Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z knihy Skutky
BIBLICKÁ kniha Skutky je podrobnou zprávou o založení křesťanského sboru a o jeho následném rozvoji. Napsal ji lékař Lukáš a je živým vyprávěním o činnosti křesťanů v průběhu 28 let, od roku 33 do roku 61 n. l.
První část této knihy popisuje především činnost apoštola Petra, zatímco z té druhé se dozvídáme o činnosti apoštola Pavla. Lukáš používá v textu zájmena „my“ a „nás“ a z toho vyplývá, že některé události sám zažil. Když budeme o zprávách zapsaných v knize Skutky přemýšlet, prohloubíme tím své ocenění pro moc Božího psaného Slova a Božího svatého ducha. (Hebr. 4:12) Podnítí nás to také k obětavosti a posílí to naši víru v naději na Království.
PETR POUŽÍVÁ ‚KLÍČE KRÁLOVSTVÍ‘
Apoštolové obdrželi svatého ducha a začínají směle vydávat svědectví. Petr používá první ,klíč nebeského království‘ a otevírá dveře poznání a příležitost vstoupit do Království Židům a proselytům, kteří „přijali jeho slovo“. (Mat. 16:19; Sk. 2:5, 41) Kvůli vlně pronásledování jsou učedníci rozptýleni, to však vede k rozmachu kazatelského díla.
Když apoštolové v Jeruzalémě slyší, že Samaří přijalo Boží Slovo, vysílají tam Petra a Jana. K tomu, aby příležitost vstoupit do Království dostali Samaritáni, Petr používá druhý klíč. (Sk. 8:14–17) Asi rok po Ježíšově vzkříšení dochází k převratné změně u Saula z Tarsu. V roce 36 n. l. Petr používá třetí klíč, a velkorysý dar svatého ducha je vylit na neobřezané lidi z národů. (Sk. 10:45)
Odpovědi na biblické otázky:
2:44–47; 4:34, 35 — Proč věřící prodávali svůj majetek a rozdělovali výtěžek? Mnozí z těch, kdo se stali věřícími, pocházeli ze vzdálených míst a neměli dostatek prostředků na to, aby svůj pobyt v Jeruzalémě prodloužili. Přáli si tam ale zůstat déle, aby se mohli lépe seznámit se svou novou vírou a vydávat svědectví ostatním. Někteří křesťané proto prodávali svůj majetek a získané prostředky byly rozděleny těm, kdo to potřebovali.
4:13 — Byli Petr a Jan negramotní nebo nevzdělaní? Ne. Byli označeni jako „nevzdělaní a obyčejní“ proto, že neměli náboženské vzdělání na rabínských školách.
5:34–39 — Jak mohl Lukáš vědět, co Gamaliel pronesl na zasedání, na kterém byli přítomni pouze členové Sanhedrinu? Jsou přinejmenším tři možnosti: (1) Lukáše informoval Pavel, bývalý Gamalielův žák; (2) Lukáš se to dozvěděl od nějakého spřízněného člena Sanhedrinu, například od Nikodéma; (3) Lukáš tuto informaci získal božskou inspirací.
7:59 — Modlil se Štěpán k Ježíšovi? Ne. Uctívání patří pouze Jehovovi Bohu, a tak bychom se měli modlit jen k němu. (Luk. 4:8; 6:12) Za normálních okolností by se Štěpán modlil k Jehovovi ve jménu Ježíše. (Jan 15:16) V tomto případě ale viděl „Syna člověka, jak stojí po Boží pravici“. (Sk. 7:56) Štěpán se k Ježíšovi nemodlil, ale protože si uvědomoval, že Ježíš dostal moc křísit mrtvé, mluvil přímo k němu a prosil ho, aby ochránil jeho ducha. (Jan 5:27–29)
Poučení pro nás:
1:8. Celosvětové kazatelské dílo by Jehovovi ctitelé nemohli vykonávat bez pomoci svatého ducha.
4:36–5:11. Josefovi z Kypru bylo dáno příjmení Barnabáš, což znamená „syn útěchy“. Apoštolové ho tak pojmenovali možná proto, že byl vřelý, laskavý a ochotný ostatním pomáhat. Měli bychom napodobovat Barnabáše, a nikoli Ananiáše a Safiru, kteří jednali prohnaně a uchýlili se k předstírání a pokrytectví.
9:23–25. Utéct před nepřáteli, abychom mohli dále kázat, není zbabělé.
9:28–30. Vydávat svědectví v některých místech nebo některým lidem může být fyzicky, morálně nebo duchovně nebezpečné, a proto bychom měli být obezřetní a při rozhodování, kde a komu kázat, projevovat rozlišovací schopnost.
9:31. V období relativního klidu bychom měli usilovat o to, abychom posílili svou víru pomocí studia a rozjímání. Pomůže nám to chodit v bázni před Jehovou, což se projeví tím, že budeme uplatňovat, co se učíme, a budeme horliví v kazatelské službě.
PAVLOVA HORLIVÁ SLUŽBA
V roce 44 n. l. přichází Agabos do Antiochie, kde Barnabáš a Saul vyučují již „po celý rok“. Agabos předpovídá „velký hladomor“, který přichází o dva roky později. (Sk. 11:26–28) „Potom, co úplně vyřídili záležitost hmotné pomoci v Jeruzalémě“, se Barnabáš a Saul vracejí do Antiochie. (Sk. 12:25) V roce 47 n. l., asi 12 let po Saulově obrácení, jsou Barnabáš a Saul svatým duchem vysláni na misionářskou cestu. (Sk. 13:1–4) V roce 48 n. l. se vracejí do Antiochie, „kde byli předtím svěřeni Boží nezasloužené laskavosti“. (Sk. 14:26)
Asi o devět měsíců později si Pavel (známý také jako Saul) za svého společníka vybírá Sila a vydává se na svou druhou misionářskou cestu. (Sk. 15:40) Po cestě se k Pavlovi připojí Lukáš a Timoteus. Lukáš pak zůstává ve Filipech a Pavel pokračuje do Atén a potom do Korintu, kde se setkává s Aquilou a Priscillou a kde stráví rok a šest měsíců. (Sk. 18:11) Timoteus a Silas v Korintu zůstávají a Pavel odplouvá s Aquilou a Priscillou počátkem roku 52 n. l. do Sýrie. (Sk. 18:18) Aquila a Priscilla ho doprovázejí až do Efezu.
Nějaký čas Pavel stráví v syrské Antiochii a pak se v roce 52 n. l. vydává na svou třetí cestu. (Sk. 18:23) V Efezu ‚Jehovovo slovo roste a získává převahu‘. (Sk. 19:20) Pavel zde zůstává asi tři roky. (Sk. 20:31) O Letnicích roku 56 n. l. je už v Jeruzalémě. Poté, co je zatčen, nebojácně vydává svědectví vysoce postaveným lidem. Dostává se do Říma, kde je dva roky držen v domácím vězení (asi 59–61 n. l.) a kde různými způsoby káže o Království a vyučuje „o Pánu Ježíši Kristu“. (Sk. 28:30, 31)
Odpovědi na biblické otázky:
14:8–13 — Proč lidé v Lystře nazvali „Barnabáše Zeus, ale Pavla Hermes“? Zeus byl v řecké mytologii vládce bohů a jeho syn Hermes byl znám svou výřečností. Protože se Pavel ujímal vedení v řeči, lidé z Lystry ho nazvali Hermes a Barnabáše Zeus.
16:6, 7 — Proč svatý duch nedovolil Pavlovi a jeho společníkům kázat v oblasti Asie a Bithýnie? Kazatelů bylo málo. Svatý duch jim proto dal pokyn, aby šli do míst, kde na dobrou zprávu lidé reagovali lépe.
18:12–17 — Proč prokonzul Gallio nezasáhl, když přihlížející začali bít Sosthena? Gallio se na to možná díval tak, že muž, který se zdál být vůdcem rozlíceného davu, jenž povstal proti Pavlovi, dostal jen to, co si zasloužil. Tento incident měl však zjevně dobrý výsledek, protože to vedlo k Sosthenovu obrácení na křesťanství. Když se o něm Pavel později zmiňuje, používá výraz „náš bratr“. (1. Kor. 1:1)
18:18 — Jaký slavnostní slib Pavel učinil? Někteří učenci se domnívají, že Pavel složil slib nazirejství. (4. Mojž. 6:1–21) Bible ale neodhaluje, o jaký slib se jednalo, ani se z ní nedozvídáme, zda ho Pavel učinil již před svým obrácením nebo po něm. Není také zřejmé, zda období jeho slibu tehdy začalo nebo skončilo. Ať už to bylo jakkoli, složení takového slibu nebylo hříchem.
Poučení pro nás:
12:5–11. Můžeme a měli bychom se modlit za naše bratry.
12:21–23; 14:14–18. Herodes bez rozpaků přijal slávu, která patří pouze Bohu. To se velmi lišilo od jednání Pavla a Barnabáše, kteří nepatřičnou chválu a pocty důrazně a okamžitě odmítli. Neměli bychom toužit být oslavováni za cokoli, čeho jsme ve službě Jehovovi dosáhli.
14:5–7. Když budeme jednat prozíravě, pomůže nám to ve službě pokračovat. (Mat. 10:23)
14:22. Křesťané očekávají soužení. Nesnaží se mu uniknout tím, že by se dopustili kompromisu ve víře. (2. Tim. 3:12)
16:1, 2. Mladí křesťané by měli být horliví ve službě Bohu a usilovat o jeho pomoc, aby si vytvořili dobré jméno.
16:3. Měli bychom dělat vše, co je v našich silách a je v souladu s biblickými zásadami, abychom dobrou zprávu přiblížili ostatním lidem. (1. Kor. 9:19–23)
20:20, 21. Vydávání svědectví dům od domu je základní formou naší služby.
20:24; 21:13. Zachovat věrnost Bohu je důležitější než zachránit si život.
21:21–26. Měli bychom být ochotni přijímat dobré rady.
25:8–12. Křesťané v dnešní době mohou a měli by „při obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy“ využít všech dostupných zákonných prostředků. (Fil. 1:7)
26:24, 25. Měli bychom oznamovat „výroky pravdy a zdravé mysli“, i když se na ně „hmotný člověk“ dívá jako na pošetilost. (1. Kor. 2:14)
[Obrázek na straně 30]
Kdy Petr použil ‚klíče království‘?
[Obrázek na straně 31]
Celosvětové kazatelské dílo by nebylo možné vykonávat bez pomoci svatého ducha