Otázky čtenářů

◼ Znamenají Ježíšova slova u Matouše 11:24, že ti, které Jehova zničil ohněm v Sodomě a Gomoře, budou vzkříšeni?

Když jsme během let svědomitě odpovídali na tuto otázku, rozebírali jsme Ježíšova slova u Matouše 10:14, 15; 11:20–24 a Lukáše 10:13–15. Nedávné přezkoumání naznačuje, že se tyto verše nemusí brát jako prohlášení o budoucnosti lidí ze Sodomy a Gomory. Než budeme zkoumat jiné biblické výroky o lidech, kteří byli zničeni v těch městech, zamysleme se nad tím, co Ježíš řekl.

Když byl Ježíš v Galileji, „začal kárat města, v nichž se stalo nejvíce jeho mocných skutků, protože nečinila pokání“. Jmenoval tři: „Běda ti, Chorazin! Běda ti, Betsaido! Protože kdyby se v Tyru a Sidónu staly ty mocné skutky, které se staly u vás, dávno by činily pokání . . . Pro Tyrus a Sidón to bude snesitelnější v soudný den než pro vás. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno do nebe? Dolů do hádu přijdeš, protože kdyby se ty mocné skutky, které se staly v tobě, staly v Sodomě, zůstala by až do tohoto dne . . . Pro sodomskou zemi to bude snesitelnější v soudný den než pro vás.“ (Matouš 11:20–24) Podobná prohlášení učinil Ježíš, když vysílal kázat dvanáct učedníků a pak sedmdesát. — Matouš 10:14, 15; Lukáš 10:13–15.

Před rokem 1964 jsme chápali ty verše tak, že lidé z Chorazin, Betsaidy a Kafarnaum si zasloužili věčné zničení. Ale články ve Strážné věži v letech 1964 a 1965 objasnily, že všichni v hádu neboli šeolu (společném hrobě lidstva) vyjdou ve vzkříšení a pak budou „souzeni podle svých skutků“. — Zjevení 20:13.

V těchto článcích se také uvažovalo: Matouš 11:23 a Lukáš 10:15 říkají, že Kafarnaum nebude vyvýšeno do nebe, ale přijde „dolů do hádu“, což znamená pro obyvatele toho města přinejmenším ponížení. V téže pasáži se Ježíš zmínil o starověkém Tyru a Sidónu. Podle Ezekiela 32:21, 30 šli lidé ze Sidónu, odsouzení Bohem, do šeolu. (Izajáš 23:1–9, 14–18; Ezekiela 27:2–8) Když učinil Ježíš obdobu mezi Tyrem, Sidónem a Sodomou, naznačovalo to, že i sodomští jsou v šeolu.

Nové zkoumání Matouše 11:20–24 však vzneslo otázku, zda tam Ježíš vlastně hovořil o věčném soudu a vzkříšení. Vyjádřil, jak nevnímaví jsou lidé v Chorazin, Betsaidě a Kafarnaum a jak nepravděpodobné je, že by se napravili byť i v soudném dnu. Když řekl, že to bude pro Tyrus a Sidón a Sodomu a Gomoru v „soudný den“ „snesitelnější“, byl to druh nadsázky který Ježíš nemusel myslet doslovně o nic víc než jiné nadsázky, které použil. Například:

„Je snadnější, aby nebe a země pominuly, než aby se nesplnila jedna část písmene z Zákona.“ „Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.“ (Lukáš 16:17; 21:33; Matouš 5:18; srovnej Hebrejcům 1:10–12.) Víme, že doslovná nebesa a země nikdy nepominou. (Žalm 78:69; 104:5; Kazatel 1:4) Ježíš také řekl: „Snáze projde velbloud uchem jehly, nežli boháč vejde do Božího království.“ (Marek 10:25) Ježíš tím jistě nemyslel, že nikdo bohatý se nikdy nemůže stát jeho učedníkem; někteří se v prvním století stali pomazanými křesťany. (1. Timoteovi 6:17–19) Ježíšovo použití nadsázky mělo zdůraznit, jak těžké je pro bohatého klást Boha před hmotné bohatství a požitky. — Lukáš 12:15–21.

Když tedy Ježíš řekl, že to ‚bude snesitelnější‘ v soudný den ‚pro Tyrus a Sidón‘, nemuselo to znamenat, že ti lidé budou v soudném dnu přítomni. Mohl prostě zdůrazňovat, jak lhostejná a odsouzeníhodná je většina obyvatel Chorazin, Betsaidy a Kafarnaum. Říkáme většina, protože někteří v Kafarnaum Krista přijali. (Marek 1:29–31; Lukáš 4:38, 39) V základě však ta města Ježíše zavrhla. Někteří z jejich obyvatel se mohli dokonce jako znalci Písma a farizeové provinit proti svatému duchu, což nemůže být odpuštěno ani v ‚budoucím systému věcí‘. Takoví jedinci jdou do gehenny. — Matouš 12:31, 32; 23:33.

Kromě Ježíšových slov nám na toto téma i Ezekiel 32:21, 30 říká, že pohanský lid ze starověkého Tyru a Sidónu je v šeolu; čeká tedy na vzkříšení. A co obyvatelé ‚sodomské země v soudný den‘? Pouhý fakt, že Ježíš postavil vedle sebe Sidón a Sodomu nezajišťuje vyhlídky do budoucnosti těch ničemných lidí, které Bůh zničil ohněm a sírou. Podívejme se však, co jiného říká Bible o této otázce.

Jeden z nejvyhraněnějších výroků je Juda 7. Juda právě hovořil 1. o Izraelitech zničených pro nedostatek víry a 2. o andělech, kteří zhřešili a ‚jsou uchováni s věčnými pouty k soudu velikého dne‘. Pak napsal: „Stejně tak jsou nám předloženy jako výstražný příklad Sodoma a Gomora . . . neboť podstoupil[y] soudcovský trest věčného ohně.“ Tento text se uplatňoval tak, že věčně zničena byla města, ne lidé. V souvislosti s Judou 5 a 6 by však většina lidí chápala verš 7 tak, že jde o soudcovský trest nad jednotlivci. (Podobně byl chápán Matouš 11:20–24 jako kritika lidí, ne kamenů a budov.) V tom světle by Juda 7 znamenal, že ničemní lidé ze Sodomy a Gomory byli odsouzeni a zničeni navždy.a

Když se podíváme z jiné strany, stojí za povšimnutí, že Bible nejednou spojuje potopu se Sodomou a Gomorou. V jaké souvislosti?

Když se Ježíše ptali na „závěr systému věcí“, předpověděl přicházející „konec“ a „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud“. (Matouš 24:3, 14, 21) Pak hovořil o „Noemových dnech“ a o tom, co se „dělo v Lotových dnech“, jako o příkladu lidí, kteří si nepovšimli výstrahy před nadcházejícím zničením. Ježíš dodal: „Stejně to bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.“ (Lukáš 17:26–30; srovnej Matouše 24:36–39.) Zobrazoval Ježíš jen postoj, nebo naznačují souvislosti, v nichž použil tyto příklady, že jde o věčné soudy?

Později psal Petr o Božích soudech a o tom, že Bůh trestá ty, kteří si to zaslouží. Použil tehdy tři příklady: anděly, kteří zhřešili, starověký svět za Noemovy doby a osoby zničené v Sodomě a Gomoře. Ti poslední podle Petra ‚dali bezbožným lidem příklad budoucích věcí‘. (2. Petra 2:4–9) Poté srovnal zničení, které utrpěli lidé v potopě, s přicházejícím ‚dnem soudu a zničením bezbožných lidí‘. Ten předchází zaslíbená nová nebesa a novou zemi. — 2. Petra 3:5–13.

Jak to bude na konci nynějšího ničemného systému? Bude soud nad těmi, které Bůh popraví, konečný? To naznačuje 2. Tesaloničanům 1:6–9: „Je od Boha spravedlivé, aby odplatil soužením těm, kteří vám působí soužení, ale vám, kteří trpíte soužení, ulehčením spolu s námi při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni. Tehdy uvede pomstu na ty, kteří neznají Boha, a na ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíšovi. Právě ti podstoupí soudcovský trest věčného zničení, pryč od Pánova obličeje a od slávy jeho síly.“

Zajímavá je podobnost mezi tímto popisem a tím, co se podle Judy stalo v případě Sodomy. Také Matouš 25:31–46 a Zjevení 19:11–21 naznačují, že „kozli“ odříznutí s příchodem Boží války zakusí „věčné odříznutí“ v „ohnivém jezeře“, které symbolizuje trvalé zničení.b — Zjevení 20:10, 14.

Kromě toho, co říká Juda 7, tedy Bible používá Sodomu a Gomoru a potopu jako vzory ničivého konce přítomného ničemného systému. Proto je zřejmé, že ti, které Bůh popravil při oněch minulých soudech, zakusili nezvratné zničení. Každý z nás si to ovšem může potvrdit tím, že se nyní prokáže věrný Jehovovi. Tak budeme způsobilí k tomu, abychom žili v novém světě a viděli, koho Bůh vzkřísí a koho ne. Víme, že jeho soudy jsou dokonalé. Elihu nás ujistil: „Bůh vskutku nejedná ničemně a Všemohoucí nepřevrací soud.“ — Job 34:10, 12.

[Poznámky pod čarou]