‚Pastýři v souhlasu s mým srdcem‘

1, 2. (a) Co se může stát, když stádo ovcí nikdo nechrání? (b) Co v biblických dobách patřilo k práci pastýře?

KDYŽ byl Hirojasu z Japonska ještě malý, jeho maminka koupila berana a ovci. Dobře se o ně staral a ovci se každý rok narodila dvě jehňátka, takže se stádo pomalu rozrůstalo. Když bylo chlapci dvanáct let, mělo stádo dvanáct nebo třináct ovcí. Hirojasu vzpomíná: „Jednou brzy ráno jsem je slyšel bečet. Ještě jsem ležel v posteli, a tak jsem za nimi nešel hned. Když jsem se na ně šel podívat později, uviděl jsem smečku divokých psů, jak běží pryč. Moje jehňátka měla roztržená břicha. Zoufale jsem hledal jejich matku a nakonec jsem ji našel. Sice ještě dýchala, ale ležela v kaluži krve. Přežil pouze beran. Byl jsem zdrcený. Měl jsem se jít na stádo podívat hned, jakmile jsem je zaslechl. Proti psům bylo bezbranné.“

² V biblických dobách věděl téměř každý, co patří k práci pastýře. Vodil stádo na pastvu a staral se o to, aby zvířata byla dobře živená. Chránil je před dravou zvěří a hledal ovce, které se zatoulaly. (1. Sam. 17:34–36) Pastýř také nechával své stádo ulehnout, aby si nerušeně odpočinulo. Ovcím pomáhal při porodu a pečoval o jehňátka. Mnozí pisatelé Bible, včetně Jeremjáše, použili pastýře k metaforickému znázornění muže, který má odpovědnost pečovat o lidi, a to buď jako jejich vládce, nebo jako jejich duchovní dozorce.

 3. O čem Jeremjáš mluvil, když použil výrazy „pastýř“ a „pasení“?

³ Někteří ve sboru možná považují křesťanské starší za pastýře pouze tehdy, když tito muži navštěvují své spoluvěřící, aby jim pomohli a povzbudili je. Avšak z toho, jak Jeremjáš použil výrazy „pastýř“ a „pasení“, můžeme vidět, že je uplatnil na všechny oblasti vztahu mezi judskými dozorci a lidem. Judská knížata, proroky a kněze Bůh často odsuzoval a označil je za špatné pastýře, protože neměli na srdci zájmy prostých lidí. (Jer. 2:8) Se svými ‚ovcemi‘ jednali drsně, vedli je nesprávně, zanedbávali je a přitom sobecky hledali své vlastní zájmy. Boží lid byl ponechán v otřesném stavu, byl totiž v duchovním smyslu naprosto zanedbaný. Jehova oznámil, že na tyto falešné pastýře přijde „běda“, a svůj lid ujistil, že mu dá pastýře, kteří budou starostliví a pozorní a budou stádo opravdu chránit. (Přečti Jeremjáše 3:15; 23:1–4.)

 4. Kdo pečuje o Boží stádo v dnešní době a jakou vlastnost při tom tito pastýři projevují?

⁴ Tento Boží slib měl větší splnění v hlavním pastýři Jehovových ovcí, Ježíšovi, který se stal hlavou křesťanského sboru. Ježíš o sobě řekl, že je „znamenitý pastýř“, který projevuje svým ovcím opravdový soucit. (Jan 10:11–15) V dnešní době Jehova používá k péči o své pozemské stádo nižší pastýře. Patří k nim jak pomazaní bratři z třídy věrného a rozvážného otroka, tak i svědomití starší z ‚velkého zástupu‘. (Zjev. 7:9) Tito muži se snaží zrcadlit Ježíšovu obětavost. Chtějí sytit sbor a pečovat o něj a tak napodobovat Krista. Běda každému, kdo své bratry zanedbává nebo nad nimi panuje, i tomu, kdo se k nim chová tvrdě nebo povýšeně! (Mat. 20:25–27; 1. Petra 5:2, 3) Co dnes Jehova očekává od křesťanských starších? Co se můžeme z Jeremjášových spisů dozvědět o tom, s jakým postojem a s jakými pohnutkami mají starší plnit svou odpovědnost? Jejich úkolem je poskytovat pomoc a ochrannou péči, vyučovat ve sboru i mimo sbor a soudit. Tyto jejich role nyní prozkoumejme.

5–7. (a) Co Jehova očekává, pokud jde o péči o jeho ovce, a proč? (b) Jak mohou starší dávat najevo opravdovou lásku ke svým bratrům, včetně těch, kteří se vzdálili od sboru?

⁵ Apoštol Petr nazval Jehovu ‚pastýřem a dozorcem našich duší‘. (1. Petra 2:25) Jaký postoj Bůh projevuje ke svým ‚ovcím‘? Odpověď najdeme, když se podíváme do Jeremjášovy doby. Jehova nejprve vyslovil kritiku na adresu špatných pastýřů, kteří rozháněli a zanedbávali stádo, a pak řekl, že své ovce ‚sesbírá‘ a přivede je zpátky na jejich pastvinu. Slíbil, že nad nimi ustanoví dobré pastýře, „kteří je opravdu budou pást“ a postarají se o to, aby jeho lid byl chráněn před chamtivými nepřáteli. (Jer. 23:3, 4) Pro Jehovu byly jeho ovce skutečně drahocenné. Své ovce považuje za drahocenné i dnes. Za jejich věčné blaho zaplatil vysokou cenu. (1. Petra 1:18, 19)

⁶ Křesťanští dozorci, stejně jako doslovní pastýři, by při péči o sbor neměli být nedbalí. Pokud sloužíš jako sborový starší, snažíš se všímat si každé známky toho, že tvoji spolukřesťané strádají? Jsi ochoten jim okamžitě pomoci? Moudrý král Šalomoun napsal: „Rozhodně bys měl znát vzhled svého bravu. Zaměř své srdce na svá stáda.“ (Přísl. 27:23) Tento verš zdůrazňuje pracovitost doslovných pastýřů. V zásadě se ale může vztahovat na péči, kterou poskytují duchovní pastýři ve sboru. Jestliže sloužíš jako starší, bojuješ vědomě proti každému sklonu ovládat druhé? Už jen samotná skutečnost, že se Petr zmínil o ‚panování nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím‘, dokládá, že se to staršímu může stát. Jak můžeš přispět k tomu, aby mohlo „stádo bravu ulehnout“? (Přečti Jeremjáše 33:12.) Rodiče a děti v neúplných nebo nevlastních rodinách, ovdovělí křesťané, letití i mladí členové sboru, ti všichni mohou potřebovat zvláštní pozornost a pomoc.

⁷ Tak jako doslovný pastýř možná hledá ovce a pomáhá jim, i sborový pastýř někdy musí hledat jednotlivce, kteří se z nějakého důvodu vzdálili od stáda, a musí jim pomáhat. To od něj vyžaduje obětavost a pokoru. Trpělivě tráví čas tím, že pečuje o potřeby křesťanů, nad kterými mu byl svěřen dohled. Každý sborový starší by si měl položit otázky: Snažím se druhé povzbuzovat a posilovat, anebo je spíše odsuzuji a kritizuji? Chci v tomto ohledu udělat pokrok? K tomu, aby některý křesťan viděl věci tak, jak je vidí Bůh, je možná zapotřebí pomáhat mu opakovaně. Pokud se bratr nebo sestra zdráhá přijmout biblickou radu (nikoli osobní názor starších), měj na mysli nejvyššího pastýře a dozorce, Jehovu Boha. Trpělivě ‚stále mluvil‘ ke svému vzpurnému lidu a snažil se mu pomáhat. (Jer. 25:3–6) Většina dnešních Božích služebníků se zpravidla nedopouští špatného jednání, ale když je zapotřebí dát někomu radu, starší ji musí dát, podobně jako to dělal Jehova.

 8. Jak mohou duchovní pastýři napodobovat Jeremjášův příklad?

⁸ Dokud existovala naděje, že se Židé vrátí k Jehovovi, Jeremjáš se za ně modlil. Řekl Bohu: „Vzpomeň si, jak jsem před tebou stál, abych mluvil dobré i o nich, abych od nich obrátil zpět tvůj vztek.“ (Jer. 18:20) Z těchto slov můžeš vidět, že Jeremjáš se zaměřoval na dobré vlastnosti svých bratrů, a ne na jejich chyby. Dnes by křesťanští dozorci měli tento Jeremjášův postoj napodobovat, dokud se jasně neukáže, že si křesťan zatvrzele v srdci umínil udělat něco špatného. Pozitivní přístup znamená chválit spolukřesťany za to dobré, co dělají, a modlit se za ně i s nimi. (Mat. 25:21)

9, 10. Proč můžeme říct, že být dobrým pastýřem (sborovým starším) znamená být dobrým učitelem?

⁹ Podle toho, co čteme u Jeremjáše 3:15, křesťanští pastýři mají druhé „sytit s poznáním a pochopením“, to znamená, že mají sloužit jako učitelé. (1. Tim. 3:2; 5:17) Jehova svému lidu slíbil, že dobří pastýři to budou dělat. A Židy povzbudil, aby od jeho proroka Jeremjáše přijímali poučování, které je mělo vést k nápravě. (Přečti Jeremjáše 6:8.) Aby byly ovce zdravé, potřebují výživu. Podobně aby Boží služebníci zůstali duchovně zdraví, potřebují být syceni a usměrňováni na základě Písma.

¹⁰ V souvislosti s vyučováním mají starší dvojí úlohu — pomáhají jednak těm, kdo už v křesťanském sboru jsou, a jednak těm, kdo ještě pravými křesťany nejsou. Pokud jde o tu druhou skupinu, měj na mysli, že jedním z hlavních důvodů, proč existuje křesťanský sbor, je kázat dobrou zprávu o Božím Království. Starší tedy musí být horlivými evangelisty. (Jer. 1:7–10) Plní tím svou odpovědnost vůči Bohu a také dávají dobrý příklad svým bratrům. Pokud jsi sborovým starším, určitě vidíš, že když jsi pravidelně ve službě s různými bratry a sestrami, máš příležitost jim pomáhat, aby zlepšovali své učitelské schopnosti. Také vidíš, že se ve vyučování zlepšuješ sám. A když se v kazatelské službě horlivě ujímáš vedení, poskytuješ tím důležité povzbuzení, a to může celému sboru pomoci k pokroku.

11, 12. Pokud chce být starší dobrým pastýřem, čemu musí věnovat pozornost?

¹¹ To, co sboroví pastýři předkládají sboru, musí být založeno na Bibli. Jedině v tom případě rozdělují hodnotný duchovní pokrm. Jistě tedy chápeš, že mají-li vyučovat účinně, musí sami horlivě studovat Boží Slovo. Porovnej to s Jeremjášovými slovy o tom, proč snahy vůdců Božího národa vyšly na prázdno: „Pastýři se . . . chovali nerozumně a nehledali ani Jehovu. Proto nejednali s pochopením a všechna jejich napasená zvířata byla rozptýlena.“ (Jer. 10:21) Ti, kteří měli být učiteli, se neřídili zásadami z Písma a nehledali Boha, a proto nemohli jednat opravdu moudře. Ještě silnější odsouzení ohlašoval Jeremjáš proti takzvaným prorokům. (Přečti Jeremjáše 14:14, 15.)

¹² Křesťanští dozorci nejsou jako tito falešní pastýři, ale studují Ježíšův příklad a napodobují ho. Díky tomu mohou být moudrými pastýři stáda. Vyhradit si čas pro takové pravidelné studium pro ně může být náročné, protože mají různé úkoly, které vyžadují čas a pozornost. Pokud však sloužíš jako starší, jsi pevně přesvědčen, že tvé vyučování může být užitečné a pravé, tedy že se v něm projevuje poznání a pochopení, pouze za předpokladu, že je založeno na Božím Slově a na vedení od třídy věrného a rozvážného otroka? Jestliže máš pocit, že nestuduješ tolik jako dřív, co uděláš, aby ses i nadále odlišoval od falešných pastýřů z Jeremjášovy doby?

13. Co pomohlo Jeremjášovi k tomu, aby byl dobrým učitelem, a jaké poučení si od něj mohou vzít křesťanští pastýři v dnešní době?

¹³ Jeremjáš byl zvlášť dobrým učitelem proto, že používal znázornění. Je pravda, že byl přitom veden Jehovou. Lidem se skutečně muselo vtisknout do paměti to, jak mrštil o zem hliněnou nádobou a prohlásil, že stejným způsobem bude zničen Jeruzalém a jeho obyvatelé. (Jer. 19:1, 10, 11) Jindy vyrobil a nosil dřevěné jho, čímž znázornil, jak to bude pro jeho lid těžké, až se dostane do područí Babylóna. (Jer., kap. 27 a 28) Starší ve vašem sboru nejsou Bohem vedeni k tomu, aby znázorňovali myšlenky takovými dramatickými skutky. Ale nejsi snad rád, když při svém vyučování používají vhodná znázornění a zkušenosti? Dobře promyšlené a vhodné slovní obrazy a příklady mohou na tebe silně zapůsobit a mohou tě motivovat.

14. (a) Na čem byla založena Jeremjášova zmínka o ‚balzámu v Gileadu‘? (b) Jak mohou křesťanští starší přispívat k duchovnímu zdraví svých bratrů?

¹⁴ Za vyučování od křesťanských pastýřů můžeme být opravdu vděční. Jeremjáš viděl, že jeho lid potřebuje duchovní uzdravení. Zeptal se: „Není v Gileadu žádný balzám? Nebo tam není léčitel?“ (Jer. 8:22) V Gileadu, na území Izraele východně od Jordánu, doslovný balzám byl. Tento aromatický rostlinný olej byl znám pro své léčivé vlastnosti a často se používal k utišení bolesti a léčení ran. To, co však Židům scházelo, bylo duchovní léčení. Proč? Jeremjáš to vysvětluje: „Proroci skutečně prorokují ve falši; a pokud jde o kněze, ti podmaňují podle svých sil. A můj vlastní lid si to tak zamiloval.“ (Jer. 5:31) Jak je to dnes? Souhlasíš s tím, že ‚balzám v Gileadu‘ dnes rozhodně je — že je přímo ve vašem sboru? K uklidňujícímu balzámu můžeme přirovnat útěchu, kterou starostliví křesťanští pastýři poskytují tím, že spoluvěřícím laskavě poukazují na biblické zásady a modlí se za ně a s nimi. (Jak. 5:14, 15)

15, 16. Proč je doslovnému i duchovnímu stádu třeba věnovat pozornost?

¹⁵ Představ si, jakou radost musí mít doslovný pastýř, jehož tvrdá práce je odměněna narozením zdravých jehňátek. Ví však, že k tomu, aby se jim dobře dařilo, bude třeba jim věnovat pozornost. Pastýř se musí postarat o to, aby měla řádnou výživu. U některých plemen se jehňátka rodí s dlouhým ocáskem, který si mohou ušpinit od hnoje nebo jiných nečistot. Pastýř chce, aby jehňátka zůstala čistá a zdravá, a proto jim možná ocásek zkrátí. Udělá to odborně, aby jim zbytečně nezpůsobil bolest. I duchovní pastýři věnují láskyplnou pozornost ovcím, členům svého sboru. (Jan 21:16, 17) Starší se také velmi radují z toho, když zájemci dělají pokroky, aby se stali pravými křesťany. Přejí si, aby všechny ovce, mladé i staré, byly zdravé a řádně živené. V péči o ně nepolevují a v případě potřeby jednají. K jejich práci zcela jistě patří to, že bratrům připomínají, co „řekl Jehova“, tedy co učí Písmo. (Jer. 2:2, 5; 7:5–7; 10:2; Tit. 1:9)

¹⁶ K tomu, aby Jeremjáš oznamoval Boží poselství, potřeboval odvahu. Odvážní musí být také sboroví dozorci, a to zvláště v případech, kdy musí promluvit, aby své spolukřesťany chránili. Duchovní pastýř například vidí, že je potřeba zasáhnout a ochránit „právě narozené jehňátko“, nebo dokonce starší „ovci“, aby se neposkvrnily špínou Satanova světa. Křesťan, který je v nebezpečí, možná ani rady nevyhledává. Mohl by však svědomitý pastýř jen tak stát a pozorovat, jak se někdo z jeho stáda řítí do problémů? To rozhodně ne! Ani by takovou situaci nezlehčoval a nepředstíral by, že je všechno v pořádku, když to tak zjevně není a hrozí nebezpečí, že spolukřesťan ztratí pokoj s Jehovou. (Jer. 8:11)

17. Kdy a jak bude možná pastýř muset věnovat zvláštní pozornost jednotlivým ovcím?

¹⁷ Kdyby nějakou neopatrnou ovci něco odvádělo od stáda, ostražitý pastýř by jí rychle ukázal cestu do bezpečí. (Přečti Jeremjáše 50:6, 7.) Podobně musí někdy jednat dozorce. Když se křesťan zatoulá a ocitne se v nebezpečné situaci, dozorce s ním musí pevně, ale laskavě promluvit. Například by si mohl povšimnout, že zasnoubený pár tráví bez doprovodu společně čas na místech, kde by mohli podlehnout své touze. Laskavý a chápající starší by jim mohl pomoci, aby se takovým nebezpečným situacím vyhýbali. Dává si pozor, aby je neobviňoval, ale může poukázat na to, co by mohlo vést k jednání, jež Jehova nenávidí. Podobně jako Jeremjáš, i věrní starší odsuzují to, co odsuzuje Bůh. Napodobují v tom Jehovu, který se svým lidem nejednal drsně, ale naléhavě ho prosil. Prostřednictvím svého proroka mu řekl: „Nedělejte, prosím, tuhle odpornost, kterou nenávidím.“ (Jer. 5:7; 25:4, 5; 35:15; 44:4) Vážíš si toho, že láskyplní pastýři projevují o stádo zájem?

18. K čemu dobrému vede úsilí duchovních pastýřů?

¹⁸ Jeremjášovým radám sice nenaslouchali všichni, ale někteří ano. Například když Jeremjášův přítel a tajemník Baruk potřeboval důraznou radu, Jeremjáš mu ji ochotně dal. (Jer. 45:5) K čemu to vedlo? Baruk zůstal v Boží přízni a přežil zničení Jeruzaléma. Podobně i dnes mohou sboroví starší čerpat povzbuzení z dobrých výsledků své péče o spolukřesťany. Díky tomu se mohou ‚dále věnovat‘ životně důležitému ‚vybízení a vyučování‘. (1. Tim. 4:13, 16)

19, 20. Jakou odpovědnost mají starší při jednání s provinilci?

¹⁹ Dozorci dnes slouží také jako duchovní soudci. Ve výjimečných případech musí jednat se svévolnými hříšníky a přitom si přejí pomáhat jim, aby činili pokání. Jehova laskavě, ale otevřeně provinilce povzbuzoval, aby opustili svou špatnou cestu. (Jer. 4:14) Pokud však někdo ve sboru nechce s hříšným jednáním přestat, dozorci musí zasáhnout, aby ochránili stádo od vlivu, který by mohl být zhoubný. V souladu s Písmem možná budou muset provinilce vyloučit. Jehova od starších očekává, že v takových situacích budou postupovat podle jeho práva. Vynikající příklad v tom dal dobrý král Josijáš. „Ujal se právního nároku ztrápeného a chudého“ a tím napodoboval Boží lásku k právu. Jehova tedy mohl vzhledem k jeho jednání položit otázku: „Nebyl to případ toho, že mě znal?“ Jelikož Josijáš vykonával právo a spravedlnost, „vedlo [se mu] dobře“. Necítíš se snad i ty ve větším duchovním bezpečí, když se starší ve vašem sboru snaží Josijášův příklad napodobovat? (Jer. 22:11, 15, 16)

²⁰ Buď přesvědčen, že Jehova ukázňuje provinilce „ve vhodné míře“. (Jer. 46:28) Podle okolností a podle toho, jaký postoj křesťan zaujímá, mu starší musí dát radu, nebo ho musí napomenout či pokárat. A nekajícného provinilce může být dokonce zapotřebí vyloučit. Pokud je takový člověk vyloučen a stále jedná hříšně, starší se za něj veřejně nemodlí. Bylo by to zbytečné.a (Jer. 7:9, 16) Napodobují však Boha tím, že vyloučené osobě ukážou, jak může znovu získat Boží přízeň. (Přečti Jeremjáše 33:6–8.) I když vyloučení může být bolestné, buďme si jistí, že Boží měřítka jsou spravedlivá a že jsou k prospěchu všech. (Nář. 1:18)

21. V jakém stavu by mělo být Boží stádo a jak k tomu můžeš přispět?

²¹ Když se sboroví pastýři ztotožňují s inspirovanými Božími měřítky a když je uplatňují, je stádo kvalitně živené, zdravé a dobře chráněné. (Žalm 23:1–6) To, co nám Jeremjáš sděluje o postojích a pohnutkách — jak správných, tak nesprávných —, může křesťanským dozorcům pomoci, když plní závažnou odpovědnost pečovat o Boží stádo. Každý z nás se tedy může sám sebe zeptat: Budu i nadále projevovat ocenění pro Jehovovo uspořádání, které slouží k vyučování, vedení a ochraně jeho lidu? Budu podporovat pastýře, kteří ‚opravdu pasou‘ stádo „s poznáním a pochopením“? (Jer. 3:15; 23:4)