„Nikomu neodplácejte zlé zlým“
„Nikomu neodplácejte zlé zlým. Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí.“ (ŘÍMANŮM 12:17)
1. Jaké chování je dnes běžné?
KDYŽ nějaké dítě strčí do svého sourozence, ten obvykle pohotově zareaguje tím, že mu to vrátí. Je však smutné, že takové oplácení není běžné jen u dětí. Mnozí dospělí jednají podobně. Když je někdo urazí, jsou rozhodnuti oplatit mu stejnou mincí. Je pravda, že většina dospělých lidí nebude do někoho doslovně strkat, ale mnozí oplácejí rafinovanějšími způsoby. Možná o dotyčném člověku začnou šířit pomluvy nebo se mu budou snažit házet klacky pod nohy. Ať však zvolí jakoukoli metodu, cíl je pořád stejný — vrátit mu to, tedy pomstít se.
2. (a) Proč se praví křesťané nepoddávají sklonu oplácet? (b) O jakých otázkách budeme uvažovat a kterou kapitolu z Bible si rozebereme?
2 Ačkoli sklon oplácet druhým je v lidech silně zakořeněný, praví křesťané se mu nepoddávají. Místo toho se snaží jednat v souladu s vybídkou apoštola Pavla: „Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ (Římanům 12:17) Co nám pomůže žít v souladu s touto vznešenou zásadou? Obzvláště komu bychom neměli oplácet zlým? A když druhým nebudeme oplácet stejnou mincí, jaký užitek nám to přinese? Abychom na tyto otázky získali odpověď, prozkoumejme kontext, v němž Pavel zmíněná slova pronesl, a zamysleme se nad tím, jak z 12. kapitoly Římanům vyplývá, že neoplácet je správné, láskyplné a že je to projevem skromnosti. Budeme tedy nyní uvažovat samostatně o každém z těchto tří aspektů.
„Proto vás . . . snažně prosím“
3, 4. (a) O čem Pavel pojednává v úvodu 12. kapitoly Římanům a jaký závěr můžeme vyvodit z toho, že použil slovo „proto“? (b) Jak měl Boží soucit zapůsobit na křesťany v Římě?
3 Od 12. kapitoly Pavel rozebírá čtyři vzájemně související náměty, které mají zásadní vliv na život křesťana. Apoštol zde píše o našem vztahu k Jehovovi, ke spoluvěřícím, k nevěřícím a k vládním autoritám. Pavel ukazuje, že existuje pádný důvod, proč bychom své špatné sklony, včetně sklonu oplácet, měli držet na uzdě. Říká: „Bratři, proto vás tedy snažně prosím při Božím soucitu.“ (Římanům 12:1) Všimněme si slůvka „proto“, které znamená „vzhledem k výše uvedenému“. Pavel vlastně říká: ‚Vzhledem k tomu, co jsem vám právě objasnil, vás snažně prosím, abyste jednali podle toho, co vám teď napíšu.‘ Co tedy Pavel oněm křesťanům v Římě objasnil?
4 V předchozích jedenácti kapitolách svého dopisu Pavel mluvil o krásné příležitosti, kterou dostali jak Židé, tak i pohané, totiž stát se spoluvládci Krista v Božím Království. Přirození Izraelité jako národ totiž zmíněnou výsadou pohrdli. (Římanům 11:13–36) Tuto vzácnou příležitost lidé dostali jen díky ‚Božímu soucitu‘. Jak by měli křesťané na onu velkou nezaslouženou laskavost od Boha reagovat? Měli by mu být z hloubi srdce vděční, a to do té míry, že je to bude podněcovat k jednání, které Pavel popisuje dále: „[Předkládejte] svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.“ (Římanům 12:1) Jak mohli tito křesťané předkládat Bohu jako „oběť“ sami sebe?
5. (a) Jak může člověk předkládat Bohu jako „oběť“ sám sebe? (b) Jakou zásadou by se měl řídit každý křesťan?
5 Pavel dále vysvětluje: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Římanům 12:2) Křesťané se neměli ve svém smýšlení nechat ovlivnit duchem světa, ale měli naopak svou mysl předělat podle Kristova vzoru a smýšlet stejně jako on. (1. Korinťanům 2:16; Filipanům 2:5) Touto zásadou by se měli dennodenně řídit všichni praví křesťané, včetně nás dnes.
6. Co nám podle Pavlova dokazování v Římanům 12:1, 2 pomáhá odolávat sklonu oplácet?
6 Jak nám Pavlův způsob dokazování v Římanům 12:1, 2 může pomoci? Podobně jako duchem pomazaní křesťané v Římě, i my jsme Bohu ze srdce vděční za to, že nám neustále mnoha způsoby projevuje soucit a že nám každý den umožňuje žít. Proto nás srdce naplněné vděčností podněcuje, abychom Bohu sloužili celou svou silou a využívali přitom všechny své prostředky i schopnosti. Tato niterná touha nás rovněž vede k tomu, že se snažíme smýšlet podobně jako Kristus, a ne jako svět. A když máme Kristovu mysl, odráží se to i v našem jednání s druhými — jak se spolukřesťany, tak i s nevěřícími. (Galaťanům 5:25) Smýšlíme-li tedy stejně jako Kristus, budeme sklonu oplácet druhým odolávat. (1. Petra 2:21–23)
„Vaše láska ať je bez pokrytectví“
7. O jakém druhu lásky se mluví ve 12. kapitole Římanům?
7 Neoplácíme tedy zlé zlým. Avšak takovým způsobem jednáme nejen proto, že je to správné, ale také proto, že je to láskyplné. Všimněme si, jak apoštol Pavel dál uvažuje o lásce. Slovo „láska“ (řecky a·gaʹpe) používá Pavel ve svém dopise Římanům několikrát, když mluví o Boží lásce a o lásce Kristově. (Římanům 5:5, 8; 8:35, 39) Ve 12. kapitole však Pavel používá výraz a·gaʹpe odlišně, totiž v souvislosti s láskou vůči bližním. Pavel nejdřív poznamenal, že jednotlivé duchovní dary se liší a že je mají jen někteří věřící. Potom se ale zmiňuje o vlastnosti, kterou by měli pěstovat všichni křesťané. Říká: „Vaše láska ať je bez pokrytectví.“ (Římanům 12:4–9) Projevování lásky druhým je základním poznávacím rysem pravých křesťanů. (Marek 12:28–31) Pavel nás vybízí, abychom lásku projevovali z upřímného srdce.
8. Jak můžeme dávat najevo nepokryteckou lásku?
8 Dále se Pavel zabývá tím, jak se taková láska bez pokrytectví pozná. Uvádí: „Ošklivte si, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“ (Římanům 12:9) „Ošklivte si“ a „lněte“ — to jsou silná slova. Výraz „ošklivte si“ lze přeložit také jako „z celé duše nenáviďte“. Musíme nenávidět nejen následky zla, ale i zlo samotné. (Žalm 97:10) Výraz „lněte“ je překladem řeckého slovesa, které doslova znamená „přilepit“. Křesťan, který má opravdovou lásku, je tak pevně „přilepen“ — neboli lne — k tomu, co je dobré, že se to stává neoddělitelnou součástí samotné jeho osobnosti.
9. K čemu nás Pavel opakovaně vybízí?
9 O jednom konkrétním projevu lásky se Pavel zmiňuje opakovaně. Píše: „Žehnejte těm, kdo vás pronásledují; žehnejte a neproklínejte.“ „Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ „Sami se nemstěte, milovaní.“ „Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:14, 17–19, 21) Pavel nás nenechává na pochybách ohledně toho, jak bychom měli jednat s nevěřícími lidmi, dokonce i s těmi, kdo nám odporují.
„Nadále žehnejte těm, kdo vás pronásledují“
10. Jak můžeme žehnat svým pronásledovatelům?
10 Jak můžeme uplatňovat Pavlovu vybídku „nadále žehnejte těm, kdo vás pronásledují“? (Římanům 12:14) Ježíš svým učedníkům řekl: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5:44; Lukáš 6:27, 28) Jedním ze způsobů, jímž můžeme žehnat svým pronásledovatelům, je to, že se za ně budeme modlit a naléhavě za ně Boha prosit, aby jim otevřel oči, pokud nás pronásledují kvůli své nevědomosti. (2. Korinťanům 4:4) Připusťme, že se může zdát zvláštní prosit Boha o požehnání pro pronásledovatele. Nicméně čím víc se v našem smýšlení zrcadlí Kristův způsob uvažování, tím snáze budeme projevovat lásku i svým nepřátelům. (Lukáš 23:34) K čemu může takto projevená láska vést?
11. (a) Co se můžeme naučit od Štěpána? (b) Jak je z Pavlova života vidět, že někteří pronásledovatelé se mohou změnit?
11 Jedním z křesťanů, kteří se modlili za své pronásledovatele, byl Štěpán. A jeho modlitba nebyla zbytečná. Zanedlouho po Letnicích roku 33 n. l. odpůrci křesťanství Štěpána zatkli, odvlekli mimo Jeruzalém a ukamenovali ho. Před svou smrtí zvolal: „Jehovo, nepočítej jim tento hřích!“ (Skutky 7:58–8:1) Jedním z mužů, za něž se Štěpán toho dne modlil, byl Saul, který byl svědkem Štěpánovy vraždy a schvaloval ji. Později se Saulovi objevil vzkříšený Ježíš. Bývalý pronásledovatel se stal Kristovým následovníkem a stal se známým jako apoštol Pavel, pisatel dopisu Římanům. (Skutky 26:12–18) V souladu se Štěpánovou modlitbou Jehova Pavlovi očividně odpustil jeho hřích v podobě pronásledování sboru. (1. Timoteovi 1:12–16) Není tedy divu, že Pavel křesťany vybízel: „Nadále žehnejte těm, kdo vás pronásledují.“ Z vlastní zkušenosti věděl, že někteří pronásledovatelé se mohou stát Božími služebníky. I v dnešní době se někteří pronásledovatelé nakonec stali věřícími díky tomu, že Jehovovi služebníci jednali pokojně.
„Buďte pokojní vůči všem lidem“
12. Jak spolu souvisejí vybídky uvedené v Římanům 12:9 a 17?
12 Pavlova další vybídka týkající se toho, jak jednat se spoluvěřícími i s nevěřícími, zní: „Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ Tento výrok je logickým vyústěním toho, co Pavel řekl už dříve, když prohlásil: „Ošklivte si, co je ničemné.“ Vždyť jak by někdo mohl tvrdit, že si opravdu oškliví, co je ničemné neboli zlé, když by přitom sám zlým oplácel druhým? Kdyby tak jednal, bylo by to přesným opakem příkazu, abychom druhé milovali „bez pokrytectví“. Potom Pavel říká: „Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí.“ (Římanům 12:9, 17) Jak tato slova můžeme uplatnit?
13. Jak se máme chovat „před zraky všech lidí“?
13 Ve svém dopise Korinťanům se Pavel již dříve zmiňoval o pronásledování, kterému byli vystaveni apoštolové. Řekl: „Stali [jsme se] divadelní podívanou světu a andělům a lidem. . . . Když je nám spíláno, žehnáme; když jsme pronásledováni, odoláváme; když jsme tupeni, snažně prosíme.“ (1. Korinťanům 4:9–13) I dnes lidé ve světě pravé křesťany bedlivě pozorují. Když vidí naše znamenité skutky, které konáme i navzdory nespravedlivému zacházení, možná je to podnítí, aby se na křesťanské poselství dívali příznivěji. (1. Petra 2:12)
14. Jak daleko bychom měli jít, abychom si s druhými zachovali pokoj?
14 Jak daleko bychom však měli být ochotni jít, abychom si s druhými zachovali pokojné vztahy? Tak daleko, jak jen to je možné. Pavel svým spolukřesťanům říká: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:18) Slovní spojení „je-li to možné“ a „pokud to závisí na vás“ jsou vymezující pojmy, z nichž je vidět, že zachovat s druhými pokoj není možné vždy. Kvůli tomu, abychom si udrželi pokojné vztahy s lidmi, například nepřestoupíme Boží přikázání. (Matouš 10:34–36; Hebrejcům 12:14) Přesto uděláme všechno, co je v rozumné míře možné, abychom „vůči všem lidem“ zůstali pokojní, aniž bychom přitom porušili spravedlivé zásady.
„Sami se nemstěte“
15. Jaký důvod k tomu, abychom neopláceli, je uveden v Římanům 12:19?
15 Pavel uvádí další pádný argument, proč bychom neměli oplácet; je to totiž projevem skromnosti. Apoštol píše: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Římanům 12:19) Křesťan, který se snaží druhým pomstít, je opovážlivý. Přisvojuje si tím totiž postavení, které patří výhradně Bohu. (Matouš 7:1) Navíc, když bere záležitosti do svých vlastních rukou, dává tím najevo nedostatek víry v Jehovův slib: „Já oplatím.“ Praví křesťané naopak mají důvěru, že Jehova ‚zjedná právo pro své vyvolené‘. (Lukáš 18:7, 8; 2. Tesaloničanům 1:6–8) Pomstu za způsobené příkoří skromně nechávají v Božích rukou. (Jeremjáš 30:23, 24; Římanům 1:18)
16, 17. (a) Co to znamená ‚nakupit někomu žhavé uhly na hlavu‘? (b) Zažili jste už osobně situaci, kdy se díky laskavému chování křesťana obměkčilo srdce nějakého nevěřícího člověka? Uveďte příklad.
16 Kdybychom se svým nepřátelům mstili, pravděpodobně by se zatvrdili. Ale když s nimi budeme jednat laskavě, možná je to obměkčí. Proč to můžeme říct? Všimněme si, co Pavel píše Římanům dál: „Je-li tvůj nepřítel hladový, nakrm ho; je-li žíznivý, dej mu něco napít; vždyť tímto jednáním nakupíš žhavé uhly na jeho hlavu.“ (Římanům 12:20; Přísloví 25:21, 22) Jak je to myšleno?
17 ‚Nakupit někomu žhavé uhly na hlavu‘ je obrazné vyjádření připomínající metodu, jíž se v biblických dobách tavily kovy. Ruda se dala do pece a vrstva uhlí byla nejen pod ní, ale také na ní. Díky žhavým uhlům, které rudu zakrývaly, se dosáhlo daleko vyšší teploty, a tak se tvrdý kov roztavil a oddělil od strusky. Podobně když s nějakým odpůrcem jednáme laskavě, možná se nám podaří „roztavit“ jeho tvrdost a na povrch vystoupí jeho lepší vlastnosti. (2. Královská 6:14–23) Pro mnoho nynějších členů křesťanského sboru bylo prvním impulsem k přijetí pravého uctívání právě to, že s nimi někdo z Jehovových služebníků jednal laskavě.
Proč neoplácíme
18. Proč je upustit od odplaty správné, moudré a proč je to projevem skromnosti?
18 V tomto stručném pojednání o 12. kapitole Římanům jsme si rozebrali několik závažných důvodů, proč bychom ‚nikomu neměli odplácet zlé zlým‘. Upustit od odplaty je za prvé správné. Vzhledem k tomu, jaký soucit nám Bůh projevil, je jen správné a rozumné, abychom mu předkládali jako oběť sami sebe a abychom se poslušně řídili jeho přikázáními, včetně příkazu milovat své nepřátele. Za druhé, neoplácet zlé zlým je láskyplné. Když se zdržíme odplaty a usilujeme o pokoj, s láskou doufáme, že díky tomu i někteří naši zarytí odpůrci začnou uctívat Jehovu. Za třetí, neoplácet stejnou mincí je projevem skromnosti. Kdybychom se mstili, bylo by to opovážlivé, protože Jehova říká: „Pomsta je má.“ Boží slovo nás také varuje: „Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění; ale moudrost je u skromných.“ (Přísloví 11:2) Když pomstu za způsobené příkoří moudře necháme v Božích rukou, dáme tím najevo, že jsme skromní.
19. O čem bude pojednávat následující článek?
19 Pavel své pojednání o tom, jak bychom měli jednat s druhými, shrnuje vybídkou: „Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:21) Jakým zlým silám dnes musíme čelit? A jak je můžeme přemoci? Odpovědi na tyto a podobné otázky najdeme v následujícím článku.
Dokázali byste odpovědět?
• Jakou vybídku opakovaně nacházíme ve 12. kapitole Římanům?
• Co nám pomůže, abychom neopláceli?
• Jaký užitek získáme my i druzí, když nebudeme ‚odplácet zlé zlým‘?
[Rámeček na straně 22]
Ve 12. kapitole Římanům se pojednává o vztahu křesťanů k:
• Jehovovi
• spoluvěřícím
• nevěřícím
[Obrázek na straně 23]
Pavel ve svém dopise Římanům poskytl křesťanům praktické rady
[Obrázek na straně 25]
Co se můžeme naučit od Štěpána?