LIBANON
[bílá [hora]].
Všeobecně je tak označován ten západnější ze dvou horských hřebenů, které tvoří masiv Libanonu. Toto jméno dostal snad kvůli světlé barvě vápencových útesů a vrcholů nebo možná kvůli tomu, že vyšší svahy hřebenů jsou téměř po celý rok pokryty sněhem. (Jer 18:14) Pohoří se rozkládá podél Středozemního moře, směřuje ze SSV na JJZ a je asi 160 km dlouhé; pohoří Libanonu se táhne asi 100 km souběžně s Antilibanonem. Tyto dva hřebeny jsou odděleny dlouhým, úrodným údolím Beqaʽ (Koilé Sýrie), které je široké 10 až 16 km. (Joz 11:17; 12:7) Tímto údolím protéká směrem na S řeka Orontes, a Litani (její dolní tok se také nazývá Nahr el-Kasimije) teče na J a obtéká již. cíp Libanonu. Řeka Nahr el-Kebir (Eleutheros) teče kolem sev. cípu Libanonu.
Až na několik výjimek výběžky předhůří Libanonu vystupují téměř přímo ze Středozemního moře, u něhož zůstala jen úzká pobřežní pláň. Průměrná výška nejvyšších vrcholů tohoto masivu se pohybuje mezi 1 800 a 2 100 m; dva vrcholy se tyčí ještě o více než 900 m výše. Oba svahy — východní i západní — jsou strmé.
Východní svahy jsou neúrodné a v podstatě nemají žádné významné prameny, ale dobře zavlažované západní svahy jsou rozštěpeny mnoha prameny a roklinami. (Srovnej Pís 4:15.) Na terasovitých, nižších svazích na Z se dobře daří obilí a jsou tam vinice a ovocné sady; také tam rostou morušovníky, ořešáky a olivovníky. (Srovnej Oz 14:5–7.) V úrodné půdě nad vrstvou pískovce dobře rostou borovice a ve vyšších polohách můžeme najít několik hájků majestátních cedrů. Tyto stromy ve starověku pokrývaly pohoří, a jejich dřevo se používalo k nejrůznějším účelům. (1Kr 6:9; Pís 3:9; Ez 27:5; viz heslo CEDR.) Pro Libanon jsou charakteristické také jasany, cypřiše a jalovce. (1Kr 5:6–8; 2Kr 19:23; Iz 60:13) Mezi zvířata, která obývají tuto oblast, patří šakalové, gazely, hyeny, vlci a medvědi. Ve starověku byl les bohatší a divokých zvířat zde bylo více; tato oblast byla lovištěm lvů a levhartů. (Pís 4:8; Iz 40:16) Vůně těchto rozsáhlých lesů byla možná tím, co bylo známo jako „aróma Libanonu“. (Pís 4:11)
Oblast Libanonu Izraelité pod Jozuovým vedením nedobyli, ale stala se sz. hranicí země. (5Mo 1:7; 3:25; 11:24; Joz 1:4; 9:1) Nicméně pohanští obyvatelé tohoto území sloužili pro Izraelity jako zkouška věrnosti Jehovovi. (Sd 3:3, 4) O staletí později uplatňoval pravomoc nad částí Libanonu král Šalomoun a prováděl tam stavební práce. (1Kr 9:17–19; 2Pa 8:5, 6) Jedním z jeho stavebních projektů možná byla „libanonská věž, která hledí směrem k Damašku“. (Pís 7:4; někteří znalci tomu však rozumějí tak, že se jedná o jeden z vrcholů Libanonu.) V té době vládl nad jinou částí Libanonu tyrský král Chiram, od něhož dostával Šalomoun klády z cedrů a jalovců. (1Kr 5:7–14)
Obrazné použití. V Písmu se mnoho odkazů na Libanon váže k jeho úrodnosti (Ža 72:16; Iz 35:2) a k jeho bujným lesům, zejména k majestátním cedrům. (Ža 29:5) Libanon je často používán v obrazném smyslu. Je popisován, jako by byl zaražený, protože soucítil s judskou zemí, která byla vypleněna asyrskými vojsky. (Iz 33:1, 9) Avšak samotná asyrská armáda zažila pohromu, když byla poražena jako stromy Libanonu. (Iz 10:24–26, 33, 34) Neblahé následky Jehovova rozsudku jsou přirovnány ke zvadnutí květu Libanonu. (Na 1:4) Avšak to, že se libanonský les změní v úrodný sad, je součástí proroctví o obnově a znázorňuje naprostý obrat v událostech. (Iz 29:17, 18)
Jehova skrze Jeremjáše „řekl . . . o domě judského krále: ‚Jsi pro mne jako Gilead, hlava Libanonu.‘“ (Jer 22:6) Zdá se, že „dům“ označuje palácový komplex. (Jer 22:1, 5) Palác byl umístěn na výšině, na vysokém a velkolepém místě — jako Libanon. Na stavby různých královských budov tam bylo použito mnoho cedrového dřeva. (1Kr 7:2–12) Sám král Jehojakim, který slyšel slova zapsaná u Jeremjáše 22:6, použil cedrové desky pro svůj luxusní palác. (Jer 22:13–15) A tak bylo palácové území jako nádherný les cedrových budov, a mohlo být vhodně přirovnáno k Libanonu a k hustě zalesněnému Gileadu. Jehova Judu varoval, že jestliže král Jehojakim, jeho služebníci a lid nebudou provádět právo, ‚z tohoto domu se stane pouhé zpustošené místo‘ (Jer 22:1–5), a ti, kdo bydlí v obrazném Libanonu (Jeruzalémě), ‚uhnízdění v cedrech‘, zakusí neštěstí. (Jer 22:23; viz také Ez 17:2, 3.)
Podobně se zdá, že touha asyrského krále Senacheriba ‚vystoupit do výše hornatých krajů, nejodlehlejších končin Libanonu,‘ a ‚pokácet jeho vznosné cedry‘ se týká jeho záměru s Jeruzalémem. (Iz 37:21–24) Prorocká slova týkající se násilí spáchaného na Libanonu (Hab 2:17) se mohou vztahovat na pohromu, která čekala Jeruzalém. Nebo tomu možná můžeme rozumět doslovně, a to tak, že je tím označeno zničení libanonských lesů kvůli válečnému pustošení. (Srovnej Iz 14:5–8.)
Zecharjášovo proroctví (10:10) poukázalo na dobu, kdy Jehova přivede svůj lid zpět do Gileadu a Libanonu. V tomto případě může Libanon znamenat území na Z od Jordánu, a Gilead zemi na V od této řeky.