HOŘČICE

[řec. siʹna·pi].

Rychle rostoucí bylina, jejíž semeno nebo zrno Ježíš použil v podobenství o nebeském Království (Mt 13:31, 32; Mr 4:30–32; Lk 13:18, 19; viz heslo PODOBENSTVÍ) a také tehdy, když poukazoval na to, že i trocha víry může dokázat mnoho. (Mt 17:20; Lk 17:6) V Palestině roste planě několik druhů hořčice, ale druh, který se běžně pěstuje, je hořčice černá neboli černohořčice setá (Brassica nigra). V úrodné půdě může za několik měsíců vyrůst ze semene rostlina podobná stromu, která je vysoká až 4,5 m a jejíž hlavní kmen má tloušťku lidské paže. Květy hořčice jsou žluté a listy jsou tmavězelené, s poněkud nepravidelnými okraji. Plody jsou šešule a obsahují řadu semen. Semena hořčice černé jsou tmavě hnědá. Na podzim lodyha a větve ztvrdnou a ztuhnou a jsou natolik silné, že unesou takové ptáčky, jako je konopka a pěnkava, které se hořčičnými semeny živí.

Někdo může namítnout, že hořčičné zrno není „nejdrobnější“ ze všech semen, protože semínka orchidejí jsou menší, a že z hořčice ve skutečnosti nevyroste „strom“. Musíme však mít na zřeteli, že Ježíš mluvil v pojmech, které byly srozumitelné jeho posluchačům. Pokud šlo o ně, hořčičné zrno patřilo skutečně k těm nejmenším semenům, která sili, a stojí za pozornost, že Arabové označují za „stromy“ i rostliny, které jsou menší než hořčice. (Mt 13:31, 32)