„Ježíš Kristus je Pánem“ — Jak a kdy?
„ŘEKL PÁN Pánu mému: Seď na pravici mé, dokud nepoložím nepřátele tvé za podnože nohou tvých.“ Tak zní Žalm 110:1 podle anglického překladu King James Version. Kdo je onen „PÁN“ a ke komu mluví?
První z těchto dvou otázek je snadno zodpovězena přesnějším přeložením hebrejského textu. „Jehovův výrok k mému Pánu je: . . .“ Onen „PÁN“, psaný velkými písmeny, je sám všemohoucí Bůh, Jehova. King James Version sice bere zřetel na Boží jméno tím, že používá „PÁN“ oproti „Pán“, ale není prvním překladem, v němž v souvislosti s tituly dochází k nejasnostem. Výraz „Pán“, který označuje Jehovu, byl již totiž použit v pozdních opisech starověké řecké Septuaginty, která byla přeložena z hebrejštiny. Proč? Boží jméno, tetragrammaton (יהוה), bylo totiž nahrazeno titulem „Pán“. Badatel A. E. Garvie říká: „Nejsnadnější a nejpravděpodobnější vysvětlení pro používání titulu Pán [kyrios] spočívá v tom, že se tento titul používal při čtení Písem v židovské synagóze místo smluvního jména Jahve [Jehova] .“
Bible označuje Jehovu jako „Svrchovaného Pána“. (1. Mojžíšova 15:2, 8; Skutky 4:24; Zjevení 6:10) Jehova je také nazýván „pravým Pánem“ a „Pánem celé země“. (2. Mojžíšova 23:17; Jozue 3:13; Zjevení 11:4) Kdo je pak ten druhý „Pán“ v Žalmu 110:1 a v jakém smyslu ho Jehova uznal za „Pána“?
Ježíš Kristus „Pánem“
Ve čtyřech evangeliích je Ježíš oslovován jako „Pán“. Nejčastěji tak o něm píše Lukáš a Jan. Tento titul se v prvním století používal jako projev úcty a zdvořilosti, podobně jako se dnes používá oslovení „pane“. (Jan 12:21; 20:15, Kingdom Interlinear) V Markově evangeliu je Ježíš častěji oslovován „Učiteli“ neboli Rabboni. (Srovnej Marka 10:51 s Lukášem 18:41.) Dokonce i Saulova otázka na jeho cestě do Damašku: „Kdo jsi, Pane?“ je zdvořilým dotazem, který vyjadřuje obvyklou úctu. (Skutky 9:5) Je však zjevné, že titul „Pán“ začal pro Ježíšovy učedníky znamenat mnohem více než jen pouhý projev úcty, když svého Mistra lépe poznali.
Ježíš zemřel a byl vzkříšen, ale předtím, než vystoupil do nebe, se zjevil svým učedníkům a učinil překvapivé prohlášení: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Matouš 28:18) Pak, v den letnic, se Petr pod vlivem svatého ducha, který byl na něj vylit, odvolal na Žalm 110:1 a řekl: „Proto ať celý izraelský dům s jistotou pozná, že ho Bůh učinil Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ (Skutky 2:34–36) Ježíš byl vzkříšen a odměněn tou nejvyšší odměnou, protože zachoval Bohu věrnost — a to až do té míry, že podstoupil potupnou smrt na mučednickém kůlu. Potom v nebi zaujal postavení Pána.
Petrova slova potvrdil apoštol Pavel, když psal, že Bůh „posadil [Krista] po své pravici v nebeských místech, vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství a každé jméno, které se jmenuje, nejen v tomto systému věcí, ale také v budoucím“. (Efezanům 1:20, 21) Panovnické postavení Ježíše Krista je vyšší než postavení všech ostatních panovníků a bude trvat i v novém světě. (1. Timoteovi 6:15) Ježíš byl vyvýšen „do nadřazeného postavení“ a dostal „jméno, které je nad každým jiným jménem“, aby každý uznal, že „Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. (Filipanům 2:9–11) Tak se splnila první část Žalmu 110:1, a Ježíšovi jako Pánovi byli podřízeni „andělé a autority a moci“. — 1. Petra 3:22; Hebrejcům 8:1.
V Hebrejských písmech se používá výraz „Pán pánů“, který se tam vztahuje výhradně na Jehovu. (5. Mojžíšova 10:17; Žalm 136:2, 3) Ovšem Petr mluvil o Kristu Ježíši, když pod inspirací řekl: „Ten je Pánem všech ostatních [neboli „Pánem nás všech“, Goodspeed] .“ (Skutky 10:36) Ježíš je dokonce „Pánem nad mrtvými i nad živými“. (Římanům 14:8, 9) Křesťané rádi uznávají Ježíše Krista jako svého Pána a Vlastníka, ochotně se mu podřizují jako jeho poddaní, které koupil svou velmi drahocennou krví. Od letnic roku 33 n. l. Ježíš Kristus panuje nad svým sborem jako Král králů a Pán pánů. Nyní však, od roku 1914, je obdařen královskou autoritou, aby v tomto postavení panoval. Jeho nepřátelé mu jsou dáni jako ‚podnož jeho nohám‘; nyní je vhodný čas na to, aby ‚podmaňoval uprostřed nich‘, ve splnění Žalmu 110:1, 2. — Hebrejcům 2:5–8; Zjevení 17:14; 19:16.
Jak tedy máme rozumět Ježíšovým slovům, která řekl ještě předtím, než zemřel a byl vzkříšen: „Můj Otec mi vydal všechno“? (Matouš 11:25–27; Lukáš 10:21, 22) Tento výrok nemá tak široký význam jako výroky, které jsme právě rozebírali. Z kontextu Matoušovy i Lukášovy zprávy vyplývá, že Ježíš mluvil o poznání, které je před světsky moudrými lidmi utajeno, ale které je prostřednictvím Ježíše zjeveno, protože Ježíš svého Otce ‚úplně zná‘. Ježíš byl pokřtěn ve vodě a zplozen jako Boží duchovní Syn, a tehdy se mu vybavila jeho předlidská existence v nebesích a veškeré poznání, které s tím souviselo; to však bylo něco jiného než jeho pozdější postavení Pána. — Jan 3:34, 35.
Jak rozlišit, který Pán je Ježíš Kristus
V některých překladech Křesťanských řeckých písem vznikají problémy v souvislosti s překladem těch citátů z Hebrejských písem, které se jednoznačně zmiňují o „PÁNOVI“, Jehovovi Bohu. Srovnejme například Lukáše 4:19 s Izajášem 61:2 v King James Version nebo v Kralické bibli. Někteří lidé tvrdí, že Ježíš převzal titul „Pán“ od Jehovy a že Ježíš v lidském těle byl ve skutečnosti Jehova. Takové tvrzení ovšem není podloženo Písmem. V Písmu jsou Jehova Bůh a jeho Syn Ježíš Kristus vždy pečlivě rozlišováni. Ježíš oznámil jméno svého Otce a byl Božím představitelem. — Jan 5:36, 37.
V následujících příkladech si povšimněme toho, jak se některé citáty z Hebrejských písem objevují v Řeckých písmech. Ve Skutcích 4:24–27, kde je citován Žalm 2:1, 2, je zmínka jak o Jehovovi Bohu, tak i o jeho Pomazaném neboli Mesiášovi. Kontext úseku Římanům 11:33, 34 jasně poukazuje na Boha jako na Zdroj vší moudrosti a veškerého poznání, a přitom je zde citován Izajáš 40:13, 14. V dopise korintskému sboru Pavel opakoval zmíněný citát: „Kdo poznal Jehovovu mysl?“, a pak připojil: „Ale my máme Kristovu mysl.“ Pán Ježíš odhalil svým následovníkům Jehovovu mysl vzhledem k mnoha důležitým věcem. — 1. Korinťanům 2:16.
Někdy se v textu Hebrejských písem sice mluví o Jehovovi, ale vzhledem k tomu, že Jehova udělil svou moc a autoritu Ježíšovi, je to Ježíš Kristus, na kom se ten text splňuje. Žalm 34:8 nás například zve: „Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý.“ Petr však uplatňuje tato slova na Pána Ježíše Krista, když říká: „Za předpokladu, že jste okusili, že Pán je laskavý.“ (1. Petra 2:3) Petr tak ukazuje, jak určitá pravda platí i na Ježíše Krista. Křesťané, kteří přijímají poznání o Jehovovi Bohu i o Ježíši Kristu a jednají podle tohoto poznání, se mohou těšit z toho, že jak Otec, tak i jeho Syn jim bohatě žehnají. (Jan 17:3) Petr zmíněná slova uplatnil na Ježíše, ale to ze Svrchovaného Pána Jehovy a Pána Ježíše ještě nedělá jednu a tutéž osobu. — Viz poznámku pod čarou k 1. Petra 2:3 v Reference Bible.
Vzájemné postavení Jehovy Boha a jeho Syna Ježíše Krista je velmi zřetelně vyjádřeno slovy apoštola Pavla: „Pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno a my pro něho; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, a my skrze něho.“ (1. Korinťanům 8:6; 12:5, 6) Když psal křesťanskému sboru v Efezu, Pavel označil Ježíše Krista, ‚jednoho Pána‘, za osobu zcela odlišnou od ‚jednoho Boha a Otce všech‘. — Efezanům 4:5, 6.
Jehova, Svrchovaný Pán nade vším
Od roku 1914 se jako pravdivá prokazují slova Zjevení 11:15: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána [Jehovy Boha] a jeho Krista a bude kralovat po celou věčnost.“ Dílo The New International Dictionary of New Testament Theology (2. díl, strana 514) uvádí: „Až Kristus přemůže každou moc (1. Kor. 15:25), sám se podřídí Bohu, Otci. Tak bude splněn účel Ježíšova panovnického postavení a Bůh bude každému vším (1. Kor. 15:28).“ Na konci svého tisíciletého panství vrátí Kristus Ježíš všechnu moc a autoritu, které mu byly předtím uděleny, svému Otci, Všemohoucímu Bohu. Všechna sláva a veškeré uctívání tak právem patří Jehovovi, ‚Bohu našeho Pána Ježíše Krista‘. — Efezanům 1:17.
Ježíš je sice v současné době Pánem pánů, ale nikdy není nazýván Bohem bohů. Svrchovaným Pánem nade vším je nadále Jehova. V tomto smyslu bude Jehova „každému vším“. (1. Korinťanům 15:28) Ježíš jako Pán má právem postavení Hlavy křesťanského sboru. V tomto světě vidíme mnoho mocných „pánů“, kteří mají vysoká postavení, ale důvěru vkládáme pouze v toho, který je Pánem pánů. Ježíš Kristus však ve svém vyvýšeném postavení zůstává podřízen svému Otci, aby ‚Bůh měl svrchovanou vládu nade vším‘. (1. Korinťanům 15:28, Petrů.) Ježíš je pro své následovníky vynikajícím vzorem pokory, a oni jej uznávají jako svého Pána!
[Rámeček na straně 30]
„Když mluví o Bohu, mají pisatelé Nového zákona na mysli Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Když mluví o Ježíši Kristu, nemluví o něm jako o Bohu a ani jej za Boha nepokládají. On je Božím Kristem, Božím Synem, Boží Moudrostí, Božím Slovem. Nejblíže se Nikajské doktríně blíží Prolog ke sv. Janovi, i ten však musíme číst s přihlédnutím k subordinaci, která je v tomto evangeliu jakožto celku vyjádřena; a v řečtině tento Prolog nevyznívá tak jednoznačně jako v angličtině, neboť používá [theos] bez členu.“ — John Martin Creed, „The Divinity of Jesus Christ“ (Božství Ježíše Krista)