POKRÝVKA HLAVY

Na pokrývku hlavy jako běžnou součást oděvu se mezi Hebrejci nekladl příliš velký důraz. Když to bylo nutné, obyčejní lidé k tomuto účelu možná někdy použili přehoz nebo roucho. Ozdobnou pokrývku hlavy však často nosili muži v úředním postavení a také muži i ženy při slavnostních nebo zvláštních příležitostech. Izraelští kněží měli předepsáno, jakou pokrývku hlavy mají nosit. (2Mo 28:4, 39, 40; viz hesla KORUNA; ŠATY.) Hebrejci ve starověku nosili pokrývku hlavy nejen jako součást oděvu, ale také jako výraz zármutku. (2Sa 15:30; Jer 14:3) Ženy tím také projevovaly skromnost.

Typy pokrývek hlavy v Hebrejských písmech. První pokrývka hlavy, o které je v Bibli zmínka, je rouška, jíž si Rebeka zakryla hlavu, když uviděla Izáka. Písmo říká, že Rebeka „přistoupila k tomu, aby si vzala na hlavu roušku a aby se zakryla“, zřejmě na znamení své podřízenosti vůči němu jako tomu, kdo se stane jejím manželem. (1Mo 24:65; viz heslo VEDENÍ HLAVOU.) Zde je použito hebrejské slovo ca·ʽifʹ, které se jinde překládá jako ‚šál‘. (1Mo 38:14, 19)

Veleknězův turban (heb. mic·neʹfeth) byl z jemného plátna ovinutého kolem hlavy. Na přední straně měl zlatou destičku, která byla připevněna modrou šňůrkou. (2Mo 28:36–39; 3Mo 16:4) Ozdobná pokrývka hlavy nižších kněží byla také ‚ovinutá‘ kolem hlavy, ale používalo se pro ni jiné hebrejské slovo (migh·ba·ʽahʹ); to naznačuje, že měla jiný tvar a možná nebyla tak složitá jako turban velekněze. Na pokrývce hlavy nižších kněží také nebyla zlatá destička. (3Mo 8:13)

Job se zmiňuje o turbanu v obrazném smyslu; přirovnává k němu svůj smysl pro právo. (Job 29:14; srovnej Př 1:9; 4:7–9.) Někdy nosily turban i ženy. (Iz 3:23) Pak je tu hebrejské slovo ca·nifʹ. Je použito ve výraze ‚královský turban‘ u Izajáše 62:3 a také u Zecharjáše 3:5, kde označuje pokrývku hlavy pro velekněze.

Slovo peʼerʹ evidentně označuje pokrývku hlavy podobnou turbanu, kterou si nasazoval ženich (Iz 61:10) a která byla symbolem radosti. (Iz 61:3; srovnej Ez 24:17, 23.) Toto slovo se také používá pro ženskou pokrývku hlavy (Iz 3:20) a pro kněžskou pokrývku hlavy. (Ez 44:18)

Zdá se, že ‚čelní pásky‘ (heb. ševi·simʹ) se dělaly ze síťoviny. (Iz 3:18) Ezekiel psal o ‚převislých turbanech‘ (heb. tevu·limʹ), jež nosili chaldejští válečníci. Tyto turbany možná byly velmi barevné a ozdobné. (Ez 23:14, 15)

Danielovi tři mladí hebrejští společníci byli v oděvech i v čapkách vhozeni do Nebukadnecarovy pece. Čapky možná nosili jako symbol svého titulu nebo své hodnosti. Někteří badatelé se domnívají, že čapky měly kuželovitý tvar. (Da 3:21)

Starověká a novodobá pokrývka hlavy. Na většině egyptských, babylónských a asyrských monumentů a reliéfů jsou zobrazeny výjevy z bojů a lovů, anebo z královského paláce či z chrámů. Avšak zvláště Egypťané často vyobrazovali dělníky, kteří provozují různá umění a řemesla. Na těchto vyobrazeních jsou králové, vojevůdci a šlechtici s rozmanitými druhy pokrývek hlavy, kdežto obyčejní lidé často nemají žádnou, nebo mají jakousi přiléhavou pokrývku hlavy.

Velmi podobná se dnes nosí na Středním východě. Je to takzvaná kaffije, kterou nosí beduíni. Je to čtvercový kus látky uvázaný tak, že tři cípy visí přes záda a ramena. Kolem hlavy je ovázaná provazem. Obličej je odkrytý a hlava a krk jsou chráněny před sluncem a větrem. Je možné, že takovou pokrývku hlavy nosili ve starověku Hebrejci.

Pokrývka hlavy a podřízenost ženy. Pokrývka hlavy nejen byla součástí oděvu, ale mezi Božími služebníky měla také duchovní význam v souvislosti s postavením hlavy a s podřízeností. Apoštol Pavel vyjádřil Bohem danou zásadu vedení prostřednictvím hlavy. Tato zásada platila v křesťanském sboru: „Hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1Ko 11:3) Pavel poukazuje na to, že pokrývka hlavy je „znamení autority“, jež by žena měla nosit, když se modlí nebo prorokuje ve sboru, jako symbol toho, že uznává mužovo postavení hlavy a podřizuje se řádné teokratické autoritě. (1Ko 11:4–6, 10) Žena tím uznala zásadu vedení prostřednictvím hlavy, podle níž je muž hlavou ženy, Kristus hlavou muže a Bůh hlavou Krista.

Apoštol naproti tomu ukazuje, že muž by neměl nosit pokrývku hlavy, když poskytuje vedení sboru, například když se modlí nebo prorokuje. Je to jeho normální postavení v Božím uspořádání. Kdyby ji muž při těchto příležitostech nosil, hanobil by tím svou vlastní hlavu. Také by to znamenalo neúctu k Ježíši Kristu jako jeho hlavě a k Nejvyšší hlavě, Jehovovi Bohu, protože muž je „Božím obrazem a Boží slávou“; původně byl vytvořen jako Boží představitel na zemi. Tuto skutečnost by neměl zakrývat tím, že by nosil pokrývku hlavy. Muž byl stvořen první, dříve než žena; žena je „z muže“ a byla stvořena „kvůli muži“. Její vlastnosti jsou výrazem mužovy cti a důstojnosti, stejně jako mužovy vlastnosti zrcadlí čest a důstojnost Boží. Křesťanská žena by tedy měla ochotně uznávat své podřízené postavení tím, že projevuje mírnost a podřízenost, a měla by být ochotna dát to viditelně najevo tím, že si nasadí závoj nebo jinou pokrývku hlavy. Neměla by se snažit uchvátit mužovo postavení, ale měla by v něm muže naopak podporovat. (1Ko 11:4, 7–10)

Pavel řekl, že ženiny dlouhé vlasy jsou jí přirozeně dány „místo pokrývky hlavy“. Upozorňuje tak na přirozeně dlouhé vlasy žen ve sboru, jemuž psal, jako na trvalou, Bohem danou připomínku, že žena je od přirozenosti podřízena muži. Měla by to tedy uznat, když vykonává v křesťanském sboru něco, co je obvykle povinností muže, a měla by mít kromě vlasů, které má stále, nějakou pokrývku hlavy. Tak ukáže, že uznává Bohem danou zásadu a že rozlišuje mezi svými běžnými činnostmi a vykonáváním zvláštních povinností ve sboru, když například není přítomen žádný způsobilý mužský člen sboru nebo když učí druhé jednotlivě při formálním studiu Bible za přítomnosti svého manžela nebo mužského člena sboru. (1Ko 11:11–15)

Jako mocný důvod pro to, aby sbory zachovávaly tento postup, Pavel uvádí Boží anděly, kteří jsou „vyslaní, aby sloužili těm, kdo zdědí záchranu“. (Heb 1:13, 14) Tito mocní duchovní tvorové se zajímají o to, zda křesťané neopouštějí svá místa v Božím uspořádání, aby byl před Bohem zachován teokratický pořádek a čisté uctívání, a záleží jim na tom. (1Ko 11:10)

Apoštol Pavel tehdy psal křesťanům v Korintu, kteří žili mezi Evropany a Semity, u nichž byl mezi muži a ženami přirozený rozdíl v délce vlasů. Otrokyně a ženy přistižené při smilstvu nebo cizoložství měly oholenou hlavu. Pavel poukázal na to, že dlouhé vlasy žen jsou přirozeným dokladem o jejich ženském postavení pod vedením muže. Žena, když vidí tuto přirozenou připomínku své podřízenosti, by tedy měla nosit nějakou pokrývku hlavy jako „znamení autority“ na své hlavě, když se modlí nebo prorokuje ve sboru, a tak před ostatními lidmi i před anděly dává najevo, že osobně uznává zásadu vedení prostřednictvím hlavy. (1Ko 11:3–16) Tak to nepochybně dělaly prorokyně ve starověku, například Debora (Sd 4:4) a Anna (Lk 2:36–38), když prorokovaly. (Viz heslo VLASY.)

To, proč bylo potřeba dávat sboru ve starověkém Korintu tuto radu, je pochopitelnější, když si uvědomíme, že tehdy bylo všeobecně zvykem, že žena chodila na veřejnosti vždycky zahalená. Jen ženy volných mravů chodily nezahalené. A pohanské kněžky v chrámech se zjevně řídily zvykem odstraňovat závoje a rozpouštět si vlasy, když byly podle svého tvrzení pod božskou inspirací. Takové zvyky by byly v křesťanském sboru potupné a byl by to výsměch uspořádání pro vedení a podřízenost, jež dal Jehova Bůh. Pavel svou argumentaci uzavírá slovy, že pokud se někdo pře o jiný zvyk než ten, který uvedl, sbor by se měl i tak řídit apoštolovou radou ohledně nošení pokrývky hlavy. Tyto pokyny se proto dají uplatňovat v křesťanském sboru vždy a všude. (1Ko 11:16)