Útěk do bezpečí před začátkem „velkého soužení“

„Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, . . . ať potom ti, kteří jsou v Judeji, prchají k horám.“ (LUKÁŠ 21:20, 21)

1. Proč je naléhavé, aby se ten, kdo je částí světa, dal na útěk?

JE NALÉHAVÉ, aby se všichni, kdo jsou částí Satanova světa, dali na útěk. Mají-li si tito lidé zachránit život, až bude ze země tento současný systém věcí odstraněn, musí předložit přesvědčivé důkazy o tom, že se pevně postavili na stranu Jehovy a už nejsou částí světa, jehož panovníkem je Satan. (Jakub 4:4; 1. Jana 2:17)

2., 3. Jaké otázky související s Ježíšovými slovy u Matouše 24:15–22 budeme rozebírat?

² Ježíš ve svém slavném proroctví o závěru systému věcí zdůraznil, že dát se na takový útěk je životně důležité. Často mluvíme o tom, co je zaznamenáno u Matouše 24:4–14; avšak to, co následuje, je neméně důležité. Otevři si nyní laskavě Bibli a přečti si verše 15 až 22.

³ Co toto proroctví znamená? Co v prvním století představovala „ohavnost, která působí zpustošení“? Čeho bylo předzvěstí to, že stála „na svatém místě“? Jaký význam má ta událost pro nás?

„Ať čtenář použije rozlišovací schopnost“

4. a) Co mělo podle Daniela 9:27 následovat potom, co Židé zavrhnou Mesiáše? b) Proč Ježíš řekl „ať čtenář použije rozlišovací schopnost“, když se zmínil o Danielově zprávě?

⁴ Všimni si, že u Matouše 24:15 Ježíš poukázal na něco, co bylo napsáno v Danielově knize. V deváté kapitole této knihy je proroctví, které předpovědělo příchod Mesiáše a rozsudek, který měl být vykonán na židovském národu za to, že Mesiáše zavrhl. Závěrečná část 27. verše říká: „A na křídle ohavností bude ten, kdo působí zpustošení.“ Raná židovská tradice uplatňovala tuto část Danielova proroctví na zneuctění Jehovova chrámu v Jeruzalémě Antiochem IV. ve druhém století př. n. l. Ale Ježíš varoval: „Ať čtenář použije rozlišovací schopnost.“ Znesvěcení chrámu Antiochem IV. bylo sice ohavné, ale nevedlo ke zpustošení — ani Jeruzaléma, ani chrámu, ani židovského národa. Proto je zjevné, že Ježíš upozornil své posluchače na to, že splnění těchto slov není věcí minulosti, ale budoucnosti.

5. a) Jak nám porovnání zpráv v evangeliích pomůže rozpoznat, co bylo v prvním století ‚ohavností‘? b) Proč Cestius Gallus v roce 66 n. l. odvelel římské oddíly do Jeruzaléma?

⁵ Co byla ta „ohavnost“, kterou měli vyhlížet? Je pozoruhodné, že Matoušova zpráva říká: „Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, . . . která stojí na svatém místě.“ Avšak v paralelní zprávě u Lukáše 21:20 čteme: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ Roku 66 n. l. křesťané, kteří žili v Jeruzalémě, skutečně spatřili to, co Ježíš předpověděl. Série incidentů týkajících se konfliktu mezi Židy a římskými úředníky vedla k tomu, že se Jeruzalém stal ohniskem vzpoury proti Římu. V důsledku toho zaplavila Judeu, Samařsko, Galileu, Dekapoli a Fénicii vlna násilí, která se přelila i na sever do Sýrie a na jih do Egypta. Aby se v té části Římské říše obnovila určitá míra pokoje, Cestius Gallus spěšně přesunul vojenské oddíly ze Sýrie k Jeruzalému, který Židé nazývali svým ‚svatým městem‘. (Nehemjáš 11:1; Izajáš 52:1)

6. Jak došlo k tomu, že ‚ohavnost‘, která mohla způsobit zpustošení, ‚stála na svatém místě‘?

⁶ Římské legie měly ve zvyku nést standarty neboli odznaky, které považovaly za posvátné, ale na něž se Židé dívali jako na modly. Je zajímavé, že hebrejské slovo překládané v Danielově knize jako „ohavnost“ se především používá pro modly a modlářství.a (5. Mojžíšova 29:17) V listopadu roku 66 n. l., navzdory odporu Židů, římská vojska nesoucí své modlářské standarty pronikla do Jeruzaléma a pak začala na severu podkopávat chrámovou zeď. Nebylo pochyb o tom, že „ohavnost“, která mohla způsobit naprosté zpustošení Jeruzaléma, ‚stála na svatém místě‘. Ale jak mohl někdo uprchnout?

Bylo naléhavě nutné uprchnout!

7. Co nečekaně udělala římská armáda?

⁷ Náhle, z lidského hlediska bez zjevné příčiny, právě když se zdálo, že Jeruzalém bude brzy snadno dobyt, se římské vojsko stáhlo. Židovští povstalci pronásledovali ustupující římské oddíly — ale pouze k Antipatridě vzdálené asi padesát kilometrů od Jeruzaléma. Pak se vrátili. Jakmile přišli do Jeruzaléma, shromáždili se v chrámu, aby naplánovali svou další válečnou strategii. Mladí muži byli odvedeni, aby sloužili v armádě nebo pracovali na zpevňování opevnění. Nechali se do těchto událostí vtáhnout křesťané? A pokud ne, byli v nebezpečí, když se římská vojska vrátila?

8. Co křesťané rychle udělali, aby uposlechli Ježíšova prorocká slova?

⁸ Křesťané v Jeruzalémě i v celé Judeji brzy jednali podle prorocké výstrahy, kterou jim dal Ježíš Kristus, a z nebezpečného území uprchli. Bylo to naléhavě nutné! Časem se dostali do hornaté oblasti, a někteří se možná usadili v Pelle, v provincii Perea. Ti, kdo si Ježíšovu výstrahu vzali k srdci, nejednali pošetile a nevrátili se, aby se pokusili zachránit svůj hmotný majetek. (Srovnej Lukáše 14:33.) Pro těhotné ženy a kojící matky byla cesta pěšky z Jeruzaléma za takových podmínek jistě náročná. V útěku křesťanům nepřekážela sabatní omezení a ještě nenastala zima, ačkoli již byla blízko. Ti, kdo dbali na Ježíšovu výstrahu a rychle uprchli, byli brzy v bezpečí mimo Jeruzalém a Judeu. Závisel na tom jejich život. (Srovnej Jakuba 3:17.)

9. Kdy se vrátily římské oddíly a k čemu to vedlo?

⁹ O rok později, v roce 67 n. l., Římané obnovili válečné operace proti Židům. Nejdříve si podrobili Galileu. Rok nato byla zničena Judea. V roce 70 n. l. římské vojenské síly obklíčily samotný Jeruzalém. (Lukáš 19:43) Propukl neobyčejně velký hladomor. Lidé uvěznění ve městě začali napadat jeden druhého. Každý, kdo se pokusil o útěk, byl zabit. To, co prožívali, bylo „velké soužení“ — přesně jak to řekl Ježíš. (Matouš 24:21)

10. Čeho si dále všimneme, když čteme s rozlišovací schopností?

¹⁰ Naplnilo se tím vše, co Ježíš předpověděl? Ne, měly se odehrát ještě další události. Jestliže čteme Písmo s rozlišovací schopností, jak nám to Ježíš radil, neopomeneme to, co je ještě před námi. Budeme se také vážně zamýšlet nad tím, jaký dopad to má na náš život.

Novodobá „ohavnost“

11. Na kterých dvou dalších místech se Daniel zmiňuje o ‚ohavnosti‘ a o jakém období se zde mluví?

¹¹ Povšimněme si, že kromě toho, co jsme četli u Daniela 9:27, jsou u Daniela 11:31 a 12:11 další zmínky o „ohavnosti, která působí zpustošení“. V žádném z těchto dvou pozdějších případů se nepojednává o zničení Jeruzaléma. A pouhé dva verše před tím, co je řečeno u Daniela 12:11, je zmínka o „času konce“. (Daniel 12:9) V tom časovém období žijeme od roku 1914. Musíme být tedy bdělí, abychom rozpoznali novodobou „ohavnost, která působí zpustošení“, a abychom pak rozhodně unikli z nebezpečného území.

12., 13. Proč je vhodné označit Společnost národů za novodobou „ohavnost“?

¹² Co je tou novodobou „ohavností“? Vše nasvědčuje tomu, že jde o Společnost národů, která zahájila svou činnost v roce 1920, krátce poté, co svět vstoupil do času konce. Ale jak mohla být Společnost národů „ohavností, která působí zpustošení“?

¹³ Vzpomeň si, že hebrejské slovo pro „ohavnost“ je v Bibli použito především v souvislosti s modlami nebo modlářstvím. Byla Společnost národů učiněna modlou? Rozhodně ano! Duchovenstvo ji umístilo na ‚svaté místo‘ a jeho následovníci jí začali vášnivě projevovat zbožnou úctu. Federální rada církví Kristových v Americe prohlásila Společnost národů za „politické vyjádření Božího Království na zemi“. Americký senát dostal záplavu dopisů od náboženských skupin, které na něj naléhaly, aby Pakt Společnosti národů ratifikoval. Valné shromáždění baptistů, kongregacionalistů a presbyteriánů v Británii ji velebilo jako „jediný dostupný nástroj pro dosažení [míru na zemi]“. (Viz Zjevení 13:14, 15.)

14., 15. Jakým způsobem se Společnost národů a později Organizace spojených národů ocitla na „svatém místě“?

¹⁴ V roce 1914 bylo v nebesích zřízeno Boží mesiášské Království, ale národy rozpoutaly boj za svou vlastní svrchovanost. (Žalm 2:1–6) Když byl dán návrh na ustavení Společnosti národů, tehdy národy, které bezprostředně předtím bojovaly v první světové válce, a duchovenstvo, jež žehnalo jejich vojenským oddílům, již prokázaly, že se zřekly Božího zákona. Nevzhlížely ke Kristu jako ke Králi. Proto přisoudily úlohu Božího Království lidské organizaci; postavily Společnost národů na ‚svaté místo‘, na místo, kam nepatřila.

¹⁵ Dne 24. října 1945 vznikla jako následník Společnosti národů Organizace spojených národů. Později římští papežové provolávali slávu Organizaci spojených národů, kterou označovali za ‚poslední naději na harmonii a mír‘ a ‚nejvyšší fórum míru a spravedlnosti‘. Ano, Společnost národů i se svým následníkem, Organizací spojených národů, se v očích Boha i jeho lidu vskutku stala modlou, „ohavností“.

Odkud máme uprchnout?

16. Odkud musí dnes uprchnout lidé, kteří milují spravedlnost?

¹⁶ Jakmile to lidé, kteří milují spravedlnost, ‚zahlédnou‘ a uvědomí si, čím tato mezinárodní organizace je, a také to, že je uctívána jako modla, musí uprchnout do bezpečí. Uprchnout odkud? Z toho, co je novodobým protiobrazem nevěrného Jeruzaléma — totiž z křesťanstva, a z celého Velkého Babylóna, celosvětové soustavy falešného náboženství. (Zjevení 18:4)

17., 18. Jaké zpustošení bude způsobeno novodobou ‚ohavností‘?

¹⁷ Vzpomeň si také, že když v prvním století římské vojsko se svými modlářskými standartami proniklo do svatého města Židů, přišlo zpustošit Jeruzalém i jeho náboženskou soustavu. V naší době nebude zpustošeno pouze jedno město, ani pouze křesťanstvo — zpustošena bude celá světová soustava falešného náboženství. (Zjevení 18:5–8)

¹⁸ Jak čteme ve Zjevení 17:16, bylo předpověděno, že obrazné šarlatové divoké zvíře — jímž je podle dokladů Organizace spojených národů — zaútočí na Velký Babylón, podobný nevěstce, a násilně ho zničí. Je to vylíčeno velmi živě: „Těch deset rohů, které jsi viděl, a divoké zvíře, ty budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a sežerou její masité části a úplně ji spálí ohněm.“ Představa toho, co to bude znamenat, je děsivá. Bude to mít za následek konec falešného náboženství všeho druhu ve všech částech světa. Tím bude vskutku dáno najevo, že již začalo velké soužení.

19. Které síly byly částí Organizace spojených národů od jejího založení a proč je to významné?

¹⁹ Stojí za povšimnutí, že od roku 1945, kdy Organizace spojených národů zahájila svou činnost, hrály v jeho členstvu významnou roli ateistické, protináboženské síly. V různou dobu po celém světě takové radikální síly působily, že náboženská činnost byla buď značně omezena, nebo úplně zakázána. Avšak v posledních několika letech došlo na mnoha místech k tomu, že vlády zmírnily svůj útlak náboženských skupin. Některým lidem by se proto mohlo zdát, že náboženství již nehrozí žádné nebezpečí.

20. Proč má náboženství tohoto světa špatnou pověst?

²⁰ Náboženství Velkého Babylóna jsou i nadále násilným a rozvratným činitelem. Novinové titulky často charakterizují válčící frakce a teroristické skupiny tím, že se zmíní o tom, které náboženství tyto skupiny vyznávají. Policejní oddíly a vojsko musí silou vnikat do chrámů, aby učinily přítrž násilnostem mezi znepřátelenými náboženskými skupinami. Náboženské organizace financují politické převraty. Náboženská nenávist zmařila snahy Organizace spojených národů udržet stabilní vztahy mezi určitými etnickými skupinami. Některé síly uvnitř Organizace spojených národů by ve snaze dosáhnout míru a bezpečí rády viděly, jak je odstraněn vliv veškerého náboženství, které jim stojí v cestě.

21. a) Kdo rozhodne o tom, kdy má být Velký Babylón zničen? b) Co je nezbytné do té doby udělat?

²¹ Je zde ještě jeden důležitý činitel, který je nutné vzít na vědomí. Ačkoli budou ke zničení Velkého Babylóna použity zmilitarizované ‚rohy‘, které jsou soustředěny v Organizaci spojených národů, bude toto zničení ve skutečnosti projevem Božího rozsudku. K vykonání tohoto rozsudku dojde v Božím ustanoveném čase. (Zjevení 17:17) Co bychom měli dělat, než k tomu dojde? „Vyjděte z něho“ — vyjděte z Velkého Babylóna, říká Bible. (Zjevení 18:4)

22., 23. Co všechno k takovému útěku patří?

²² Tento útěk do bezpečí není žádný přesun z místa na místo, jako když židovští křesťané opustili Jeruzalém. Je to útěk z náboženství křesťanstva, ano, z kterékoli části Velkého Babylóna. Znamená to úplně se oddělit nejen od organizací falešného náboženství, ale také od jejich zvyků a ducha. Je to útěk na bezpečné místo, které je uvnitř Jehovovy teokratické organizace. (Efezanům 5:7–11)

²³ Jak svědkové reagovali, když Jehovovi pomazaní služebníci po první světové válce poprvé rozpoznali totožnost novodobé ohavnosti, Společnosti národů? Do té doby již sice zrušili své členství v církvích křesťanstva, ale postupně si začali uvědomovat, že stále ještě lpí na některých zvycích a praktikách křesťanstva, například na používání kříže a na slavení Vánoc a jiných pohanských svátků. Když o těchto věcech poznali pravdu, pohotově jednali. Vzali si k srdci radu zaznamenanou u Izajáše 52:11: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu, uchovejte se čistí, vy, kteří nesete Jehovovo náčiní.“

24. Kdo se k útěku připojil zvláště po roce 1935?

²⁴ Zvláště od roku 1935 začal podobně jednat i rostoucí zástup jiných lidí, kteří radostně přijali naději na věčný život na rajské zemi. I oni ‚zahlédli ohavnost, která působí zpustošení, jak stojí na svatém místě‘, a uvědomují si, co to znamená. Potom, co se rozhodli uprchnout, nechali svá jména odstranit ze seznamů členů organizací, které jsou částí Velkého Babylóna. (2. Korinťanům 6:14–17)

25. Co musí člověk dělat kromě toho, že zpřetrhá veškeré svazky s falešným náboženstvím?

²⁵ Avšak útěk z Velkého Babylóna neznamená jen opustit falešné náboženství. Nestačí pouze účastnit se občas shromáždění v sále Království a jednou dvakrát za měsíc jít kázat dobrou zprávu. Člověk může být fyzicky mimo Velký Babylón, ale opustil Velký Babylón skutečně? Oddělil se od světa, jehož je Velký Babylón významnou částí? Lpí snad ještě na věcech, v nichž se zrcadlí duch Velkého Babylóna — duch, který je výsměchem Božím spravedlivým měřítkům? Bere na lehkou váhu sexuální morálku a manželskou věrnost? Klade snad větší důraz na osobní a hmotné zájmy než na zájmy duchovní? Člověk nesmí připustit, aby byl utvářen podle tohoto systému věcí. (Matouš 6:24; 1. Petra 4:3, 4)

Nenech se při útěku ničím zdržet!

26. Co nám pomůže, abychom tento útěk pouze nezačali, ale také jej úspěšně dokončili?

²⁶ Je naléhavě nutné, abychom se při útěku do bezpečí toužebně nedívali na to, co jsme nechali za sebou. (Lukáš 9:62) Musíme být v srdci i v mysli zaměřeni na Boží Království a Boží spravedlnost. Opravdu jsme rozhodnuti projevovat svou víru tím, že nejprve budeme hledat tyto dvě věci, s důvěrou, že Jehova takovému věrnému jednání požehná? (Matouš 6:31–33) Naše přesvědčení, které je založené na Písmu, by nás mělo podněcovat, abychom s napětím očekávali vývoj událostí, ke kterému na světové scéně dojde.

27. Proč je důležité, abychom se vážně zamysleli nad otázkami, které jsou zde uvedeny?

²⁷ Vykonání Božího rozsudku začne zničením Velkého Babylóna. Tato říše falešného náboženství podobná nevěstce bude navždy odstraněna. Ta doba je již velmi blízko! V jakém postavení před Jehovou budeme, až ta nanejvýš závažná doba přijde? Na čí straně budeme stát, až velké soužení vyvrcholí a Satanův ničemný systém věcí bude zničen? Jestliže nyní budeme jednat tak, jak je to potřeba, je naše bezpečí zaručeno. Jehova nám říká: „Ten, kdo mi naslouchá, bude přebývat v bezpečí.“ (Přísloví 1:33) Jestliže nadále budeme Jehovovi věrně a radostně sloužit v závěru tohoto systému věcí, budeme mu moci sloužit věčně.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Co je novodobou ‚ohavností‘?

◻ V jakém smyslu je „ohavnost . . . na svatém místě“?

◻ Co dnes zahrnuje útěk do bezpečí?

◻ Proč je takové jednání naléhavé?

[Obrázek na straně 16]

Pokud chtěli Ježíšovi následovníci přežít, museli neprodleně uprchnout