Výklad Bible — Co jej ovlivňuje?

SLOVO „vykládat“ znamená podle jedné definice „chápat ve světle osobních názorů, úsudku nebo okolností“. (Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary) Ať tedy člověk vykládá cokoli, obvykle je jeho výklad ovlivněn jeho vzděláním, výchovou a prostředím, z něhož vyšel.

Jak je to však, pokud jde o výklad Bible? Můžeme si jednotlivé biblické úseky vysvětlovat podle svých vlastních „názorů, úsudku nebo okolností“? Většina znalců a překladatelů Bible přirozeně tvrdí, že to nedělají, nýbrž že jsou vedeni Bohem.

Jedním příkladem je to, co je řečeno v poznámce pod čarou k Janovi 1:1 v překladu A New Version of the Four Gospels, který vydal v roce 1836 John Lingard pod pseudonymem „katolík“. Říká tam: „Lidé každého vyznání nacházejí ve svatých knihách potvrzení svých vlastních názorů: neboť ve skutečnosti to není Písmo, co jim předává sdělení, ale oni sami, když k řeči Písma připojují své vlastní mínění.“

Tato myšlenka má své opodstatnění. Přesto, co tím pisatel sledoval? Jeho poznámka měla podpořit výklad onoho verše, který přeložil: „Na počátku bylo ‚slovo‘ a ‚slovo‘ bylo u Boha a ‚slovo‘ byl Bůh.“ To je typický trinitářský překlad.

Co pisatele přimělo přeložit Jana 1:1 tak, aby to podporovalo nauku o Trojici? Bylo to ‚Písmo, které mu předalo sdělení‘, aby to udělal? To je nemožné, protože učení o Trojici se nikde v Bibli nenachází. Všimněme si, co o tom říká The New Encyclopædia Britannica: „Ani slovo Trojice, ani jasná nauka [o trojici] se v Novém zákoně neobjevují.“ Kromě toho E. Washburn Hopkins, profesor na Yaleově univerzitě, poznamenal: „Ježíšovi a Pavlovi byla nauka o trojici zjevně neznámá; . . . nic o ní neříkají.“

K jakému závěru tedy můžeme dojít, pokud jde o ty, kdo podporují trinitářský výklad Jana 1:1 nebo kteréhokoli jiného biblického verše? Jak řekl sám pan Lingard, „není [to] Písmo, co jim předává sdělení, ale oni sami, když k řeči Písma připojují své vlastní mínění“.

Naštěstí máme Boží vlastní Slovo, aby nás v této záležitosti vedlo. Apoštol Petr řekl: „Především . . . vězte, že žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu. Vždyť v žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:20, 21)