TYROS
Hlavní fénický přístav; je ztotožňován s dnešním es-Surem, který leží asi 50 km na S od hory Karmel a 35 km na JJZ od Sidonu. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 531) Tyros byl starověkým městem (Iz 23:1, 7), ale není známo kdy byl jako kolonie založen Sidonci. První zmínka o Tyru je po dobytí Zaslíbené země asi roku 1467 př. n. l. a v tu dobu to bylo opevněné město. Mluví se o něm v souvislosti s hranicemi kmenového území Ašera. Od svého počátku a po celou dobu své existence zůstával Tyros zjevně mimo izraelské hranice jako nezávislý soused. (Joz 19:24, 29; 2Sa 24:7)
Mezi Tyrem a Izraelem existovaly přátelské vztahy, a to zvláště za vlády Davida a Šalomouna. Na stavbě Davidova královského paláce z cedrových klád, které poslal tyrský král Chiram, se podílel zručný tyrský řemeslník. (2Sa 5:11; 1Pa 14:1) Tyřané také Davidovi dodali cedrové dřevo, které bylo později použito na stavbu chrámu. (1Pa 22:1–4)
Po Davidově smrti tyrský král Chiram poskytl Šalomounovi materiál a pomoc při stavbě chrámu a dalších vládních budov. (1Kr 5:1–10; 7:1–8; 2Pa 2:3–14) Na stavbě chrámu se podílel zručný řemeslník, syn Izraelitky a tyrského zpracovatele mědi. (1Kr 7:13, 14; 2Pa 2:13, 14) Za tuto pomoc Tyřané dostávali pšenici, ječmen, olej a víno. (1Kr 5:11, 12; 2Pa 2:15) Kromě toho dal Šalomoun tyrskému králi Chiramovi 20 měst, i když tyrského vládce tento dar příliš nepotěšil. (1Kr 9:10–13)
Časem se Tyros stal jednou z největších námořních mocností starověkého světa a námořníci i obchodní flotila „taršišských“ lodí se proslavili svými cestami do vzdálených míst. Šalomoun a tyrský král se společně podíleli na námořních výpravách, ze kterých se přivážely cenné věci včetně zlata z Ofiru. (1Kr 9:26–28; 10:11, 22; 2Pa 9:21)
V těchto stycích Tyru s Izraelem nejsou žádné náznaky, že by se Tyřané jako národ zajímali o uctívání Jehovy; jejich kontakty byly zejména obchodní. Tyřané byli původem Kananejci a po náboženské stránce prováděli určitou formu uctívání Baala a jejich hlavními bohy byli Melkart a Astarte (Aštoret). Jezábel, dcera Etbaala, krále Sidonců (včetně Tyru), se vdala za Achaba, krále severního izraelského království. Jezábel byla neblaze proslulá svým úsilím odstranit uctívání Jehovy. (1Kr 16:29, 31; 18:4, 13, 19)
Odsouzen Bohem. Pod přísné Boží odsouzení se však Tyros nedostal pro osobní ničemnost Jezábel a její dcery Atalji. Tyros se velmi rozrostl na úkor jiných národů včetně Izraele. Vyráběly se v něm předměty z kovu i ze skla a purpurové barvivo, byl obchodním centrem pro cizozemské karavany a rovněž významným místem vývozu a dovozu. Vzrůst po průmyslové i obchodní stránce mu přinesl bohatství, domýšlivost a pýchu. Tyrští kupci a obchodníci se chlubili, že jsou knížaty a ctihodnými země. (Iz 23:8) Časem si Tyros vypěstoval vůči Jehovovi vzpurný postoj a se sousedními národy se spikl proti Božímu lidu. (Ža 83:2–8) Tento troufalý a otevřený odpor proti Jehovovi tedy vedl k nepříznivému rozsudku nad městem a následně vedl k jeho pádu a zničení.
Jehova si povšiml arogantního postoje tohoto města koncem devátého století př. n. l. Varoval tudíž Tyros, že mu stejnou měrou oplatí to, že okrádal Boží lid o zlato, stříbro a mnoho dalších žádoucích věcí, které používal na zkrášlení svých chrámů. Měla to také být odplata za to, že prodal Boží lid do otroctví. (Joel 3:4–8; Am 1:9, 10)
Prorok Izajáš později zaznamenal další prohlášení proti Tyru, které ukazovalo, že Tyros bude na „sedmdesát let“ zapomenut. (Iz 23:1–18) O mnoho let později prorok Jeremjáš uvedl Tyros mezi těmi národy, které byly vybrány, aby pily víno Jehovova vzteku. (Jer 25:8–17, 22, 27; 27:2–7; 47:2–4) Národy, které Jeremjáš uváděl ve svém proroctví, měly „sloužit babylónskému králi sedmdesát let“ (Jer 25:8–11), a z toho vyplývá, že Izajášovo i Jeremjášovo proroctví se vztahovalo na Nebukadnecarovo tažení proti Tyru.
Jehova prostřednictvím Ezekiela, Jeremjášova současníka, také oznámil, že na Tyros přijde z rukou Nebukadnecara neštěstí. (Ez 26:1–28:19) Tyros byl přirovnáván ke krásné lodi s různobarevnými plachtami a krytem paluby a s přídí vykládanou slonovinou, ale tato loď se na otevřeném moři měla potopit. (Ez 27:3–36) Tyrský ‚král‘ (zjevně rodová linie tyrských panovníků) se povýšeně chlubil: „Jsem bůh. Posadil jsem se na sedadlo boha.“ Jako neposvátný však měl být odstraněn a zničen ohněm. (Ez 28:2–19)
Zničení města. Během Nebukadnecarova dlouhého obléhání Tyru ‚olysaly‘ hlavy vojáků, protože je odíraly přilby, a jejich ramena byla ‚odřena dohola‘ od nošení materiálů, které byly použity na stavbu obléhacích valů. Vzhledem k tomu, že Nebukadnecar nedostal žádnou „mzdu“ za to, že posloužil jako nástroj k vykonání rozsudku nad Tyrem, Jehova mu slíbil, že mu to vyváží veškerým bohatstvím Egypta. (Ez 29:17–20) Podle židovského historika Josepha trvalo obléhání 13 let (Proti Apiónovi, I, 156 [21]) a Babylóňany to stálo velmi mnoho. Světské dějiny neuvádějí přesně, jak bylo Nebukadnecarovo úsilí důkladné či účinné. Avšak ztráty na životech a majetku Tyřanů musely být veliké. (Ez 26:7–12)
Po návratu Izraelitů z vyhnanství v Babylóně jim však Tyřané dodávali cedrové klády z Libanonu na stavbu druhého chrámu a v obnoveném městě začali znovu obchodovat. (Ezr 3:7; Ne 13:16)
Střet Tyru s Nebukadnecarem byl sice velký, ale k úplnému zániku města nevedl. Pozdější prorocká prohlášení ukazují, že ačkoli Tyros vystaví násep a nakupí stříbro a zlato, Jehova jej úplně zničí. (Ze 9:3, 4)
Proroctví se splnilo téměř za 200 let potom, co je Zecharjáš dostal. V roce 332 př. n. l. vedl Alexandr Veliký svou armádu přes Malou Asii a své tažení na J na nějakou dobu přerušil, aby věnoval pozornost Tyru. Město odmítlo otevřít své brány, a tak Alexandr ve vzteku poručil vojákům, aby posbírali rozvaliny pevninské části města a naházeli je do moře, čímž vytvořili hráz k ostrovní části města a tak se splnilo Zecharjášovo proroctví. (Ez 26:4; NÁKRES, sv. 2, s. 531) Alexandr se pustil do stavby nejvyšších obléhacích věží, jaké kdy byly ve starověku použity, zatímco jeho námořní síly zadržovaly tyrské lodě v přístavu. Po sedmi měsících byly nakonec hradby o výšce 46 m prolomeny. V bitvě bylo zabito 8 000 tyrských vojáků, a navíc jako odveta bylo zabito 2 000 význačných vůdců a 30 000 obyvatel bylo prodáno do otroctví.
Zmiňují se o něm Řecká písma. Přestože Alexandr město úplně zničil, bylo během seleukovského období znovu postaveno a v prvním století n. l. bylo význačným přístavem Středozemního moře, kam obvykle mířily lodě. Během Ježíšovy služby v Galileji přišlo mnoho lidí z Tyru a Sidonu, aby slyšeli Ježíšovo poselství a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. (Mr 3:8–10; Lk 6:17–19) O několik měsíců později Ježíš osobně navštívil oblast v okolí Tyru a při této příležitosti uzdravil dítě Syroféničanky, které bylo posedlé démonem. (Mt 15:21–29; Mr 7:24–31) Ježíš řekl, že kdyby v Tyru a Sidonu provedl mocné skutky, které provedl v Chorazinu a v Betsaidě, pohané v Tyru a Sidonu by byli mnohem vnímavější než tito Židé. (Mt 11:20–22; Lk 10:13, 14)
[Vyobrazení na straně 971]
Starověká mince, na které je napsáno jméno Tyros