Co musíme dělat, abychom byli zachráněni?

JEDNOU se jistý člověk zeptal Ježíše: „Pane, je těch, kteří jsou zachraňováni, málo?“ Jak Ježíš odpověděl? Řekl snad: ‚Prostě mě přijmi za svého Pána a Zachránce a budeš zachráněn‘? Ne! Ježíš řekl: „Silně se namáhejte vejít úzkými dveřmi, protože, říkám vám, mnozí se budou snažit, aby vešli, ale nebudou schopni.“ (Lukáš 13:23, 24)

Vyhnul se snad Ježíš odpovědi na otázku zmíněného muže? Ne, tak to nebylo. Ten muž se neptal na to, jak těžké bude dosáhnout záchrany, ale na to, zda zachraňovaných lidí bude málo. A tak Ježíš jenom řekl, že pro toto úžasné požehnání se bude silně namáhat méně lidí, než by člověk očekával.

‚Ale mě učili něco jiného,‘ ohradí se snad někteří čtenáři. Snad budou citovat Jana 3:16, kde je řečeno: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Ekumenický překlad) A my odpovíme: ‚Čemu tedy musíme věřit? Že Ježíš skutečně žil? To samozřejmě. Že je Boží Syn? To každopádně! Jestliže Bible označuje Ježíše jako „Učitele“ a „Pána“, neměli bychom tedy také věřit tomu, co učil, neměli bychom ho poslouchat a následovat?‘ (Jan 13:13; Matouš 16:16)

Následovat Ježíše

A narazili jsme na problém! Zdá se, že mnoho lidí, jimž bylo řečeno, že jsou „zachráněni“, nemá moc chuti k tomu, aby Ježíše následovali nebo poslouchali. Je pravda, že jeden protestantský duchovní napsal: „Je jasné, že naše víra v Krista by měla být trvalá. Avšak tvrzení, že je to naprosto nezbytné nebo nutné, se ani trochu nezakládá na Bibli.“

Bible však říká přesný opak: uvádí seznam nemorálního jednání, které je běžné mezi těmi, kdo si myslí, že jsou „zachráněni“. Křesťané dostali pokyn, jak naložit s jistým člověkem, který takovým způsobem trvale žil: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ Bůh si zcela jistě nepřeje, aby ničemní lidé znečišťovali jeho křesťanský sbor! (1. Korinťanům 5:11–13)

Co tedy znamená následovat Ježíše, a jak to můžeme dělat? Jak ježíš jednal? Byl nemravný? Smilník? Opilec? Lhář? Byl nepoctivý při obchodování? Jistěže nebyl! Možná se však zeptáte: ‚Mám se úplně očistit od všech těchto věcí?‘ Odpověď hledejte v Efezanům 4:17 až 5:5. Tam se neříká, že Bůh nás přijme bez ohledu na to, co děláme. Ne, ale říká se tam, abychom se lišili od světských lidí, kteří „nechali za sebou všechen mravní smysl . . . Ale neučili jste se, že je Kristus takový . . . Měli [byste] odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování . . . Zloděj ať již nekrade . . . Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem . . . Vždyť víte a sami to poznáváte, že žádný smilník ani nečistý ani chamtivec — což znamená, že je modlář — nemá žádné dědictví v království Krista a Boha.“

Následujeme snad Ježíše, jestliže se ani trochu nesnažíme žít v souladu s jeho příkladem? Neměli bychom snad pracovat na tom, abychom svůj život více upravili podle Kristova vzoru? Tyto životně důležité otázky si málokdy — pokud vůbec — kladou lidé, kteří hlásají podobně jako jeden náboženský traktát: „Přijď ke Kristu teď — prostě takový, jaký jsi.“

Jeden z Ježíšových učedníků varoval před bezbožnými lidmi, kteří „nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro nevázané chování a prokazují se jako falešní vůči našemu jedinému Majiteli a Pánu, Ježíši Kristu“. (Juda 4) Jak bychom vlastně mohli obracet Boží milosrdenství „v omluvu pro nevázané chování“? Mohli bychom si například myslet, že Kristova oběť přikrývá nejen ty hříchy, které vyplývají z lidské nedokonalosti a kterých se chceme zbavovat, ale i úmyslné hříchy, v nichž chceme pokračovat. Jistě nebudeme souhlasit s jedním z nejznámějších amerických evangelistů, který řekl, že se nemusíte „očistit, odvyknout si nebo se obrátit“. (Naproti tomu viz Skutky 17:30; Římanům 3:25; Jakuba 5:19, 20.)

Víra podněcuje k jednání

Mnoha lidem bylo řečeno, že „uvěřit v Ježíše“ se dá jednorázově a že naše víra nemusí být natolik silná, aby nás přiměla k poslušnosti. Bible s tím však nesouhlasí. Ježíš neřekl, že jsou zachráněni ti lidé, kteří zahájí svou křesťanskou dráhu. Řekl naopak: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 10:22) Bible naši křesťanskou dráhu přirovnává k závodu, při němž záchrana je odměnou, kterou je možné získat až v cíli. Naléhavě nás vybízí: „Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ (1. Korinťanům 9:24)

„Přijmout Krista“ tedy znamená mnohem víc než jen přijmout požehnání, které z Ježíšovy jedinečné oběti plyne. Je třeba být poslušný. Apoštol Petr říká, že soud ‚začíná od Božího domu‘, a pak pokračuje: „Jestliže začíná nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří nejsou poslušni Boží dobré zprávy?“ (1. Petra 4:17) Musíme tedy dělat více než prostě slyšet a věřit. Bible říká, že se musíme ‚stát činiteli slova, a ne pouze posluchači, a že se nemáme klamat falešným uvažováním‘. (Jakub 1:22)

Poselství od samotného Ježíše

Biblická kniha Zjevení obsahuje Ježíšova poselství, která sedmi sborům prvních křesťanů zprostředkoval Jan. (Zjevení 1:1, 4) Řekl snad Ježíš, že stačí to, že ho už „přijali“? Ne. Pochválil jejich skutky, namáhavou práci a vytrvalost a mluvil o jejich lásce, víře a službě. Řekl však, že je Ďábel bude zkoušet a že budou odměněni „jednotlivě podle [svých] skutků“. (Zjevení 2:2, 10, 19, 23)

Ježíš tedy mluvil o mnohem větším závazku, než se domnívají lidé, kteří Ježíše „přijali“ na nějakém náboženském shromáždění a kterým pak bylo řečeno, že jejich záchrana je „definitivní skutek“. Ježíš řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje. Kdokoli chce totiž zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, nalezne ji.“ (Matouš 16:24, 25)

Zapřít sám sebe? Neustále následovat Ježíše? To by vyžadovalo námahu. Změnilo by to náš život. Opravdu Ježíš myslel, že by někteří z nás dokonce mohli ‚ztratit své duše‘ — zemřít pro něj? Ano, tento druh víry se zakládá pouze na poznání velkolepých věcí, které se můžete dovědět při studiu Božího slova. Bylo to patrné při zabití Štěpána, jehož ukamenovali náboženští fanatici, kteří „nemohli obstát proti moudrosti a duchu, s nimiž mluvil“. (Skutky 6:8–12; 7:57–60) A takovou víru projevily stovky svědků Jehovových, kteří raději umírali v nacistických koncentračních táborech, než by jednali proti svému biblicky školenému svědomí.a

Křesťanská horlivost

Musíme se pevně držet své křesťanské víry, protože — na rozdíl od toho, co můžete slyšet v některých kostelech nebo v náboženských televizních pořadech — Bible říká, že můžeme odpadnout. Mluví o křesťanech, kteří opustili „přímou stezku“. (2. Petra 2:1, 15) Musíme tedy ‚stále pracovat na své vlastní záchraně s bázní a chvěním‘. (Filipanům 2:12; 2. Petra 2:20)

Rozuměli těmto skutečnostem stejně i křesťané v prvním století, tedy lidé, kteří na vlastní uši slyšeli Ježíše a jeho apoštoly? Ano. Věděli, že musí něco dělat. Ježíš řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20)

Dva měsíce potom, co to Ježíš řekl, bylo během jediného dne pokřtěno tři tisíce lidí. Počet věřících rychle vzrostl na pět tisíc. Ti, kdo uvěřili, vyučovali další lidi. Když byli kvůli pronásledování rozptýleni, posloužilo to jen k tomu, že se jejich poselství rozšířilo dál. Bible neříká, že to bylo jen několik vedoucích osobností, ale že „ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobrou zprávu slova“. Asi o třicet let později mohl apoštol Pavel napsat, že dobrá zpráva byla „kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Skutky 2:41; 4:4; 8:4; Kolosanům 1:23)

Pavel neobracel lidi na víru tak, jak to dělají někteří televizní kazatelé, kteří říkají: ‚Nyní přijměte Ježíše, a budete navždy zachráněni.‘ Neměl ani takovou sebedůvěru, jako jistý americký duchovní, který napsal: „Už jako dospívající chlapec . . . jsem byl zachráněn.“ Ježíš si Pavla osobně vybral, aby nesl křesťanské poselství lidem z národů, a o více než dvacet let později tento přičinlivý apoštol napsal: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Korinťanům 9:27; Skutky 9:5, 6, 15)

Záchrana je velkorysý dar od Boha. Nemůžeme si ji zasloužit. Přesto je třeba, abychom se snažili. Kdyby vám někdo nabídl nějaký velmi hodnotný dar a vy byste projevili nedostatek ocenění a dar byste si nevyzvedli a neodnesli, mohl by nedostatek vděku podnítit dárce, aby ho dal někomu jinému. Jaká cena je tedy požadována za krev Ježíše Krista? Je zdarma, ale je to dar, kterého si musíme hluboce vážit.

Praví křesťané jsou zachráněni v tom smyslu, že mají schválené postavení před Bohem. Jako skupina budou jistě zachráněni. Jako jednotlivci musí odpovídat Božím požadavkům. Přesto se může stát, že selžeme. Ježíš totiž řekl: „Jestliže někdo nezůstane ve spojení se mnou, je vyvržen jako ratolest a uschne.“ (Jan 15:6)

„Slovo Boha je živé“

Rozhovor, o němž jsme se zmínili na začátku předcházejícího článku, proběhl téměř před šedesáti lety. Johnny stále věří, že záchrana přichází pouze prostřednictvím Ježíše Krista, ale uvědomuje si, že musíme něco dělat, abychom jí dosáhli. Zůstává přesvědčen, že Bible ukazuje na jedinou skutečnou naději pro lidstvo, že musíme tuto úžasnou knihu studovat a že nás má mocně ovlivnit a podnítit k projevům lásky, víry, laskavosti, poslušnosti a k vytrvalosti. Své děti vychoval tak, aby věřily stejným věcem. Nyní s uspokojením sleduje, jak jeho dospělé děti stejně vychovávají i své děti. Přeje si, aby měl takovou víru každý, a usiluje o to, aby ji dalším lidem vštípil do srdce i do mysli.

Apoštol Pavel pod inspirací napsal, že „slovo Boha je živé a vykonává moc“. (Hebrejcům 4:12) Je schopné měnit životy lidí. Může vás podnítit k upřímným skutkům lásky, víry a poslušnosti. Musíte však udělat více než jen vnitřně „přijmout“ to, co Bible říká. Studujte ji a nechte ji, aby působila na vaše srdce. Nechte se vést její moudrostí. Přibližně 5 milionů svědků Jehovových ve více než 230 zemích nabízí bezplatné domácí studium Bible. Chcete-li se o tomto studiu dovědět více, napište vydavatelům tohoto časopisu. Víra a duchovní síla, které načerpáte, vás potěší!

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 7]

Proč vést „tvrdý boj za víru“?

Biblická kniha Juda je adresována „povolaným, kteří jsou . . . zachováni pro Ježíše Krista“. Je tím řečeno, že budou určitě zachráněni, protože ‚přijali Ježíše‘? Ne, Juda těmto křesťanům napsal, aby „vedli tvrdý boj za víru“. Uvedl tři důvody, proč by to měli dělat. Za prvé: Bůh „sice zachránil lid z egyptské země“, ale mnozí členové tohoto lidu později odpadli. Za druhé: dokonce i andělé se vzbouřili a stali se z nich démoni. Za třetí: Bůh zničil Sodomu a Gomoru pro hrubou sexuální nemravnost, která se v těchto městech provozovala. Juda tyto biblické události označil jako „výstražný příklad“. Ano, dokonce i věřící ‚zachovaní pro Ježíše Krista‘ musí dávat pozor, aby neodpadli od pravé víry. (Juda 1–7)

[Rámeček na straně 8]

Který výrok je pravdivý?

Bible říká: „Člověk je prohlášen za spravedlivého z víry odděleně od skutků zákona.“ A rovněž říká: „Člověk má být prohlášen za spravedlivého skutky, a ne samotnou vírou.“ Který výrok je pravdivý? Jsme prohlašováni za spravedlivé vírou, nebo svými skutky? (Římanům 3:28; Jakub 2:24)

Sjednocující biblická odpověď zní: oba tyto výroky jsou pravdivé.

Boží Zákon zprostředkovaný Mojžíšem po staletí vyžadoval, aby židovští ctitelé Boha předkládali určité oběti, aby dodržovali svátky a aby se řídili jistými předpisy o jídle, a dalšími požadavky. Takové ‚skutky Zákona‘ či prostě ‚skutky‘ už nebyly později nutné, protože Ježíš opatřil dokonalou oběť. (Římanům 10:4)

Avšak to, že tyto skutky mojžíšského Zákona byly vystřídány Ježíšovou jedinečnou obětí, neznamená, že můžeme přehlížet, co Bible učí. Je tam řečeno: „Oč více krev Krista . . . očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu?“ (Hebrejcům 9:14)

Jak ‚prokazujeme posvátnou službu živému Bohu‘? Bible nám mimo jiné říká, abychom bojovali proti skutkům těla, odolávali vlivu světské nemravnosti a vyhýbali se jejím léčkám. Je tam řečeno: „Bojuj znamenitý boj víry,“ odlož „hřích, do něhož se snadno zaplétáme“ a ‚běž závod, který je nám předložen, a přitom se upřeně dívej na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry‘. Bible nás také vybízí, abychom „se neunavili a neochabli ve svých duších“. (1. Timoteovi 6:12; Hebrejcům 12:1–3; Galaťanům 5:19–21)

Ale i když to všechno budeme dělat, záchranu si nevysloužíme, protože žádný člověk toho nemůže udělat tolik, aby si tento úžasný projev požehnání zasloužil. Kdybychom však neprojevovali lásku a poslušnost tím, že bychom dělali to, co podle Bible Bůh a Kristus chtějí, nebyli bychom tohoto nádherného daru hodni. Bez skutků, z nichž by byla naše víra patrná, bude naše tvrzení, že následujeme Ježíše, neopodstatněné. Bible totiž jasně říká: „Víra, jestliže nemá skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jakub 2:17)

[Obrázek na straně 7]

Studujte Bibli a nechte se jí ovlivnit