SKUTKY APOŠTOLŮ
To je název jedné z biblických knih, který tato kniha má již od druhého století n. l. Kniha Skutky popisuje především činnost apoštolů Petra a Pavla, a to více než činnost všech apoštolů dohromady; předkládá nám nejspolehlivější a nejobsažnější zprávu o pozoruhodném vzniku a rychlém rozvoji křesťanské organizace — nejprve mezi Židy a potom mezi Samaritány a pohanskými národy.
Ve Skutcích apoštolů výrazně vystupuje hlavní námět celé Bible, Jehovovo Království (Sk 1:3; 8:12; 14:22; 19:8; 20:25; 28:31), a tato kniha nám neustále připomíná, že apoštolové vydali „důkladné svědectví“ o Kristu a o tomto Království a že plně dovršili svou službu. (2:40; 5:42; 8:25; 10:42; 20:21, 24; 23:11; 26:22; 28:23) Tato kniha také předkládá vynikající historické pozadí, na jehož základě se můžeme dívat na inspirované dopisy Křesťanských řeckých písem.
Pisatel. Úvodní slova Skutků poukazují na Lukášovo evangelium jako na „první zprávu“. Obě tyto zprávy jsou adresovány témuž člověku, Theofilovi, a tak víme, že pisatelem Skutků je Lukáš, i když své jméno neuvedl. (Lk 1:3; Sk 1:1) Slohem i zněním jsou si obě zprávy podobné. Také Muratoriho zlomek z druhé poloviny druhého století n. l. označuje Lukáše jako pisatele Skutků. Když se ze Skutků apoštolů cituje v církevních spisech ze druhého století n. l., například ve spisech Irenaea z Lyonu, Kléménse Alexandrijského a Tertulliana z Kartága, je tam jako pisatel uváděn Lukáš.
Kdy a kde byla kniha napsána. Skutky apoštolů zahrnují období dlouhé přibližně 28 let, od Ježíšova vystoupení do nebe v roce 33 n. l. do konce druhého roku Pavlova věznění v Římě, asi do roku 61 n. l. Během tohoto období postupně panovali čtyři římští císaři: Tiberius, Caligula, Claudius a Nero. Ve Skutcích jsou popisovány události, k nimž došlo v průběhu druhého roku Pavlova věznění v Římě, a proto tato kniha nemohla být dokončena dříve. Kdyby byla napsána později, bylo by rozumné předpokládat, že by Lukáš uvedl ještě další informace o Pavlovi; pokud by byla napsána po roce 64 n. l., rozhodně by v ní byla zmínka o krutém pronásledování, které tehdy zahájil Nero; a kdyby byla napsána po roce 70 n. l., jak někteří badatelé tvrdí, dalo by se očekávat, že se v ní najde zpráva o zničení Jeruzaléma.
Pisatel Lukáš doprovázel Pavla dlouhou dobu na jeho cestách a také při nebezpečné plavbě do Říma, což je patrné z toho, že ve Skutcích 16:10–17; 20:5–15; 21:1–18; 27:1–37; 28:1–16 používá různé tvary zájmena pro první osobu množného čísla — „my“, „naše“, „nás“ a „námi“. Ve svých dopisech, které napsal z Říma, se Pavel zmínil o tom, že je tam s ním také Lukáš. (Kol 4:14; Fm 24) Z tohoto důvodu bylo psaní Skutků apoštolů jistě dokončeno v Římě.
Jak již bylo uvedeno, Lukáš byl očitým svědkem mnoha věcí, jež zapsal, a na svých cestách se setkal se spolukřesťany, kteří se buď sami podíleli na určitých událostech, jež Lukáš popsal, nebo je pozorovali. Jan Marek mu například mohl vyprávět, jak byl Petr zázračně osvobozen z vězení (Sk 12:12), zatímco události popsané v 6. a 8. kapitole se Lukáš mohl dozvědět od misionáře Filipa. A Pavel samozřejmě mohl uvést mnoho podrobností o událostech, které se odehrály v době, kdy s ním Lukáš nebyl.
Věrohodnost. Přesnost Skutků apoštolů byla během let ověřena mnoha archeologickými objevy. Například ve Skutcích 13:7 je uvedeno, že Sergius Paulus byl prokonzulem na Kypru. Nyní je známo, že krátce před Pavlovou návštěvou na Kypru tam vládl proprétor neboli legát, ale nápis objevený na Kypru dokládá, že se ostrov dostal přímo pod vládu římského senátu, jež tam byla zastoupena provinciálním místodržitelem neboli prokonzulem. Podobně Achaia v Řecku byla za vlády Augusta Caesara provincií, která spadala pod vládu římského senátu, ale když se stal císařem Tiberius, podléhala přímo jemu. Podle Tacitovy zprávy se později, za vlády císaře Claudia, Achaia znovu stala senátní provincií. Objevený zlomek Claudiova výnosu, který byl určen obyvatelům Delf v Řecku, obsahoval zmínku o tom, že Gallio působil jako prokonzul. Ve Skutcích 18:12 je tedy o Galliovi správně uvedeno, že byl „prokonzulem“ v době, kdy byl Pavel v Korintu, hlavním městě Achaie. (Viz heslo GALLIO.) Také nápis na klenutém podloubí v Tesalonice (jehož zlomky jsou uloženy v Britském muzeu) potvrzuje, že ve Skutcích 17:8 je správně použito označení ‚městští vládci‘ („politarchové“, místodržitelé občanů), ačkoli v klasické literatuře se tento titul neobjevuje.
Aténský Areopag neboli Martův pahorek, kde kázal Pavel, dodnes stojí jako němý svědek pravdivosti Skutků apoštolů. (Sk 17:19) Lékařské pojmy a výrazy, které jsou uvedeny ve Skutcích, se objevují rovněž v řeckých lékařských spisech z tehdejší doby. Způsoby cestování na Středním východě v prvním století byly v zásadě takové, jak je to popsáno ve Skutcích: po souši pěšky, na koni nebo na dvoukolém voze s koňským potahem (23:24, 31, 32; 8:27–38); po moři na nákladních lodích. (21:1–3; 27:1–5) Tyto starověké lodě neměly jedno kormidlo, ale byly řízeny dvěma velkými vesly, takže je správné, že tato vesla byla uvedena v množném čísle. (27:40) O popisu Pavlovy plavby lodí do Říma (27:1–44), pokud jde o to, jak dlouho plavba trvala, jakou vzdálenost loď urazila a na jaká místa doplula, říkají dnešní námořníci, kteří tuto oblast dobře znají, že je naprosto spolehlivý a důvěryhodný.
I tvůrci seznamu knih Písma ze druhého až čtvrtého století n. l. bez pochybností uznali Skutky apoštolů jako inspirovanou a kanonickou biblickou knihu. Části této knihy se společně se zlomky čtyř evangelií vyskytují v papyrovém rukopisu Chester Beatty č. 1 (P45) ze třetího století n. l. Rukopis Michigan č. 1571 (P38) ze třetího nebo čtvrtého století obsahuje části 18. a 19. kapitoly a rukopis Aegyptus č. 8683 (P8) ze čtvrtého století obsahuje části 4. až 6. kapitoly. Z knihy Skutky citovali Polykarpos ze Smyrny asi v roce 115 n. l., Ignatios z Antiochie asi v roce 110 n. l. a Klement Římský pravděpodobně již v roce 95 n. l. Athanasius, Jeroným i Augustin, kteří žili ve čtvrtém století, potvrzují dřívější seznamy, v nichž byly Skutky apoštolů obsaženy.
[Rámeček na straně 671]
DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY SKUTKY
Zpráva o začátcích křesťanského sboru a o jeho horlivé svědecké činnosti navzdory prudkému odporu
Doba v knize zahrnutá: rok 33 až asi 61 n. l.
Než Ježíš vystoupil do nebe, pověřil své následovníky, aby mu jako Jehovovu Mesiáši byli svědky (1:1–26)
Když učedníci dostali svatého ducha, odvážně vydávali svědectví v mnoha jazycích (2:1–5:42)
Židé z mnoha zemí, kteří byli v Jeruzalémě, dostali svědectví každý ve vlastním jazyku; asi 3 000 lidí bylo pokřtěno
Petr a Jan jsou zatčeni a odvedeni před Sanhedrin; nebojácně prohlašují, že nepřestanou vydávat svědectví
Učedníci jsou naplněni svatým duchem a všichni směle mluví Boží slovo; velké množství lidí se stává věřícími
Apoštolové jsou zatčeni; anděl je osvobozuje; když jsou předvedeni před Sanhedrin, prohlašují: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“
Pronásledování vede k rozmachu svědecké činnosti (6:1–9:43)
Štěpán je zatčen, nebojácně vydává svědectví a umírá jako mučedník
Na základě pronásledování jsou všichni učedníci kromě apoštolů rozptýleni; vydává se svědectví v Samaří; je pokřtěn etiopský eunuch
Pronásledovateli Saulovi se objevuje Ježíš; Saul je obrácen, pokřtěn a začíná horlivě sloužit
Pod Božím vedením je vydáno svědectví neobřezaným pohanům (10:1–12:25)
Petr káže Kornéliovi, jeho rodině a přátelům; tito lidé uvěří, přijímají svatého ducha a jsou pokřtěni
Apoštol Petr o tom vypráví a jeho zpráva vede k dalšímu šíření poselství mezi národy
Pavlovy evangelizační cesty (13:1–21:26)
První cesta: na Kypr a do Malé Asie. Pavel a Barnabáš směle vydávají svědectví na veřejných prostranstvích a v synagógách; vyhnáni z Antiochie; v Ikoniu napadeni davem; v Lystře jsou nejprve považováni za bohy, a potom je Pavel kamenován
Vedoucí sbor v Jeruzalémě rozhodl spornou otázku týkající se obřízky; Pavel a Barnabáš jsou pověřeni, aby bratrům oznámili, že věřící již nemusí podstoupit obřízku, ale že se musí zdržovat věcí obětovaných modlám, krve a smilstva
Druhá cesta: zpátky přes Malou Asii do Makedonie a do Řecka. Ve Filipech jsou Pavel a Silas uvězněni, ale žalářník a jeho rodina jsou pokřtěni; v Tesalonice a v Beroi Židé působí apoštolům problémy; v Aténách káže Pavel v synagóze, na tržišti a potom na Areopagu; osmnáctiměsíční služba v Korintu
Třetí cesta: Malá Asie, Řecko. Plodná služba v Efezu, kde potom stříbrotepci vyvolají vřavu; Pavel dává rady starším
Pavel je zatčen, vydává svědectví úředníkům a pak je odveden do Říma (21:27–28:31)
Po srocení davu v Jeruzalémě se Pavel dostává před Sanhedrin
Pavel jako vězeň, nebojácně vydává svědectví před Felixem, Festem a králem Herodem Agrippou II. a také na lodi cestou do Říma
Jako vězeň v Římě Pavel dále hledá možné způsoby kázání o Kristu a o Království