Nechme časy a období na Jehovovi

„Nepatří vám, abyste získali poznání o časech nebo obdobích, která Otec vložil do své vlastní pravomoci.“ (SKUTKY 1:7)

1. Jak Ježíš odpověděl svým apoštolům, když mu dávali otázky týkající se času?

NENÍ divu, že ti, kdo „vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“ v křesťanstvu a po celé zemi, se ptají, kdy tento ničemný systém skončí a bude nahrazen Božím spravedlivým novým světem. (Ezekiel 9:4; 2. Petra 3:13) Otázky týkající se času dávali apoštolové Ježíšovi těsně před jeho smrtí a po jeho vzkříšení. (Matouš 24:3; Skutky 1:6) Ježíš jim však ve své odpovědi neukázal, jak mohou vypočítávat určitá data. V prvním případě jim totiž dal složené znamení, a v tom druhém jim řekl, že jim ‚nepatří, aby získali poznání o časech nebo obdobích, která Otec vložil do své vlastní pravomoci‘. (Skutky 1:7)

2. Proč můžeme říci, že Ježíš vždy nevěděl, jak jeho Otec načasoval události, jež měly nastat v čase konce?

² Ani samotný Ježíš, přestože je Jehovův jediný zplozený Syn, vždycky nevěděl jak jeho Otec načasoval události. Ve svém proroctví o posledních dnech pokorně připustil: „O tom dni a hodině neví nikdo, ani nebeští andělé, ani Syn, ale pouze Otec.“ (Matouš 24:36) Ježíš byl ochoten trpělivě čekat, až mu jeho Otec zjeví, kdy přesně má zahájit zkázonosné tažení proti tomuto ničemnému systému věcí.a

3. Co se můžeme dozvědět z Ježíšových odpovědí na otázky týkající se Božího záměru?

³ Z Ježíšových odpovědí na otázky, kdy nastanou určité události, aby se splnil Boží záměr, je možné vyvodit dvě skutečnosti. Za prvé, že Jehova má časový plán, a za druhé, že ho určuje on sám, a jeho služebníci nemohou očekávat, že jim předem dá přesné informace o svých časech či obdobích.

Jehovovy časy a Jehovova období

4. Jaký je význam řeckých slov, jež jsou ve Skutcích 1:7 překládána jako ‚časy‘ a ‚období‘?

⁴ Co je myšleno výrazy ‚časy‘ a ‚období‘? V Ježíšově výroku zaznamenaném ve Skutcích 1:7 jsou obsažena dvě hlediska týkající se času. Řecké slovo přeložené jako ‚časy‘ znamená „čas ve smyslu trvání“, tedy určitý časový úsek (dlouhý či krátký). Výraz ‚období‘ je překladem slova, jímž je myšlen určený nebo ustanovený čas, konkrétní období, které se vyznačuje některými charakteristickými rysy. O těchto dvou řeckých slovech W. E. Vine napsal: „Podle Skutků 1:7 ‚má Otec ve své vlastní pravomoci‘ jak časy (chronos), to znamená délku údobí, tak i období (kairos), tedy epochy, které jsou charakteristické určitými událostmi.“

5. Kdy Jehova Noemovi oznámil svůj záměr zničit zkažený svět a jaké dva úkoly Noe vykonával?

⁵ Před potopou Bůh určil, že zkažený svět, který vytvořili lidé a vzpurní zhmotnělí andělé, bude existovat 120 let. (1. Mojžíšova 6:1–3) Zbožnému Noemovi bylo tehdy 480 let. (1. Mojžíšova 7:6) Neměl děti a bezdětný zůstal ještě dalších 20 let. (1. Mojžíšova 5:32) Mnohem později, až když jeho synové dospěli a oženili se, Bůh informoval Noema o svém záměru odstranit ničemnost ze země. (1. Mojžíšova 6:9–13, 18) Ani tehdy však Jehova Noemovi nesdělil svůj časový plán, a to i přes to, že mu svěřil dva úkoly — postavit archu a kázat jeho současníkům. (1. Mojžíšova 6:14; 2. Petra 2:5)

6. (a) Jak dal Noe najevo, že otázky času nechává na Jehovovi? (b) Jak můžeme Noemův příklad napodobit?

⁶ Desítky let, možná půl století, ‚Noe činil podle všeho, co mu Bůh přikázal‘. Noe tak jednal na základě ‚víry‘, aniž znal nějaké přesné datum. (1. Mojžíšova 6:22; Hebrejcům 11:7) Jehova ho o přesném časovém sledu událostí neinformoval. První informaci tohoto druhu mu dal až týden před tím, než měla potopa začít. (1. Mojžíšova 7:1–5) Noe Jehovovi naprosto důvěřoval a neochvějně mu věřil, a díky tomu mohl otázky času nechat zcela na něm. Jistě musel být Jehovovi velmi vděčný, když během potopy pociťoval jeho ochranu nebo když později mohl vystoupit z archy na očištěnou zemi. Neměli bychom snad i my projevovat stejnou víru v Boha, když máme podobnou naději na osvobození?

7, 8. (a) Jak vznikly národy a světové velmoci? (b) Jakým způsobem Jehova ‚vymezil ustanovená období a stanovené hranice lidského přebývání‘?

⁷ Po potopě většina Noemových potomků opustila pravé uctívání Jehovy. S úmyslem usadit se na jednom místě začali stavět město a věž, která měla sloužit falešnému uctívání. Jehova rozhodl, že je čas, aby zakročil. Zmátl jejich jazyk a „rozptýlil [je z Babelu] po celém povrchu země“. (1. Mojžíšova 11:4, 8, 9) Později se z těchto jazykových skupin staly národy. Některé z nich pohltily jiné národy a získaly nadvládu nad určitou oblastí, nebo dokonce nad celým světem. (1. Mojžíšova 10:32)

⁸ V souladu se svým záměrem Bůh někdy stanovoval hranice národů a také určoval, kdy nějaký národ bude vládnout nad určitou oblastí nebo nad celým světem. (1. Mojžíšova 15:13, 14, 18–21; 2. Mojžíšova 23:31; 5. Mojžíšova 2:17–22; Daniel 8:5–7, 20, 21) Tuto stránku Jehovových časů a období měl Pavel na mysli, když řeckým intelektuálům v Aténách řekl: „Bůh, který udělal svět a všechno v něm, . . . udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu, a vymezil ustanovená období a stanovené hranice lidského přebývání.“ (Skutky 17:24, 26)

9. Jak v souvislosti s králi Jehova ‚měnil časy a období‘?

⁹ To neznamená, že Jehova nese odpovědnost za všechny politické boje a změny, k nimž mezi národy docházelo. Když se však rozhodne, může zakročit, aby uskutečnil svůj záměr. Na základě toho prorok Daniel, který zažil zánik babylónské světové velmoci a to, že byla nahrazena Médo-Persií, o Jehovovi řekl: „Mění časy a období, odstraňuje krále a dosazuje krále, dává moudrost moudrým a poznání těm, kdo znají rozlišovací schopnost.“ (Daniel 2:21; Izajáš 44:24–45:7)

‚Čas se přibližoval‘

10, 11. (a) Jak dlouho dopředu stanovil Jehova dobu, kdy osvobodí Abrahamovy potomky z otroctví? (b) Z čeho je patrné, že Izraelité nevěděli, kdy přesně budou osvobozeni?

¹⁰ Více než čtyři století předem Jehova přesně určil rok, kdy pokoří krále egyptské světové velmoci a osvobodí Abrahamovy potomky z otroctví. Bůh svůj záměr zjevil Abrahamovi a slíbil mu: „Jistě věz, že se tvé semeno stane cizím usedlíkem v zemi, která není jejich, a budou jim muset sloužit, a ti je jistě budou trápit po čtyři sta let. Ale soudím národ, kterému budou sloužit, a potom vyjdou s mnohým zbožím.“ (1. Mojžíšova 15:13, 14) O tomto období čtyř set let se zmínil Štěpán, když před Sanhedrinem podával přehled o dějinách Izraele. Řekl: „Právě když se přibližoval čas, aby se naplnil slib, který Bůh otevřeně oznámil Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se, dokud nad Egyptem nepovstal jiný král, který nevěděl o Josefovi.“ (Skutky 7:6, 17, 18)

¹¹ Tento nový faraón udělal z Izraelitů otroky. První Mojžíšova tehdy ještě nebyla napsána, i když je pravděpodobné, že sliby, které Jehova dal Abrahamovi, byly buď ústně, nebo písemně předávány. Přesto se zdá, že na základě informací, které měli, nemohli Izraelité vypočítat přesné datum svého osvobození z útlaku. Bůh věděl, kdy je osvobodí, ale Izraelité o tom patrně informováni nebyli. Písmo říká: „Během těch mnohých dnů se stalo, že egyptský král nakonec zemřel, ale izraelští synové dále vzdychali kvůli otroctví a voláním si stěžovali, a jejich volání o pomoc kvůli otroctví přicházelo k pravému Bohu. Časem Bůh uslyšel jejich sténání a Bůh si vzpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Bůh tedy pohlédl na izraelské syny a Bůh si jich povšiml.“ (2. Mojžíšova 2:23–25)

12. Jak ukázal Štěpán, že Mojžíš zakročil dříve, než přišel Jehovův čas?

¹² To, že Izraelité nevěděli, kdy přesně budou osvobozeni, je také možné vyvodit ze Štěpánova přehledu dějin. O Mojžíšovi Štěpán řekl: „Když se naplňoval čas jeho čtyřicátého roku, přišlo mu na srdce, aby provedl prohlídku u svých bratrů, izraelských synů. A když zahlédl jednoho muže, jak se s ním protiprávně zachází, bránil ho a pomstil toho, který byl týrán, tím, že Egypťana srazil. Předpokládal, že jeho bratři pochopí, že Bůh jim dává záchranu jeho rukou, ale nepochopili to.“ (Skutky 7:23–25) Mojžíš tehdy zakročil o 40 let dříve, než stanovil Bůh. Štěpán poukázal na to, že Mojžíš musel ještě 40 let počkat, než Bůh ‚dal Izraelitům záchranu jeho rukou‘. (Skutky 7:30–36)

13. V jakém ohledu se naše situace podobá situaci Izraelitů před tím, než byli osvobozeni z Egypta?

¹³ I když se „přibližoval čas, aby se naplnil slib,“ a Bůh přesně určil, ve kterém roce se to stane, Mojžíš a celý Izrael museli projevovat víru. Museli čekat na dobu, kterou Jehova stanovil. Je zřejmé, že to nebyli schopni vypočítat předem. I my jsme přesvědčeni, že se naše osvobození ze současného ničemného systému věcí blíží. Víme totiž, že žijeme v „posledních dnech“. (2. Timoteovi 3:1–5) Neměli bychom tedy ochotně projevovat víru a čekat na to, až přijde čas, který Jehova ustanovil pro svůj velký den? (2. Petra 3:11–13) Potom budeme moci, podobně jako Mojžíš a Izraelité, zpívat slavnou píseň osvobození, a to k Jehovově chvále. (2. Mojžíšova 15:1–19)

‚Když přišel čas‘

14, 15. Jak víme, že Bůh stanovil čas, kdy měl jeho Syn přijít na zemi, a co stále vyhlíželi proroci, a  dokonce i andělé?

¹⁴ Jehova pevně stanovil čas, kdy měl na zemi přijít jeho jediný zplozený Syn v úloze Mesiáše. Pavel napsal: „Když přišla plná hranice času, Bůh vyslal svého Syna, který byl z ženy a který byl pod zákonem.“ (Galaťanům 4:4) Tím se splnil slib, který Bůh dal, totiž že vyšle Semeno — ‚Šilo, jemuž bude patřit poslušnost národů‘. (1. Mojžíšova 3:15; 49:10)

¹⁵ Boží proroci, a dokonce i andělé stále vyhlíželi „období“, kdy se na zemi objeví Mesiáš a kdy bude hříšnému lidstvu umožněna záchrana. „Právě na tuto záchranu,“ napsal Petr, „se pilně dotazovali a pečlivě po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o nezasloužené laskavosti, jež byla zamýšlena pro vás. Dále zkoumali, jaké zvláštní období nebo jaký druh období v nich duch naznačuje ohledně Krista, když předem vydával svědectví o utrpeních pro Krista a o slávě, jež následuje po nich. . . . Právě do těch věcí touží nahlédnout andělé.“ (1. Petra 1:1–5, 10–12)

16, 17. (a) Které Jehovovo proroctví pomohlo Židům v prvním století, aby očekávali Mesiáše? (b) Jak Danielovo proroctví ovlivnilo Židy v souvislosti s očekáváním Mesiáše?

¹⁶ Jehova prostřednictvím svého proroka Daniela — muže, který měl neochvějnou víru — pronesl proroctví o ‚sedmdesáti týdnech‘. Toto proroctví mělo Židům v prvním století pomoci, aby poznali, že se blíží příchod slíbeného Mesiáše. Část tohoto proroctví zněla: „Od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém, do Vůdce Mesiáše bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny.“ (Daniel 9:24, 25) Židovští, katoličtí a protestantští učenci se obvykle shodují na tom, že „týdny“, o nichž se zde mluví, znamenají týdny let. Oněch 69 „týdnů“ (483 let) u Daniela 9:25 začalo v roce 455 př. n. l., kdy perský král Artaxerxes pověřil Nehemjáše, aby ‚obnovil a znovu postavil Jeruzalém‘. (Nehemjáš 2:1–8) Těchto 69 „týdnů“ skončilo o 483 let později — v roce 29 n. l., kdy byl Ježíš pokřtěn a kdy byl pomazán svatým duchem, čímž se stal Mesiášem neboli Kristem. (Matouš 3:13–17)

¹⁷ Nevíme, zda Židé v prvním století věděli, kdy přesně oněch 483 let začalo. Když ale Jan Křtitel zahájil svou službu, „lidé byli v očekávání a všichni uvažovali v srdci o Janovi: ‚Je to snad Kristus?‘ “ (Lukáš 3:15) Někteří znalci Bible spojují toto očekávání s Danielovým proroctvím. V komentáři k Lukášovi 3:15 Matthew Henry napsal: „Zde je nám řečeno, . . . jak v souvislosti se službou a křtem Jana lidé mysleli na Mesiáše a na to, že je přede dveřmi. . . . Danielových sedmdesát týdnů se nyní chýlilo ke konci.“ Ve francouzském díle Manuel Biblique od Vigourouxa, Bacueze a Brassaca se píše: „Lidé věděli, že se blíží ke konci sedmdesát týdnů let, které určil Daniel; nikdo nebyl překvapen, když slyšel Jana Křtitele oznamovat, že se přiblížilo Boží království.“ Židovský učenec Abba Hillel Silver napsal, že podle tehdy ‚běžně uznávané chronologie‘ byl „kolem druhé čtvrtiny prvního století n. l. . . . očekáván Mesiáš“.

Události — ne počítání času

18. Co bylo nejpřesvědčivějším dokladem toho, že Ježíš je Mesiáš, i když s pomocí Danielova proroctví mohli Židé určit, ve které době je možné příchod Mesiáše očekávat?

¹⁸ Židovskému národu sice chronologie zřejmě pomohla k získání obecné představy o tom, kdy má přijít Mesiáš, ale události, které následovaly, ukazují, že většinu z nich nepřesvědčila, že Ježíš je Mesiáš. Necelý rok před svou smrtí se Ježíš svých učedníků zeptal: „Co říkají zástupy, kdože jsem?“ Učedníci odpověděli: „Jan Křtitel; ale jiní Elijáš a ještě jiní, že vstal jeden ze starodávných proroků.“ (Lukáš 9:18, 19) Nemáme žádný záznam o tom, že by Ježíš na důkaz toho, že on je ten Mesiáš, někdy citoval proroctví o symbolických týdnech. Při jedné příležitosti však řekl: „Já mám větší svědectví než Janovo, neboť právě ta díla, která mě pověřil můj Otec dovršit, ta díla sama, která dělám, vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec.“ (Jan 5:36) Skutečnost, že Ježíš byl Mesiáš poslaný od Boha, byla tedy potvrzena ne nějakou zjevenou chronologií, ale kazatelskou činností, kterou Ježíš vykonával, působením zázraků a také událostmi, k nimž došlo v souvislosti s jeho smrtí (zázračnou tmou, roztržením chrámové opony a zemětřesením). (Matouš 27:45, 51, 54; Jan 7:31; Skutky 2:22)

19. (a) Jak mohli křesťané poznat, že se blíží zničení Jeruzaléma? (b) Proč první křesťané, kteří uprchli z Jeruzaléma, potřebovali pevnou víru?

¹⁹ Ani po Ježíšově smrti nedostali první křesťané možnost vypočítat, kdy přijde konec židovského systému věcí. Je pravda, že v Danielově proroctví o symbolických týdnech byla zmínka o zničení tohoto systému. (Daniel 9:26b, 27b) Ale k tomu mělo dojít až po uplynutí ‚sedmdesáti týdnů‘ (455 př. n. l.–36 n. l.). Jinými slovy, 9. kapitola Daniela tedy nemohla po roce 36 n. l., kdy se Ježíšovými následovníky stali první pohané, dát křesťanům už žádné chronologické údaje. To, že židovský systém brzy skončí, měli poznat na základě událostí, a ne na základě chronologie. Události, které předpověděl Ježíš, začaly vrcholit od roku 66 n. l., kdy římské legie zaútočily na Jeruzalém a potom odtáhly. To věrným, pozorným křesťanům v Jeruzalémě a Judeji umožnilo ‚prchnout k horám‘. (Lukáš 21:20–22) Tito první křesťané neměli k dispozici žádné chronologické ukazatele, a proto nevěděli, kdy bude Jeruzalém zničen. Museli tedy mít pevnou víru, aby dokázali opustit své domovy, svá hospodářství a své dílny a asi čtyři roky, až do roku 70 n. l., kdy se římské vojsko vrátilo a zničilo židovský systém, žít mimo Jeruzalém. (Lukáš 19:41–44)

20. (a) Co se můžeme naučit z příkladu Noema, Mojžíše a křesťanů v prvním století v Judeji? (b) O čem bude pojednávat následující článek?

²⁰ Stejně jako Noe, Mojžíš a křesťané v prvním století v Judeji, i my můžeme s důvěrou nechat časy a období na Jehovovi. Své přesvědčení, že žijeme v čase konce a že naše osvobození je blízko, nemusíme zakládat pouze na výpočtech vycházejících z chronologie, ale na skutečných událostech, jimiž se splňují biblická proroctví. Navíc, i když žijeme v době Kristovy přítomnosti, musíme projevovat víru a být bdělí. Musíme dále žít v dychtivém očekávání vzrušujících událostí předpověděných v Písmu. A o tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Pro zopakování

◻ Co řekl Ježíš svým apoštolům v souvislosti s Jehovovými časy a obdobími?

◻ Jak dlouho dopředu Noe věděl, kdy má začít potopa?

◻ Z čeho je patrné, že Mojžíš ani Izraelité nevěděli přesně, kdy budou osvobozeni z Egypta?

◻ Co se můžeme naučit z biblických příkladů týkajících se Jehovových časů a období?

[Obrázek na straně 11]

Díky své víře mohl Noe nechat otázky času na Jehovovi