Poznávejme Jehovu prostřednictvím jeho Slova
„To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — JAN 17:3.
1, 2. a) Co znamenají slova „znát“ a „poznání“, jak je používá Písmo? b) Jaké příklady objasňují tento význam?
ZNÁT někoho jako pouhého známého nebo mít o něčem jen povrchní poznání — to nenaplňuje význam slov „znát“ a „poznání“, jak je používá Písmo. V Bibli do toho mimo jiné patří „proces poznávání prostřednictvím zkušenosti“, poznání, které je vyjádřením „vztahu založeného na důvěře mezi jednotlivci“. (The New International Dictionary of New Testament Theology) To zahrnuje poznání Jehovy prostřednictvím toho, že si budeme všímat jeho určitých skutků, například těch mnoha případů popisovaných v knize Ezekielově, kdy Bůh vykonal rozsudek nad provinilci a kdy prohlásil: ‚Budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘ — Ezekiel 38:23.
2 Různost možného použití výrazů „znát“ a „poznání“ si lze objasnit několika příklady. Ježíš mnoha lidem, kteří tvrdili, že jednají v jeho jménu, řekl: „Nikdy jsem vás neznal“; myslel tím, že s nimi neměl nikdy nic společného. (Matouš 7:23) Ve druhém dopisu Korinťanům 5:21 se říká, že Kristus „neznal hřích“. To neznamená, že neměl povědomí o hříchu, ale že na něm osobně neměl žádný podíl. Podobně Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu,“ a toto vyjádření v sobě zahrnovalo více, než že se má o Bohu a o Kristu vědět pouze něco. — Srovnej Matouše 7:21.
3. Co dokazuje, že Jehova projevuje rys charakteristický pro pravého Boha?
3 Mnoho Jehovových vlastností je možné poznat prostřednictvím jeho Slova, Bible. Jednou z nich je schopnost přesně prorokovat. Je charakteristickým rysem pravého Boha: „Předložte a povězte nám věci, které se stanou. První věci — jaké byly — povězte přece, ať na to zaměříme své srdce a poznáme jejich budoucnost. Nebo způsobte, abychom slyšeli dokonce věci, které přicházejí. Povězte věci, které mají přijít pak, ať víme, že jste bohové.“ (Izajáš 41:22, 23) Jehova ve svém Slově sděluje první věci o stvoření země a života na ní. Dlouho dopředu sdělil věci, které měly později nastat a k nimž skutečně došlo. A také nyní působí, „abychom slyšeli dokonce věci, které přicházejí“, zvláště věci, k nimž má dojít v těchto „posledních dnech“. — 2. Timoteovi 3:1–5, 13; 1. Mojžíšova 1:1–30; Izajáš 53:1–12; Daniel 8:3–12, 20–25; Matouš 24:3–21; Zjevení 6:1–8; 11:18.
4. Jak Jehova používal moci, této své vlastnosti, a jak ji ještě použije?
4 Další Jehovovou vlastností je moc. Je patrná v nebesích, kde z hvězd, které pracují jako obrovské termonukleární výhně, proudí světlo a teplo. Když vzpurní lidé nebo andělé zpochybňují Jehovovo svrchované postavení, Jehova používá své moci jako „mužný válečník“ k obraně svého dobrého jména a spravedlivých požadavků. Při takových příležitostech neváhá rozpoutat svou moc ničivým způsobem, jako to udělal při potopě v Noemových dnech, při zničení Sodomy a Gomory a tehdy, když vyvedl Izrael skrze Rudé moře. (2. Mojžíšova 15:3–7; 1. Mojžíšova 7:11, 12, 24; 19:24, 25) Bůh záhy svou moc použije a „rozdrtí Satana pod vašima nohama“. — Římanům 16:20.
5. Jakou další vlastnost kromě moci má ještě Jehova?
5 Přestože má veškerou tuto neomezenou moc, projevuje Bůh pokoru. V Žalmu 18:35, 36 se říká: „Tvá vlastní pokora mě učiní velikým. Uděláš místo dost široké pro mé kroky pode mnou.“ Pokora dovoluje Bohu to, že se „snižuje. . . , aby shlédl na nebe a zemi, pozvedá poníženého až z prachu; vyvyšuje chudého z jámy s popelem“. — Žalm 113:6, 7.
6. Jaká Jehovova vlastnost vede k záchraně života?
6 Jehovovo milosrdenství, které je patrné při jednání s lidmi, vede k záchraně života. Opravdu veliké milosrdenství bylo projeveno Manasemu, když dosáhl odpuštění, přestože se dopustil hrozných ohavností! Jehova říká: „Když řeknu ničemnému: ‚Rozhodně zemřeš‘, a opravdu se obrátí zpět od svého hříchu a koná právo a spravedlnost, nebude se proti němu vzpomínat na žádný z hříchů, jimiž hřešil. Konal právo a spravedlnost. Rozhodně zůstane naživu.“ (Ezekiel 33:14, 16; 2. Paralipomenon 33:1–6, 10–13) Když Ježíš vybízel k tomu, aby se odpouštělo sedmasedmdesátkrát, dokonce i sedmkrát za jediný den, odrážel postoj Jehovy. — Žalm 103:8–14; Matouš 18:21, 22; Lukáš 17:4.
Bůh, který projevuje city
7. Jak se Jehova liší od řeckých bohů a jaká drahocenná výsada je před námi otevřena?
7 Řečtí filozofové, například epikurejci, věřili v bohy, ale pohlíželi na ně tak, že jsou od země příliš vzdáleni, než aby o člověka projevovali jakýkoli zájem nebo aby na ně nějak působilo, co člověk cítí. Vztah mezi Jehovou a jeho věrnými svědky je zcela odlišný! „Jehova má zalíbení ve svém lidu.“ (Žalm 149:4) Před potopou kvůli ničemným lidem pocítil lítost a „v srdci ho zabolelo“. Svou nevěrností způsobil Izrael Jehovovi bolest a žal. Křesťané mohou svou neposlušností zarmoutit Jehovova ducha; svou věrností však mohou Jehovovi přinášet radost. Je skutečně úžasné, když pomyslíme, že nicotný člověk na zemi může u Stvořitele vesmíru vyvolat pocit bolesti nebo radosti! Vzhledem k tomu všemu, co pro nás vykonává, je opravdu podivuhodné, že máme drahocennou výsadu působit mu radost! — 1. Mojžíšova 6:6; Žalm 78:40, 41; Přísloví 27:11; Izajáš 63:10; Efezanům 4:30.
8. Jak Abraham použil vůči Jehovovi volnost řeči?
8 Z Božího slova je vidět, že Jehovova láska nám umožňuje mít velkou „volnost řeči“. (1. Jana 4:17) Povšimněme si případu Abrahama, když Jehova přišel zničit Sodomu. Abraham řekl Jehovovi: „Skutečně smeteš spravedlivého s ničemným? Dejme tomu, že je uprostřed města padesát spravedlivých. Smeteš je tedy a nepromineš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm?. . . To je od tebe nemyslitelné. Neučiní Soudce celé země, co je správné?“ Taková slova říci Bohu! A Jehova přesto souhlasil s tím, že Sodomu ušetří, pokud tam bude padesát spravedlivých lidí. Abraham pokračoval a podařilo se mu tento počet snížit z padesáti lidí na dvacet. Začal se obávat, že snad už naléhá příliš. Řekl: „Ať se, prosím, Jehova nerozpálí hněvem, ale dovolí mi ještě jedenkrát promluvit: Dejme tomu, že se tam nalezne deset.“ A Jehova se opět podvoluje: „Kvůli těm deseti je nezničím.“ — 1. Mojžíšova 18:23 až 33.
9. Proč Jehova umožnil Abrahamovi mluvit způsobem, jakým mluvil, a čemu se z toho můžeme naučit?
9 Proč Jehova Abrahamovi umožnil mít takovou volnost řeči, aby mohl mluvit zmíněným způsobem? Předně proto, že si Jehova uvědomoval, jaké úzkostné pocity má Abraham. Věděl, že v Sodomě žije Abrahamův synovec Lot a že si Abraham dělá starosti o jeho bezpečnost. Abraham byl také Božím přítelem. (Jakub 2:23) Když s námi někdo mluví hrubě, snažíme se rozpoznat pocity skrývající se za jeho slovy a přihlížíme k nim, zvláště když je to náš přítel a když se nachází v nějaké citově tísnivé situaci? Což i nás neutěšuje, když vidíme, že Jehova nám — stejně jako Abrahamovi — projeví pochopení, když k němu budeme přistupovat s volností řeči?
10. Jak nám volnost řeči pomáhá při modlitbě?
10 Po takové volnosti řeči toužíme především tehdy, když Boha hledáme jako ‚Toho, který slyší modlitbu‘, abychom mu mohli vylít své srdce, když jsme žalostně stísněni a citově rozrušeni. (Žalm 51:17; 65:2, 3) I v takových chvílích, kdy se nám snad nedostává slov, „duch sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými steny“, a Jehova naslouchá. Může znát naše myšlenky: „Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence. Vždyť na mém jazyku není slovo, ale pohleď, Jehovo, ty to již všechno víš.“ Přesto bychom měli neustále prosit, hledat a klepat. — Římanům 8:26; Žalm 139:2, 4; Matouš 7:7, 8.
11. Jak je ukázáno, že Jehova o nás skutečně projevuje zájem?
11 Jehova projevuje zájem. O život, který stvořil, pečuje. „K tobě s nadějí hledí oči všech a ty jim dáváš potravu v jejím období. Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ (Žalm 145:15, 16) Jsme povzbuzováni, abychom pozorovali, jak Bůh opatřuje potravu ptákům v křovinách. Podívejme se na polní lilie — jak nádherný oděv jim dává. Ježíš dodal, že Bůh pro nás udělá stejně a ještě více, než dělá pro ně. Proč bychom tedy měli cítit úzkost? (5. Mojžíšova 32:10; Matouš 6:26–32; 10:29–31) V prvním dopise Petra 5:7 jsme vybízeni, abychom ‚na něj uvrhli všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje‘.
‚Přesné znázornění samotné jeho bytosti‘
12, 13. Jak ještě můžeme Boha vidět a slyšet kromě toho, že ho vidíme prostřednictvím jeho stvoření a jeho skutků zaznamenaných v Bibli?
12 Jehovu Boha můžeme spatřovat prostřednictvím jeho stvoření; můžeme ho vidět, když v Bibli čteme o jeho skutcích; a také jej můžeme vidět prostřednictvím slov a skutků, které byly zaznamenány o Ježíši Kristu. Ježíš sám to říká v Janovi 12:45: „Ten, kdo mě vidí, vidí také toho, kdo mě poslal.“ A v Janovi 14:9: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ V Kolosanům 1:15 se uvádí: „[Ježíš] je obrazem neviditelného Boha.“ V Hebrejcům 1:3 se prohlašuje: „[Ježíš] je odleskem [Boží] slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti.“
13 Jehova poslal svého Syna nejen proto, aby opatřil výkupné, ale také aby poskytl příklad, který máme napodobovat, a to slovy i skutky. Ježíš pronášel Boží slova. Podle textu v Janovi 12:50 řekl: „Věci, které mluvím, mluvím, právě jak mi je pověděl Otec.“ Nejednal podle svého vlastního uvážení, ale dělal to, co mu řekl Bůh. V Janovi 5:30 řekl: „Nemohu dělat sám od sebe ani jedinou věc.“ — Jan 6:38.
14. a) Co pohnulo Ježíše k lítosti? b) Proč lidi přitahoval způsob, jakým Ježíš mluvil, takže k němu proudili, aby mu naslouchali?
14 Ježíš viděl lidi, kteří byli malomocní, tělesně postižení, hluší, slepí, posedlí démony, a lidi, kteří truchlili nad zemřelými. To ho pohnulo k lítosti, a on uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Viděl zástupy lidí, kteří byli sedření a byli duchovně zmítáni sem a tam, a začal je vyučovat mnoha věcem. Vyučoval slovy, která byla nejen správná, ale také poutavá, slovy, která mu vycházela ze srdce a směřovala přímo k srdci dalších lidí — a to je k němu přitahovalo, to je na počátku přivedlo do chrámu, aby ho slyšeli, kvůli tomu se ho pevně drželi, to byl důvod, proč mu s potěšením naslouchali. Proudili k němu, aby ho slyšeli, a prohlašovali, že ‚jiný člověk tak nikdy nemluvil‘. Žasli nad jeho způsobem vyučování. (Jan 7:46; Matouš 7:28, 29; Marek 11:18; 12:37; Lukáš 4:22; 19:48; 21:38) A když jeho nepřátelé vyvíjeli úsilí, aby ho otázkami chytili v řeči, úplně situaci obrátil a umlčel je. — Matouš 22:41–46; Marek 12:34; Lukáš 20:40.
15. Co bylo ústředním námětem Ježíšova kázání a do jaké míry zapojil další lidi do kázání, aby se rozšířilo?
15 Prohlašoval, že ‚nebeské království se přiblížilo‘, a nabádal posluchače, aby neustále ‚hledali nejprve království‘. Vyslal jiné, aby kázali, že „nebeské království se přiblížilo“, aby činili „učedníky z lidí všech národů“, aby byli svědky Kristu až „do nejvzdálenější končiny země“. Dnes v jeho šlépějích kráčí čtyři a půl miliónu svědků Jehovových, když vykonávají tyto věci. — Matouš 4:17; 6:33; 10:7; 28:19; Skutky 1:8.
16. Jak byla láska, tato Jehovova vlastnost, vystavena těžké zkoušce, ale co se tím vykonalo pro lidstvo?
16 V 1. Jana 4:8 se dozvídáme, že „Bůh je láska“. Tato jeho vynikající vlastnost byla vyzkoušena tím nejbolestnějším způsobem, jaký si lze představit, když svého jediného zplozeného Syna poslal na zemi, aby zde položil život. Muka, jimiž tento milovaný Syn trpěl, a úpěnlivé prosby, které vznášel ke svému nebeskému Otci, musely Jehovovi působit velkou bolest, i když Ježíš prokázal, jak falešná je Satanova výzva, že Jehova nemůže mít na zemi lidi, kteří mu v těžké zkoušce budou neochvějně zachovávat ryzost. I my bychom měli oceňovat význam Ježíšovy oběti, protože Bůh sem Ježíše poslal, aby za nás zemřel. (Jan 3:16) Nebyla to snadná, rychlá smrt. Abychom ocenili, co to stálo Boha i Ježíše, a uvědomili si význam toho, co pro nás obětovali, prozkoumejme v Bibli záznam o postupu těchto událostí.
17–19. Jak Ježíš popisoval těžkou zkoušku, která ho čekala?
17 Ježíš apoštolům nejméně čtyřikrát popisoval, co se stane. Jen několik dnů předtím, než k tomu došlo, řekl: „Hle, pokračujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona, a odsoudí ho k smrti a vydají ho lidem z národů, budou si z něho tropit žerty, plivat na něj, mrskat ho a zabijí ho.“ — Marek 10:33, 34.
18 Ježíš cítil tíseň z toho, co ho čekalo, protože věděl, jak hrozné je bičování, které prováděli Římané. Na kožených řemíncích biče používaného při mrskání byly uchyceny kousky kovu a ovčích kostí; při pokračujícím mrskání se proto ze zad a z nohou stávaly cáry krvácejícího masa. Měsíce před tím Ježíš naznačoval, jakou citovou úzkost v něm vzbuzovala nastávající těžká zkouška. Podle textu v Lukášovi 12:50 řekl: „Skutečně mám křest, kterým mám být pokřtěn, a jak jsem stísněný, dokud nebude dokončen!“
19 Tíseň narůstala, jak se čas blížil. Ježíš o tom mluvil se svým nebeským Otcem: „Má duše je nyní znepokojená, a co řeknu? Otče, zachraň mě od této hodiny. A přece, proto jsem přišel k této hodině.“ (Jan 12:27) Jak asi na Jehovu musela působit tato úpěnlivá prosba jeho jediného zplozeného Syna! V Getsemane, kdy Ježíše od smrti dělily už jen hodiny, se Ježíš bolestně znepokojil a řekl Petrovi, Jakubovi a Janovi: „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti.“ Několik minut poté vznesl v tomto ohledu k Jehovovi svou závěrečnou modlitbu: „ ‚Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento kalich. Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.‘ Ale když se dostal do agónie, modlil se dále ještě vážněji; a jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem.“ (Matouš 26:38; Lukáš 22:42, 44) Mohlo jít o jev, který je z lékařského hlediska znám jako hematidróza. Vyskytuje se zřídka, ale může nastat ve stavech vysokého citového vypětí.
20. Co Ježíšovi pomohlo, aby ve své těžké zkoušce obstál?
20 O této době v Getsemane se v Hebrejcům 5:7 říká: „Ve dnech svého těla Kristus předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami Tomu, kdo byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ Ale v jakém smyslu byla jeho modlitba vyslyšena příznivě, když jej Ten, „kdo byl schopen ho zachránit ze smrti“, ze smrti nezachránil? Lukáš 22:43 poskytuje odpověď: „Tehdy se mu objevil anděl z nebe a posílil ho.“ Modlitba byla vyslyšena tak, že Bohem poslaný anděl Ježíše opravdu posílil, aby v této těžké zkoušce obstál.
21. a) Z čeho je vidět, že Ježíš prošel touto těžkou zkouškou vítězně? b) Jaký postoj budeme chtít vyjadřovat, až se naše zkoušky vystupňují?
21 Bylo to patrné z výsledku. Když Ježíš prodělal svůj vnitřní boj, vstal, vrátil se k Petrovi, Jakubovi a Janovi, a řekl: „Vstaňte, pojďme!“ (Marek 14:42) V podstatě říkal: ‚Půjdu a nechám se zradit polibkem, zatknout davem, nechám se nezákonně vyslýchat, nechám se neoprávněně odsoudit. Půjdu a budu snášet posměch, nechám na sebe plivat, nechám se mrskat a nechám se přibít na mučednický kůl.‘ Visel na něm šest hodin, v nesmírných bolestech — a vytrval až do konce. Když umíral, vítězoslavně zvolal: „Je dovršeno!“ (Jan 19:30) Zůstal neochvějný a prokázal svou ryzost v tom, jak se zastával Jehovova svrchovaného postavení. Dovršil všechno, kvůli čemu ho Jehova na zemi poslal. Až budeme umírat, anebo až udeří Armagedon, bude pro nás možné, abychom o svém pověření od Jehovy řekli: „Je dovršeno“?
22. Z čeho je vidět, v jakém rozsahu se rozšíří poznání Jehovy?
22 V každém případě si můžeme být jisti, že v Jehovově patřičném čase, který se rychle blíží, bude celá „země jistě. . . naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. — Izajáš 11:9.
Vzpomínáš si?
◻ Co znamená vědět a mít poznání?
◻ Jak nám v Božím slově bylo ukázáno Jehovovo milosrdenství a odpuštění?
◻ Jak Abraham užíval vůči Jehovovi volnost řeči?
◻ Proč můžeme spatřovat Jehovovy vlastnosti, když se díváme na Ježíše?