Úplně přerušit styky?

7. V čem se liší naše chování vůči dvěma druhům hříšníků?

⁷ Křesťané se od lidí neoddalují. Normálně se stýkáme se sousedy, spolupracovníky, spolužáky a s jinými lidmi a vydáváme jim svědectví, i když jsou někteří z nich ‚smilníci, chamtivci, vyděrači nebo modláři‘. Pavel napsal, že se jim nemůžeme zcela vyhýbat, protože ‚jinak bychom skutečně museli vyjít ze světa‘. Něco jiného však bylo, kdyby se choval nepřístojně nějaký „bratr“. Pavel dal pokyn, „abyste se přestali směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když [se vrátil k takovému jednání]  . . , abyste s takovým ani nejedli.“ — 1. Korinťanům 5:9–11; Marek 2:13–17.

8. Jakou radu dal apoštol Jan ohledně toho, že se máme určitým lidem vyhýbat?

⁸ Ve spisech apoštola Jana nacházíme podobnou radu, která zdůrazňuje, jak důkladně se mají křesťané takovým lidem vyhýbat: „Žádný, kdo se tlačí dopředu a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha . . . Jestliže k vám někdo přichází a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho nikdy do svého domu ani ho nezdravte. Kdo ho totiž zdraví [řecky: cháiro], podílí se na jeho ničemných skutcích.“a — 2. Jana 9–11.

9, 10. a) Co se stalo v Izraeli nekajícím přestupníkům Zákona a proč? b) Co bychom si měli dnes myslet o opatření, které se týká jednání s lidmi vyloučenými za hřích, z něhož nečiní pokání? (2. Petra 2:20–22)

⁹ Proč je takový rozhodný postoj vhodný i dnes? Uvažujme o tom, že Boží zákon, který dostal Izrael, zahrnoval přísné opatření v podobě ‚odříznutí‘. V některých závažných případech byli svévolní přestupníci popraveni. (3. Mojžíšova 20:10; 4. Mojžíšova 15:30, 31) Když se to stalo, nemohli již ani příbuzní mluvit s tím, kdo přestoupil zákon a byl nyní mrtev. (3. Mojžíšova 19:1–4; 5. Mojžíšova 13:1–5; 17:1–7) Věrně oddaní Izraelité byli lidé jako my a měli stejné city. Věděli však, že Bůh je spravedlivý a láskyplný a že jeho Zákon je k ochraně jejich morální a duchovní čistoty. Mohli tedy pochopit, že když měl být přestupník odříznut, bylo to v zásadě dobré a správné opatření. — Job 34:10–12.

¹⁰ Můžeme si být stejně jisti, že je pro nás moudrou ochranou Boží opatření, aby křesťané odmítli společenství s někým, kdo byl vyloučen za hřích, z něhož nečiní pokání. „Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, jako že jste nezkvašeni.“ (1. Korinťanům 5:7) Jestliže se tedy křesťané vyhýbají lidem, kteří na základě vlastního rozhodnutí opustili společenství, jsou chráněni před možnými kritickými a nerozumnými výroky nebo před různými odpadlickými názory. — Hebrejcům 12:15, 16.

Jak je to s příbuznými?

11, 12. a) Jak zapůsobilo na izraelské příbuzné, když byl přestupník odříznut? b) Znázorni, jaké dobrodiní přináší poslušnost.

¹¹ Bůh bezpochyby ví, že uplatňování jeho spravedlivých zákonů ohledně ‚odříznutí‘ hříšníků se často vztahuje na příbuzné a že se jich dotýká. Jak již bylo uvedeno, když byl nějaký izraelský přestupník popraven, nebylo již možné pěstovat s ním žádné rodinné společenství. Jestliže byl například nějaký syn opilec a poživačný člověk, měli ho jeho rodiče přivést před soudce, a pokud nečinil pokání, měli se rodiče podílet na jeho popravě, aby ‚bylo odklizeno, co je špatné, ze středu Izraele‘. (5. Mojžíšova 21:18–21) Jistě chápeš, že to pro ně nebylo snadné. Představ si také, co asi cítili bratři, sestry nebo prarodiče přestupníka. Jestliže však dali loajalitě vůči spravedlivému Bohu přednost před rodinnou náklonností, mohlo to pro ně znamenat záchranu života.

¹² Vzpomeň si na případ Koracha, vůdce vzpoury proti vedení, které Bůh vykonával prostřednictvím Mojžíše. Jehova se svým dokonalým smyslem pro právo viděl, že Korach musí zemřít. Ale všichni věrně oddaní dostali radu: „Odbočte, prosím, z místa před stany těch ničemů a nedotýkejte se ničeho, co jim patří, abyste nebyli smeteni v celém jejich hříchu.“ Příbuzní, kteří nepřijali Boží výstrahu, zemřeli se vzbouřenci. Ale někteří z Korachových příbuzných se moudře rozhodli zůstat loajální vůči Jehovovi, což pro ně znamenalo záchranu života a budoucí požehnání. — 4. Mojžíšova 16:16–33; 26:9–11; 2. Paralipomenon 20:19.

13. Jak budou reagovat věrní a oddaní křesťané, jestliže je odňata pospolitost přímému členu rodiny nebo jestliže sám opustí společenství?

¹³ Být odříznut od křesťanského sboru neznamená okamžitou smrt, a proto rodinná pouta trvají dále. Může se tedy stát, že muž, který je vyloučen nebo který sám opustí společenství, žije dále v domácnosti s křesťanskou manželkou a věrnými dětmi. Úcta k Božím soudním výrokům a ke sborovému opatření podnítí manželku a děti, aby uznaly, že svým způsobem jednání změnil duchovní pouto, které mezi nimi existovalo. Jeho vyloučení však nepřerušuje jejich pokrevní pouta ani manželský vztah, a proto může dále v rodině pokračovat normální jednání a pocit rodinné sounáležitosti.

14. Jaká božská rada by měla ovlivnit naše styky s příbuzným, který nežije v našem nejužším rodinném kruhu a jemuž byla odňata pospolitost nebo který sám opustil společenství?

¹⁴ Situace je jiná, jestliže vyloučený nebo ten, který opustil společenství, je příbuzný, který nežije bezprostředně v rodinném kruhu a domácnosti. S takovým příbuzným je možné nemít téměř žádné styky. I kdyby byly nějaké rodinné záležitosti, které vyžadují kontakt, je zpravidla možné udržovat jej na minimální úrovni, v souladu s božskou zásadou: „Abyste se přestali směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec [nebo se proviní jiným těžkým hříchem] . . . , abyste s takovým ani nejedli.“ — 1. Korinťanům 5:11.

15. Jak mohou příbuzní v takových případech ovládat své city? (Žalm 15:1–5; Marek 10:29, 30)

¹⁵ Je pochopitelné, že to může být obtížné, protože jsou zde citová a rodinná pouta, například láska prarodičů k vnukům. Je to však zkouška věrné oddanosti vůči Bohu, jak o tom mluvila sestra, jejíž slova jsou citována na stránce 22. Každý, kdo pociťuje zármutek a bolest, kterou tak způsobil vyloučený příbuzný, může získat útěchu a povzbuzení z příkladu některých z Korachových příbuzných. — Žalm 84:10–12; 84:11–13, KB.

5, 6. a) Jakou moudrou radu jsme dostali o tom, jak se chovat k lidem, kteří se dopustili těžkého hříchu, ale nečiní pokání? (Matouš 18:17) b) Jaké otázky vznikají?

⁵ Když jeden muž v Korintě nečinil pokání ze svého nemravného chování, řekl Pavel sboru: „[Přestaňte se] směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, abyste s takovým ani nejedli.“ (1. Korinťanům 5:11–13)