Ztracená říše uvedla kritiky Bible do rozpaků
„Jednou z nejzáhadnějších kapitol světových letopisů bývaly dějiny Asyrské říše.“ „O starověkém Ninive bylo známo jen to, co bylo obsaženo v ojedinělých zmínkách a proroctvích Bible a v nejasných útržkovitých poznámkách o asyrských dějinách od Diodóra Sicilského. . . a dalších.“ — Cyclopædia of Biblical Literature, díly 1 a 3, 1862.
ŘECKÝ dějepisec Diodóros Sicilský žil před 2 000 lety. Tvrdil, že Ninive mělo čtyřúhelníkový půdorys; součet délek stran čtyřúhelníku byl 480 stadií. To znamená, že jeho obvod měřil 96 kilometrů! Bible poskytuje podobný obrázek, líčí totiž Ninive jako veliké město „rozlehlé na tři dny chůze“. — Jonáš 3:3.
V devatenáctém století odmítali kritikové Bible věřit, že by nějaké neznámé město starověkého světa mohlo být tak veliké. Říkali také, že pokud Ninive skutečně existovalo, muselo patřit k nějaké dávné civilizaci, která předcházela Babylón.
Takový názor není v souladu s 10. kapitolou 1. Mojžíšovy, která uvádí, že Noemův pravnuk Nimrod založil první politický stát v oblasti Babelu neboli Babylóna. Bible pokračuje: „Z té země vyšel do Asýrie a dal se do stavění Ninive a Rechobot-Iru a Kalachu a Resenu mezi Ninive a Kalachem: to je to velké město.“ (1. Mojžíšova 10:8–12) Povšimněme si, že tyto biblické verše popisují čtyři nová asyrská města jako jedno „velké město“.
V roce 1843 objevil francouzský archeolog Paul-Émile Botta rozvaliny paláce. Ukázalo se, že tento palác byl součástí asyrského města. Když se zpráva o objevení paláce dostala do světa, způsobila velký rozruch. „Zájem veřejnosti se ještě vystupňoval,“ vysvětluje Alan Millard v knize Treasures From Bible Times, „když bylo prokázáno, že palác patřil Sargonovi, králi Asýrie, který je jmenován u Izajáše 20:1 a jehož existence byla zpochybňována, neboť o něm jinak nebylo nic známo.“
Jiný archeolog, Austen Henry Layard, začal mezitím odkrývat zříceniny na místě zvaném Nimrúd, které leželo asi 42 kilometrů směrem na jihozápad od Chorsabadu. Ukázalo se, že jde o zříceniny Kalachu — jednoho ze čtyř asyrských měst zmíněných v 1. Mojžíšově 10:11. Později, v roce 1849, vykopal Layard mezi Kalachem a Chorsabadem, na místě nazývaném Kujundžik, zříceniny mohutného paláce. Zjistilo se, že tento palác býval součástí Ninive. Mezi Chorsabadem a Kalachem se nalézají další zbytky lidských osídlení, včetně pahorku zvaného Karamles. Layard si povšiml: „Kdybychom čtyři velké pahorky — Nimrúd [Kalach], Kojundžik [Ninive], Chorsabad a Karamles — považovali za vrcholy čtverce, přišli bychom na to, že jeho čtyři strany docela přesně odpovídají 480 stadiím čili 60 zeměpisným mílím, což vydá za třídenní cestu proroka [Jonáše].“
Jonáš tedy všechna tato osídlení zřejmě zahrnul do jednoho výrazu „veliké město“ a nazval je jménem města, které je v 1. Mojžíšově 10:11 uvedeno jako první — Ninive. Totéž se dělá i dnes. Je například rozdíl mezi Londýnem jakožto samotným městem a Londýnem s jeho předměstími, kterému se někdy říká „Velký Londýn“.
Domýšlivý asyrský král
Palác v Ninive měl více než 70 místností a téměř tři kilometry zdí. Na zdech byly ohořelé zbytky plastik oslavujících vítězství ve válkách a jiné velké činy. Většina plastik byla silně poškozena. Layard však ke konci svého pobytu objevil místnost, která byla v pozoruhodně zachovalém stavu. Na stěnách bylo zobrazeno dobytí silně opevněného města. Před králem útočící země, který sedí na trůnu za městem, jsou v průvodu vedeni zajatci. Nad hlavou krále je nápis, který odborníci na asyrské písmo překládají následovně: „Senacherib, král celého světa, král Asýrie, usedl na trůn nimedu a kořist (která byla vzata) z Lachiše (La-ki-su) kráčela před ním.“
Dnes je možné toto vyobrazení i nápis vidět v Britském muzeu. Shoduje se s historickou událostí, která byla zaznamenána v 2. Královské 18:13, 14: „Ve čtrnáctém roce krále Ezechjáše přitáhl asyrský král Senacherib proti všem judským opevněným městům a zmocnil se jich. Judský král Ezechjáš tedy poslal k asyrskému králi u Lachiše a řekl: ‚Zhřešil jsem. Obrať se ode mne zpět. Cokoli bys mi uložil, ponesu.‘ Asyrský král tudíž judskému králi Ezechjášovi stanovil tři sta stříbrných talentů a třicet zlatých talentů.“
Ve zříceninách Ninive byly nalezeny i další nápisy, které poskytují dodatečné podrobnosti o Senacheribově vpádu do Judska a o Ezechjášových poplatcích. „V tom, jak velký byl zlatý poklad, který byl odňat Ezechjášovi, totiž třicet talentů, se shodují dva naprosto nezávislé záznamy, což je mezi shodami historických výpovědí snad ta nejpozoruhodnější, jakou známe,“ napsal Layard. Sir Henry Rawlinson, který přispěl k rozluštění asyrského písma, oznámil, že tyto dva nápisy „nade všechnu pochybnost potvrzují [Senacheribovu] historickou totožnost“. Layard se dále v knize Nineveh and Babylon ptá: „Kdo by si býval před těmito objevy pomyslel, že je pravděpodobné či možné, že pod kupou zeminy a sutě, označující místo někdejšího Ninive, budou nalezeny dějiny válek mezi Ezechjášem a Senacheribem, sepsané samotným Senacheribem přímo v době, kdy se odehrávaly, a potvrzující dokonce i v nepatrných podrobnostech zprávu Bible?“
Jistě, některé detaily Senacheribova záznamu se s Biblí neshodují. Archeolog Alan Millard si například všímá: „Nejvíce zaráží to, co je na konci [Senacheribovy zprávy]. Ezechjáš poslal Senacheribovi posla a celý poplatek zaslal ‚později do Ninive‘. Asyrská armáda jej neodnesla triumfálně domů, jak to bylo obvyklé.“ Bible uvádí, že tento poplatek byl zaplacen dříve, než se asyrský král vrátil do Ninive. (2. Královská 18:15–17) Proč se tyto záznamy různí? A proč se Senacherib nemohl pochlubit dobytím judského hlavního města, Jeruzaléma, jako se chlubil dobytím judské pevnosti Lachiše? Odpověď nám poskytují tři pisatelé Bible. Jeden z nich byl očitým svědkem této události a napsal: „Jehovův anděl. . . vyšel a srazil v táboře Asyřanů sto osmdesát pět tisíc. Když lidé časně ráno vstali, hle, všichni byli mrtví, mrtvoly. Proto asyrský král Senacherib odtáhl a šel a vrátil se a usídlil se v Ninive.“ — Izajáš 37:36, 37; 2. Královská 19:35; 2. Paralipomenon 32:21.
A. Millard v knize Treasures From Bible Times usuzuje: „Není pádný důvod tuto zprávu zpochybňovat. . . Senacherib by pochopitelně takovou pohromu nezaznamenal, aby si o ní jeho nástupci četli, protože by ho to znevážilo.“ Senacherib se místo toho pokusil vyvolat dojem, že jeho vpád do Judska byl úspěšný, že Ezechjáš je mu i nadále podřízen a posílá mu do Ninive poplatky.
Původ Asýrie potvrzen
V Ninive byly objeveny také knihovny obsahující desetitisíce hliněných tabulek. Tyto dokumenty potvrzují, že kořeny Asyrské říše sahají na jih, do Babylóna, právě jak to naznačuje 1. Mojžíšova 10:11. Archeologové se vydali po této stopě a začali své úsilí soustřeďovat jižním směrem. Encyclopædia Biblica říká: „Vše, co po sobě Asyřané zanechali, prozrazuje jejich babylónský původ. Jazyk a způsob psaní, literaturu, náboženství i vědu, to vše s nevelkými úpravami převzali od svých jižních sousedů.“
Objevy podobné těm, které jsme právě vylíčili, přinutily kritiky Bible, aby se ve svých názorech umírnili. Ano, upřímné zkoumání Bible odhaluje, že ji sepisovali pečliví a poctiví pisatelé. Salmon P. Chase, bývalý předseda Nejvyššího soudu Spojených států, Bibli prozkoumal a potom řekl: „Bylo to dlouhé, vážné a hluboké studium. Použil jsem v této náboženské záležitosti stejné zásady dokazování, jaké vždy používám pro věci světské, a dospěl jsem k rozhodnutí, že Bible je nadpřirozená kniha, že pochází od Boha.“ — The Book of Books: An Introduction.
Skutečně, Bible zdaleka neobsahuje pouze přesně zaznamenané dějiny. Je Božím inspirovaným Slovem, darem, který má přinést lidstvu užitek. (2. Timoteovi 3:16) Důkazy toho jsou patrné, zkoumáme-li biblický zeměpis. O tom se bude pojednávat v následujícím vydání tohoto časopisu.
[Podpisek obrázku na straně 4]
Laskavostí správy Britského muzea
[Obrázky na straně 6 a 7]
Nahoře: Tři detaily nástěnného reliéfu
Dole: Kresba asyrského nástěnného reliéfu, znázorňujícího obléhání Lachiše
[Podpisek]
(Laskavostí Britského muzea)
(Převzato z The Bible in the British Museum, British Museum Press)