Kapitola 56

Co poskvrňuje člověka?

ODPOR proti Ježíšovi sílí. Nejenže ho opouštějí mnozí učedníci, ale Židé v Judeji se ho snaží zabít, stejně jako když byl v Jeruzalémě při pasach roku 31 n. l.

Nyní je pasach roku 32 n. l. Ježíš ve shodě s Božím požadavkem odchází tudíž na pasach do Jeruzaléma. Dělá to však opatrně, protože jeho život je ohrožen. Potom se vrací do Galileje.

Možná, že je Ježíš v Kafarnaum, když k němu přicházejí farizeové a znalci Zákona z Jeruzaléma. Hledají podklady pro obvinění, že porušuje náboženské zákony. „Proč tvoji učedníci přestupují ústní podání mužů dřívějších časů?“ dotazují se. „Například si nemyjí ruce, když se chystají jíst nějaké jídlo.“ To však Bůh nevyžaduje; přesto farizeové pokládají za vážný prohřešek, když se neprovádí tento tradiční obřad, k němuž patřilo mytí rukou až po lokty.

Místo odpovědi na jejich obvinění poukazuje Ježíš na to, jak ničemně a svévolně porušují Boží zákon oni: „Proč také vy přestupujete Boží přikázání kvůli svému ústnímu podání?“ zajímá se. „Bůh například řekl: ‚Cti svého otce a svou matku‘ a ‚Kdo spílá otci nebo matce, ať skončí smrtí.‘ Ale vy říkáte: ‚Kdokoli říká svému otci nebo matce: „Cokoli mám, čím bych ti mohl prospět, je dar zasvěcený Bohu“, ten vůbec nepotřebuje ctít svého otce.‘ “

Skutečně, farizeové učí, že peníze, majetek nebo cokoli zasvěceného jako dar Bohu patří chrámu a nemůže toho být použito pro nějaký jiný účel. Ale zasvěcenou věc podrží člověk, který ji zasvětil. Tak se syn prostě tvrzením, že jeho peníze nebo majetek jsou „korban“ — dar zasvěcený Bohu nebo chrámu —, vyhne své odpovědnosti pomáhat zestárlým rodičům, kteří mohou být v zoufalé tísni.

Ježíš je právem rozhořčen farizejským ničemným překrucováním Božího Zákona a říká: „Tak jste učinili Boží slovo neplatným kvůli svému ústnímu podání. Pokrytci, vhodně o vás prorokoval Izajáš, když řekl: ‚Tento lid mě ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Je marné, že mě stále uctívají, protože vyučují lidské příkazy jako nauky.‘ “

Zástup možná poodstoupil, aby se farizeové mohli Ježíše vyptávat. Teď, když farizeové nemají odpověď na Ježíšovo přísné pokárání, Ježíš přivolá zástup zpět. „Naslouchejte,“ říká, „a pochopte význam. Nic, co vchází zvnějšku do člověka, ho nemůže poskvrnit; ale to, co vychází z člověka, to poskvrňuje člověka.“

Později, když vejdou do domu, ptají se jeho učedníci: „Víš, že farizeové klopýtli, když slyšeli, co jsi řekl?“

„Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna,“ odpovídá Ježíš. „Nechte je být. Jsou to slepí vůdci. Jestliže tedy vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“

Ježíš se zdá být překvapen, když se ho Petr za ostatní učedníky ptá na objasnění toho, co poskvrňuje člověka. „I vy jste ještě bez porozumění?“ reaguje Ježíš. „Neuvědomujete si, že všechno, co vstupuje do úst, prochází do střev a vypouští se do stoky? Ale to, co vychází z úst, vychází ze srdce, a to člověka poskvrňuje. Ze srdce například vycházejí ničemná uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání. To jsou věci, které člověka poskvrňují; ale brát jídlo nemytýma rukama člověka neposkvrňuje.“

Ježíš tady nemluví proti běžné hygieně. Netvrdí, že si člověk nepotřebuje mýt ruce před přípravou pokrmu nebo před jídlem. Spíše odsuzuje pokrytectví náboženských vůdců, kteří se scestně snaží obcházet Boží spravedlivé zákony tím, že trvají na nebiblických ústních podáních. Ano, člověka poskvrňují ničemné skutky a Ježíš ukazuje, že ty pramení z lidského srdce. Jan 7:1; 5. Mojžíšova 16:16; Matouš 15:1–20; Marek 7:1–23; 2. Mojžíšova 20:12; 21:17; Izajáš 29:13.

▪ Jakému odporu nyní čelí Ježíš?

▪ Jaké obvinění vznášejí farizeové, ale jak podle Ježíše farizeové svévolně porušují Boží zákon?

▪ Jaké věci podle Ježíšova vysvětlení poskvrňují člověka?