Umožnil, že pomazaní křesťané jsou na základě své víry v Ježíšovu výkupní oběť počítáni za spravedlivé. Je však nezbytné, aby chodili ne „ve shodě s tělem, ale ve shodě s duchem“. (Přečti Římanům 8:3, 4.) Musí v tom věrně vytrvat až do konce svého pozemského života, protože jedině tak získají „korunu života“. (Zjev. 2:10)

Naše hříšné tělo nás neustále podněcuje, abychom jednali způsobem, který se Bohu nelíbí. Jedinou vyhlídkou je pak smrt. V dopise Galaťanům Pavel takové jednání a postoje označil za „skutky těla“ a dodal, že „ti, kdo provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. (Gal. 5:19–21) Lidé, kteří tak jednají, chodí „ve shodě s tělem“. (Řím. 8:4) „Vnitřní princip jednání“, kterým je ovládán jejich život, a „krédo“, podle něhož žijí, jsou naprosto tělesné. Znamená to však, že „ve shodě s tělem“ chodí pouze ti, kdo se dopouštějí vážných hříchů, jako je smilstvo, modlářství nebo spiritismus? Ne. Ke skutkům těla patří i to, co někteří považují pouze za drobné povahové nedostatky, například žárlivost, výbuchy hněvu, sváry a závist. Může snad někdo říct, že se mu podařilo úplně přestat chodit „ve shodě s tělem“?

Díky tomu, že projevujeme víru ve výkupné, můžeme být osvobozeni od zákona hříchu a smrti, ale přesto jsme stále nedokonalí a hřešíme. K tomu, abychom získali dobré duchovní zdraví a měli Boží přízeň a požehnání, musíme dělat ještě něco dalšího. V souladu s Pavlovými slovy musíme také chodit „ve shodě s duchem“.

Jak máme chodit „ve shodě s duchem“?

13. Co musíme dělat, abychom chodili „ve shodě s duchem“?

¹³ Když jdeme, pohybujeme se kupředu, a tak jestliže chodíme „ve shodě s duchem“, neustále děláme duchovní pokroky. (1. Tim. 4:15) To však neznamená, že se nedopouštíme žádných chyb. Den za dnem se musíme ze všech sil snažit, abychom chodili neboli žili v souladu s tím, jak nás vede Boží duch. Jestliže chodíme duchem, máme Boží přízeň. (Gal. 5:16)