Odpouštíš tak, jak odpouští Jehova?
„Jestliže . . . odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ — MATOUŠ 6:14, 15.
1, 2. Jakého Boha potřebujeme a proč?
„JEHOVA je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti. Nebude po všechen čas vyčítat ani nebude na neurčitý čas rozezlený. Neučinil nám dokonce podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co si zasloužíme podle svých provinění. Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, jeho milující laskavost je nadřazená těm, kteří se ho bojí. Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky. Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kteří se ho bojí. Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ — Žalm 103:8–14.
2 Byli jsme počati v hříchu a zrozeni v provinění, zdědili jsme nedokonalost, která se nás neustále snaží odvést do zajetí zákona hříchu. Zoufale potřebujeme takového Boha, který ‚pamatuje, že jsme utvořeni z prachu‘. Tři sta let poté, co ve 103. žalmu David tak krásně popsal Jehovu, psal Micheáš, jiný z pisatelů Bible, podobná slova. Vychválil Boha za to, že milostivě odpouští hříchy, které lidé spáchali: „Který bůh je ti podoben? Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost, promíjíš hřích. Netrváš na svém hněvu navěky, spíše máš zálibu v milosrdenství. Znovu se smiluješ, nebudeš dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhneš do mořských hlubin.“ — Micheáš 7:18, 19, překlad Dr. Václava Bognera.
3. Co znamená odpustit?
3 V Řeckých písmech slovo „odpustit“ znamená „upustit od něčeho“. Povšimněme si ve výše uvedených citátech, jakými půvabnými a výstižnými slovy vyjádřili David i Micheáš význam slova „odpustit“. Abychom plně pochopili, v jakém úžasném rozsahu je Jehova ochoten odpouštět, připomeňme si některé z mnoha případů, kdy Jehova odpustil. Na prvním z nich uvidíme, že Jehova může změnit to, co zamýšlel — místo toho, aby někoho zničil, odpustí mu.
Mojžíš se přimlouvá — Jehova naslouchá
4. Po jakých projevech Jehovovy moci se Izraelité přesto báli vstoupit do Zaslíbené země?
4 Jehova bezpečně vyvedl národ Izraelitů z Egypta do blízkosti země, o níž jim bylo přislíbeno, že se stane jejich domovem. Oni však ze strachu z obyvatel Kanaánu — pouhých lidí — odmítali hnout se z místa. Zažili, jak je Jehova osvobodil z Egypta prostřednictvím deseti pustošivých ran; jak jim opatřil únik Rudým mořem; jak zničil egyptské vojsko, které se je snažilo pronásledovat; jak s nimi na hoře Sinaji slavnostně uzavřel smlouvu Zákona, která z nich učinila Jehovův vyvolený národ; jak jim zázračným způsobem poskytoval denní příděl manny z nebe, jež je udržovala naživu. A nyní se báli vstoupit do Zaslíbené země kvůli jakýmsi statným Kananejcům! — 4. Mojžíšova 14:1–4.
5. Jak se dva věrní zvědové pokusili povzbudit Izraelity, aby se vzchopili?
5 Mojžíš s Áronem, zdrceni reakcí lidu, padli na tvář. Jozue a Kaleb, dva zvědové, kteří zůstali věrní, se pokusili Izraelity povzbudit, aby se vzchopili: ‚Země, kterou jsme prošli, je velmi, velmi dobrá země, je to země, kde teče mléko a med. Nebojte se lidu té země; Jehova je s námi.‘ Izraelité se však povzbudit nenechali. Vystrašený, vzpurný lid chtěl Jozua a Kaleba kamenovat. — 4. Mojžíšova 14:5–10.
6, 7. a) Co se Jehova rozhodl udělat, když Izrael odmítal vstoupit do Zaslíbené země? b) Proč měl Mojžíš námitky proti Jehovovu rozsudku nad Izraelem, a k čemu to vedlo?
6 Jehova se hněval! „Nakonec řekl Jehova Mojžíšovi: ‚Jak dlouho se mnou bude tento lid zacházet bez úcty a jak dlouho ve mne neuvěří přes všechna znamení, která jsem mezi nimi vykonal? Nech mě, já je postihnu morem a zaženu je, a nech mě, já z tebe udělám národ větší a mocnější, než jsou oni.‘ Ale Mojžíš řekl Jehovovi: ‚Pak se Egypťané zcela jistě doslechnou, že jsi svou mocí vedl tento lid z jejich středu. A zcela jistě to povědí obyvatelům této země . . . Kdybys tento lid usmrtil jako jednoho muže, potom by národy, které slyšely o tvém věhlasu, jistě řekly tak: „Protože Jehova nebyl schopen uvést tento lid do země, o níž jim přísahal, pobil je v pustině.“ ‘ “ — 4. Mojžíšova 14:11–16.
7 Mojžíš naléhavě prosil, aby v zájmu Jehovova jména bylo Izraelitům odpuštěno: „ ‚Odpusť, prosím, provinění tohoto lidu podle velikosti své milující laskavosti, a právě jak jsi promíjel tomuto lidu od Egypta až posud.‘ Nato Jehova řekl: ‚Opravdu odpouštím podle tvého slova.‘ “ — 4. Mojžíšova 14:19, 20.
Modlářství Manaseho a cizoložství Davida
8. Čeho se dopustil judský král Manase?
8 Vynikajícím příkladem Jehovovy ochoty odpouštět je příběh Manaseho, syna dobrého krále Ezechjáše. Manasemu bylo dvanáct let, když začal v Jeruzalémě vládnout. Vybudoval výšiny, postavil oltáře pro Baaly, vztyčil posvátné kůly, klaněl se hvězdám na nebi, provozoval magii a zaklínačství, ustanovoval spiritistická média a věštce, do Jehovova chrámu umístil vyřezávanou modlu a v údolí Hinom nechával své vlastní syny procházet ohněm. „Ve velkém měřítku činil to, co bylo špatné v Jehovových očích“ a „stále sváděl Judu a obyvatele Jeruzaléma, aby činili hůře než národy, které Jehova vyhladil z místa před izraelskými syny.“ — 2. Paralipomenon 33:1–9.
9. Jak se Jehovovo srdce obměkčilo vzhledem k Manasemu, a k čemu to vedlo?
9 Nakonec Jehova přivedl proti Judě Asyřany. Ti Manaseho zajali a odvedli ho do Babylóna. „Jakmile mu to způsobilo tíseň, obměkčoval obličej Jehovy, svého Boha, a stále se velice pokořoval kvůli Bohu svých praotců. A stále se k němu modlil, takže On se od něho nechal snažně uprosit a slyšel jeho prosbu o přízeň a navrátil ho do Jeruzaléma k jeho kralování.“ (2. Paralipomenon 33:11–13) Manase pak odstranil cizozemské bohy, modly a oltáře a to vše nechal vyházet z města. Začal obětovat na Jehovově oltáři a přivedl Judu na cestu uctívání pravého Boha. Byl to podivuhodný projev Jehovovy ochoty odpouštět lidem, kteří pokorou, modlitbami a činy, jež vedou k nápravě, nesou ovoce, které přísluší pokání! — 2. Paralipomenon 33:15, 16.
10. Jak se David pokusil zastřít svůj hřích s Urijášovou manželkou?
10 Velmi známý je hřích krále Davida — totiž jeho cizoložství s manželkou Hetity Urijáše. To však nebylo to jediné, co David spáchal. Když otěhotněla, David vymyslel složité zastírací opatření. Dočasně Urijáše propustil z války a očekával, že Urijáš půjde domů a bude mít se svou manželkou pohlavní styk. Ale Urijáš — z úcty ke svým spolubojovníkům, kteří byli na bitevním poli — to odmítl. David tedy Urijáše pozval k sobě, aby jedl, a opil ho. Ale Urijáš ke své manželce přesto nešel. Pak tedy David poslal zprávu svému generálovi, aby byl Urijáš nasazen do té největší bitevní vřavy a zabit. A to se stalo. — 2. Samuelova 11:2–25.
11. Jak byl David přiveden k pokání za svůj hřích, ale co přesto musel vytrpět?
11 Jehova poslal k Davidovi svého proroka Natana, aby králův hřích odhalil. „Nyní řekl David Natanovi: ‚Zhřešil jsem proti Jehovovi.‘ Natan tedy řekl Davidovi: ‚Jehova zase opravdu nechává tvůj hřích projít. Nezemřeš.‘ “ (2. Samuelova 12:13) David kvůli svému hříchu trpěl hlubokými výčitkami svědomí a své pokání vyjádřil v upřímné modlitbě k Jehovovi: „Vždyť nemáš potěšení v oběti — jinak bych ji dal; v celé zápalné oběti nenalézáš zalíbení. Oběti Bohu jsou zlomený duch; srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:16, 17) Jehova nepohrdl Davidovou modlitbou, kterou David pronášel z hloubi svého zlomeného srdce. David však musel nést těžký trest, což bylo v souladu s Jehovovým výrokem o odpouštění, který je zaznamenán v 2. Mojžíšově 34:6, 7: „[Jehova] rozhodně nezprostí trestu.“
Šalomoun zasvěcuje chrám
12. Co žádal Šalomoun při zasvěcování chrámu a jak na to Jehova reagoval?
12 Když Šalomoun dokončil stavbu Jehovova chrámu, řekl v zasvěcovací modlitbě: „Budeš naslouchat snažným prosbám svého sluhy a svého lidu Izraele, když se budou modlit směrem k tomuto místu, abys sám slyšel z místa, kde bydlíš, z nebes; a uslyšíš a odpustíš.“ Jehova na to odpověděl: „Když zavřu nebesa, aby nenastal déšť, a když přikáži lučním kobylkám, aby sežraly zemi, a jestliže pošlu mezi svůj lid mor, a můj lid, nad nímž bylo vzýváno mé jméno, se pokoří a bude se modlit a hledat můj obličej a obrátí se zpět od svých špatných cest, potom sám uslyším z nebes a odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi.“ — 2. Paralipomenon 6:21; 7:13, 14.
13. Jak je z Ezekiela 33:13–16 patrný Jehovův pohled na člověka?
13 Když se na tebe Jehova dívá, nepřijímá tě kvůli tomu, čím jsi byl dříve, ale kvůli tomu, čím jsi nyní. Je to tak, jak říká Ezekiel 33:13–16: „Když řeknu spravedlivému: ‚Rozhodně zůstaneš naživu‘, a on bude opravdu důvěřovat ve svou vlastní spravedlnost a dopustí se bezpráví, na všechny jeho vlastní spravedlivé skutky se nebude vzpomínat, ale za bezpráví, kterého se dopustil — za to zemře. A když řeknu ničemnému: ‚Rozhodně zemřeš‘, a opravdu se obrátí zpět od svého hříchu a koná právo a spravedlnost, a ten ničemný vrátí samotnou zástavu, i věci, kterých se zmocnil loupeží, splatí, a skutečně chodí právě v ustanoveních života tím, že se nedopouští bezpráví, rozhodně zůstane naživu. Nezemře. Nebude se proti němu vzpomínat na žádný z hříchů, jimiž hřešil. Konal právo a spravedlnost. Rozhodně zůstane naživu.“
14. Čím je Jehovovo odpouštění jedinečné?
14 Jehovova ochota odpouštět je charakteristická určitým rysem, který lidé při vzájemném odpouštění uplatňují s obtížemi — Jehova totiž nejen odpouští, ale i zapomíná. Někdo řekne: ‚Já ti odpouštím, co jsi mi udělal, ale zapomenout na to nemohu (nebo: nezapomenu na to).‘ Ale povšimněme si, co naopak říká Jehova: „Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ — Jeremjáš 31:34.
15. Co víme o Jehovově ochotě odpouštět?
15 Jehova svým ctitelům na zemi odpouští již dlouhá tisíciletí. Odpouští jim nejen ty hříchy, o kterých sami vědí, ale i mnohé jiné hříchy, kterých si nejsou vědomi. Jeho milosrdenství, shovívavost a ochota odpouštět jsou neohraničené. Izajáš 55:7 uvádí: „Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“
Odpouštění v Křesťanských řeckých písmech
16. Proč můžeme říci, že Ježíšův způsob odpouštění je v souladu se způsobem Jehovovým?
16 Záznam v Křesťanských řeckých písmech je plný zpráv o tom, že Bůh je ochoten odpouštět. Ježíš o tom často mluvil a prokazoval, že on sám smýšlí o odpouštění stejně jako Jehova. Ježíšovo uvažování pochází od Jehovy; Ježíš Jehovu zrcadlí, je přesným obrazem samotné Jehovovy osoby — vidět Ježíše znamená vidět Jehovu. — Jan 12:45–50; 14:9; Hebrejcům 1:3.
17. Jak Ježíš znázornil, že Jehova odpouští „ve velkém měřítku“?
17 Jehova odpouští ve velkém měřítku, což je patrné z jednoho z Ježíšových podobenství — z podobenství o králi, který svému otrokovi odpustil dluh ve výši 10 000 talentů (asi 33 000 000 dolarů). Když však tento otrok nechtěl svému spoluotrokovi odpustit dluh ve výši 100 denárů (přibližně 60 dolarů), král se velmi rozzlobil. „ ‚Ničemný otroku, zrušil jsem celý tvůj dluh, když jsi mě snažně prosil. Neměl ses zase ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘ S tím ho jeho pán, vyprovokovaný k zlobě, vydal žalářníkům, dokud nesplatí všechno, co dlužil.“ Ježíš pak ukázal, jak máme toto podobenství uplatnit v praxi: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“ — Matouš 18:23–35.
18. V čem se lišil Petrův a Ježíšův pohled na odpouštění?
18 Bezprostředně předtím, než Ježíš toto podobenství uvedl, přišel k Ježíšovi Petr a zeptal se: „Pane, kolikrát má můj bratr proti mně zhřešit, a já mu mám odpustit? Až sedmkrát?“ Petr si myslel, že by jednal velkoryse. Ačkoli znalci Zákona a farizeové dávali určitá omezení pro míru odpuštění, Ježíš Petrovi řekl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ (Matouš 18:21, 22) Sedmero odpuštění by pro jeden den nestačilo ani zdaleka. Ježíš totiž řekl: „Dávejte na sebe pozor. Jestliže tvůj bratr zhřeší, přísně ho napomeň, a jestliže činí pokání, odpusť mu. I když proti tobě zhřeší sedmkrát denně a sedmkrát se k tobě vrátí a řekne: ‚Činím pokání‘, odpustíš mu.“ (Lukáš 17:3, 4) Jehova nám odpouští a nevede si o našich hříších žádný záznam — a to je pro nás velmi dobré.
19. Co musíme dělat, abychom získali Jehovovo odpuštění?
19 Máme-li dostatek pokory, abychom činili pokání a vyznávali své hříchy, Jehova bude ochotně jednat v náš prospěch: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od vší nespravedlnosti.“ — 1. Jana 1:9.
20. Jakou ochotu odpouštět projevil Štěpán?
20 Když rozzuřená lůza kamenovala Štěpána, Ježíšova následovníka, Štěpán projevil obdivuhodnou ochotu odpouštět, když hlasitě prosil: „ ‚Pane Ježíši, přijmi mého ducha.‘ Potom poklekl a zvolal silným hlasem: ‚Jehovo, nepočítej jim tento hřích!‘ A když to řekl, usnul ve smrti.“ — Skutky 7:59, 60.
21. Proč je Ježíšova ochota odpustit římským vojákům tak pozoruhodná?
21 Ještě pozoruhodnější příklad ochoty odpouštět dal Ježíš. Jeho nepřátelé ho zatkli, protiprávně ho soudili a odsoudili, vysmívali se mu, plivali na něj, mrskali ho karabáčem, jehož řemínky byly pravděpodobně osázené kousky kostí nebo kovu, a nakonec ho nechali dlouhé hodiny přibitého na kůlu. Mnohých z těchto činů se účastnili i Římané. Když však Ježíš umíral na mučednickém kůlu, svému nebeskému Otci řekl o vojácích, kteří ho na kůl přibili: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ — Lukáš 23:34.
22. Která slova z Kázání na hoře se musíme snažit uplatňovat?
22 V Kázání na hoře Ježíš řekl: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ Ježíš sám se tímto pravidlem řídil až do konce své pozemské služby. Je to snad pro nás, kteří se potýkáme se slabostmi svého padlého těla, příliš náročné? Měli bychom se přinejmenším snažit uplatňovat to, co ve vzorové modlitbě Ježíš učil své následovníky: „Jestliže . . . odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ (Matouš 5:44; 6:14, 15) Budeme-li odpouštět tak, jak odpouští Jehova, pak nejen odpustíme, ale i zapomeneme.
Vzpomínáš si?
◻ Jak se Jehova staví k našim hříchům a proč?
◻ Proč bylo Manasemu vráceno jeho kralování?
◻ Jaký jedinečný rys Jehovova odpouštění lidé napodobují s obtížemi?
◻ V jakém ohledu byla Ježíšova ochota odpouštět pozoruhodná?
[Obrázek na straně 24]
Natan pomohl Davidovi, aby pochopil, že potřebuje Boží odpuštění