Cesta lásky nikdy neselhává

„Horlivě se . . . stále snažte o větší dary. A přece vám ukazuji vše převyšující cestu.“ (1. KORINŤANŮM 12:31)

1–3. (a) Proč je možné říci, že proces, při němž se učíme projevovat lásku, se velmi podobá učení se cizímu jazyku? (b) Které činitele mohou být příčinou toho, že je náročné naučit se projevovat lásku?

SNAŽILI jste se někdy osvojit si nějaký cizí jazyk? Přiznejme, že to není nic snadného. Je pravda, že malé dítě se jazyk naučí prostě tím, že ho kolem sebe stále slyší. Jeho mozek doslova nasává znění slov a jejich význam. Díky tomu se dítě zanedlouho začne docela obratně vyjadřovat, a možná pak mluví bez ustání. U dospělých to tak ale není. Když chceme v cizím jazyce zvládnout třeba jen několik základních frází, musíme se znovu a znovu dívat do slovníku. Ale po určité době a s přibývající praxí začínáme v novém jazyce myslet, a mluvit tou cizí řečí je pak pro nás snazší.

² Proces učení se cizímu jazyku je velmi podobný procesu, při němž se učíme projevovat lásku. Je pravda, že určitá míra této božské vlastnosti je lidem vlastní. (1. Mojžíšova 1:27; srovnej 1. Jana 4:8.) Nicméně chceme-li se projevování lásky naučit, musíme vyvinout mimořádné úsilí, a to zejména dnes, kdy je přirozené náklonnosti poskrovnu. (2. Timoteovi 3:1–5) Takový stav bývá někdy už v rodině. Ano, mnoho lidí vyrůstá v drsném prostředí, kde láskyplná slova zaznívají jen zřídka, nebo je není slyšet vůbec. (Efezanům 4:29–31; 6:4) Jak se tedy můžeme naučit projevům lásky, i když jsme je sami na sobě pořádně nezažili?

³ Pomocí nám v tom může být Bible. V 1. Korinťanům 13:4–8 totiž můžeme číst Pavlova slova, která jsou ne nějakou povrchní definicí lásky, ale velmi živým popisem toho, jak se tato nejvyšší forma lásky projevuje. Zamyšlení nad uvedenými verši nám pomůže pochopit podstatu této božské vlastnosti a pomůže nám, abychom ji dokázali lépe projevovat. Uvažujme tedy na základě Pavlova popisu o některých rysech lásky. Rozdělíme si je zhruba do těchto tří skupin: naše jednání všeobecně, pak, poněkud konkrétněji, náš vztah k druhým lidem a nakonec naše vytrvalost.

Láska nám pomáhá překonávat pýchu

4. Jaké poučení o žárlivosti dává Bible? (Ve vytištěném časopise jsou otázky: (a) Za jakých okolností je žárlivost namístě? (b) Který druh žárlivosti je zhoubný a v jakém smyslu?)

⁴ Po úvodních slovech o lásce Pavel Korinťanům napsal: „Láska není žárlivá.“ (1. Korinťanům 13:4) Žárlivost se může projevovat závistivou zlostí na to, že se druhým lidem dobře daří nebo že dosahují dobrých výsledků. Taková žárlivost je však zhoubná, a to jak tělesně, tak i duševně a duchovně. (Přísloví 14:30; Římanům 13:13; Jakub 3:14–16)

5. Jak nám láska pomáhá překonat žárlivost, když se zdá, že jiní dostali nějaké teokratické výsady a na nás se zapomnělo?

⁵ V této souvislosti si můžete položit otázku: ‚Pociťuji snad závist, když jiní dostali nějaké teokratické výsady a na mě se zdánlivě zapomnělo?‘ Pokud vaše odpověď zní ano, pak nezoufejte. Jeden z pisatelů Bible, Jakub, nám totiž připomíná, že ‚náchylnost k závisti‘ mají všichni nedokonalí lidé. (Jakub 4:5) Ale láska k bratrům nám pomůže, abychom znovu získali vyrovnaný postoj. Pomůže nám radovat se s těmi, kdo se radují, a necítit jako osobní urážku to, že někdo jiný zažije požehnání nebo je něčím poctěn. (Srovnej 1. Samuelovu 18:7–9.)

6. Jaká obtížná situace nastala v prvním století v korintském sboru?

⁶ Pavel dále říká, že láska se „nevychloubá. . ., nenadýmá se“. (1. Korinťanům 13:4) Máme-li nějaké vlohy nebo schopnosti, nemusíme se jimi chlubit. Je zřejmé, že právě to byl problém některých ctižádostivých mužů, kteří vklouzli do starověkého korintského sboru. Možná měli mimořádnou schopnost vykládat určité názory nebo byli schopni dělat různé věci účinněji než ostatní lidé. Upozorňováním na sebe však možná přispěli k tomu, že se sbor rozdělil na různé skupiny. (1. Korinťanům 3:3, 4; 2. Korinťanům 12:20) Situace začala být tak vážná, že Pavel musel Korinťany později pokárat za to, že ‚snášejí nerozumné lidi‘, které Pavel kriticky nazval „nejznamenitější apoštolové“. (2. Korinťanům 11:5, 19, 20)

7, 8. Na základě Bible ukažte, jak můžeme své vrozené vlohy používat k podpoře jednoty.

⁷ Podobná situace může nastat i dnes. Někdo například má možná sklon chlubit se tím, čeho dosáhl ve službě, nebo tím, jaké výsady dostal v Boží organizaci. Možná opravdu jsme v něčem obratní nebo máme určitou schopnost, kterou ostatní členové sboru nemají. Ale je to snad důvod k tomu, abychom se ‚nadýmali‘? Vždyť všechny své vrozené vlohy bychom měli používat k podpoře jednoty, a ne k vyvyšování sebe sama. (Matouš 23:12; 1. Petra 5:6)

⁸ Pavel napsal, že i když sbor má mnoho členů, „Bůh . . . složil tělo“. (1. Korinťanům 12:19–26) Řecké slovo přeložené jako „složil“ označuje harmonické směšování, například míchání barev. Žádný jednotlivec ve sboru by se neměl povyšovat kvůli svým schopnostem a snažit se ovládat ostatní spolukřesťany. Pýcha a ctižádost totiž do Boží organizace nepatří. (Přísloví 16:19; 1. Korinťanům 14:12; 1. Petra 5:2, 3)

9. Jaké varovné příklady jednotlivců, pro něž byly prvořadé jejich vlastní zájmy, obsahuje Bible?

⁹ Láska „nevyhledává své vlastní zájmy“. (1. Korinťanům 13:5) Láskyplný člověk nemanipuluje druhými, jen aby dosáhl svého. Bible uvádí varovné příklady takového jednání. Čteme tam například o Delile, Jezábel a Atalje, což byly ženy, které ze sobeckých důvodů manipulovaly druhými lidmi. (Soudci 16:16; 1. Královská 21:25; 2. Paralipomenon 22:10–12) Tak jednal i syn krále Davida, Absalom. Když lidé přicházeli do Jeruzaléma na soud, dával se s nimi do hovoru a lstivě jim namlouval, že královský dvůr nemá o jejich problémy opravdový zájem. A potom otevřeně tvrdil, že by bylo skutečně potřebné, aby u dvora byl takový dobrosrdečný muž jako on! (2. Samuelova 15:2–4) Absalom se ovšem zajímal ne o ty, kdo byli utlačováni, ale pouze sám o sebe. Ustanovil se králem a ovlivnil srdce mnoha lidí. Časem však utrpěl drtivou porážku. A když zemřel, nebyl ani uznán za hodna toho, aby byl řádně pohřben. (2. Samuelova 18:6–17)

10. Jak můžeme dát najevo, že upíráme oči na zájmy ostatních křesťanů?

¹⁰ To je varování pro dnešní křesťany. Každý z nás, ať muž nebo žena, může mít přirozenou schopnost druhé přesvědčovat. Možná se nám snadno daří dosáhnout svého tím, že máme hlavní slovo v rozhovoru, nebo tím, že lidi s odlišným názorem udoláme. Jestliže však jsme opravdu láskyplní, budeme upírat oči na zájmy ostatních křesťanů. (Filipanům 2:2–4) Nebudeme druhé využívat ani nebudeme sporné názory prosazovat jen proto, že máme určité zkušenosti nebo postavení v Boží organizaci, jako by jedině naše názory stály za úvahu. Naopak, budeme si připomínat biblické přísloví: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísloví 16:18)

Láska přispívá k pokojným vztahům

11. (a) Jak můžeme projevit lásku, která je laskavá i slušná? (b) Jak můžeme dát najevo, že se neradujeme z nespravedlnosti?

¹¹ Pavel také napsal, že láska je „laskavá“ a „nechová se neslušně“. (1. Korinťanům 13:4, 5) Ano, láska nám nedovolí, abychom byli hrubí, vulgární nebo neuctiví. Naopak, budeme brát ohled na city druhých lidí. Láskyplný člověk se například vyvaruje toho, co by mohlo znepokojit svědomí někoho jiného. (Srovnej 1. Korinťanům 8:13.) Láska se „neraduje . . . z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy“. (1. Korinťanům 13:6) Jestliže milujeme Jehovův zákon, nebudeme přimhuřovat oko nad nemravností ani se nebudeme zabývat věcmi, které Bůh nenávidí. (Žalm 119:97) Láska nám pomůže, abychom se radovali z toho, co buduje, a ne z toho, co boří. (Římanům 15:2; 1. Korinťanům 10:23, 24; 14:26)

12, 13. (a) Jak bychom měli reagovat, když nás někdo urazí? (b) Uveďte biblické příklady, které ukazují, že i oprávněný hněv může vést k jednání, jež není moudré.

¹² Pavel píše, že láska se „nedá . . . vyprovokovat“ („nerozčiluje se“, Petrů). (1. Korinťanům 13:5) Je pravda, že pro nás, nedokonalé lidi, je normální, že se rozrušíme nebo do určité míry rozhněváme, když nás někdo urazí. Bylo by však nesprávné, kdybychom rozmrzelost chovali ve své mysli dlouho nebo kdybychom dál jednali podrážděně. (Žalm 4:4; Efezanům 4:26) Pokud bychom svůj hněv, třeba i oprávněný, neovládli, mohli bychom se dopustit nerozumného jednání, a Jehova by nás za to mohl volat k odpovědnosti. (1. Mojžíšova 34:1–31; 49:5–7; 4. Mojžíšova 12:3; 20:10–12; Žalm 106:32, 33)

¹³ Někteří křesťané dovolili, aby nedokonalost druhých ovlivnila jejich rozhodnutí navštěvovat křesťanská shromáždění nebo podílet se na kazatelské službě. Mnoho takových křesťanů dříve vedlo tvrdý boj za víru; možná snášeli odpor v rodině, posměch od spolupracovníků a další věci. V těchto zkouškách vytrvali, protože je správně považovali za zkoušky ryzosti. Ale co se stane, když spolukřesťan řekne nebo udělá něco nelaskavého? Není i to zkouška ryzosti? Ano, skutečně to tak je, protože kdybychom zůstávali podráždění, mohli bychom ‚dávat místo Ďáblovi‘. (Efezanům 4:27)

14, 15. (a) Co to znamená ‚vypočítávat urážky‘? (b) Jak můžeme v odpouštění napodobovat Jehovu?

¹⁴ Pavel oprávněně dodává, že láska „nevypočítává urážky“. (1. Korinťanům 13:5) Používá přitom účetnický termín, kterým chce zřejmě naznačit, že urážka je jakoby zapsána do hlavní knihy, takže se na ni nezapomene. Je snad ale láskyplné natrvalo si do mysli zapsat zraňující slovo či skutek, jako bychom na něj někdy v budoucnu potřebovali poukázat? Můžeme být opravdu šťastní, že Jehova nás takovým nemilosrdným způsobem nezkoumá. (Žalm 130:3) Ano, když činíme pokání, Jehova naše provinění vymazává. (Skutky 3:19)

¹⁵ V tomto ohledu můžeme Jehovu napodobovat. Neměli bychom být přecitlivělí, když se nám zdá, že si nás někdo neváží. Jestliže se hned urážíme, pak sami sebe zraňujeme možná více, než by nás mohl zranit člověk, který se nás nějak dotkl. (Kazatel 7:9, 22) Stále si musíme připomínat, že láska „všemu věří“. (1. Korinťanům 13:7) Je přirozené, že nikdo z nás nechce být lehkověrný. Ale neměli bychom být ani přehnaně podezíraví, pokud jde o pohnutky našich bratrů. Vždy se snažme předpokládat u druhých spíše dobré úmysly. (Kolosanům 3:13)

Láska nám pomáhá vytrvávat

16. Ve kterých situacích nám může láska pomoci, abychom byli trpěliví?

¹⁶ Pavel nám dále říká, že „láska je trpělivá“. (1. Korinťanům 13:4) Pomáhá nám snášet těžkosti, možná i poměrně dlouhou dobu. Například mnoho křesťanů už řadu let žije v nábožensky rozdělené domácnosti. Jiní křesťané jsou svobodní, avšak ne proto, že by to sami chtěli, ale proto, že se jim nepodařilo najít vhodného manželského partnera „v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39; 2. Korinťanům 6:14) Další křesťané zase překonávají zdravotní problémy, které jim ubírají sílu. (Galaťanům 4:13, 14; Filipanům 2:25–30) Ano, nikdo v tomto nedokonalém systému nemá takové životní podmínky, aby nepotřeboval určitý druh vytrvalosti. (Matouš 10:22; Jakub 1:12)

17. Co nám pomůže, abychom všechno snášeli?

¹⁷ Pavel nás ujišťuje, že láska „všechno snáší, . . . ve vše doufá, ve všem vytrvává“. (1. Korinťanům 13:7) Láska k Jehovovi nám pomůže, abychom v zájmu spravedlnosti vydrželi jakoukoli situaci. (Matouš 16:24; 1. Korinťanům 10:13) Neděláme ze sebe mučedníky. Naopak, naším cílem je žít pokojným a klidným životem. (Římanům 12:18; 1. Tesaloničanům 4:11, 12) Když se však objeví zkoušky víry, ochotně v nich vytrváváme, protože patří k nákladům spojeným s tím, že jsme křesťanskými učedníky. (Lukáš 14:28–33) Když vytrváváme, snažíme se udržet si optimistický náhled na věci, a přes obtížné situace doufáme v ten nejlepší výsledek.

18. Jak je vytrvalost potřebná dokonce i v příznivém období?

¹⁸ Nicméně vytrvalost potřebujeme nejen tehdy, když procházíme nějakým soužením. Vytrvávat totiž někdy znamená prostě vydržet, jít dál po vytyčené cestě, ať už obtížné okolnosti nastanou, nebo ne. Vytrvalost je i to, že si udržujeme dobré duchovní návyky. Podílíte se například, s ohledem na své možnosti, významným způsobem na službě? Čtete si Boží slovo, rozjímáte o něm a rozmlouváte s naším nebeským Otcem v modlitbě? Navštěvujete pravidelně sborová shromáždění a těžíte ze vzájemné výměny povzbuzení se spoluvěřícími? Jestliže ano, pak vytrváváte, ať už dnes zažíváte příznivé období, nebo období obtížné. Nevzdávejte se, „neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme“. (Galaťanům 6:9)

Láska — ‚vše převyšující cesta‘

19. V jakém smyslu je láska ‚vše převyšující cestou‘?

¹⁹ Důležitost projevování lásky zdůraznil Pavel tím, že tuto božskou vlastnost označil jako „vše převyšující cestu“. (1. Korinťanům 12:31) V jakém smyslu je „vše převyšující“? V předchozích verších Pavel vyjmenoval dary ducha, které byly běžné mezi křesťany v prvním století. Některým z nich bylo umožněno prorokovat, jiní byli zmocněni k uzdravování nemocí a mnoho jich dostalo schopnost mluvit jazyky. To byly skutečně úžasné dary! Pavel však Korinťanům napsal: „Jestliže mluvím lidskými a andělskými jazyky, ale nemám lásku, stal jsem se zvučícím kusem mosazi nebo řinčícím činelem. A jestliže mám dar prorokování a jsem seznámen se všemi posvátnými tajemstvími a vším poznáním a jestliže mám všechnu víru, abych přesazoval hory, ale nemám lásku, nejsem nic.“ (1. Korinťanům 13:1, 2) Ano, dokonce ty skutky, které by jinak mohly mít velkou hodnotu, se stávají ‚mrtvými skutky‘, jestliže pohnutkou k jejich konání není láska k Bohu a láska k bližnímu. (Hebrejcům 6:1)

20. Proč je k pěstování lásky nutné neustále vynakládat úsilí?

²⁰ Další důvod, proč bychom měli pěstovat božskou vlastnost lásku, uvádí Ježíš. Říká: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Slovo „budete-li“ ukazuje, že je na každém křesťanovi, zda se projevování lásky bude učit. Konec konců k tomu, abychom se naučili cizí jazyk, nás nedonutí pouhá skutečnost, že žijeme v zemi, kde se tímto jazykem mluví. A tak ani lásku se automaticky nenaučíme projevovat tím, že navštěvujeme shromáždění v sále Království nebo pěstujeme společenství se spolukřesťany. Naučit se tomuto „jazyku“ totiž vyžaduje neustálé úsilí.

21, 22. (a) Co bychom měli dělat, jestliže neodpovídáme tomu, jak o lásce mluvil Pavel? (b) V jakém smyslu je možné říci, že „láska nikdy neselhává“?

²¹ Někdy se možná stane, že v určitém ohledu nebudete odpovídat tomu, jak o lásce mluvil Pavel. Nebuďte z toho však sklíčení. Trpělivě na tom pracujte. Dál hledejte rady v Bibli, a její zásady pak uplatňujte ve vztazích s druhými lidmi. Nikdy nezapomínejte na příklad, který nám dává samotný Jehova. Pavel vybízel Efezany: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Efezanům 4:32)

²² Když se učíte mluvit nějakým cizím jazykem, postupně zjišťujete, že je to pro vás stále snazší. Stejně tak za čas pravděpodobně zjistíte, že je stále snazší projevovat lásku. Pavel nás ujišťuje, že „láska nikdy neselhává“. (1. Korinťanům 13:8) Na rozdíl od zázračných darů ducha láska nikdy nepřestane existovat. Dál se tedy učme projevovat tuto božskou vlastnost. Je totiž, jak říká Pavel, ‚vše převyšující cestou‘.

Umíš to vysvětlit?

◻ Jak nám láska pomůže překonat pýchu?

◻ V jakých ohledech nám láska pomůže podporovat pokoj ve sboru?

◻ Jak nám láska pomůže vytrvávat?

◻ V jakém smyslu je láska ‚vše převyšující cestou‘?

[Obrázek na straně 19]

Láska nám pomůže, abychom našim spoluvěřícím promíjeli jejich nedostatky

[Obrázky na straně 23]

Vytrvalost znamená udržovat si své teokratické návyky