Svědomitě se řídit královými nařízeními

„Chci se zabývat tvými nařízeními a chci si hledět tvých stezek. Budu projevovat příchylnost k tvým ustanovením. Tvé slovo nezapomenu.“ — Žalm 119:15, 16.

1. Proč podléhá každý a všechno Jehovovým nařízením?

KAŽDÝ a všechno podléhá nařízením všemohoucího Boha Jehovy, Krále věčnosti. To on stvořil vesmír. On je zdrojem všeho života. Utvořil Zemi a připravil ji k obývání. Je Bohem pořádku a tím, že prosazuje svá ustanovení, bude zachován řád v celém jeho stvoření. — Žalm 36:9; 36:10, „KB“; Iz. 45:18; Zjev. 15:3.

2. Kdo ovládá hvězdná nebesa a jak?

² Jehova Bůh je ten, kdo nařídil, aby se hvězdná nebesa rozestřela jako stan nad zemí, a pak vyzval svůj lid: „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem.“ Jehova se zeptal Joba: „Poznal jsi ustanovení nebes nebo bys mohl uplatnit jejich autoritu na Zemi?“ Jeho zákony gravitace a pohybu vážou miliony galaxií s jejich miliardami hvězd a řídí pohyby Země na její pouti prostorem. — Iz. 40:26; Job 38:33.

3. Jaká nařízení umožňují zvířatům přežít a co by se stalo, kdyby neposlechla?

³ On vyvádí zelené rostliny, jež tvoří koberec na zemi. Z jeho nařízení raší semena, rostou a reprodukují se. Na zemi je hojnost nespočetných odrůd živočišného života — od polárních krajů po tropické pralesy, od výšin atmosféry do nitra půdy, od povrchu oceánu do jeho nejtemnější hlubiny. Každý z nesčíslných druhů, chce-li existovat, musí žít tak, jak má nařízeno od Jehovy. Pomocí instinktu do nich Bůh programuje svá nařízení pro přežití. „Jsou. . . instinktivně moudré.“ (Přísl. 30:24) Ale co kdyby si malá pěnice černohlavá na Aljašce řekla: ‚Ani mě nenapadne letět tisíce mil do Jižní Ameriky‘? Taková pěnice by zahynula v zimních sněhových bouřích. Ale ona si to neřekne. Je naprogramována tak, aby se pro vlastní přežití stěhovala. A tak je to se všemi zvířaty. Instinktivně se řídí nařízeními, jež do nich vložil jejich stvořitel Jehova. Nemají na vybranou.

4. Jakou volbu mají lidé a jaké to má důsledky?

⁴ U lidí je to jiné. Jsme stvořeni k Boží podobě a máme na vybranou. Ačkoli nás Jehova nenaprogramoval, abychom jednali moudře pouze instinktem, nenechal nás přece v nevědomosti. Skrze své Slovo, Bibli, nám dává svá nařízení, abychom tak mohli získat život. Jestliže se budeme pečlivě řídit těmi královými nařízeními, budeme žít. Jestliže použijeme svou svobodu, abychom je přehlíželi a dali se cestou, kterou si sami nezávisle zvolíme, zemřeme. Musíme se naprogramovat k přežití. Je to prosté. „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě,“ řekl žalmista. Na druhé straně se jiná „cesta zdá přímá, ale nakonec přivede všelijak k smrti“. (Žalm 119:105; Přísl. 14:12, „EP“) V tomto čase konce je nezbytné přijmout za vlastní slova Žalmu 119:15, 16, určená Jehovovi: „Chci se zabývat tvými nařízeními a chci si hledět tvých stezek. Budu projevovat příchylnost k tvým ustanovením. Tvé slovo nezapomenu.“

JEHOVA, ORGANIZÁTOR SVÉHO LIDU

5. V jakých ohledech byl Jehova pro Izrael Soudcem, tím, kdo dává ustanovení, a Králem?

⁵ Jehova mluvil na hoře Sinaj k Mojžíšovi a dal nařízení, jak vést Izrael. Mezi nimi vynikalo Desatero přikázání napsané na kamenné tabulky Božím prstem. (2. Mojž. 20:1–17; 31:18) Kromě toho, že byl Jehova zákonodárcem Izraele, byl i jeho soudcem. Jednal prostřednictvím Mojžíše a jiných starších mužů. Mojžíš nabádal takové starší muže, aby si pamatovali: „Nebudeš stranický v soudu. Měl bys vyslechnout malého stejně jako velkého. Nepolekáš se kvůli člověku, neboť soud patří Bohu.“ (5. Mojž. 1:17) Jehova byl také jejich králem a organizoval tyto milióny lidí, aby účinně řídili své záležitosti. Vzhledem k tomu všemu mohl jeden z Božích proroků později prohlásit: „Jehova je náš Soudce, Jehova je ten, kdo nám dává ustanovení, Jehova je náš Král.“ — Iz. 33:22.

6. Jak se prokázal Jehova v pustině jako organizátor a vůdce Izraele?

⁶ Izraelský národ byl organizován do kmenů, rodin a domácností. Jak Izraelité putovali pustinou, určil Jehova každému kmenu jeho místo při pochodu. Když se utábořili okolo svatostánku, měl každý kmen své přidělené místo. (4. Mojž. 2:1–34; Joz. 7:14) Jehova řídil jejich pohyb pomocí oblaku: „Kdykoli se oblak z místa nad stanem vznesl, izraelští synové hned potom odtáhli, a na místě, kde oblak přebýval, tam se vždy izraelští synové utábořili. Na Jehovovo nařízení izraelští synové vždy odtáhli a na Jehovovo nařízení se vždy utábořili.“ — 4. Mojž. 9:17, 18.

7. Kdo mohl dělat a činil změny v organizaci Izraele?

⁷ Když bylo třeba organizační změny, Jehova ji učinil. Mojžíš si stěžoval: „Nejsem schopen sám o sobě nést všechen tenhle lid, protože je pro mne příliš těžký.“ Jehova odpověděl: „Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších mužů, o nichž ty víš, že jsou staršími muži lidu a jejich úředníky. . . a budou ti muset pomáhat nést náklad lidu, abys jej nenesl jen ty sám.“ (4. Mojž. 11:14, 16, 17) I když lid později žádal o lidského krále, velký Král věčnosti neopustil Izrael. Lidský král měl opis Jehovova Zákona. Proroci ohlašovali Jehovovy soudy. Věrní králové stále sloužili jako správci pro Jehovu, když seděli na ‚Jehovově trůně‘. — 1. Par. 29:23; 5. Mojž. 17:18; 2. Král. 17:13; Jer. 7:25.

DOKONALÝ PŘÍKLAD POSLUŠNOSTI KRÁLOVÝCH NAŘÍZENÍ

8. Jak, kde a s jakými výsledky zvěstoval Ježíš příchod Jehovova království?

⁸ Když přišel Ježíš jako zaslíbený Mesiáš, řídil se Otcovými nařízeními se stravující horlivostí. Na počátku velké galilejské služby „začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ Pak procházel celou Galilejí a učil v jejich synagógách a kázal dobré poselství o království a uzdravoval nemoci a neduhy všeho druhu mezi lidmi. Proto za ním šly velké zástupy z Galileje a Dekapole a Jeruzaléma a Judeje a z druhé strany Jordánu.“ (Mat. 4:17, 23, 25; Jan 2:17) Neomezil se na kázání v synagógách. Zvěstoval dobrou zprávu o království, kdekoli ho lidé poslouchali: v chrámu, na břehu moře, na svahu hory, v otevřené krajině, ve městech a vesnicích, v domovech lidí. Sbíhal se k němu dav a „naslouchal se zalíbením“. Všichni „na něm viseli, aby ho slyšeli“. — Mar. 12:37; Luk. 19:48.

9. Co učinil Ježíš, aby rozšířil kazatelské dílo, a jaké pokyny dal?

⁹ Upozornil své apoštoly, že je třeba více pracovníků, a tak „těchto dvanáct Ježíš vyslal a dal jim tyto příkazy: ‚Nevcházejte na cestu národů a nevstupujte do samařského města; ale místo toho choďte stále ke ztraceným ovcím izraelského domu. Když půjdete, kažte a říkejte: „Nebeské království se přiblížilo.“ Ať vejdete do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží, a tam zůstaňte, dokud neodejdete. Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti; a jestliže si to dům zasluhuje, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete; jestliže si to však nezasluhuje, ať se váš pokoj navrátí k vám.‘ “ (Mat. 10:5–7, 11–13) Později vyslal s podobnými instrukcemi 70 jiných, a protože se těchto nařízení pečlivě drželi, měli úspěch a velkou radost. — Luk. 10:1, 17.

10. a) Jaké další pověření dal Ježíš po svém vzkříšení a k čemu to vedlo? b) Proč bylo zapotřebí jisté jmenování mužů a jaké požadavky měly být splněny?

¹⁰ Po své smrti a vzkříšení rozšířil Kristus Ježíš území svých následovníků a řekl jim: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:18–20) Když vystupoval do nebe, dal podobné nařízení: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Jak jeho následovníci šířili poselství o království, tisíce se připojovaly k jejich řadám. (Sk. 2:41; 4:4; 5:14; 6:7) Všude vyrůstaly sbory. K pasení těchto stád mužů a žen byli jmenováni dozorci a služební pomocníci, kteří odpovídali zvláštním biblickým požadavkům. Sbory vzkvétaly a početně rostly. — 1. Tim. 3:2–10, 12, 13; Tit. 1:5–9.

11. Jaký typ organizace mají dnes svědkové Jehovovi a proč je dnes tak nutná účinná organizace?

¹¹ Dnes je zvlášť důležité, aby se sbory svědků Jehovových řídily Ježíšovým příkladem v kázání. Aby to mohly dělat účinně, přijímají organizační strukturu vytvořenou za apoštolských dnů. Jsme v čase konce, čase, pro který Ježíš předpověděl světaširé kazatelské dílo: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Po 1. světové válce začalo kázat toto dobré poselství o království několik tisíců, nyní jejich počet závratně stoupl až přes hranici tří miliónů. Nyní je velmi naléhavé bedlivě poslouchat nařízení velkého Krále Věčnosti, Jehovy Boha, i Krále králů, Krista Ježíše.

STARŠÍ POTŘEBUJÍ TVOU ÚCTU A DŮVĚRU

12. Co je dnes požadováno od starších a jak mohou mít radost ze své služby?

¹² V poslušnosti králových nařízení hrají klíčovou úlohu sboroví starší. Mají být příkladní: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:1–3) Je to Boží stádo. On volá starší k odpovědnosti, ale poslušná spolupráce všech může učinit jejich práci radostnou: „Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní, protože oni stále bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou skládat účty, aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ — Hebr. 13:17.

13. Proč by se měla starším projevovat dvojnásobná čest?

¹³ Všem ve sboru se má prokazovat čest, ale tvrdě pracujícím starším zejména: „Ať jsou starší, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním.“ (1. Tim. 5:17; Řím. 12:10) Proč „dvojnásobnou čest“ právě starším? Pro jejich znamenitou práci. Píše se o nich: „Svatý duch [vás] ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor.“ (Sk. 20:28) Tvrdě pracují, když slouží tobě i jiným. Musí snad ukázňovat některé jednotlivce, když jsou přehlížena nebo porušována králova nařízení — to není příjemná povinnost, a někteří se proto urážejí. Je snad nutné dát radu ohledně odívání nebo chování a to některé popouzí. Přesto se to všechno dělá pro duchovní blaho sboru. Starším by se měla prokazovat úcta a čest.

14. a) Kdy jedině vzhledem k Jakubovi 4:12 mohou být soudy starších správné? b) Kdy je možné ustoupit v soudu a kdy může být milosrdenství nadřazeno soudu?

¹⁴ Občas musí starší sloužit v právních výborech a vynášet soud — někdy i nepopulární. Jak se toto souzení srovnává s Jakubem 4:12? Ten říká: „Je jeden, který je zákonodárce a soudce, ten, jenž může zachránit a zničit. Ale ty, kdo jsi ty, že soudíš svého bližního?“ Ano, jednotlivci se nemají navzájem soudit. Soud starších by také neměl být vynášen podle jejich vlastního mínění, ale podle Božího slova. Všimni si, jakou výstrahu dal král Jošafat soudcům, které jmenoval: „Nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu. . . Ať na vás spočine děs před Jehovou. Buďte opatrní a jednejte, neboť u Jehovy, našeho Boha, není žádná nespravedlnost ani stranickost ani braní úplatků.“ (2. Par. 19:6, 7) Organizace se musí udržovat čistá. Přesto by starší neměli být drsní, ‚rváči‘. Je možné projevit milosrdenství a odpustit, když jsou výčitky svědomí hluboké a pokání opravdové. Potom bude ‚milosrdenství vítězně jásat nad soudem‘ — 1. Tim. 3:3; Jak. 2:13; viz poznámky pod čarou v „Bibli s odkazy“.

15. Pro jaké služby si starší zaslouží úctu a čest?

¹⁵ Povinnosti starších jsou tedy často obtížné a náročné, ale starší, kteří se věrně a láskyplně starají o tyto odpovědnosti, mohou být zdrojem duchovního osvěžení a ochrany. „Každý se prokáže jako skrýš před větrem a jako místo úkrytu před lijavcem, jako proudy vody v bezvodé zemi, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi.“ (Iz. 32:2) Laskavý a milující ochránce — ne ukvapený žalobce nebo přísný karatel — přináší radost všem, zasluhuje si úctu a čest a získává Jehovovo schválení.

BUĎTE NAVZÁJEM TRPĚLIVÍ

16. a) Jak reagují někteří na chyby jiných a co by jim mohlo pomoci k menší kritičnosti a většímu pochopení? b) Jak pohlíží Jehova na věrné služebníky, kteří dělají chyby?

¹⁶ Kdykoli lidé úzce spolupracují, pravděpodobně vzniknou problémy. Dělají se chyby. Když se to stane, jsou někteří velmi vyvedeni z míry. Někteří dokonce použijí chyby druhých jako omluvu pro největší chybu ze všech — přestanou sloužit Jehovovi. Jestliže ovšem budou sledovat vlastní chyby stejně podrobně jako chyby jiných, asi budou méně kritičtí a chápavější. Mojžíš dělal chyby. David také. Petr rovněž. Všichni děláme chyby. Ale Jehova dál používal ty věrné muže staré doby a dál používá i nás. A tak: „Kdo jsi ty, abys soudil domácího služebníka někoho jiného? Vlastnímu pánovi stojí nebo padá. Skutečně bude postaven, neboť Jehova ho může postavit.“ — Řím. 14:4.

17. Co ještě bychom si měli pamatovat, pokud jde o chyby a souzení druhých?

¹⁷ Pamatujme také: tady na zemi používá Jehova nedokonalé lidi — nic jiného právě teď nemá k dispozici. To však přináší Jehovovi chválu. Dokáže tak mnoho s takovým málem! Naše slabost vyvyšuje jeho moc: „Moje nezasloužená laskavost ti stačí, neboť má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ (2. Kor. 12:9) Světaširé svědecké dílo se daří z důvodu, který uvádí sám Jehova: „Ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem.“ (Zech. 4:6) Odpouštějme tedy druhým chyby a nedokonalosti, aby nám mohly být odpuštěny naše vlastní. Pamatuj: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám.“ — Mat. 6:14, 15.

ORGANIZOVÁNI, ABY SE ŘÍDILI KRÁLOVÝM NAŘÍZENÍM A KÁZALI

18. Jaké uspořádání pro jednotné vedení kazatelské práce sborů existovalo za apoštolských dnů a existuje i dnes?

¹⁸ Apoštolové a starší muži v Jeruzalémě tvořili vedoucí sbor, který činil rozhodnutí a dával jednotné vedení raně křesťanským sborům. (Sk. 15:1–31; 16:1–5) Dnes mají Jehovovi pomazaní svědkové, „věrný a rozvážný otrok“, vedoucí sbor ve svém ústředí v Brooklynu (New York). (Mat. 24:45–47) Ten řídí obrovské světaširé svědecké dílo pro království, jež se nyní koná po celé zemi, a tím se plní nařízení oznamovat Jehovovo království. (Mat. 24:14) Toto dílo by se nikdy nedalo vykonat bez organizace. Jednotlivec by to sám nikdy nemohl stačit.

19. Jaké dílo, které by jednotlivci sami nikdy nemohli vykonat, úspěšně konají svědkové Jehovovi tím, že se pečlivě řídí královými nařízeními?

¹⁹ Žádný jednotlivec ani žádné neorganizované, rozptýlené skupiny jednotlivců by nemohly kázat ve více než 190 jazycích ve 205 zemích, pravidelně vést více než dva a čtvrt miliónu domácích biblických studií a ročně křtít asi 190 000 nových služebníků dobrého poselství o království. Ne, pro více než tři milióny svědků to znamenalo téměř šest set miliónů hodin kázání, aby za jeden rok 1985 vykonali tolik práce. Mohli to udělat jen proto, že byli účinně organizováni v téměř 50 000 sborech, všichni pod viditelným vedením svého jediného vedoucího sboru. I tak to bylo možné vykonat jen proto, že se všichni — vedoucí sbor, 94 odboček, 50 000 sborů a 3 000 000 jednotlivých svědků — sjednoceně řídili královými nařízeními.

Vzpomínáš si?

◆ Jak organizoval Jehova izraelský národ?

◆ Jaký dokonalý příklad dal Ježíš, aby bylo dovršeno dílo zvěstování Jehovova království?

◆ Pro jaké četné služby, které vykonávají starší, si zaslouží, abychom jim prokazovali čest?

◆ Proč by nemohly nezávislé skupiny nebo jednotlivci vykonat svědecké dílo?