„Ohlašujte to mezi národy“

 1. Proč se dá říct, že když Jehova mluvil ke svému prorokovi, bylo to podobné, jako když zařve lev?

SLYŠELI jste už někdy řvát lva? Jeho řev je údajně hlasitější než rachot sbíječky. Co byste dělali, kdybyste uprostřed nočního ticha uslyšeli řvát lva někde poblíž vás? Asi byste na to zareagovali bez váhání. Amos, jeden z 12 proroků, o jejichž spisech nyní uvažujeme, použil následující srovnání: „Zařval lev! Kdo se nebude bát? Sám Svrchovaný Pán Jehova promluvil! Kdo nebude prorokovat?“ (Amos 3:3–8) Kdybyste slyšeli mluvit samotného Jehovu, nereagovali byste snad podobně jako Amos? Ten jednal bezodkladně a začal prorokovat proti desetikmennému izraelskému národu.

 2. (a) Jak můžeme napodobovat Amose a stejně jako on plnit své pověření prorokovat? (b) O čem budeme v této kapitole uvažovat?

² Možná si však říkáte: ‚Já ale nejsem prorok!‘ Možná se na takový úkol vůbec necítíte, protože jste pro práci proroka nebyli nijak zvlášť vyškoleni. Přesto si vzpomeňte na Amose. Když se mu postavil na odpor kněz Amacjáš, který sloužil při uctívání telete, Amos mu řekl: „Nebyl jsem prorokem a nebyl jsem ani synem proroka; ale byl jsem honákem a nařezávačem fíků sykomor.“ (Amos 7:14) Ačkoli Amos neměl urozený původ, své pověření Jehovova proroka byl ochoten plnit. A co vy? Uvědomujete si, že jste dostali pověření, které se v určitých ohledech podobá pověření oněch 12 proroků? V dnešní době máme za úkol ohlašovat poselství od Boha a rovněž vyučovat a činit učedníky. Jak se k tomuto závažnému pověření stavíte vy osobně? A co je to vlastně za zprávu, kterou máme mezi národy oznamovat? Do jaké míry jste při plnění tohoto úkolu důslední? A podle čeho se má posuzovat úspěšnost naší práce? Zkusme si nyní na tyto otázky odpovědět.

 3. V jakém smyslu se věnujeme podobné činnosti jako proroci, jejichž spisy studujeme?

³ Opravdu se činnost, které se věnujeme, podobá službě proroků? Asi jste neslyšeli „řvát lva“ v tom smyslu, že byste byli přímo inspirováni Jehovou. Z jeho slova, Bible, jste se však dozvěděli naléhavou zprávu o blížícím se Jehovově dnu. Už v 1. kapitole této knihy jsme si vysvětlili, že slova „prorok“ a „prorocký“ mají širokou škálu významů. Ačkoli my dnes neprorokujeme ve stejném smyslu jako Amos nebo další starověcí proroci, přesto můžeme mluvit o budoucnosti. Jak? Tím, že oznamujeme prorocké zprávy, o kterých jsme se dočetli na stránkách Bible, včetně myšlenek obsažených ve spisech 12 proroků. Nyní je naléhavě zapotřebí dělat právě to.

 4. V jakém smyslu se proroctví zaznamenané v Joelovi 2:28–32 splňuje v dnešní době?

⁴ Podívejme se na tuto záležitost ještě z jiného hlediska. Jehova Bůh mluvil s prorokem Joelem o době, kdy v obrazném smyslu budou prorokovat lidé všeho druhu. Řekl mu: „Potom se stane, že vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. Pokud jde o vaše starce, ti budou snít sny. Pokud jde o vaše mladé muže, ti uvidí vidění.“ (Joel 2:28–32) O Letnicích roku 33 n. l. apoštol Petr vysvětlil, že tato pasáž se splnila vylitím svatého ducha na učedníky shromážděné v jedné horní místnosti v Jeruzalémě a jejich následným kázáním o „velkolepých Božích věcech“. (Skutky 1:12–14; 2:1–4, 11, 14–21) Uvažujme teď o naší době. Hlavní splnění Joelova proroctví se začalo uskutečňovat začátkem dvacátého století. Duchem pomazaní křesťané — muži i ženy, staří i mladí — začali „prorokovat“ neboli mluvit o „velkolepých Božích věcech“, k nimž patří i kázání dobré zprávy o Království, které je nyní již zřízeno v nebesích.

 5. (a) Jakou výsadu každý z nás má? (b) Co patří k předkládání ‚mladých býků našich rtů‘ a jak se na tuto možnost díváte?

⁵ Členové ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘ sice nejsou zplozeni Božím duchem jako Boží synové, ale přesto pomazaným následovníkům Ježíše Krista říkají: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zjevení 7:9; Jan 10:16; Zecharjáš 8:23) Bez ohledu na to, zda máte naději na věčný život v nebesích nebo na zemi, máte výsadu obětovat Bohu „mladé býky svých rtů“. (Ozeáš 14:2) Co však tento slovní obrat uvedený v Ozeášově proroctví znamená? „Mladý hovězí dobytek . . . představoval tu nejlepší oběť díkůvzdání,“ říká znalec Bible C. F. Keil. Na slova v Ozeášovi 14:2 se odvolal apoštol Pavel, když napsal: „Vždy předkládejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ (Hebrejcům 13:15) Vyjádření ‚mladí býci našich rtů‘ tedy poukazuje na ta nejlepší slova, jaká můžeme svými rty pronášet — na slova, jimiž chválíme Jehovu.

 6. Proč bychom měli prozkoumat kvalitu svých obětí chvály?

⁶ Jehovovi přinášíme oběť chvály tehdy, když se k němu ze srdce modlíme, když o něm s oceněním mluvíme na křesťanských shromážděních a když o něm s nadšením vyprávíme dalším lidem v kazatelské službě. Každý z nás si však může položit otázku: ‚Když se těmto činnostem věnuji, jak kvalitní je moje oběť?‘ Myšlenky, které jste už prostudovali, vás nepochybně vedly k tomu, že jste začali pohrdat kněžími v Malachiášově době. Ti totiž na Božím oltáři bezostyšně předkládali nemocná zvířata a přitom jim vůbec nepřipadalo, že by tím nějak opovrhovali Jehovovým stolem. Proto jim Jehova musel prostřednictvím Malachiáše připomenout, jak ubohou kvalitu jejich oběti mají. (Malachiáš 1:8) My tedy uděláme dobře, když prozkoumáme kvalitu svých obětí, protože bychom chtěli Bohu dávat to nejlepší, a ne mu předkládat něco vadného.

 7. Při oznamování které stránky naší zprávy potřebujeme odvahu?

⁷ Máme-li ve službě obětovat „mladé býky svých rtů“, chce to odvahu, že? Je to tak proto, že zpráva, kterou lidem přinášíme, má dvě stránky, přičemž jedna z nich ani zdaleka není populární. Prorok Joel Božímu lidu řekl: „Ohlašujte to mezi národy: ‚Posvěťte válku! Vyburcujte silné muže! Ať se přiblíží! Ať přijdou, všichni ti muži války!‘“ (Joel 3:9) Jelikož se tato slova vztahují na dnešní dobu, národy se skutečně ocitají v nezáviděníhodné situaci. Jehova totiž vyhlašuje spravedlivou válku všem lidem, kteří mu odporují. Svým ctitelům sice říká, že mají „překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky“, ale nepřátelské národy vyzývá, aby ‚překovaly své radlice v meče a zahradnické nůžky v kopí‘. (Micheáš 4:3; Joel 3:10) Ano, Boží nepřátelé se musí připravit na válečné střetnutí se Stvořitelem celého vesmíru. A to je zpráva, která má k útěše opravdu hodně daleko. Přesto ji ale musíme oznamovat.

 8. Proč jsou „zbývající z Jákoba“ přirovnáni ke lvu?

⁸ Ty, kdo obětují „mladé býky svých rtů“, prorok Micheáš přirovnal ke lvu. Napsal: „Zbývající z Jákoba se mezi národy . . . stanou podobnými lvu mezi lesními zvířaty, mladému lvu s hřívou mezi stády ovcí, který, když skutečně prochází, jistě pošlapává i trhá na kusy; a není osvoboditel.“ (Micheáš 5:8) Proč takové srovnání? V naší době musí Boží lid vedený pomazaným ostatkem projevovat podobnou odvahu jako lev, protože dostal za úkol oznamovat národům varovné poselství.a

 9. (a) Kdy křesťan potřebuje být odvážný jako lev? (b) Co nám pomůže projevovat odvahu navzdory odporu nebo lhostejnosti?

⁹ Jste při oznamování varovné stránky našeho poselství odvážní jako lev? Takovou odvahu křesťan potřebuje nejen tehdy, když stojí před státními úředníky, ale také když má mluvit se svými vrstevníky ve škole, s kolegy v práci nebo s nevěřícími příbuznými. (Micheáš 7:5–7; Matouš 10:17–21) Co nám pomůže sebrat odvahu navzdory odporu či lhostejnosti? Poslechněme si, díky čemu byl Micheáš schopen splnit nelehký úkol, kterým byl pověřen, totiž varovat Samaří i Jeruzalém před blížícím se vypleněním: „Sám [jsem byl] naplněn silou, Jehovovým duchem, a právem a mocí, abych Jákobovi pověděl o jeho vzbouření a Izraeli o jeho hříchu.“ (Micheáš 1:1, 6; 3:8) I vy můžete být ‚naplněni silou‘, protože také můžete velkou měrou obdržet Božího posilujícího ducha. (Zecharjáš 4:6) Když se budete v modlitbách spoléhat na Boha, budete schopni pronášet slova, z nichž lidem možná budou brnět uši. (2. Královská 21:10–15)

10. Jak můžeme napodobovat Sefanjáše při ohlašování poselství o ‚Jehovově dnu‘?

¹⁰ Když lidem sdělujeme varovné poselství, chceme být přitom sice odvážní, ale zároveň bychom měli být taktní. Musíme být ‚ke všem jemní [neboli „taktní“]‘, i když se zpráva, kterou kážeme, týká blížícího se „Jehovova dne“. (2. Timoteovi 2:24; poznámka pod čarou; Joel 2:1, 11; Sefanjáš 1:14) I v tomto směru se můžeme leccos naučit od 12 proroků. Ti sice odsuzující poselství od Jehovy oznamovali směle, ale přesto brali ohled na ty, kdo jim naslouchali. Například když prorok Sefanjáš mluvil k zatvrzelým knížatům (neboli urozeným) ve své době, nepoužíval přitom žádné eufemismy. Svou kritiku však nenamířil proti věrnému králi Josijášovi. (Sefanjáš 1:8) Lidem, kterým kážeme varovné poselství, budeme i my schopni pomáhat účinněji, pokud je budeme považovat za možné budoucí ovce, místo abychom se na ně dívali skrz prsty. (Matouš 25:32–34)

11. (a) Co je druhým rysem zprávy, kterou oznamujeme? (b) V čem můžeme napodobovat 12 proroků, když oznamujeme Jehovův den?

¹¹ Co je tím druhým rysem zprávy, kterou oznamujeme? Tento rys je zdůrazněn v 5. kapitole knihy Micheáš. „Zbývající z Jákoba se uprostřed mnoha národů stanou podobnými rose od Jehovy, vydatným sprškám na rostlinstvu, které nedoufá v muže ani nečeká na syny pozemského člověka.“ (Micheáš 4:1; 5:7) „Zbývající“ členové duchovního Jákoba neboli Izraele a jejich společníci jsou podobní „rose od Jehovy“ a „vydatným sprškám na rostlinstvu“, protože ‚mnoha národům‘ dnes přinášejí dobrou zprávu. O tomto druhém rysu našeho poselství se toho z posledních 12 knih Hebrejských písem můžeme naučit opravdu hodně, protože zmínění proroci nemluvili jen o zničení, ale také o obnově. Zdůrazňujete ve službě pozitivní stránku poselství o Jehovově dnu?

12, 13. (a) Proč je Boží lid přirovnán k mračnům hmyzu? (b) Jak na vás působí slova zapsaná v Joelovi 2:7, 8?

¹² Jak tedy oznamujete tuto zprávu, která má zmíněné dvě stránky? Prorok Joel přirovnal dílo Božího lidu k sérii pohrom způsobených hmyzem, včetně kobylek. (Joel 1:4) Proč ale říkáme, že Jehovův lid se podobá zrovna mračnům hmyzu? Protože v Joelovi 2:11 Bůh tento hmyz označuje jako ‚svou vojenskou sílu‘. (Boží lid je symbolizován kobylkami také v biblické knize Zjevení. Viz Zjevení 9:3, 4.) Činnost hmyzu, který popsal Joel ve svém proroctví, se podobala stravujícímu ohni; země, jež ležela tomuto mračnu v cestě, vypadala jako „zahrada Eden“, ale za ním to byla „opuštěná pustina“. (Joel 2:2, 3) Jak můžeme dát najevo, že si uvědomujeme význam Joelova proroctví?

¹³ Přemýšlejme o tom, jak důslední tito malí tvorové jsou. Joel to vyjádřil následovně: „Běží jako silní muži. Jako válečníci zlézají zeď. A jdou každý svou vlastní cestou a nemění své stezky. A nestrkají se navzájem. Jako zdatný muž po své dráze, tak stále jdou; a kdyby i někteří padli střelami, ostatní nevybočují z dráhy.“ (Joel 2:7, 8) Žádná „zeď“ v podobě odporu je neodradí od vykonávání díla zkázy. I kdyby „někteří padli střelami“ — jako se to například stalo věrným křesťanům, kteří byli popraveni nenávistnými nepřáteli —, jejich práci převezmou jiní Boží služebníci. A pověření, jež dostali od Jehovy, tak zdárně dovrší. Jste rozhodnuti věrně vykonávat svěřený úkol, totiž kázat o Jehovově dnu, dokud Bůh nebude považovat toto dílo za ukončené? Možná dokonce v doslovném smyslu pokračujete v práci na nějakém místě, kde dřív sloužili jiní věrní křesťané, kteří už ale zemřeli.

14. Jakými způsoby můžete přispívat k důslednému vykonávání kazatelského díla?

¹⁴ Důslednost je velmi důležitou vlastností. Jak může každý z nás osobně přispět k důslednému vykonávání kazatelského díla, které je popsáno v Joelově proroctví? Tím, že se bude účastnit kazatelské služby dům od domu a že se za lidmi, kteří o dobrou zprávu projevili zájem, bude vracet. Je také důležité snažit se zastihnout ty, kdo nebyli doma. Takovým jednáním dáme najevo, že si uvědomujeme význam tohoto prorockého obrazu. A když vydáváme svědectví i lidem na ulici, můžeme se setkat s těmi, které bychom jinak neměli příležitost oslovit. Dalším způsobem, jak dnes můžeme přispět k důslednému vykonávání kazatelského díla, je snaha pomáhat těm lidem v našem okolí, kteří se přistěhovali z jiných zemí.b Využíváte všech výše zmíněných odvětví služby?

15. Čeho stojí za to si všimnout, pokud jde o reakci lidí na zprávy 12 proroků?

¹⁵ Jak lidé reagují na zprávu o bázeň vzbuzujícím Jehovově dnu? Nemělo by nás překvapit, když se setkáme s odporem nebo lhostejností. S tím se muselo vyrovnávat i mnoho Božích proroků, protože většina z nich lidem oznamovala důrazné varování. (Jeremjáš 1:17–19; 7:27; 29:19) I navzdory tomu ale mnozí z nich viděli pěkné výsledky. Přinejmenším pěti těmto prorokům — Jonášovi, Micheášovi, Sefanjášovi, Ageovi a Zecharjášovi — se podařilo zapůsobit na srdce některých lidí, přivést je k pokání za jejich minulé hříchy a pomoct jim, aby se změnili.

16. Jaké ovoce přineslo Micheášovo prorokování?

¹⁶ Sefanjášovo prorokování zjevně podnítilo krále Josijáše k tomu, aby zahájil obnovu čistého uctívání. Micheáš judským vůdcům směle oznamoval poselství soudu a král Ezekjáš začal v souladu s Micheášovými slovy jednat. (Micheáš 3:1–3) Je zajímavé, že někteří starší muži v Jeremjášově době hodnotili Ezekjášovu reakci kladně, když řekli, že se ‚bál Jehovy a přistoupil k tomu, aby obměkčoval Jehovův obličej‘. (Jeremjáš 26:18, 19; 2. Královská 18:1–4) Pod Ezekjášovým vedením judský národ a někteří ochotní jednotlivci ze severního království oslavili Pasach a Svátek nekvašených chlebů, a dokonce tento svátek prodloužili o celý další týden. K čemu jejich návrat k pravému uctívání vedl? „V Jeruzalémě nastalo velké radování.“ (2. Paralipomenon 30:23–26) Micheáš začal ohlašovat Boží poselství zkázy odpadlému národu pod vládou krále Achaza. Přesto prorok nakonec viděl znamenité ovoce svého úsilí, když Achazův syn Ezekjáš reagoval na jeho slova vstřícně.

17. Čeho dosáhli Ageus a Zecharjáš?

¹⁷ Uvažujme také o proroku Ageovi a Zecharjášovi. Sloužili Židům, kteří se vrátili z vyhnanství; ti však podlehli apatii a začali se zaměřovat sami na sebe. (Ageus 1:1, 2; Zecharjáš 1:1–3) V době, kdy se zmínění dva proroci chopili svých úkolů, uplynulo od položení základů chrámu v Jeruzalémě už 16 let. Židé ‚pobíhali každý ve prospěch svého vlastního domu‘, ale Jehovův dům byl „pustý“. Ageus Židy povzbuzoval: „‚Buďte silní, všichni lidé země,‘ je Jehovův výrok, ‚a pracujte.‘“ Co se stalo potom? Jehova „vzburcoval ducha“ místodržitele Zerubbabela, velekněze Jozua a „všech zbývajících z lidu“. Díky tomu byli schopni práci na chrámu dokončit. (Ageus 1:9, 12, 14; 2:4)

18, 19. (a) Jak reagují lidé v některých zemích na ohlašování Jehovova dne? (b) Jak zareagujete na nutnost oznamovat varovné poselství všem lidem?

¹⁸ Většina z 12 proroků mluvila k národu, který se původně zasvětil Jehovovi. My sice kážeme převážně lidem, kteří pravého Boha nikdy nepoznali, ale i přesto se z kázání proroků můžeme něčemu naučit. Na naléhavou zprávu o Jehovově dnu i dnes lidé v mnoha obvodech reagují příznivě. Vidíme podobné výsledky, jaké předpověděl Zecharjáš: „V ten den se k Jehovovi jistě připojí mnoho národů a skutečně se stanou mým lidem; a budu přebývat v tvém středu.“ (Zecharjáš 2:11) Dnes se s příznivou odezvou Boží lid setkává doslova mezi ‚mnoha národy‘. (Zjevení 7:9) Zecharjáš předpověděl: „Mnoho lidí a mocných národů opravdu přijde hledat Jehovu vojsk do Jeruzaléma a obměkčovat Jehovův obličej.“ Prorok je popsal jako „deset mužů ze všech řečí národů“, kteří se chopí suknice duchovního Izraelity a řeknou: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zecharjáš 8:20–23)

¹⁹ Všimněme si, že Zecharjáš mluví o lidech „ze všech řečí národů“. Bible a biblická literatura se překládá do mnoha jazyků a mnozí svědkové Jehovovi se učí těmto lidem „ze všech řečí národů“ předávat biblické poselství. (Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8) Možná i vy se učíte cizí jazyk, abyste mohli pomáhat lidem ve svém okolí, kteří takovým jazykem mluví. A poměrně dost křesťanů se naučilo jeden nebo dva cizí jazyky a přestěhovali se do jiných zemí, kde mnozí lidé dobrou zprávu s radostí přijímají. Mohli byste se do takových obrazně řečeno úrodných oblastí přestěhovat i vy a ‚ohlašovat‘ tak dobrou zprávu „mezi národy“? Uvažujte o tom v modlitbách. Pokud vychováváte děti, o možnosti přestěhovat se mluvte při rodinných rozhovorech a svým odrostlejším dětem stavějte tento cíl před oči.

20. Jakého postoje Ninivanů si Jehova všiml?

²⁰ Dalším prorokem, který měl vnímavé posluchače — a zrovna takové, o nichž by si to člověk opravdu nepomyslel —, byl Jonáš. Ninivané, včetně samotného krále, na Jonášovo kázání reagovali příznivě a začali věřit v Jehovu. Sám Bůh položil následující řečnickou otázku: „Já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí, kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“ (Jonáš 4:11) V souvislosti s těmito slovy přemýšlejte, co vás podněcuje k tomu, abyste poselství o bázeň vzbuzujícím Jehovově dnu oznamovali druhým lidem. Cítíte se být Jehovovými dlužníky, protože vás prostřednictvím výkupného zachránil? Máte pocit odpovědnosti pramenící z vědomí, že jste zasvěcenými Jehovovými služebníky? (1. Korinťanům 9:16, 17) To jsou opravdu pádné důvody, abychom oznamovali Jehovův den. Máte ale s lidmi, jimž oznamujete zprávu o Jehovově dnu, také ‚slitování‘? Můžete být opravdu šťastní, pokud vás podobné milosrdenství, jaké má Bůh, podněcuje k tomu, abyste s druhými o Jehovově dnu mluvili.

21. Co se můžeme naučit z toho, jak se Amos vyrovnal s Amacjášovými výhrůžkami?

²¹ O reakcích lidí, jimž kázali Joel, Obadjáš, Nahum, Habakuk a Malachiáš, toho moc nevíme. Známe však alespoň jednu reakci na kázání Amose. Amacjáš Amosovi silně odporoval a obvinil ho ze spiknutí proti králi. Zároveň se Amosovi snažil zabránit v kázání v Betelu. (Amos 7:10–13) Amos se ale odporem nedal zastrašit. I dnes se někteří náboženští představitelé snaží podněcovat politiky k pronásledování svědků Jehovových, nebo dokonce k zákazu jejich všeobecně prospěšné kazatelské činnosti. Budete se snažit Amose napodobovat a směle kázat dobrou zprávu navzdory odporu?

22. Proč lze říci, že kazatelská služba je i ve vašem obvodu úspěšná?

²² I když se 12 proroků setkávalo s nejrůznější odezvou, všichni své pověření splnili. Důležité není to, jak na naše dvojí poselství lidé reagují, ale to, abychom Jehovovi přinášeli „mladé býky svých rtů“ — tedy tu nejlepší „oběť chvály“. (Ozeáš 14:2; Hebrejcům 13:15) Výsledky pak můžeme nechat v Božích rukou. On sám k sobě přitáhne lidi, kteří jsou skutečnými ovcemi. (Jan 6:44) A tak každý z nás může být úspěšným hlasatelem zprávy od Boha bez ohledu na to, jak lidé reagují. Můžete si být jistí, že „nohy toho, kdo přináší dobrou zprávu, kdo zvěstuje mír“ jsou v očích lidí, kteří na dobrou zprávu reagují s oceněním, skutečně půvabné. Co je však ještě důležitější — jsou půvabné v očích Jehovy. (Nahum 1:15; Izajáš 52:7) Jehovův velký den je velmi blízko, a proto buďme rozhodnuti pokračovat v činnosti, kterou Joel předpověděl pro naši dobu: „Ohlašujte to mezi národy: ‚Posvěťte válku! Vyburcujte silné muže!‘“ Tím se myslí Boží válka proti národům. (Joel 3:9)