Projevujme ‚každý druh dobroty‘
„Ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty.“ — EFEZANŮM 5:9.
1, 2. Které dvě skupiny lidí existují již od starověku, a jak se od sebe liší jejich stav dnes?
PO VZPOUŘE v Edenu asi před šesti tisíci lety a pak opět po potopě v době Noemově se lidstvo rozdělilo na dvě skupiny neboli organizace. Jednu tvořili ti, kteří se snažili sloužit Jehovovi, a druhou ti, kteří šli za Satanem. Existují tyto organizace až dodnes? Rozhodně existují. Prorok Izajáš se zmínil o těchto dvou skupinách a předpověděl, v jakém stavu budou v naší době: „Pohleď, tma totiž přikryje zemi a hustá temnota národnostní skupiny; tebe však bude ozařovat Jehova a bude na tobě vidět jeho vlastní sláva.“ — Izajáš 60:1, 2.
2 Ano, rozdíl mezi těmito dvěma organizacemi je stejně velký jako mezi temnotou a světlem. Ale stejně jako bude paprsek světla přitahovat člověka, který zabloudil ve tmě, tak i světlo od Jehovy, které svítí v tomto temném světě, přitahuje milióny lidí s pravým srdcem k Boží organizaci. Izajáš o tom řekl dále: „Národy [jiné ovce] jistě půjdou k tvému světlu a králové [pomazaní dědicové Království] k jasu tvé záře.“ — Izajáš 60:3.
3. Ve kterých směrech dávají křesťané najevo Jehovovu slávu?
3 Jak dává Jehovův lid najevo Jehovovu slávu? Mimo jiné tím, že káže dobrou zprávu o Božím zřízeném nebeském království. (Marek 13:10) Kromě toho však také napodobují Jehovu, který je nejlepším příkladem dobroty, a tak svým chováním přitahují mírné lidi ke světlu. (Efezanům 5:1) Pavel řekl: „Kdysi jste. . . byli tmou, ale nyní jste světlem ve spojitosti s Pánem. Choďte dále jako děti světla.“ Pokračoval: „Ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy. Přesvědčujte se dál o tom, co je přijatelné Pánu; a přestaňte se s nimi podílet na neplodných skutcích, které patří tmě.“ (Efezanům 5:8–11) Co měl Pavel na mysli, když mluvil o ‚každém druhu dobroty‘?
4. Co je dobrota a jak je patrná u křesťana?
4 Jak bylo ukázáno v našem předcházejícím článku, dobrota je vlastnost nebo stav vynikající mravnosti, ctnosti. Ježíš řekl, že jedině Jehova je dobrý v absolutním smyslu. (Marek 10:18) Křesťan však může napodobovat Jehovu, jestliže pěstuje dobrotu jako ovoce ducha. (Galaťanům 5:22) Dílo Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words (Vineův výkladový slovník starozákonních a novozákonních slov) obsahuje komentář o slovu agathos, což je řecký výraz pro „dobrý“: „Popisuje to, co je dobré, pokud jde o vlastnosti nebo podstatu, a co je proto ve svém důsledku užitečné.“ Křesťan, který pěstuje dobrotu, jednak tedy bude dobrý a jednak bude činit dobro. (Srovnej 5. Mojžíšovu 12:28.) Bude se také vyhýbat věcem, které odporují dobrotě, ‚neplodným skutkům, které patří tmě‘. Různé způsoby, jak může křesťan projevovat dobrotu ve svém chování, jsou ‚druhy dobroty‘, o nichž se zmiňoval Pavel. Co k nim patří?
„Stále čiň dobré“
5. Co je jedním druhem dobroty, a proč by jej měl křesťan pěstovat?
5 Pavel se zmínil o jednom druhu dobroty ve svém dopise Římanům. Mluvil o podřízenosti „nadřazeným autoritám“ a řekl: „Chceš být tedy beze strachu z autority? Stále čiň dobré a budeš mít od ní chválu.“ Výrazem „dobré“ zde poukazuje na poslušnost zákonů a na opatření světských autorit. Proč by se jim měl křesťan podřizovat? Aby se vyvaroval zbytečných konfliktů s autoritami, čímž by riskoval potrestání, a — což je ještě důležitější — aby si zachoval čisté svědomí před Bohem. (Římanům 13:1–7) Křesťan zachovává v první řadě poslušnost vůči Jehovovi, ale přitom ‚ctí krále‘ tím, že se nebouří proti autoritám, jejichž existenci Jehova Bůh připouští. (1. Petra 2:13–17) Křesťané jsou tedy dobrými sousedy, dobrými občany a dobrým příkladem.
Ohleduplní k druhým
6. a) Co je dalším projevem dobroty? b) O kterých lidech říká Bible, že si zaslouží naši ohleduplnost?
6 Jehovova dobrota se projevuje v tom, že Jehova poskytuje všem obyvatelům země „deště z nebe a plodná období“. To přináší ‚pokrm a dobrou náladu‘ a ukazuje, že Jehova je opravdu ohleduplným Bohem. (Skutky 14:17) Můžeme ho v tomto směru napodobovat, jestliže jsme ohleduplní k druhým v malých i velkých věcech. Zejména ke komu? Pavel se zmiňuje především o starších, „kteří mezi vámi tvrdě pracují a předsedají vám v Pánu a napomínají vás“. Nabádá křesťany, aby na ně „kvůli jejich práci brali více než mimořádný ohled v lásce“. (1. Tesaloničanům 5:12, 13) Jak to můžeme dělat? Tím, že s nimi plně spolupracujeme — když se například zúčastníme potřebné práce v sále království. Cítíme, že se můžeme vždy bez zábran obracet na starší o pomoc, kdykoli je to zapotřebí, ale neměli bychom být nerozumně nároční. Měli bychom se spíše snažit ve všech možných ohledech ulehčit břemeno těmto těžce pracujícím pastýřům, z nichž mnozí mají kromě sborových povinností i rodinné zodpovědnosti.
7. V jakých směrech můžeme projevovat ohleduplnost starším osobám?
7 Náš ohled si zaslouží také tělesně staří lidé. Mojžíšský Zákon obsahoval výslovný příkaz: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled a před svým Bohem budeš mít bázeň. Já jsem Jehova.“ (3. Mojžíšova 19:32) Jak je možné projevit takovou ohleduplnost? Bylo by dobré, kdyby jim mladší nabídli pomoc s nákupem nebo s jinými domácími pracemi. Sboroví starší mohou ohleduplně zjistit, zda někdo ze starších osob potřebuje pomoc, aby se mohl účastnit shromáždění. Při sjezdech by měli mladí, statní jednotlivci dávat pozor, aby se netrpělivě nedrali dopředu ve snaze předejít starší osoby, které se pohybují pomaleji, a měli by projevit trpělivost, když si někdo starší pomaleji sedá nebo je pomalejší při jídle.
8. Jak můžeme projevovat ohleduplnost jiné skupině, která je vyznačena v Bibli?
8 Žalmista se zmiňuje o další skupině, které je nutné projevovat ohleduplnost: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým.“ (Žalm 41:1) Je možná snadné projevovat ohleduplnost k těm, kteří mají významné postavení nebo jsou bohatí, ale jak je to s poníženými nebo chudými? Biblický pisatel Jakub poukázal na to, že projevování stejné ohleduplnosti k takovým osobám je zkouškou naší spravedlnosti a křesťanské lásky. Ať obstojíme v této zkoušce tím, že jsme ohleduplní ke všem lidem, bez ohledu na jejich okolnosti. — Filipanům 2:3, 4; Jakub 2:2 až 4, 8, 9.
„Stávejte se milosrdnými“
9, 10. Proč by měli být křesťané milosrdní, a jak je možné projevovat tento druh dobroty?
9 Další druh dobroty je vidět v některých z Ježíšových podobenství. V jednom z nich vyprávěl Ježíš o Samaritánovi, který narazil na oloupeného, těžce zbitého muže, ležícího na silnici. Předtím kolem tohoto zraněného muže přešel Levita a kněz a nepomohli mu. Ale Samaritán se zastavil, poskytl mu pomoc a učinil přitom víc, než by se dalo rozumně očekávat. Ten příběh se často označuje jako podobenství o milosrdném Samaritánovi. Jaký druh dobroty projevil tento Samaritán? Milosrdenství. Když Ježíš požádal své posluchače, aby vyjádřili, kdo se projevil jako bližní zraněného muže, dostal správnou odpověď: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“ — Lukáš 10:37.
10 Milosrdní křesťané napodobují Jehovu, o němž Mojžíš řekl Izraelitům: „Jehova, tvůj Bůh, je. . . milosrdný Bůh. Neopustí tě ani tě nezničí ani nezapomene na smlouvu tvých praotců, kterou jim přísahal.“ (5. Mojžíšova 4:31) Ježíš ukázal, jak by na nás mělo působit Boží milosrdenství: „Stávejte se milosrdnými, právě jako je milosrdný váš Otec.“ (Lukáš 6:36) Jak můžeme projevit milosrdenství? Jak ukazuje Ježíšovo podobenství, jeden způsob je být ochoten pomoci svému bližnímu, i když to znamená nějaké riziko nebo nepohodlí. Dobrý člověk nebude přehlížet utrpení svého bratra, když v té věci může něco udělat. — Jakub 2:15, 16.
11, 12. Co patří k milosrdenství, jak ukázal Ježíš ve svém podobenství o otrocích, a jak můžeme projevovat milosrdenství dnes?
11 Další Ježíšova podobenství ukazovala, že k milosrdné dobrotě patří i ochota odpouštět druhým. Vyprávěl o jednom otroku, který dlužil svému pánovi deset tisíc talentů. Otrok nebyl schopen zaplatit, a proto prosil o milosrdenství, a jeho pán mu ten ohromný dluh v hodnotě šedesáti miliónů denárů laskavě odpustil. Otrok však odešel a našel jiného otroka, který mu dlužil jen sto denárů. Ten otrok, jemuž bylo odpuštěno, nemilosrdně uvrhl dlužníka do vězení, dokud mu nezaplatí. Je jasné, že ten nemilosrdný otrok nebyl dobrým člověkem, a když pán slyšel, co se stalo, volal ho k odpovědnosti. — Matouš 18:23–35.
12 Jsme v podobné situaci jako ten otrok, jemuž bylo odpuštěno. Na základě Ježíšovy oběti nám Jehova odpustil ohromný dluh hříchu, který máme na svém účtu. Je tedy jisté, že bychom měli být ochotni odpouštět druhým. Ježíš řekl, že bychom měli být ochotni odpouštět „až sedmasedmdesátkrát“, to znamená bezmezně. (Matouš 5:7; 6:12, 14, 15; 18:21, 22) Milosrdný křesťan tedy nebude pěstovat žádnou nevraživost. Nebude pěstovat nevoli ani neodmítne mluvit se spolukřesťanem proto, že by proti němu něco měl. Takový nedostatek milosrdenství není příznakem křesťanské dobroty.
Štědří a pohostinní
13. Co dále zahrnuje dobrota?
13 Dobrota se projevuje také štědrostí a pohostinností. Jednou se přišel jeden mladý muž k Ježíšovi poradit. Řekl: „Učiteli, co dobrého mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl, že by měl stále zachovávat Boží přikázání. Ano, poslušnost Jehovových příkazů je jedním z projevů dobroty. Ten mladý muž se domníval, že to již dělá, jak nejlépe umí. Je jasné, že se lidem ve svém okolí již zdál jako dobrý člověk, a přece měl dojem, že mu něco chybí. Proto mu Ježíš řekl: „Jestliže chceš být dokonalý, jdi a prodej svůj majetek a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, buď mým následovníkem.“ (Matouš 19:16–22) Ten mladý muž odešel zarmoucený. Byl velmi bohatý. Kdyby se byl řídil Ježíšovou radou, dal by najevo, že není hmotařsky zaměřený. A byl by vykonal dobrý skutek v podobě skutečně nesobecké štědrosti.
14. Jakou znamenitou radu dali Jehova i Ježíš ohledně štědrosti?
14 Jehova nabádal Izraelity, aby byli štědří. Čteme například: „Rozhodně bys mu [bližnímu postiženému chudobou] měl dát, a tvé srdce by nemělo být skoupé, když mu dáváš, protože Jehova, tvůj Bůh, ti kvůli tomu požehná v každém tvém skutku a v každém tvém podnikání.“ (5. Mojžíšova 15:10; Přísloví 11:25) Ježíš Kristus osobně nabádal ke štědrosti: „Mějte ve zvyku dávat, a lidé vám budou dávat. Nasypou vám do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující.“ (Lukáš 6:38) A Ježíš byl osobně velice štědrý. Při jedné příležitosti si vyhradil čas, aby si trochu odpočinul. Zástupy zjistily, kde je, a přišly k němu. Ježíš velkoryse zapomněl na odpočinek a věnoval své síly zástupům. Později projevil vynikající pohostinnost, když tomuto velkému zástupu opatřil pokrm. — Marek 6:30–44.
15. Jak dali Ježíšovi učedníci znamenitý příklad v projevování štědrosti?
15 Mnozí z Ježíšových učedníků se věrně řídili radou Jehovy i Ježíše a byli velice štědří a pohostinní. V prvních dnech křesťanského sboru mnozí z těch, kteří přišli v roce 33 n. l. oslavit letnice, slyšeli kázání apoštolů a stali se věřícími. Zůstali tam i po svátku, aby se dověděli více, a došly jim zásoby. Proto místní věřící prodávali svůj majetek a přispívali penězi, aby podpořili své nové bratry a ti aby se mohli upevnit ve víře. To byla štědrost! — Skutky 4:32–35; viz též Skutky 16:15; Římanům 15:26.
16. Uveď některé způsoby, jak můžeme dnes projevovat pohostinnost a štědrost.
16 Dnes je vidět podobná křesťanská štědrost, když křesťané přispívají svým časem a penězi místním sborům a celosvětovému kazatelskému dílu. Je to vidět i tehdy, když poskytují pomoc svým bratrům, kteří byli postiženi nějakou přírodní katastrofou nebo válkou. Štědrost se projevuje i péčí o krajského dozorce, který přijíždí na pravidelnou návštěvu. Nebo když jsou ‚chlapci bez otce‘ (a dívky bez otce) štědře zváni, aby s jinými křesťanskými rodinami užívali rekreace a podíleli se na rodinném biblickém studiu, je to také pohostinnost, projev křesťanské dobroty. — Žalm 68:5.
Mluvme pravdu
17. Proč je dnes tak obtížné být pravdomluvný?
17 Když Pavel popisoval ovoce světla, spojil dobrotu se spravedlností a pravdou, a dá se právem říci, že pravdomluvnost je dalším druhem dobroty. Dobří lidé nelžou. Ale dnes, kdy je kolem tolik lží, je pravdomluvnost mimořádně obtížným úkolem. Mnozí lidé lžou, když vyplňují daňové přiznání. Zaměstnanci lžou, když mluví o vykonané práci. Studenti lživě podvádějí při hodinách a při zkouškách. Obchodníci lžou, když uzavírají obchodní úmluvy. Děti lžou, aby unikly potrestání. Zlomyslní tlachalové lžou, aby zničili pověst druhých.
18. Jak se Jehova dívá na lháře?
18 Lhaní je Jehovovi odporné. Mezi ‚sedmi věcmi‘, které nenávidí, je „falešný jazyk“ a „falešný svědek, který šíří lži“. (Přísloví 6:16–19) „Všichni lháři“ jsou uvedeni mezi zbabělci, vrahy a smilníky, kteří nebudou mít místo v Božím novém světě. (Zjevení 21:8) Přísloví nám dále říká: „Kdo chodí ve své přímosti, bojí se Jehovy, ale kdo je pokřivený ve svých cestách, pohrdá jím.“ (Přísloví 14:2) Lhář je pokřivený ve svých cestách. Lhář tedy dokazuje, že pohrdá Jehovou. To je hrozné pomyšlení! Mluvme vždy pravdu, i kdybychom za to byli ukázňováni nebo kdybychom utrpěli finanční ztrátu. (Přísloví 16:6; Efezanům 4:25) Ti, kteří mluví pravdu, napodobují Jehovu, ‚Boha pravdy‘. — Žalm 31:5.
Pěstujme dobrotu
19. Co je někdy vidět ve světě a v jakém smyslu za to patří zásluha Stvořiteli?
19 To je pouze několik ‚druhů‘ dobroty, kterou by měli křesťané pěstovat. Je pravda, že lidé ve světě projevují do určité míry dobrotu. Někteří jsou například pohostinní a jiní jsou milosrdní. Pozoruhodné na podobenství o milosrdném Samaritánovi je ve skutečnosti to, že Ježíš vyprávěl o člověku, který nebyl Žid a projevoval milosrdenství, zatímco starší v židovském sboru tak nejednali. Skutečnost, že se takové rysy stále ještě přirozeně projevují u některých lidí dokonce i po šesti tisících let nedokonalosti, slouží opravdu ke cti Stvořiteli člověka.
20, 21. a) Proč se křesťanská dobrota liší od dobroty, kterou můžeme vidět u lidí ve světě? b) Jak může křesťan pěstovat dobrotu, a proč bychom to měli pilně dělat?
20 Pro křesťany je však dobrota daleko víc než jen vlastnost, kterou by mohli nebo nemuseli mít. Je to vlastnost, kterou musí pěstovat se všemi jejími projevy, protože křesťané musí být napodobiteli Boha. Jak to mohou dělat? Bible nám říká, že se dobrotě můžeme naučit. „Vyučuj mě dobrotě,“ modlil se žalmista k Bohu. Jak? Pokračoval: „Neboť projevuji víru v tvá přikázání.“ Dodal: „Jsi dobrý a činíš dobro. Vyučuj mě svým předpisům.“ — Žalm 119:66, 68.
21 Ano, jestliže poznáme Jehovova přikázání a posloucháme je, budeme pěstovat dobrotu. Vždy pamatujme na to, že dobrota je ovocem ducha. Jestliže usilujeme o Jehovova ducha modlitbou, společenstvím s našimi křesťanskými bratry a studiem Bible, pak jistě dostaneme pomoc při pěstování této vlastnosti. Dobrota je kromě toho mocná. Může dokonce přemáhat zlo. (Římanům 12:21) Je tedy opravdu nezbytné, abychom konali dobro všem, zejména svým křesťanským bratrům. (Galaťanům 6:10) Jestliže to činíme, budeme mezi těmi, kteří se těší ze ‚slávy a cti a pokoje‘, což je slíbeno ‚každému, kdo koná to, co je dobré‘. — Římanům 2:6–11.
Umíš odpovědět?
◻ Jak můžeme stále jednat dobře, pokud jde o nadřazené autority?
◻ Mimo jiné kdo si zaslouží naši ohleduplnost?
◻ Jakými způsoby se projevuje milosrdenství?
◻ Které skutky štědrosti a pohostinnosti jsou v dnešní době příznačné pro křesťany?
◻ Jak můžeme pěstovat dobrotu?
[Obrázek na straně 20]
Ohleduplnost k druhým je jedním z projevů dobroty
[Obrázek na straně 23]
Jako Velký učitel se Ježíš štědře vydával