KYRÉNÉ, KYRÉŇAN

Kyréné bylo původní starověké hlavní město oblasti Kyrenaika na sev. pobřeží Afriky, téměř přímo proti ostrovu Kréta. Leželo asi 16 km směrem do vnitrozemí, na náhorní rovině ve výšce 550 m nad hladinou Středozemního moře. Ze starověkého města Kyréné dnes zbývají jen neobydlené pozůstatky nedaleko dnešního města Šahhat (dříve Cirene) v Libyi.

Prvními obyvateli Kyréné byli pravděpodobně v sedmém století př. n. l. Řekové a byla to patrně jedna z jejich největších kolonií. V roce 96 př. n. l. již bylo město pod politickou nadvládou Říma a v roce 67 př. n. l. byla z oblasti Kyrenaika a z ostrova Kréta vytvořena jedna provincie.

Šimon z Kyréné (snad helenizovaný Žid), který byl donucen k tomu, aby pomáhal nést Ježíšův mučednický kůl, je označen jako ‚rodák‘ z tohoto města. (Mt 27:32; Mr 15:21; Lk 23:26) Je možné, že se Šimon sice narodil v Kyréné, ale později se usadil v Palestině. Ze zprávy ve Skutcích 6:9, kde se mluví o tom, že se ‚Kyréňané‘ přeli se Štěpánem, mnozí znalci usuzují, že v Palestině trvale žilo tolik Židů z Kyréné, že pro ně mohla být v Jeruzalémě zřízena jejich vlastní synagóga.

Šimon, ‚rodák z Kyréné‘, však také mohl patřit k ostatním cizincům, kteří se ve velkém počtu sešli v Jeruzalémě v době Pasachu. Podobně se židovského svátku Letnic o 51 dní později účastnilo velké množství ‚uctivých mužů z každého národa‘ včetně mužů z „částí Libye, která je směrem ke Kyréné“. (Sk 2:5, 10, 41) Někteří z nich byli pravděpodobně mezi těmi, kdo byli pokřtěni po vylití svatého ducha a po následujícím Petrovu projevu; bylo tehdy pokřtěno „asi tři tisíce duší“ a obyvatelé Libye, kteří byli v tomto zástupu, pak možná nesli poselství o křesťanství zpět do své vlasti.

Křesťanství. O několik let později, potom, co se Kornélius stal křesťanem, muži z Kyréné byli mezi prvními, kdo pomáhali šířit „dobrou zprávu o Pánu Ježíši“ v syrské Antiochii mezi lidmi, kteří byli (ve většině řeckých verzí Sk 11:20) označováni jako Hel·le·ni·stasʹ. Totéž řecké slovo je ve Skutcích 6:1 překládáno ‚řecky mluvící Židé‘ (Šk, ppč; ČB, ppč; NS), a někteří znalci z toho vyvozují, že lidé, kterým se kázalo v syrské Antiochii, také museli být obřezaní Židé nebo proselyté, kteří mluvili řecky. Ale vzhledem k tomu, že kázání řecky mluvícím Židům a proselytům probíhalo již od Letnic roku 33 n. l., bylo patrně to, že se v Antiochii obrátilo na křesťanství velké množství lidí, něčím novým a neobvyklým; do onoho města byl totiž vyslán Barnabáš pravděpodobně proto, aby tamější dílo prozkoumal a podpořil. (Sk 11:22, 23) Dalším náznakem toho, že šlo o změněný postup v činění účedníků, je skutečnost, že práce, kterou konali Kyréňané a jejich spolupracovníci, je patrně vyzvednuta v kontrastu ke kázání ‚pouze Židům‘, což konali jiní spolupracovníci, kteří přišli do Antiochie. (Sk 11:19, 20) Vzhledem k tomu a také vzhledem ke skutečnosti, že řada spolehlivých starověkých řeckých rukopisů používá místo výrazu Hel·le·ni·stasʹ slovo Helʹle·nas (jež znamená „Řekové“; viz Sk 16:3), většina moderních překladatelů označuje ty, kdo se obrátili na křesťanství za pomoci mužů z Kyréné, jako „Řeky“ (Šk, Ži, Pa), zatímco jiní překladatelé dávají přednost výrazu „pohané“ (EP, ČLK, SýH, Pe). Z těchto výrazů by se dalo usuzovat, že v Antiochii nešlo o přívržence židovského náboženství. Někteří znalci však připouštějí, že tito lidé v Antiochii mohli být jak Židé, tak i pohané, a že mluvili řecky; označují je proto výrazem ‚řecky mluvící lidé‘. (NS) „Lucius z Kyréné“ byl uveden mezi učiteli a proroky, kteří působili v tomto antiochijském sboru, když se Pavel asi v roce 47 n. l. vydal na svou první misionářskou cestu. (Sk 11:20; 13:1)