Láskyplná nabídka unaveným
„Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit.“ (MATOUŠ 11:28)
1. Co Ježíš viděl v Galileji při své třetí kazatelské cestě?
KRÁTCE před začátkem roku 32 n. l. byl Ježíš na své třetí kazatelské cestě po galilejské oblasti. Cestoval po městech a vesnicích, „vyučoval v jejich synagógách a kázal dobrou zprávu o království a léčil kdejakou chorobu a kdejaký neduh“. Přitom viděl zástupy lidí a „bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:35, 36)
2. Jak Ježíš pomáhal lidem?
2 Ježíš však nezůstal u toho, že by se zástupy jen soucítil. Přikázal svým učedníkům, aby se modlili k ‚Pánu žně‘, Jehovovi Bohu, a potom je vyslal, aby druhým pomáhali. (Matouš 9:38; 10:1) Pak sám osobně lidem ukázal, jak mohou najít skutečnou úlevu a útěchu. Dal jim tuto hřejivou nabídku: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:28, 29)
3. Proč zní Ježíšova nabídka dnes stejně přitažlivě jako v době, kdy byla pronesena?
3 Dnes žijeme v době, kdy je mnoho lidí obtíženo těžkými břemeny. (Římanům 8:22; 2. Timoteovi 3:1) Jen vydělat si na živobytí stojí řadu lidí tolik času a sil, že se už téměř nemohou věnovat rodině, přátelům nebo jiným záležitostem. Mnozí jsou vážně nemocní, prožili nějakou nešťastnou událost, jsou sklíčeni nebo mají jiný tělesný či citový problém, který na nich leží jako břemeno. Někteří lidé se pod tíhou takového břemene začnou oddávat požitkářskému životu, jídlu, pití, nebo dokonce drogám. Tím se samozřejmě dostávají do bludného kruhu, působí si další problémy a nakládají na sebe další břemena. (Římanům 8:6) Je patrné, že Ježíšova láskyplná nabídka zní dnes stejně přitažlivě jako v době, kdy byla pronesena.
4. O jakých otázkách bychom měli uvažovat, chceme-li mít užitek z Ježíšovy láskyplné nabídky?
4 Čemu však byli lidé v Ježíšových dnech vystaveni? Proč to vypadalo, že jsou „sedření“ a že jsou „zmítáni sem a tam“, takže jich bylo Ježíšovi líto? Co to nesli za náklad a jaká břemena na ně byla naložena? A jak jim mohla Ježíšova nabídka pomoci? Když najdeme odpověď na tyto otázky, budeme moci tu láskyplnou nabídku, kterou Ježíš adresoval unaveným, lépe využít.
„Všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi“
5. Proč bylo vhodné, že to byl právě Matouš, kdo zaznamenal tuto příhodu z období Ježíšovy služby?
5 Je zajímavé, že tuto příhodu z období Ježíšovy služby zaznamenal pouze Matouš. Matouš, známý také jménem Levi, byl výběrčím daní, a proto dobře znal jedno konkrétní břemeno, které bylo na lid naloženo. (Matouš 9:9; Marek 2:14) Kniha Daily Life in the Time of Jesus (Každodenní život v Ježíšově době) uvádí: „Daně, které [Židé museli] platit peněžně a v naturáliích, byly nadměrně vysoké; k tomu je nutné přičíst, že se platila dvojí daň, totiž daň občanská a daň náboženská — a obě byly vysoké.“
6. a) Jaký daňový systém se používal v Ježíšově době? b) Proč měli výběrčí daní tak špatnou pověst? c) Co považoval Pavel za nutné připomenout spolukřesťanům?
6 To, co tomuto břemenu obzvlášť přidalo na tíživosti, byl tehdejší daňový systém. Římští úředníci dražili právo vybírat daně, a pravomoc vykonávat toto právo dávali těm, kdo přihodili nejvíce. Ti pak zaměstnávali místní obyvatele, kteří dohlíželi na samotné vybírání daní. Lidé na každém stupni této pyramidy se domnívali, že jejich postavení je opravňuje, aby vybrané daně krátili. Lukáš například vyprávěl o muži jménem Zacheus, který „byl vrchním výběrčím daní a byl bohatý“. (Lukáš 19:2) ‚Vrchní výběrčí daní‘ Zacheus i jeho podřízení patrně zbohatli z bídy cizích lidí. Takový systém vedl ke korupci a zneužívání moci, a proto lidé hodnotili výběrčí daní stejně jako hříšníky a nevěstky — často pravděpodobně po zásluze. (Matouš 9:10; 21:31, 32; Marek 2:15; Lukáš 7:34) Jelikož takové břemeno lidem připadalo téměř nesnesitelné, nemůžeme se divit, že apoštol Pavel považoval za nutné připomenout spolukřesťanům, že se nemají vzpouzet římskému jhu, ale naopak dávat „všem, co jim patří: daň tomu, kdo vyžaduje daň; poplatek tomu, kdo vyžaduje poplatek“. (Římanům 13:7a; srovnej Lukáše 23:2.)
7. Jak římské trestní zákony ještě ztížily břemeno, které lidé nesli?
7 Pavel křesťanům také připomenul, aby měli strach před tím, „kdo vyžaduje takový strach,“ a aby prokazovali „čest tomu, kdo vyžaduje takovou čest“. (Římanům 13:7b) Římané byli známi svými přísnými trestními zákony. Bičování, mrskání prutem, těžký žalář, popravy — to byly časté metody používané k udržení poslušnosti mezi lidem. (Lukáš 23:32, 33; Skutky 22:24, 25) Dokonce i židovští vůdci dostali pravomoc udílet takové tresty podle svého vlastního uvážení. (Matouš 10:17; Skutky 5:40) Vůči každému, kdo se nacházel pod jeho mocí, byl tento systém nanejvýš represivní, ne-li přímo vykořisťovatelský.
8. Jak na lid naložili břemeno náboženští vůdci?
8 Avšak ještě těžším břemenem než římské daně a zákony byly pro obyčejný lid požadavky tehdejších náboženských vůdců. Dokonce se zdá, že Ježíš měl na mysli především tuto věc, když řekl, že lidé jsou ‚obtíženi‘ a že se ‚lopotí‘. O náboženských vůdcích Ježíš řekl, že místo aby utiskovanému lidu poskytli naději a útěchu, „svazují těžký náklad a dávají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout“. (Matouš 23:4; Lukáš 11:46) Nelze přehlédnout, že v evangeliích jsou náboženští vůdci — zvláště znalci zákona a farizeové — jednoznačně vykresleni jako nadutí, bezcitní a pokrytečtí lidé. Na prostého člověka se dívali spatra, měli ho za nevzdělaného a nečistého, a obyčejným cizincem úplně pohrdali. V jednom pojednání o postoji tehdejších náboženských vůdců je uvedeno: „Člověk, který přetíží koně, by se dnes zodpovídal před zákonem. Jak by se tedy mělo pohlížet na člověka, který nábožensky nevyškolené, prosté lidi zavalí 613 přikázáními, nenabídne jim žádnou pomoc, ale naopak je odsoudí jako bezbožné?“ Je zřejmé, že tím největším břemenem nebyl mojžíšský Zákon, ale veliké množství předepsaných tradic.
Skutečná příčina těžkostí
9. Jak se poměry v Ježíšově době lišily od poměrů za dnů krále Šalomouna?
9 Někdy se lid ocitl pod tak těžkým břemenem daní, že zchudl. Mojžíšský Zákon Izraelitům předepisoval placení daní, avšak v rozumné výši. Za Šalomounovy vlády lidé financovali velmi nákladné státní projekty, jako například stavbu chrámu a dalších budov. (1. Královská 7:1–8; 9:17–19) Přesto v Bibli čteme, že lidé „jedli a pili a radovali se . . . A Juda a Izrael stále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Danu po Beer-Šebu, po všechny Šalomounovy dny.“ (1. Královská 4:20, 25) Proč se pak životní podmínky změnily?
10. Co bylo příčinou té situace, v níž se Izrael nacházel v prvním století?
10 Když se národ pevně držel pravého uctívání, těšil se z Jehovovy přízně a Jehova mu i přes tak vysoké státní výdaje žehnal bezpečím a blahobytem. Jehova však Izraelity varoval. Řekl, že pokud by se „rozhodně obrátili zpět a nenásledovali [ho] a nedodržovali [jeho] přikázání“, znamenalo by to pro ně závažný obrat v událostech. V takovém případě se měl Izrael dokonce stát „příslovečným rčením a předmětem popichování mezi všemi národy“. (1. Královská 9:6, 7) A právě to se stalo — Izrael se dostal pod cizí nadvládu. Království, které bylo kdysi slavné, se stalo pouhou kolonií. Tak vysokou cenu zaplatil Izrael za to, že zanedbal své duchovní povinnosti.
11. Proč lidé působili na Ježíše dojmem, že jsou ‚sedření a zmítaní sem a tam jako ovce bez pastýře‘?
11 To nám pomáhá porozumět tomu, proč lidé, které Ježíš viděl, působili na něho dojmem, že jsou ‚sedření a zmítaní sem a tam‘. Byli to Izraelité, Jehovův lid, který se celkem vzato snažil žít podle Božích zákonů a uctívat Boha přijatelným způsobem. Byl však vykořisťován a utlačován jednak politiky a obchodníky, jednak odpadlými náboženskými vůdci. Izraelité byli jako „ovce bez pastýře“, protože se o ně nikdo nestaral, u nikoho neměli zastání. Potřebovali pomoc, aby se mohli vyrovnat s velmi krutou realitou. Ježíšova láskyplná a něžná nabídka byla pronesena v pravou chvíli!
Ježíšova nabídka dnes
12. Jakému tlaku jsou dnes vystaveni někteří Boží služebníci a jiní upřímní lidé?
12 Dnešní situace je v mnoha směrech podobná. Upřímní lidé, kteří se snaží žít poctivě, se těžko přizpůsobují nátlakům a nárokům tohoto zkaženého systému věcí. Nevyhnou se tomu ani ti, kdo svůj život zasvětili Jehovovi. Ukazuje se, že pro některé z Jehovových služebníků je stále obtížnější plnit všechny své závazky, ačkoli by je plnili rádi. Cítí, že na sobě mají těžké břemeno a jsou unaveni a vyčerpáni. Někteří mají dokonce pocit, že by nejraději nechali všechno ležet a odešli někam do ústraní a tam ‚se dávali dohromady‘. Prožil jsi někdy něco podobného? Je v takové situaci někdo z tvých blízkých? Je nesporné, že Ježíšova láskyplná nabídka má pro nás dnes veliký význam.
13. Proč si můžeme být jisti, že nám Ježíš může pomoci najít útěchu a občerstvení?
13 Dříve, než tuto láskyplnou nabídku vyslovil, Ježíš řekl: „Můj Otec mi vydal všechno a nikdo úplně nezná Syna, jen Otec, a nikdo také úplně nezná Otce, jen Syn a každý, komu ho Syn chce zjevit.“ (Matouš 11:27) Díky tomuto důvěrnému vztahu mezi Ježíšem a jeho Otcem můžeme být ujištěni, že přijmeme-li Ježíšovu nabídku a staneme-li se jeho učedníky, získáme blízký, důvěrný vztah k Jehovovi, ‚Bohu veškeré útěchy‘. (2. Korinťanům 1:3; srovnej Jana 14:6.) A Ježíš Kristus je jediný, kdo má moc a autoritu nadlehčit nám naše břemena, protože mu bylo ‚všechno vydáno‘. Jaká břemena nám může Ježíš nadlehčit? Ta, která na nás vložily zkažené politické, obchodní a náboženské systémy, i ta, která způsobila naše zděděná hříšnost a nedokonalost. Už to samo o sobě je velmi povzbudivé a uklidňující.
14. V jaké lopotě nás může Ježíš občerstvit?
14 Ježíš pokračoval: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit.“ (Matouš 11:28) Ježíš rozhodně nevystupoval proti těžké práci. Sám své učedníky často vybízel k tomu, aby se namáhali v díle, které měli před sebou. (Lukáš 13:24) Ovšem „lopotit se“ („pracovat s námahou“, Kingdom Interlinear) znamená dlouhodobě úmorně pracovat, často bez hodnotného výsledku. „Obtížený“ znamená nadměrně zatížený. Je možné znázornit to na příkladu dvou mužů: První hledá zakopaný poklad, druhý hloubí příkopy v pracovním táboře. Oba dělají práci stejného druhu. První muž však kope s nadšením, druhému jeho práce připadá jako nekonečná dřina. Jejich odlišný přístup ke stejné činnosti je dán jejím účelem.
15. a) Jakou otázku bychom si měli položit, když se nám zdá, že neseme těžké břemeno? b) Co je možné říci o původu našich břemen?
15 Připadá ti, že ‚se lopotíš a že jsi obtížen‘? Že jsou na tvůj čas a na tvé síly kladeny příliš vysoké nároky? Máš dojem, že břemena, která neseš, jsou pro tebe příliš těžká? Pak by snad bylo užitečné položit si otázku: ‚Proč se vlastně lopotím? Jaký nesu náklad?‘ Více než před osmdesáti lety jeden komentátor Bible řekl: „Když se zamyslíme nad tím, jaká břemena máme v životě, zjistíme, že spadají do dvou kategorií: mohli bychom je nazvat břemena, která na sebe nakládáme sami, a břemena, která jsou nevyhnutelná; jinými slovy, u některých břemen můžeme za to, že je neseme, u jiných ne.“ Pak tento komentátor dodal: „Mnohé z nás by po přísném sebezpytování zřejmě překvapilo, kolik břemen na sebe nakládáme sami.“
16. Jaká břemena bychom na sebe mohli sami nerozumně naložit?
16 O jakých břemenech bychom mohli říci, že jsme je na sebe naložili sami? Dnes žijeme v hmotařském, požitkářském a nemravném světě. (2. Timoteovi 3:1–5) I křesťané zasvěcení Bohu jsou pod stálým tlakem, aby se světské módě a světskému životnímu stylu přizpůsobili. Apoštol Jan psal o ‚žádosti těla a žádosti očí a okázalém vystavování prostředků, které má někdo k životu‘. (1. Jana 2:16) Takové věci na nás mohou snadno a mocně působit. Je známo, že někteří lidé se z vlastní vůle těžce zadlužili jen proto, aby si mohli více užívat světských radovánek a udržovat si určitý životní standard. Pak ale zjistili, že mají-li své dluhy splatit, musí nadměrně prodlužovat čas, který tráví v zaměstnání, nebo dokonce mít zaměstnání několik.
17. V jakých situacích se nám náš náklad může zdát obzvlášť těžký a kde lze najít úlevu?
17 Někdo si možná říká, že není nic špatného na tom, když máme nebo děláme věci, které mají nebo dělají druzí. Je však důležité zamyslet se nad tím, zda přitom na sebe zbytečně nebereme další náklad. (1. Korinťanům 10:23) Každý má omezeně sil, a proto pokud chce přijmout další náklad, musí nějakou část svého nákladu odložit. Často se stává, že to, čeho se zbavíme jako prvního, jsou věci nezbytné pro naše duchovní zdraví — je to osobní studium Bible, účast na shromážděních a kazatelská služba. Výsledkem je ztráta duchovní síly, a pak se nám náš náklad nese ještě hůř. Ježíš Kristus nás před takovým nebezpečím varoval, když řekl: „Dávejte . . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den jako léčka.“ (Lukáš 21:34, 35; Hebrejcům 12:1) Jsme-li unaveni a obtíženi, je těžké léčku rozpoznat a uniknout z ní.
Úleva a občerstvení
18. Co Ježíš láskyplně nabízí lidem, kteří k němu přicházejí?
18 Ježíš proto láskyplně nabízí pomoc: „Pojďte ke mně . . . , a chci vás občerstvit.“ (Matouš 11:28) Slova „občerstvit“ a „občerstvení“, jež můžeme číst ve verši 29, pocházejí z řeckých slov, jež odpovídají výrazu, který je v Septuagintě použit k překladu hebrejského slova znamenajícího „sabat“ a „zachovávání sabatu“. (2. Mojžíšova 16:23) Ježíš tedy lidem nesliboval, že nebudou muset nic dělat, když za ním přijdou, ale slíbil jim, že je občerství, aby mohli vykonat práci, která se podle Božího záměru vykonat má.
19. Jak je možné ‚jít‘ k Ježíšovi?
19 Jak ale můžeme ‚jít‘ k Ježíšovi? Ježíš svým učedníkům řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Jít k Ježíšovi tedy znamená podvolit se vůli Boha a Krista, přijmout určitý náklad odpovědnosti a stále ho nést. Je to příliš náročný požadavek? Je přitom nutné zaplatit příliš vysokou cenu? Zamysleme se nad slovy, která Ježíš pronesl potom, co dal unaveným lidem tuto láskyplnou nabídku.
Vzpomínáš si?
◻ Jaká břemena byla naložena na lidi v Ježíšových dnech?
◻ Co bylo skutečnou příčinou těžkostí, které lidé měli?
◻ Jak bychom se měli prozkoumat, pokud máme pocit, že jsme zatíženi těžkými břemeny?
◻ Jaká břemena bychom na sebe mohli sami nemoudře naložit?
◻ Jak můžeme být podle Ježíšova slibu občerstveni?
[Obrázky na straně 15]
O kterých břemenech bychom mohli říci, že jsme je na sebe naložili sami?
[Podpisek obrázku na straně 15]
S laskavým svolením bahamského ministerstva turistiky