5B Kristova přítomnost (parousia)

Mt 24:3 — řec. τὸ σημεῖον τῆς σῆς παρουσίας

(to se·meiʹon tes ses pa·rou·siʹas)

Řecké podstatné jméno pa·rou·siʹa doslova znamená „bytí u (při)“, neboť vzniklo z předložky pa·raʹ (u; při) a ou·siʹa („bytí“). Slovo pa·rou·siʹa se vyskytuje v Křesťanských řeckých písmech 24krát, a to v Mt 24:3, 27, 37, 39; 1Ko 15:23; 16:17; 2Ko 7:6, 7; 10:10; Fil 1:26; 2:12; 1Te 2:19; 3:13; 4:15; 5:23; 2Te 2:1, 8, 9; Jk 5:7, 8; 2Pe 1:16; 3:4, 12; 1Ja 2:28. Na těchto 24 místech je v Překladu nového světa slovo pa·rou·siʹa přeloženo slovem „přítomnost“.

Příbuzné sloveso paʹrei·mi doslova znamená „být při tom“. V Křesťanských řeckých písmech se vyskytuje 24krát, a to v Mt 26:50; Lk 13:1; Jan 7:6; 11:28; Sk 10:21, 33; 12:20 (ppč.); 17:6; 24:19; 1Ko 5:3, 3; 2Ko 10:2, 11; 11:9; 13:2, 10; Ga 4:18, 20; Kol 1:6; Heb 12:11; 13:5; 2Pe 1:9, 12; Zj 17:8. Na těchto místech jsou v Překladu nového světa pro slovo paʹrei·mi použity například významy „být zde“, „být přítomen“, „hlásit se“.

Z toho, jak je ve 2Ko 10:10, 11 a ve Fil 2:12 proti sobě postavena Pavlova přítomnost a nepřítomnost, je význam slova pa·rou·siʹa jasný. Také skutečnost, že pa·rou·siʹa Syna člověka je u Mt 24:37–39 přirovnána k ‚Noemovým dnům‘, jasně ukazuje, že toto slovo znamená „přítomnost“.

Liddell a Scott ve svém díle A Greek-English Lexicon (LSJ) na s. 1343 uvádějí jako první definici slova pa·rou·siʹa anglické slovo, které znamená „přítomnost“. Také TDNT, sv. V, s. 859, pod mezititulkem „Všeobecný význam“ uvádí: „παρουσία [pa·rou·siʹa] označuje zvl[áště] aktivní přítomnost“.

Slovo pa·rou·siʹa, „přítomnost“, znamená něco jiného než řecké slovo eʹleu·sis, „příchod“, které se v řeckém textu vyskytuje jen jednou, a to ve Sk 7:52, kde je ve tvaru e·leuʹse·os (lat. ad·venʹtu). Slova pa·rou·siʹa a eʹleu·sis nejsou navzájem zaměňována. V TDNT, sv. V, s. 865, je uvedeno, že „výrazy [paʹrei·mi a pa·rou·siʹa] nejsou nikdy použity na příchod Krista v těle a παρουσία nikdy neznamená návrat. Představa, že by parousia mohla být více než jedna, se vyskytuje teprve v pozdějším období Církve [ne před Justinem ve druhém století n. l.]. . . . Základním předpokladem pro to, abychom pochopili myšlenkový svět prvotního křesťanství, je zcela se od této představy [o tom, že by parousia byla více než jedna] oprostit.“

Israel P. Warren, D.D., se významem tohoto slova zabýval ve své knize The Parousia (Portland, Maine, 1879), v níž na s. 12–15 napsal: „My často mluvíme o ‚druhém adventu‘, ‚druhém příchodu‘, ale Písmo nikdy nemluví o ‚druhé parousii‘. Ať již měla být jeho přítomnost jakéhokoli charakteru, bylo to něco neobvyklého, k čemu nikdy předtím nedošlo a k čemu již nikdy nemělo dojít. Měla to být přítomnost lišící se od všech jiných případů, kdy se zjevil lidem, a měla tato zjevení převyšovat, takže je sama o sobě označením, jež nepotřebuje žádný blíže určující přívlastek, jedině člen [v angličtině] — [TA] PŘÍTOMNOST.

Domnívám se, že — posuzováno z tohoto hlediska — anglické [ani české] slovo, jehož význam je ‚příchod‘, ani latinské slovo ‚advent‘ nejsou pro tento výraz vhodným ekvivalentem. Tato slova neodpovídají jeho etymologii, neodpovídají myšlence slovesa, z něhož je odvozeno, a nemohou být ani vhodnou náhradou za přesnější slovo ‚přítomnost‘ na místech, na nichž překladatelé právě toto slovo použili. Ani základní myšlenka jejich kořenného slova není stejná. Slova ‚příchod‘ a ‚advent‘ vyjadřují především představu, že se něco přibližuje k nám, představu pohybu směrem k nám; ‚parousia‘ znamená ‚bytí s námi‘ bez ohledu na to, jak k tomu došlo. Význam prvních dvou slov končí příchodem; význam třetího slova příchodem začíná. První dvě slova vyjadřují pohyb, třetí slovo vyjadřuje klid. Časový úsek, v němž činnost vyjádřená prvními slovesy trvá, je omezený, může to být jen okamžik; čas související se třetím slovem je neomezený . . .

Kdyby naši překladatelé zacházeli s tímto termínem ‚parousia‘ stejně, jako zacházeli [v angličtině] se slovem ‚baptisma‘ — to převedli beze změny —, nebo kdyby při překladu použili jeho etymologicky přesný ekvivalent, přítomnost, a kdyby jeho význam byl dobře pochopen — což bylo možné —, že totiž nic takového jako ‚druhá Přítomnost‘ neexistuje, jsem přesvědčen, že by se celá tato nauka lišila od nauky dnešní. Výrazy ‚druhý advent‘ a ‚druhý příchod‘ by vůbec nikdy nebyly slyšet. Církev by se naučila mluvit o PÁNOVĚ PŘÍTOMNOSTI jako o době, kdy se mají splnit její naděje — bez ohledu na to, zda jde o budoucnost blízkou, nebo o období sebevzdálenější —, jako o době, v níž má být svět obnoven, v níž má dojít k duchovnímu i tělesnému vzkříšení, má být zavedena spravedlnost a udělena věčná odměna.“

Na s. 630 také Bauer říká, že slovo pa·rou·siʹa „se stalo oficiálním termínem pro návštěvu osoby vysokého postavení, zvl[áště] králů a císařů navštěvujících provincii“. U Mt 24:3 a také v jiných textech, například v 1Te 3:13 a 2Te 2:1, se slovo pa·rou·siʹa vztahuje na královskou přítomnost Ježíše Krista od doby, kdy byl v posledních dnech tohoto systému věcí dosazen na trůn jako Král.