez ohledu na to, co se stane. A jsou rozhodnuti konat jeho vůli.

‚Bůh je při nás‘

26. Jaké štěstí zažívají ti, kdo chodí po Jehovově cestě?

²⁶ Svědkové Jehovovi pamatují na žalmistovu vybídku: „Doufej v Jehovu a drž se jeho cesty, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi.“ (Žalm 37:34) Nezapomínají ani na Pavlova povzbudivá slova: „Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám? Ten, kdo neušetřil ani svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás všechny, proč by nám s ním také laskavě nedal všechno ostatní?“ (Římanům 8:31, 32) Ano, jestliže stále žijeme bohulibě, Jehova nám „bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení“. (1. Timoteovi 6:17) Nemůže být nic lepšího než chodit po Jehovově cestě po boku našich drahých bratrů a sester. Jehova nás podporuje, a proto buďme rozhodnuti, že na této cestě zůstaneme a že vytrváme až do konce. Mějme přitom plnou důvěru, že v čase, který Jehova ustanovil, zažijeme splnění nejposlednějšího z jeho slibů. (Titovi 1:2)

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

◻ Co se vyžaduje od křesťana, jestliže chce chodit po Jehovově cestě?

◻ Proč musíme rozvíjet věrnou oddanost Jehovovi a důvěru v něj?

◻ Jakou pomoc dostáváme, když chodíme po Jehovově cestě?

◻ Uveďte některé důležité myšlenky z rezoluce, která byla přijata na sjezdech „Bohulibý způsob života“.

[Obrázky na straně 18]

Na oblastních a mezinárodních sjezdech „Bohulibý způsob života“ byla přijata důležitá rezoluce