„Vydej se do Makedonie“

 1.–3. a) Jak do plánů Pavla a jeho spolupracovníků zasáhl svatý duch? b) O kterých událostech budeme uvažovat?

Z MAKEDONSKÉHO města Filipy vychází skupina žen. Zanedlouho dojdou k říčce Gangites. Podle svého zvyku se posadí na břehu a modlí se k Bohu Izraele. Jehova je pozoruje. (2. Par. 16:9; Žalm 65:2)

² Přenesme se o více než 800 kilometrů na východ. Z Lystry, města v jižní Galácii, vychází skupina mužů. Po několika dnech se dostávají k dlážděné římské silnici, jež vede na západ do nejvíce zalidněného území v římské provincii Asii. Ti muži – Pavel, Silas a Timoteus – chtějí po této silnici jít do Efezu a do jiných měst, v nichž tisíce lidí potřebují slyšet o Kristu. Ale ještě dříve, než se tím směrem mohou vydat, svatý duch jim v tom nějakým blíže nepopsaným způsobem zabrání. Proč jim není dovoleno kázat v Asii? Ježíš chce prostřednictvím Božího ducha dovést Pavla a jeho spolupracovníky přes Malou Asii a Egejské moře až k břehu oné říčky Gangites.

³ Z toho, jak Ježíš vedl Pavla a jeho přátele při této neobyčejné cestě do Makedonie, získáváme několik cenných poučení. Pozorně tedy sledujme, co se dělo při Pavlově druhé misionářské cestě, která začala asi v roce 49 n. l.

 4., 5. a) Co se stalo, když se Pavlova výprava přiblížila k Bithýnii? b) K čemu se učedníci rozhodli a jaký byl výsledek?

⁴ Když bylo Pavlovi a jeho spolupracovníkům zabráněno kázat v Asii, zamířili na sever, aby vydali svědectví ve městech na území Bithýnie. Než se tam dostali, museli patrně jít mnoho dnů po neupravených cestách, které vedly řídce osídleným územím Frýgie a Galácie. Když však byli blízko Bithýnie, Ježíš opět použil svatého ducha a zastavil je. (Sk. 16:6, 7) V té chvíli už asi byli na rozpacích. Věděli, co mají kázat a jak mají kázat, ale nevěděli, kde mají kázat. Obrazně řečeno zaklepali na dveře vedoucí do Asie – ale marně. Pak zaklepali na dveře vedoucí do Bithýnie – a opět marně. Pavel však byl odhodlán klepat dál, dokud se některé dveře neotevřou. Rozhodnutí, jež potom ti muži učinili, se mohlo zdát nelogické. Obrátili se na západ, šli pěšky 550 kilometrů, míjeli jedno město za druhým, až došli do přístavu Troady, který byl přirozenou branou do Makedonie. (Sk. 16:8) Tam Pavel zaklepal na dveře potřetí – a vida, dveře se otevřely dokořán!

⁵ Učedník Lukáš, který se v Troadě připojil k Pavlově výpravě, popisuje, co se tehdy stalo: „Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a naléhavě ho prosil: ‚Vydej se do Makedonie a pomoz nám.‘ Po tomto Pavlově vidění jsme se začali chystat na cestu do Makedonie, protože jsme došli k závěru, že nás Bůh povolal, abychom jim oznamovali dobrou zprávu.“a (Sk. 16:9, 10) Konečně Pavel věděl, kde mají kázat. Jistě měl velkou radost, že se v polovině cesty nevzdal. Všichni čtyři ihned vypluli do Makedonie.

 6., 7. a) Jaké poučení můžeme získat z toho, co se stalo během Pavlovy cesty? b) Jaké ujištění můžeme načerpat z Pavlova zážitku?

⁶ Jaké poučení můžeme získat z těchto událostí? Povšimněme si, že Boží duch zasáhl teprve potom, co se Pavel vydal do Asie. Ježíš se do věci vložil teprve potom, co se Pavel přiblížil k Bithýnii, a do Makedonie ho nasměroval teprve potom, co výprava došla do Troady. S námi může Ježíš jako hlava sboru jednat podobně. (Kol. 1:18) Třeba už si nějaký čas říkáme, že bychom mohli vstoupit do průkopnické služby nebo se přestěhovat na místo, kde je více zapotřebí zvěstovatelů Království. Ale je možné, že nás Ježíš prostřednictvím Božího ducha povede teprve potom, co uděláme konkrétní kroky k dosažení svého cíle. Proč? Uveďme si přirovnání. Řidič může s autem zahnout doleva nebo doprava, ale jedině tehdy, když je auto v pohybu. Podobné to je, když chceme rozšířit svou kazatelskou službu. Ježíš nás vede jedině tehdy, když jsme „v pohybu“ – když se o dosažení svého cíle skutečně snažíme.

⁷ Ale co když naše úsilí hned nepřinese výsledky? Měli bychom snad dojít k závěru, že nás Boží duch nevede, a měli bychom se vzdát? Rozhodně ne. Pamatujme na to, že i Pavel se setkával s překážkami. Ale nevzdal se a nakonec našel dveře, které se otevřely. I naše vytrvalá snaha najít „velké dveře k činnosti“ bude jistě odměněna. (1. Kor. 16:9)

 8. a) Co víš o městě Filipy? b) Jaký radostný výsledek přineslo to, že Pavel kázal na místě, kde se lidé scházeli k modlitbám?

⁸ Když se Pavel se svými spolupracovníky dostal do Makedonie, vydali se do Filip. Obyvatelé tohoto města byli římskými občany a byli na to hrdí. Město bylo římskou kolonií a pro vysloužilé římské vojáky, kteří tam žili, představovalo jakousi malou Itálii – miniaturní Řím přenesený do Makedonie. U říčky za městskou branou našli misionáři místo, o kterém si mysleli, že „se tam lidé schází k modlitbám“.b V sabatu tam učedníci šli a uviděli několik žen, jež se shromáždily k uctívání Boha. Posadili se a mluvili k nim. Žena jménem Lydie naslouchala a „Jehova jí otevřel srdce“. To, co Lydie od misionářů slyšela, na ni tak zapůsobilo, že se dala společně se svou domácností pokřtít. Potom je přiměla, aby se ubytovali v jejím domě.c (Sk. 16:13–15)

 9. Jak dnes mnozí zvěstovatelé jednají podle Pavlova příkladu a jak jim za to Jehova žehná?

⁹ Představme si, jakou radost vyvolal Lydiin křest. Pavel musel být šťastný, že on a jeho spolupracovníci přijali výzvu „vydej se do Makedonie“ a že Jehova uznal za dobré použít je k tomu, aby vyslyšel modlitby oněch bohabojných žen. Také dnes se mnozí bratři a sestry – bez ohledu na to, kolik jim je let a zda jsou, nebo nejsou v manželství – stěhují do míst, kde jsou více zapotřebí zvěstovatelé Království. Je pravda, že zakoušejí různé těžkosti. Ty jsou však bezvýznamné ve srovnání s uspokojením, které pocítí, když najdou někoho, kdo podobně jako Lydie s radostí přijme biblickou pravdu. Můžeš si i ty zařídit věci tak, aby ses mohl vydat na území, kde je více zapotřebí kázat? Když to uděláš, Jehova ti požehná. Například Aaron, kterému je něco přes dvacet let, se přestěhoval do jedné středoamerické země. Říká o tom: „To, že sloužím v zahraničí, mi pomohlo udělat duchovní pokroky a přiblížit se k Jehovovi. A kazatelská služba je nádherná – vedu osm biblických studií!“ Něco podobného říkají mnozí Boží služebníci.

10. S jakou činností démonů se setkal Pavel a jeho spolupracovníci?

¹⁰ Satan jistě zuřil, že se dobrá zpráva uchytila v části světa, kde on a jeho démoni měli do té doby volné pole působnosti. Není tedy divu, že v důsledku činnosti démonů se situace Pavla a jeho spolupracovníků dramaticky změnila. Když tito misionáři navštěvovali místo, kde se lidé scházeli k modlitbám, stále je následovala jakási služka, která byla posedlá démonem a vydělávala svým majitelům peníze věštěním. Dívka volala: „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha a ohlašují vám cestu k záchraně!“ K takovému volání ji démon přiměl pravděpodobně proto, aby se zdálo, že Pavlovo učení a její předpovědi pocházejí ze stejného zdroje. Pozornost přihlížejících tak mohla být odpoutána od pravých Kristových následovníků. Pavel však démona vyhnal a tím dívku umlčel. (Sk. 16:16–18)

11. Co se Pavlovi a Silovi stalo v důsledku toho, že byl z dívky vyhnán démon?

¹¹ Když majitelé oné otrokyně zjistili, že přišli o zdroj bezpracného příjmu, rozčílili se. Vlekli Pavla a Sila na tržiště, kde magistráti neboli úředníci zastupující Římskou říši projednávali soudní případy. Majitelé té dívky využili zaujatosti a vlasteneckého cítění soudců a v podstatě jim řekli: „Tito Židé působí rozruch, protože učí zvyky, které my Římané nemůžeme přijmout.“ Jejich slova okamžitě zapůsobila. „Tehdy proti nim [Pavlovi a Silovi] povstal [na tržišti] dav“ a městští magistráti „přikázali, aby je zbili pruty“. Potom byli Pavel a Silas odvlečeni do vězení. Vězeňský strážce tyto zbité muže uvrhl do nejvnitřnější části vězení a dal jim nohy do klády. (Sk. 16:19–24) Když zavřel dveře, musela být ve vězeňské cele taková tma, že na sebe Pavel a Silas sotva viděli. Ale Jehova všechno sledoval. (Žalm 139:12)

12. a) Jak Kristovi učedníci pohlíželi na pronásledování a proč? b) Jaké metody proti Božím služebníkům dodnes používá Satan a lidé, kteří slouží jeho zájmům?

¹² O mnoho let dříve řekl Ježíš svým učedníkům: „Budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Pavel a jeho spolupracovníci si tedy už před vstupem do Makedonie uvědomovali, že se tam mohou setkat s odporem. Když pak pronásledování nastalo, nepovažovali to za známku Jehovovy nelibosti, ale za projev Satanova hněvu. Lidé, kteří slouží Satanovým zájmům, dodnes uplatňují podobné metody, jaké byly použity tehdy ve Filipech. Lstiví odpůrci o nás podávají zkreslené zprávy ve školách nebo na pracovištích a tím proti nám podněcují nepřátelství. V některých zemích nás náboženští odpůrci obviňují před soudy a v podstatě říkají: „Tito svědkové působí rozruch, protože učí zvyky, které my jako ‚tradiční věřící‘ nemůžeme přijmout.“ Na některých místech se našim spolukřesťanům stává, že jsou zbiti a uvrženi do vězení. Ale Jehova všechno sleduje. (1. Petra 3:12)

13. Jaká událost vedla k tomu, že se vězeňský strážce zeptal, co musí dělat, aby byl zachráněn?

¹³ Pavel a Silas jistě potřebovali nějaký čas, aby se vzpamatovali z bouřlivých událostí toho dne. Do půlnoci se už z následků bití natolik zotavili, že se „modlili a zpěvem chválili Boha“. Potom náhle vězením otřáslo zemětřesení. Vězeňský strážce se probudil, a když viděl otevřené dveře, lekl se, že vězňové utekli. Věděl, že za to bude potrestán, a tak „vytasil meč a chtěl se zabít“. Pavel však vykřikl: „Neubližuj si, všichni jsme tady!“ Vyděšený strážce se zeptal: „Pánové, co musím dělat, abych byl zachráněn?“ Pavel a Silas ho zachránit nemohli. To mohl udělat jedině Ježíš. Proto mu odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn.“ (Sk. 16:25–31)

14. a) Jakou pomoc poskytli Pavel a Silas vězeňskému strážci? b) Jak Bůh požehnal Pavlovi a Silovi za to, že radostně snášeli pronásledování?

¹⁴ Ptal se vězeňský strážce upřímně? Pavel o jeho upřímnosti nepochyboval. Strážce nebyl Žid, a neznal tudíž svaté Písmo. K tomu, aby se mohl stát křesťanem, musel poznat a přijmout základní biblické pravdy. Pavel a Silas mu tedy věnovali čas a oznámili mu „Jehovovo slovo“. Když ho se zaujetím vyučovali z Písma, pravděpodobně při tom zapomněli na bolest způsobenou bitím. Ale strážce si povšiml hlubokých ran, které měli na zádech, a očistil jim je. „Hned potom se on i všichni z jeho domácnosti dali pokřtít.“ Za to, že Pavel a Silas radostně snášeli pronásledování, Bůh těmto misionářům opravdu mimořádně požehnal! (Sk. 16:32–34)

15. a) Jak mnozí novodobí svědkové Jehovovi jednali podle příkladu Pavla a Sila? b) Proč bychom měli znovu a znovu navštěvovat lidi, kteří žijí v našem obvodu?

¹⁵ Podobně jako Pavel a Silas jednali mnozí novodobí svědkové Jehovovi, kteří byli vězněni pro svou víru. Ve vězení kázali dobrou zprávu a přineslo to znamenité výsledky. Například v jedné zemi, kde byla naše činnost zakázána, bylo kdysi odhadnuto, že 40 procent tamějších svědků poznalo pravdu o Jehovovi v době, kdy byli ve vězení. (Iz. 54:17) Povšimněme si také, že vězeňský strážce požádal o pomoc až poté, co došlo k zemětřesení. Podobně i v dnešní době někteří lidé možná přijmou poselství o Království teprve tehdy, když jejich životem náhle otřese nějaká stresující událost. Jestliže svědomitě znovu a znovu navštěvujeme lidi v našem obvodu, pak jim jistě budeme k dispozici ve chvíli, kdy budou ochotni naši pomoc přijmout.

16. Jak se den potom, co byli Pavel a Silas zmrskáni, karta obrátila?

¹⁶ Ráno potom, co byli Pavel a Silas zmrskáni, magistráti nařídili, aby byli propuštěni. Pavel však prohlásil: „Veřejně a bez soudu nás zmrskali, i když jsme Římané, a zavřeli nás do vězení. A teď nás tajně vyhání? Tak to ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás.“ Když se magistráti dozvěděli, že ti dva jsou římskými občany, „dostali strach“, protože s nimi jednali protiprávně.d Karta se obrátila. Učedníci byli předtím veřejně zbiti a magistráti se nyní měli veřejně omluvit. Snažně Pavla a Sila prosili, aby opustili Filipy. Učedníci jim vyhověli, ale nejdříve vynaložili čas na to, aby povzbudili rostoucí skupinu nových učedníků. Teprve pak odešli.

17. Jaké důležité poučení mohli získat noví učedníci, když viděli, co Pavel a Silas byli ochotni vytrpět?

¹⁷ Kdyby byla práva Pavla a Sila jakožto římských občanů respektována už předtím, pravděpodobně mohli být ušetřeni mrskání. (Sk. 22:25, 26) V takovém případě by však učedníci ve Filipech mohli mít dojem, že ti muži využili svého postavení, aby nemuseli pro Krista trpět. Jak by to zapůsobilo na víru učedníků, kteří nebyli římskými občany? Vždyť zákon by je před mrskáním neochránil. Pavel a Silas trest podstoupili a tak novým spoluvěřícím ukázali, že křesťané mohou při pronásledování zůstat pevní. Když se Pavel a Silas dožadovali, aby bylo uznáno jejich občanství, nutili tím magistráty veřejně se přiznat, že postupovali nezákonně. Magistráti si pak možná dali pozor, aby s Pavlovými spoluvěřícími nezacházeli špatně a aby jim v budoucnu poskytli určitou míru zákonné ochrany před podobnými útoky.

18. a) Jak dnes křesťanští dozorci napodobují Pavlův příklad? b) Jak v dnešní době obhajujeme a zákonně prosazujeme dobrou zprávu?

¹⁸ Také ti, kdo dnes slouží ve sboru jako dozorci, jdou příkladem. Křesťanští pastýři jsou ochotni dělat všechno, co očekávají od svých spoluvěřících. Podobně jako Pavel i my pečlivě zvažujeme, jak a kdy bychom měli využít svá zákonná práva k tomu, abychom získali ochranu. Pokud je to zapotřebí, odvoláváme se k místním, státním, a dokonce i mezinárodním soudům, abychom získali zákonnou ochranu pro naši náboženskou činnost. Neusilujeme o žádnou sociální reformu. Naším cílem je obhajoba a zákonné prosazování dobré zprávy, jak to Pavel napsal sboru ve Filipech asi deset let poté, co tam byl uvězněn. (Filip. 1:7) Avšak bez ohledu na to, jak takové soudní případy dopadnou, jsme stejně jako Pavel a jeho spolupracovníci rozhodnuti dále oznamovat dobrou zprávu všude, kam nás povede Boží duch. (Sk. 16:10)