Jak upevnit manželské pouto
„JE ZÁKONNÉ, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ ptali se farizeové s úmyslem pokoušet Ježíše Krista, největšího Učitele. Ježíš jim v odpovědi poukázal na první lidské manželství a stanovil v této věci zásadu: „Co. . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“
Farizeové tvrdili, že Mojžíš zavedl opatření pro rozvod, když určil, že má být vystaveno „potvrzení o propuštění“. Ježíš jim odpověděl: „S ohledem na tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš učinil ústupek, abyste se mohli rozvádět se svými manželkami, ale od počátku to tak nebylo. Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a žení se s jinou, cizoloží.“ — Matouš 19:3–9.
Manželství mělo původně být trvalým svazkem. První manžele neměla rozdělit ani smrt, protože byli stvořeni jako dokonalí lidé s vyhlídkou na nekonečný život. Zhřešili však. A jejich hříchem bylo lidské manželství poškozeno. Manželské dvojice začal od sebe oddělovat nepřítel — smrt. Z Božího stanoviska manželství smrtí končí, jak čteme v Bibli: „Manželka je vázána po celý čas, kdy je její manžel naživu. Ale kdyby její manžel usnul ve smrti, je volná, aby se provdala, za koho chce, pouze v Pánu.“ (1. Korinťanům 7:39) To se velice liší od takových náboženských výmyslů, jako je satí, kdy manželka je po smrti manžela přesvědčena nebo donucena, aby se upálila, protože se věří, že manželský svazek pokračuje dál v jakémsi posmrtném životě.
Opatření v mojžíšském Zákoně
Dříve než byl dán mojžíšský Zákon, upadly manželské vztahy natolik, že Jehova Bůh s ohledem na tvrdé srdce Izraelitů učinil opatření pro rozvod. (5. Mojžíšova 24:1) Božím předsevzetím nebylo, aby Izraelité tento zákon zneužívali a aby se rozváděli se svými manželkami kvůli drobným chybám. To je patrné z toho, že jim bylo přikázáno milovat svého bližního jako sami sebe. (3. Mojžíšova 19:18) Od rozvodu je odrazovalo i to, že o něm muselo být vydáno potvrzení. K sepsání takového potvrzení musel totiž manžel, který si rozvod přál, jednat s příslušnými oprávněnými muži, a ti se pak jistě snažili vyjednat smírné řešení. Ne, Bůh nevydal tento zákon proto, aby dal mužům právo rozvádět se se svými manželkami „z jakéhokoli důvodu“. — Matouš 19:3.
Izraelité však časem začali přehlížet ducha tohoto zákona a zmíněnou zákonnou podmínku zneužívali, aby se mohli rozvádět na základě čehokoli, co se jim zlíbilo. V pátém století př. n. l. již s manželkami svého mládí jednali zrádně a rozváděli se s nimi z nejrůznějších důvodů. Jehova jim pevně řekl, že nenávidí rozvádění. (Malachiáš 2:14–16) A právě vzhledem k uvedeným souvislostem Ježíš odsoudil rozvody, které Izraelité v jeho době prováděli.
Jediný právoplatný podklad pro rozvod
Ježíš se nicméně zmínil o jednom právoplatném podkladu pro rozvod: o smilstvu. (Matouš 5:31, 32; 19:8, 9) Slovo, které je zde přeloženo jako „smilstvo“, se vztahuje na všechny druhy sexuálního styku prováděné mimo manželství uzavřené na biblickém základě, ať je to styk s osobou stejného či opačného pohlaví, nebo se zvířetem.
Tím však Ježíš rozvod s nevěrným manželským druhem nedoporučoval. Záleží na nevinném partnerovi, aby se po zvážení případných následků rozhodl, zda se chce dát rozvést. Manželky, které na tomto biblickém podkladu uvažují o rozvodu, snad také mohou vzít v úvahu to, co řekl Bůh, když nad první ženou vynášel rozsudek za její hřích. Bůh kromě rozsudku smrti Evě výslovně oznámil: „Budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ (1. Mojžíšova 3:16) Kniha Commentary on the Old Testament od C. F. Keila a F. Delitzsche popisuje tuto „touhu“ jako „téměř chorobnou žádost“. Zmíněná touha přirozeně není u každé ženy stejně silná, bylo by však moudré, kdyby nevinná manželka uvažující o rozvodu vzala v úvahu citové potřeby, které ženy zdědily po Evě. Avšak vzhledem k tomu, že mimomanželským stykem se může nevinný partner nakazit nějakou pohlavně přenášenou nemocí včetně AIDS, přistoupili někteří lidé nakonec k možnosti rozvodu, o níž hovořil Ježíš.
Jak byla zaseta semena rodinných problémů
Původ toho, že lidé mívají tvrdé srdce, vězí v hříchu proti Bohu, kterého se dopustil první lidský pár. (Římanům 5:12) Když tito první lidé zhřešili proti svému nebeskému Otci, byla semena rodinných svárů zaseta. Jak to? První ženu Evu pokoušel had, aby jedla ovoce zakázaného stromu, a ona to udělala, aniž brala na cokoli ohled. O tom, co jí had řekl, si s manželem promluvila teprve poté, co ono závažné rozhodnutí učinila. (1. Mojžíšova 3:6) Ano, jednala, aniž by se poradila s manželem. Zde je prvotní model problémů, s nimiž se dnes potýká mnoho rodin — nedostatek rozhovorů vedených od srdce k srdci.
Když později Adam s Evou stáli tváří v tvář následkům svého hříchu, oba se uchýlili k týmž taktikám, jaké při těžkostech používají mnohé manželské páry dnes — sváděli vinu na někoho jiného. První muž Adam svedl vinu za svůj skutek jednak na svou manželku, jednak na Jehovu: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.“ Žena zase řekla: „Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla.“ — 1. Mojžíšova 3:12, 13.
Jehova v rozsudku nad Adamem a Evou předem oznámil, co bude přispívat k dalším těžkostem. Jehova řekl Evě vzhledem k jejímu vztahu k manželovi: „Bude nad tebou panovat.“ Dnes se mnoho manželů podobá Isaovi, o němž jsme se zmínili v prvním článku. Nemilosrdně panují nad svými manželkami a neberou ohled na jejich city. Mnoho manželek přesto dodnes žádostivě touží, aby se jim jejich manželé věnovali. Není-li tato touha uspokojena, mohou ji manželky začít vyžadovat sobeckým jednáním. Mnoho mužů tedy nad ženou panuje a mnoho žen po muži touží; sobectví tak získává převahu, a pokoj mizí. V práci nazvané „Jak analyzovat dnešní rozvody“ řekl Šunsuke Serizawa: „Kdybychom přehlédli, že lidé ‚trvají na svém‘ v podstatě proto, že mají sklon dávat přednost svým vlastním zájmům, analýza rozvodů by se najednou stala v dnešní době neproveditelnou.“
Jehova však prostřednictvím svého Slova poskytl vedení, aby se poslušné manželské páry mohly i ve své nedokonalosti do určité míry z manželského života těšit. Isao jednal v souladu s Božím vedením, a dnes se těší ze šťastného rodinného života. Podívejme se, jak biblické zásady pomáhají lidem upevnit manželské pouto.
Promluvte si o tom
Nedostatečná vzájemná komunikace, sklon odsuzovat druhého a sobecké postoje vedou v mnoha manželstvích k tomu, že manželé stěží navzájem chápou své pocity. „Úzké vztahy vyžadují vzájemnou důvěru, protože jsou podmíněny sdílením pocitů. A důvěry je dnes poskrovnu,“ říká odbornice Caryl S. Averyová. Důvěra se buduje, pokud se hojně sdělují i ty nejniternější pocity. K tomu je zapotřebí, aby spolu manželé vedli upřímné rozhovory.
Kniha Přísloví využívá následující přirovnání, aby povzbudila k sdílení důvěrných myšlenek: „Rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.“ (Přísloví 20:5) Manželé i manželky musí mít rozlišovací schopnost a musí umět čerpat myšlenky z hloubi srdce svého manželského druha. Představte si, že váš partner je rozčilený. Proč říkat: „Já měl dneska taky těžký den“? Nebylo by lepší laskavě se zeptat: „Měla jsi dnes těžký den? Co se stalo?“ Budete-li svému manželskému druhovi naslouchat, zabere vám to možná určitý čas a vyžádá si to jisté úsilí, ovšem ve srovnání se silnými emocemi, které se projeví, když je manželský druh přehlížen, je to příjemnější, časově úspornější a je s tím spojeno větší uspokojení.
Chce-li si člověk získat důvěru svého manželského partnera, musí být poctivý a musí se snažit vyjadřovat city způsobem, kterému jeho druh může rozumět. ‚Mluvte pravdu,‘ nabádá Boží slovo, „protože jsme údy, které patří k sobě.“ (Efezanům 4:25) K tomu, abychom mluvili pravdu, musíme mít rozlišovací schopnost. Řekněme, že manželka má pocit, že manžel jejím slovům nevěnuje pozornost. Než něco řekne, měla by se zamyslet nad příslovím: „Každý, kdo zadržuje své řeči, vlastní poznání, a muž s rozlišovací schopností je chladného ducha.“ (Přísloví 17:27) Než obvinit manžela „Ty nikdy neposloucháš, co ti říkám!“, bylo by daleko lepší dát v klidném duchu najevo své pocity dříve, než se nahromadí neklid a zklamání. Snad by mohla dát najevo, jak se cítí, když například řekne: „Chápu, že máš mnoho práce, ale byla bych velmi ráda, kdybych s tebou mohla trávit trošku víc času.“
Vskutku, „kde není důvěrný hovor, tam se maří plány“. (Přísloví 15:22) Vaše manželka vás miluje, ale to ještě neznamená, že umí číst myšlenky. Musíte jí taktně dávat najevo, co cítíte. To vám, jakožto křesťanské manželské dvojici, pomůže láskyplně udělat některé úpravy, abyste ‚zachovali jednotu ducha ve sjednocujícím svazku pokoje‘. — Efezanům 4:2, 3.
Všimněme si takového Kazua, náruživého hráče hazardních her, kterého manželka zcela ovládala. Byl zavalený dluhy ve výši několika set tisíc dolarů. Na jejich splácení si půjčoval peníze, a upadal tak do ještě větších dluhů. Potom začal studovat Bibli, a konečně v sobě našel sílu, aby o svých problémech pověděl manželce. Byl připraven na její výčitky. Ta však studovala Bibli déle než on a zaskočila ho mírnou odpovědí: „Pokusme se přijít na to, jak ty dluhy splatit.“
Ihned následující den navštívili tito manželé své věřitele a začali dluhy splácet; prodali i dům. Vyrovnávání dluhů trvalo skoro rok. Co Kazuovu manželku Kimii tak změnilo? Kimie říká: „Slova ve čtvrté kapitole Filipanům, ve verších šest a sedm, jsou skutečně pravdivá. ‚O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.‘ “ A potom dodává: „Zavedla jsem studium s jednou přítelkyní, kterou překvapovalo, že jsem navzdory těžkostem tak veselá.“ Kazuo i jeho manželka jsou nyní pokřtěni a žijí šťastným rodinným životem.
Manželé a manželky, kteří prožili zmíněné zkušenosti, si projevovali vzájemnou důvěru tím, že si říkali pravdu. Dělali však ještě něco jiného, co pomáhá partnerům řešit manželské problémy. Rozmlouvali s Původcem manželského uspořádání, s Jehovou Bohem. Pokud se manželé a manželky vynasnaží uplatňovat Boží zásady a vše ostatní ponechávat v Božích rukou, požehná jim Bůh pokojem, který převyšuje všechno myšlení, navzdory tlakům a těžkostem, jimž manželské páry čelí. Obzvlášť prospěšná je společná modlitba. Manžel by v tom měl manželku vést a měl by před Bohem ‚vylévat své srdce‘ ve snaze najít Boží vedení pro každý problém, který spolu manželé prožívají. (Žalm 62:8) Jehova Bůh takové modlitby jistě vyslyší.
Ano, manželské pouto je možné upevnit. Manželské dvojice mohou nacházet ve svém vztahu značné potěšení, a to i když žijí v dnešní rozbouřené společnosti a při vší své nedokonalosti. Další praktické podněty a zbožné rady si můžete vyhledat v knize Vytvářet šťastný rodinný život, kterou vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York. Manželské páry, které se usilovně snaží uplatňovat biblické zásady, mají kromě toho naději, že budou spolu žít spojeni láskou v novém světě, který Bůh zanedlouho vytvoří.