Co říká Bible

Je „Nový zákon“ antisemitský?

JEDEN americký kazatel kdysi prohlásil: „Církev jako instituce hřešila během převážné doby své existence a ve dnu posledního soudu se bude z mnohého zodpovídat, a to zejména z antisemitismu, který uplatňovala vůči Židům.“

Proč měl antisemitismus tak dlouhou a ohavnou historii, jež přetrvává dokonce až do dvacátého století? Někteří to kladou za vinu Křesťanským řeckým písmům, takzvanému Novému zákonu. Například Krister Stendahl, děkan Harvardovy bohoslovecké fakulty, tvrdil: „Že. . . výroky v Novém zákoně sloužily jako ‚božská‘ podpora pro nenávist vůči Židům, to je známou a obecně přijímanou skutečností.“ I když to snad může být obecně přijímáno, je to opravdu tak?

Komu byla dávána vina za Ježíšovu smrt?

Jedna pasáž, často citovaná jako důkaz „novozákonního“ antisemitismu, je v Matoušovi 27:15–25. Dovídáme se zde, že dav Židů požadoval, aby římský místodržitel Pontský Pilát dal Ježíše přibít na kůl. Dav dokonce křičel: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti.“ Učil „Nový zákon“ na tomto místě, že všichni Židé z prvního století byli odpovědní za Ježíšovu smrt a že Židé by navždy měli být známí jako ti, kdo zabili Krista?

Nejprve uvažujme, jak na Ježíše během jeho služby reagovala většina Židů. „Nový zákon“ ukazuje, že Ježíš se těšil mezi židovskými zástupy mimořádné popularitě, a to zejména v Galileji, kde vykonával většinu své služby. (Jan 7:31; 8:30; 10:42; 11:45) Pouhých pět dnů před jeho uvězněním a popravou jej zástupy Židů vítaly v Jeruzalémě jako Mesiáše. — Matouš 21:6–11.

Kdo tedy chtěl Ježíše zabít? „Nový zákon“ uvádí, že Ježíš nebyl v oblibě u předních kněží a u mnohých farizeů a saduceů, protože odhaloval jejich pokrytectví. (Matouš 21:33–46; 23:1–36)a Velekněz Kaifáš byl jedním z Ježíšových nejpřednějších odpůrců. Není pochyb o tom, že utrpěl osobní hmotnou ztrátu, když Ježíš vyhnal z chrámu směnárníky. (Marek 11:15–18) Kromě toho se Kaifáš obával, že Ježíšova oblíbenost u židovských zástupů nakonec povede k římské intervenci, a Kaifáš tak přijde o svou moc. (Jan 11:45–53) Tak přední kněží a ostatní náboženští vůdci zosnovali Ježíšovu smrt a vydali ho římskému soudu, aby byl popraven. (Matouš 27:1, 2; Marek 15:1; Lukáš 22:66–23:1) Je opravdu ironií, že oblíbenost u židovských mas přinesla Ježíšovi smrt!

Jak se mohl židovský dav tak halasně dožadovat Ježíšovy smrti, když byl Ježíš tak oblíbený? Většinu Ježíšových příznivců tvořili Galilejci, a proto je možné, že dav, který ho chtěl usmrtit, se skládal převážně z Judejců. Přirozeným povahovým sklonem Galilejců byla srdečnost, pokora a přímost, zatímco Judejci byli často domýšliví, bohatí a vysoce vzdělaní, zejména ti v Jeruzalémě. Je významné, že Matouš odhaluje, že dav byl podnícen ‚předními kněžími a staršími muži‘. (Matouš 27:20) Jakou lež mohli říci davu, aby ho takovým způsobem vzbouřili? Byla to tatáž lež, kterou předložili již dříve při procesu s Ježíšem a která byla opakována během Ježíšovy popravy, totiž že Ježíš řekl, že zničí chrám? — Marek 14:57, 58; 15:29.b

Kolektivní odpovědnost

Jestliže tento dav Židů nepředstavoval celý židovský národ, proč potom apoštol Petr řekl početným zástupům Židů, kteří se asi o 50 dní později shromáždili u příležitosti svátku týdnů „[Vy] jste [Ježíše] rukou bezzákonných lidí připevnili na kůl“? (Skutky 2:22, 23) Petr jistě věděl, že většina z nich měla málo co do činění s událostmi, které vedly k Ježíšově popravě. Co měl tedy Petr na mysli?

Neodčiněná vražda uvalila podle Písem vinu nejenom na vraha, ale také na společenství, které ho nepředalo spravedlnosti. (5. Mojžíšova 21:1–9) Například celý kmen Benjamin byl kdysi posouzen jako vinný krví, protože nepotrestali skupinu vrahů ve svém středu. Je pravda, že velká většina kmene nebyla přímo zapletena do vraždy. Příslušníci kmene však k tomuto zločinu mlčeli, tím jej omlouvali, a v důsledku toho nesli část odpovědnosti. (Soudci 20:8–48) Vskutku, jak se někdy říká, „mlčení znamená souhlas“.

Podobně židovský národ v prvním století pasívně souhlasil se zločinem svých vůdců, na kterých byla vina krve. Protože strpěl vražedné konání předních kněží a farizeů, nesl celý národ odpovědnost. Bezpochyby z tohoto důvodu vyzýval Petr židovské posluchače k tomu, aby dali najevo lítost.c

Jaké byly důsledky toho, že židovský národ odmítl Ježíše jako Mesiáše? Ježíš řekl Jeruzalému: „Váš dům [chrám] je vám zanechán.“ (Matouš 23:37, 38) Ano, Bůh odňal svou ochranu, a římské armády následně zničily Jeruzalém a jeho chrám. Kdyby muž promarnil všechen svůj majetek, jeho rodina by pocítila následky. Podobně pociťovali ztrátu božské ochrany nejenom ti, kdo volali po Ježíšově smrti, ale rovněž jejich rodiny. V tomto smyslu Ježíšova krev skutečně přišla na ně a na jejich děti. — Matouš 27:25.

Nikde se však v „Novém zákoně“ netvrdí, že by budoucí generace Židů měly nést zvláštní vinu za Ježíšovu smrt. Bůh kvůli své lásce k jejich praotci Abrahamovi naopak projevil Židům zvláštní pozornost, a jako prvním jim nabídl příležitost, aby se stali křesťany. (Skutky 3:25, 26; 13:46; Římanům 1:16; 11:28) Když tato příležitost nakonec byla rozšířena i na Nežidy, přestal Bůh s kýmkoli jednat jen na základě národnostního původu. Jak to řekl Petr: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) Apoštol Pavel později napsal: „Není totiž rozdíl mezi Židem a Řekem.“ (Římanům 10:12) Židé tehdy měli stejné postavení před Bohem jako Nežidé, a tak je to dodnes. — Srovnejte Ezekiela 18:20.

Proč potom antisemitismus v křesťanstvu?

Je tedy patrné, že „Nový zákon“ není antisemitský, ale zaznamenává učení muže, který žil a zemřel jako Žid a který vyučoval své židovské následovníky, aby si vážili vynikajících myšlenek mojžíšského Zákona. (Matouš 5:17–19) Ale jestliže „Nový zákon“ nenese vinu, proč v křesťanstvu existoval tak urputný antisemitismus?

Křesťanství samotné obvinit nelze. Ti, kdo se hlásili ke křesťanství, však v průběhu dějin vláčeli Kristovo jméno bahnem bigotnosti a předsudků podobným způsobem jako falešní křesťané v době Judy, kteří „nezaslouženou laskavost našeho Boha obraceli v omluvu pro nevázané chování“. (Juda 4) Tak antisemitismus v křesťanstvu vznikl kvůli sobeckým předsudkům lidí, kteří byli křesťany jen podle jména.

Je zajímavé, že sám Ježíš předpověděl, že někteří lidé budou prohlašovat, že v jeho jménu prováděli mnoho mocných skutků, ale že ve skutečnosti budou ‚činiteli bezzákonnosti‘ — v žádném případě jeho přáteli! (Matouš 7:21–23) Mnozí z nich se pokusili využít „Nový zákon“ k ospravedlnění své nenávisti a předsudků. Lidé, kteří logicky uvažují, však takovou klamnou záminku rozpoznají.

Falešní křesťané se za svůj antisemitismus budou muset Bohu zodpovídat. Existence padělaných peněz nevyvrací existenci peněz pravých. Podobně i to, že existují napodobeniny pravých křesťanů, v žádném případě nesnižuje skutečnost, že nepochybně najdeme opravdové křesťany, lidi, kteří jsou známí svou láskou, a nikoliv předsudky. Proč byste se s takovými lidmi nemohli seznámit v sále Království svědků Jehovových poblíž vašeho bydliště?

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 13]

Antisemitismu se v křesťanstvu dopouštějí lidé, kteří jsou křestany jen podle jména

[Obrázek na straně 11]

Ani Ježíš, ani jeho učedníci neprosazovali antisemitismus