Jehova používá „pošetilosti“, aby zachránil ty, kteří věří

„[Když] . . . , z Boží moudrosti, svět svou moudrostí Boha nepoznal, Bůh uznal za dobré pošetilostí toho, co je kázáno, zachránit ty, kteří věří.“ — 1. KORINŤANŮM 1:21.

1. V jakém smyslu může Bůh použít ‚pošetilosti‘ a jak víme, že svět ve své moudrosti Boha nepoznal?

COŽE? Jehova by použil pošetilosti? To jistě ne. Může však použít a skutečně používá toho, co se zdá pošetilé světu. Jedná tak proto, aby zachránil lidi, kteří jej znají a milují. Svět svou moudrostí nemůže Boha poznat. Objasnil to Ježíš Kristus, když se modlil: „Spravedlivý Otče, svět tě vskutku nepoznal.“ — Jan 17:25.

2. Jak se může zdát, že Jehovovy cesty a cesty světa si navzájem odpovídají, ale jaké jsou skutečnosti?

² Ježíšova slova naznačují, že se Jehovovy cesty liší od cest světa. Při povrchním pozorování by se mohlo zdát, že Boží předsevzetí a předsevzetí tohoto světa si navzájem odpovídají. Může se zdát, že cíle tohoto světa mají Boží požehnání. Bible například říká, že Bůh zřídí spravedlivou vládu, která přinese lidstvu na zemi život v míru, štěstí a blahobytu. (Izajáš 9:6, 7; Matouš 6:10) Svět hlučně rozhlašuje svůj záměr dát lidem prostřednictvím takzvaného nového světového řádu také mír, blahobyt a dobrou vládu. Boží předsevzetí a předsevzetí světa však nejsou shodná. Jehova má předsevzetí ospravedlnit se jako nejvyšší, Svrchovaný panovník vesmíru. Učiní to prostřednictvím nebeské vlády, která odstraní všechny vlády pozemské. (Daniel 2:44; Zjevení 4:11; 12:10) Bůh tedy nemá nic společného s tímto světem. (Jan 18:36; 1. Jana 2:15–17) Bible proto mluví o dvou druzích moudrosti — o ‚moudrosti Boží‘ a ‚moudrosti světa‘. — 1. Korinťanům 1:20, 21.

Co je hlavním nedostatkem světské moudrosti

3. Proč by nový světový řád, který slibují lidé, nemohl nikdy přinést uspokojení, ačkoli se světská moudrost může zdát působivá?

³ Těm, kteří se nedávají vést moudrostí Boží, imponuje moudrost světa. Mysl uchvacují vznešeně znějící světské filozofie. Tisíce institucí, které poskytují vyšší vzdělání, předávají informace od osob, jež jsou uznávány za největší myslitele lidstva. Rozsáhlé knihovny jsou naplněny poznatky nahromaděnými za celá staletí lidských dějin. Přesto by však nový světový řád, který světští vládcové navrhují, mohl být jedině panstvím nedokonalých, hříchem poskvrněných, umírajících lidí. Tento řád by tedy byl nedokonalý, opakovaly by se v něm mnohé minulé chyby a nikdy by neuspokojil všechny potřeby lidstva. — Římanům 3:10–12; 5:12.

4. Čemu podléhá lidmi navržený nový světový řád, a k čemu to vede?

⁴ Nový světový řád navržený lidmi podléhá nejen lidské slabosti, ale také vlivu ničemných duchovních tvorů — ano, Satanu Ďáblovi a jeho démonům. Satan zaslepil mysl lidí, a ti proto nevěří ‚slavné dobré zprávě o Kristu‘. (2. Korinťanům 4:3, 4; Efezanům 6:12) Svět tudíž stíhá jedna obtíž za druhou. Bojuje a krvácí v neblahém úsilí vládnout si bez Boží pomoci a bez ohledu na božskou vůli. (Jeremjáš 10:23; Jakub 3:15, 16) A tak, řečeno slovy apoštola Pavla, „svět svou moudrostí Boha nepoznal“. — 1. Korinťanům 1:21.

5. Co je základním nedostatkem moudrosti tohoto světa?

⁵ Co je tedy základním nedostatkem moudrosti tohoto světa, včetně jeho plánů na nový světový řád? Je to skutečnost, že svět přehlíží to, co nikdy nelze s úspěchem přehlížet — nejvyšší svrchovanost Jehovy Boha. Arogantně odmítá uznat božskou svrchovanost. Svět při svých kalkulacích záměrně vynechává Jehovu Boha a spoléhá se na vlastní schopnosti a plány. (Srovnej Daniela 4:31–34; Jana 18:37.) Bible jasně ukazuje, že „bázeň před Jehovou je počátek moudrosti“. (Přísloví 9:10; Žalm 111:10) Svět však nepoznal ani tento základní předpoklad moudrosti. Jak tedy může dosáhnout úspěchu bez Boží podpory? — Žalm 127:1.

Kázání o Království — pošetilé, nebo praktické?

6, 7. a) Co káží ti, kteří jsou vedeni Boží moudrostí, ale zač je považuje svět? b) Podle čí moudrosti káže duchovenstvo křesťanstva, a s jakým výsledkem?

⁶ Naproti tomu ti, kteří znají Boha, projevují Boží moudrost a rozhodují se, že se jí dají vést. Jak Ježíš předpověděl, káží ‚tuto dobrou zprávu. . . o království. . . po celé obydlené zemi‘. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Je nyní, kdy je naše země plná sporů, znečištění, bídy a lidského utrpení, toto kázání praktické? Lidem, kteří mají světskou moudrost, připadá takové kázání o Božím Království jako pouhá pošetilost, jako něco naprosto nepraktického. Na kazatele Božího Království se dívají jako na lidi, kteří jen obtěžují, překážejí státnímu zřízení a zpomalují jeho postup k ideální politické vládě. V tom směru mají lidé se světskou moudrostí podporu od duchovenstva křesťanstva, které káže podle této světské moudrosti a neříká lidem, co potřebují vědět o Božím novém světě a vládě jeho Království, ačkoli právě to bylo ústředním námětem Kristova učení. — Matouš 4:17; Marek 1:14, 15.

⁷ Historik H. G. Wells upozornil, jak duchovenstvo křesťanstva v tomto směru selhalo. Napsal: „Je pozoruhodné, jak nesmírnou důležitost přisuzoval Ježíš učení o tom, co označil jako nebeské Království, a jak poměrně nevýznamné je toto učení v činnosti a naukách většiny křesťanských církví.“ Jestliže však mají lidé z této generace získat život, musí nejdříve slyšet o Božím zřízeném Království, a proto o něm musí někdo kázat dobrou zprávu. — Římanům 10:14, 15.

8. Proč je kázání Boží dobré zprávy dnes tou nejpraktičtější věcí, ale jaký způsob jednání by nepřinesl trvalý užitek?

⁸ Kázání Boží dobré zprávy je tedy dnes tou nejpraktičtější věcí. Poselství o Království totiž v těchto posledních dnech, kdy jsou „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“, dává pravou naději a naplňuje lidské srdce jásáním. (2. Timoteovi 3:1–5; Římanům 12:12; Titovi 2:13) Zatímco život v tomto světě je nejistý a krátký, život v Božím novém světě bude věčný, a to přímo zde na zemi, v radosti, hojnosti a pokoji. (Žalm 37:3, 4, 11) Jak řekl Ježíš Kristus, „co. . . prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale pozbude své duše? Nebo co dá člověk výměnou za svou duši?“ (Matouš 16:26) Jestliže někdo ztratí právo na život v Božím novém světě, k čemu bude užitečný tento svět, který pomíjí? Jestliže se takový člověk dnes těší z hmotných věcí, je to nicotné, marné a pomíjivé. — Matouš 16:26; Kazatel 1:14; Marek 10:29, 30.

9. a) Co poradil Ježíš muži, kterého pozval, aby se stal jeho následovníkem, ale který žádal o odklad? b) Jak by na nás měla zapůsobit Ježíšova odpověď?

⁹ Jeden muž, kterého Ježíš pozval, aby se stal jeho následovníkem, řekl: „Dovol mi, abych nejprve odešel a pohřbil svého otce.“ Co mu Ježíš poradil? Ježíš věděl, že by ten muž čekal, až jeho rodiče přirozeně dožijí svůj život, a že by odkládal určité životně důležité dílo, a proto mu řekl: „Ať mrtví pohřbívají své mrtvé, ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království.“ (Lukáš 9:59, 60) Ti, kteří poslušností Krista projevují moudrost, se nemohou odchýlit a nemohou přestat plnit své pověření, totiž kázat poselství o Království. Na základě božské moudrosti si uvědomují, že tento svět je odsouzen ke zkáze společně se svými panovníky. (1. Korinťanům 2:6; 1. Jana 2:17) Ti, kteří podporují Boží svrchovanost, vědí, že jedinou pravou nadějí pro lidstvo je naděje na Boží zásah a na Boží panování. (Zecharjáš 9:10) Lidé s moudrostí tohoto světa nevěří v Boží Království a tuto nebeskou vládu si nepřejí. Naproti tomu lidé, kteří jsou vedeni božskou moudrostí, dělají to, co přinese lidem v jejich okolí skutečné dobrodiní; připravují je totiž pro věčný život v Jehovově zaslíbeném novém světě. — Jan 3:16; 2. Petra 3:13.

‚Pošetilost pro ty, kteří hynou‘

10. a) Jaké práce se ujal Saul z Tarsu, když se obrátil na víru, a jak pohlížel na tuto práci? b) Čím byli známí staří Řekové, ale jak se na jejich moudrost díval Bůh?

¹⁰ Saul z Tarsu, jenž se stal Pavlem, apoštolem Ježíše Krista, se ujal tohoto díla, které zachraňuje život. Je rozumné se domnívat, že když Ježíš Kristus obrátil Saula na víru, dal by mu za úkol věnovat se nějaké pošetilé činnosti? Pavel si to nemyslel. (Filipanům 2:16) V té době byli za nejvzdělanější lidi světa považováni Řekové. Chlubili se svými význačnými filozofy a moudrými muži. Pavel sice mluvil řecky, ale neřídil se ani řeckou filozofií, ani řeckými naukami. Proč ne? Protože taková moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí.a Pavel usiloval o božskou moudrost, která ho podněcovala, aby dům od domu kázal dobrou zprávu. Největší Kazatel všech dob, Ježíš Kristus, poskytl předtím příklad a dal mu pokyn, aby dělal totéž. — Lukáš 4:43; Skutky 20:20, 21; 26:15–20; 1. Korinťanům 9:16.

11. Co v podstatě řekl Pavel o svém kazatelském pověření a o moudrosti světa?

¹¹ O svém pověření kázat Pavel říká: „Kristus mě. . . [vyslal],. . . abych oznamoval dobrou zprávu, ne s moudrostí řeči, aby Kristův mučednický kůl nebyl učiněn zbytečným. Vždyť řeč o mučednickém kůlu [Ježíšově výkupní oběti] je pošetilostí pro ty, kteří hynou, ale pro nás, kteří jsme zachraňováni, je to Boží moc. Je totiž napsáno: ‚Chci způsobit, aby moudrost moudrých zahynula, a inteligenci intelektuálů chci odstrčit.‘ Kde je moudrý [například filozof] ? Kde znalec Zákona? Kde debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou? [Když] . . . , z Boží moudrosti, svět svou moudrostí Boha nepoznal, Bůh uznal za dobré pošetilostí toho, co je kázáno, zachránit ty, kteří věří.“ — 1. Korinťanům 1:17–21.

12. Co působí Jehova „pošetilostí toho, co je kázáno,“ a jak budou reagovat ti, kteří chtějí „moudrost shora“?

¹² Může se to sice zdát neuvěřitelné, ale Jehova používá jako své kazatele právě ty, které svět označuje za pošetilé. Ano, pošetilostí služby těchto kazatelů zachraňuje Bůh ty, kteří věří. Jehova řídí věci tak, aby kazatelé této „pošetilosti“ nemohli vyvyšovat sami sebe a aby ani jiní lidé nemohli právem vyvyšovat ty, jejichž prostřednictvím slyšeli dobrou zprávu. To se děje proto, aby „se žádné tělo před zrakem Boha nechlubilo“. (1. Korinťanům 1:28–31; 3:6, 7) Je pravda, že kazatel má důležitou úlohu, ale poselství, které má za úkol kázat, je tím, co působí k záchraně člověka, který tomuto poselství uvěří. Ti, kteří si přejí „moudrost shora“, nebudou pohrdat poselstvím kazatele proto, že se zdá pošetilý a obyčejný, je pronásledován a chodí dům od domu. Naopak, mírní lidé si budou vážit zvěstovatele Království jako kazatele, který byl pověřen Jehovou a přichází v Božím jménu. Poselství, které kazatel přináší mluveným slovem a na tištěných stránkách, budou považovat za velmi důležité. — Jakub 3:17; 1. Tesaloničanům 2:13.

13. a) Jak se Židé a Řekové dívali na kázání o Kristu přibitém na kůl? b) Z jakých skupin lidí byli jen nemnozí povoláni, aby se stali Ježíšovými následovníky, a proč?

¹³ Ve své rozpravě o Božím způsobu jednání Pavel pokračuje: „Židé žádají znamení a také Řekové hledají moudrost, ale my kážeme Krista přibitého na kůl — Židům příčina ke klopýtání, ale národům pošetilost; avšak těm, kteří jsou povolaní, Židům i Řekům, Krista, Boží moc a Boží moudrost. Protože Boží pošetilá věc je moudřejší než lidé a Boží slabá věc je silnější než lidé. Hledíte totiž na své povolání od něho, bratři, že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozeného původu; ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi; a Bůh vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci.“ — 1. Korinťanům 1:22–27; srovnej Izajáše 55:8, 9.

14. a) Nač poukáží svědkové Jehovovi, jestliže od nich někdo vyžaduje nějaké doklady o jejich pověření? b) Proč se Pavel nechtěl zavděčit Řekům tím, že by stavěl na odiv moudrost světa?

¹⁴ Když byl Ježíš na zemi, žádali Židé o znamení z nebe. (Matouš 12:38, 39; 16:1) Ježíš však odmítl dát jakékoli znamení. Podobně ani dnes svědkové Jehovovi nedokládají své pověření ničím, co by předváděli jako znamení. Poukazují spíše na své pověření kázat dobrou zprávu, jak to zaznamenávají takové biblické verše, jako například Izajáš 61:1, 2; Marek 13:10 a Zjevení 22:17. Staří Řekové hledali moudrost, vyšší vzdělání ve věcech tohoto světa. Pavel sice byl v této moudrosti světa vzdělaný, ale nepřál si zavděčit se Řekům tím, že by ji jakkoli stavěl na odiv. (Skutky 22:3) Mluvil a psal hovorovou řečtinou prostých lidí, a ne klasickou řečtinou. Pavel řekl Korinťanům: „Když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat Boží posvátné tajemství výstřední řečí ani moudrostí. . . Má řeč, a co jsem kázal, nebylo s přesvědčivými slovy moudrosti, ale s projevem ducha a moci, abyste neměli víru v lidskou moudrost, ale v Boží moc.“ — 1. Korinťanům 2:1–5.

15. Co Petr připomněl těm, kteří se posmívali dobré zprávě, a jak se dnešní situace podobá situaci v době Noemově?

¹⁵ Těm, kteří se dnes, v posledních dnech, vysmívají dobré zprávě o Božím nadcházejícím novém světě a o blížícím se konci tohoto světa, připomíná apoštol Petr, že svět Noemových dnů „utrpěl zničení, když byl zatopen vodou“. (1. Petra 2:5) Co dělal Noe tváří v tvář tomuto katastrofálnímu konci? Mnozí lidé si představují, že byl pouze stavitelem archy. Petr však říká, že když Bůh uvedl na starověký svět potopu, „Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí se sedmi jinými“. (2. Petra 2:5) Bezbožní lidé, kteří žili před potopou, se ve své světské moudrosti bezpochyby posmívali tomu, co kázal Noe, a považovali ho za pošetilého, nerealistického a nepraktického. Praví křesťané jsou dnes v podobné situaci, protože naši generaci přirovnal Ježíš ke generaci Noemových dnů. Kázání dobré zprávy o Království je však navzdory posměvačům více než pouhé mluvení. Podobně jako kázání, které vykonával Noe, znamená totiž záchranu pro kazatele i pro ty, kteří mu naslouchají. — Matouš 24:37–39; 1. Timoteovi 4:16.

‚Stávají se blázny, aby se stali moudrými‘

16. Co se v Armagedonu stane s moudrostí tohoto světa, a kdo přežije do Božího nového světa?

¹⁶ Zanedlouho Jehova Bůh v Armagedonu způsobí, že zahyne veškerá „moudrost moudrých“. Odstrčí veškerou „inteligenci intelektuálů“, kteří pronášeli předpovědi, jak jejich nový světový řád přinese lidstvu lepší podmínky. ‚Válka velikého dne Boha, Všemohoucího‘, sežehne veškerou sofistiku, filozofii i moudrost tohoto světa. (1. Korinťanům 1:19; Zjevení 16:14–16) Jedinými, kteří přežijí tuto válku a získají život v Božím novém světě, jsou ti, kteří poslouchají to, co tento svět nazývá pošetilostí — ano, dobrou zprávu o Jehovově slavném Království.

17. Jak se svědkové Jehovovi stali ‚blázny‘ a k jakému jednání jsou rozhodnuti Boží kazatelé dobré zprávy?

¹⁷ Svědkové Jehovovi, vedeni jeho duchem, se nestydí kázat to, co svět nazývá pošetilostí. Nesnaží se být světsky moudří, ale naopak, stali se ‚blázny‘. Jak? Tím, že vykonávají dílo kázání o Království, aby byli moudří, jak to napsal Pavel: „Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je moudrý v tomto systému věcí, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým.“ (1. Korinťanům 3:18–20) Jehovovi kazatelé dobré zprávy znají hodnotu svého poselství, které zachraňuje život. Budou je bez přestání dále kázat až do chvíle, kdy tento svět i jeho moudrost skončí v armagedonské válce. Jehova Bůh zanedlouho ospravedlní své svrchované panství nad vesmírem a přinese věčný život všem, kteří nyní věří ‚pošetilosti toho, co je kázáno‘, a jednají podle toho.

[Poznámka pod čarou]

Jak odpovíš?

◻ Jaké jsou dva druhy moudrosti?

◻ Co je hlavním nedostatkem světské moudrosti?

◻ Proč je kázání dobré zprávy tou nejpraktičtější věcí, kterou můžeme dělat?

◻ Co se brzy stane s veškerou moudrostí světa?

◻ Proč se svědkové Jehovovi nestydí kázat to, co svět považuje za pošetilost?

[Obrázek na straně 23]

Řekové hledali světskou moudrost a často považovali Pavlovo kázání za pošetilost