OBŘÍZKA

Odstranění prepucia neboli předkožky mužského pohlavního údu. Hebrejské sloveso mul (obřezat) se používá v doslovném i obrazném smyslu. Řecké podstatné jméno pe·ri·to·meʹ (obřízka) doslova znamená „ořezání“. (Jan 7:22) Slovo „neobřízka“ je překladem řeckého výrazu a·kro·by·stiʹa, kterým je v řecké Septuagintě přeloženo hebrejské slovo pro „předkožku“. (Ří 2:25; 1Mo 17:11, LXX)

Rok před Izákovým narozením, v roce 1919 př. n. l., Jehova Bůh nařídil Abrahamovi obřízku. Bůh řekl: „To je má smlouva, kterou budete dodržovat . . . Každý muž z vás se dá obřezat.“ Týkalo se to každého muže v Abrahamově domácnosti, jak jeho potomků, tak těch, kdo na něm byli závislí, takže toto „znamení smlouvy“ přijal Abraham, jeho třináctiletý syn Išmael a všichni otroci. Když přišli noví otroci, byli také obřezáni. Od té doby měl být osmý den po narození obřezán každý chlapec v domácnosti, ať byl otrok, nebo svobodný. Přehlížení tohoto Božího požadavku se trestalo smrtí. (1Mo 17:1, 9–14, 23–27)

Obřízka se dělala i v Egyptě, jak dokládají nástěnné malby a jak je patrné na mumiích; není však jasné, kdy byla poprvé v této zemi zavedena a v jaké míře se prováděla. Někteří znalci tvrdí, že obřízku zavedl Josef, když byl správcem potravin v Egyptě. Další znalci říkají, že Abraham tento zvyk prostě přejal od Egypťanů, a na podporu svého tvrzení citují jako autoritu Hérodota. Takové tvrzení však vyvrací W. M. Thomson, když říká: „Pokud jde o Hérodotovo svědectví — který do Egypta přišel o patnáct století později a který přes velké poznání a zkoumání často píše úplné nesmysly —, rozhodně jej odmítám dát do stejné kategorie s tvrzením Mojžíšovým. Velký zakladatel židovského společenství — podle záznamů největší zákonodárce —, který se narodil a byl vychován v Egyptě, uvádí fakta o zavedení obřízky u svého lidu. Pouhý cestovatel a historik — cizinec a Řek — se tam objevuje mnohem později a prohlašuje věci, které jsou zčásti pravdivé a zčásti chybné, jak ukazuje Josephus ve své odpovědi Apiónovi; a potom více než dvacet století po Hérodotovi uvádějí skeptičtí autoři jeho nedokonalá prohlášení, překrucují je a zveličují a pokoušejí se dokázat, že Abraham nedostal obřízku od Boha (jak jasně říká Mojžíš), ale od Egypťanů! Věrohodnost Mojžíše nemohou takové zbraně zpochybnit.“ (The Land and the Book, revidoval J. Grande, 1910, s. 593.)

Obřízku prováděli nejen Egypťané, ale také Moabci, Ammonité a Edomité. (Jer 9:25, 26) Později byli obřezáváni také Samaritáni, kteří dodržovali požadavky uvedené v Pentateuchu. Obřízku naopak neprováděli Asyřané, Babylóňané a Řekové a hlavně Filištíni. Když se pohrdavě mluvilo o „neobřezaných“, netýkalo se to všech Kananejců, ale především Filištínů, a právě z boje s nimi byly jako kořist získány předkožky. (Sd 14:3; 15:18; 1Sa 14:6; 17:26; 18:25–27; 2Sa 1:20; 1Pa 10:4)

Potomci Abrahama, Izáka a Jákoba věrně dodržovali smlouvu obřízky. „Abraham přistoupil k tomu, aby obřezal svého syna Izáka, když mu bylo osm dnů, právě jak mu Bůh přikázal.“ (1Mo 21:4; Sk 7:8; Ří 4:9–12) Abrahamovi pravnuci řekli Šekemovi a dalším mužům města: „Nemůžeme udělat něco tak nemožného, abychom dali svou sestru [Dinu] muži, který má předkožku . . . Můžeme s vámi souhlasit pouze s tou podmínkou, že se stanete podobnými nám, že se totiž každý muž z vás dá obřezat.“ (1Mo 34:13–24) Mojžíš opomněl obřezat svého syna, čímž zjevně přivodil Boží zlobu, dokud to za něj neudělala jeho manželka Cippora. (2Mo 4:24–26; viz heslo CIPPORA.)

Obřízka pod Zákonem. Obřízka se stala závazným požadavkem mojžíšského Zákona. „Osmý den [po narození dítěte mužského pohlaví] bude obřezáno maso jeho předkožky.“ (3Mo 12:2, 3) Bylo to tak důležité, že i kdyby osmý den připadl na vysoce uznávaný Sabat, měla se stejně obřízka provést. (Jan 7:22, 23) K rodičům, kteří byli pod tímto Zákonem, kteří byli věrní a nechali své děti osmý den obřezat, patřili rodiče Jana Křtitele, Ježíše i Pavla. (Lk 1:59; 2:21; Fil 3:4, 5) Podle Zákona museli být také cizinci obřezáni, předtím než jim bylo dovoleno jíst Pasach. (2Mo 12:43–48)

Proč Zákon stanovil, že obřízka má být provedena právě osmý den?

Jehova to nevysvětlil a ani to nebylo zapotřebí. Jeho cesty jsou vždy správné; jeho důvody jsou ty nejlepší. (2Sa 22:31) V nedávné době však lidé poznali některé důvody, proč je osmý den výhodnou dobou k provedení obřízky. Teprve pátý až sedmý den je v krvi normální množství srážlivé složky, která se nazývá vitamín K. Hladina dalšího srážlivého faktoru, který je znám jako protrombin, je třetí den asi 30 procent normální hodnoty, ale osmý den je vyšší než kdykoli jindy v životě dítěte — dosahuje až 110 procent. Jednat podle Jehovových pokynů tedy napomáhalo vyhnout se nebezpečí krvácení. Doktor S. I. McMillen uvádí: „Ze stanovení vitamínu K a protrombinu vyplývá, že ideálním dnem k provedení obřízky je osmý den . . . , den, který vybral Stvořitel vitamínu K.“ (None of These Diseases, 1986, s. 21)

Obřízku obvykle, i když ne vždy, prováděl muž, který byl hlavou domu. V pozdější době byl pro tuto operaci používán jmenovaný a vyškolený odborník. Zdá se, že se v prvním století stalo zvykem, dávat chlapci jméno v den, kdy byl obřezán. (Lk 1:59, 60; 2:21)

Během čtyřicetiletého putování pustinou se obřízka chlapců neprováděla. Po překročení Jordánu nechal tedy Jozue všechny tyto muže u Gilgalu obřezat pazourkovými noži a Jehova je chránil, dokud se nezotavili. (Joz 5:2–9; viz heslo POHANA.)

Po vyhnanství. Dvě stě let po návratu Židů z Babylóna začal na Středním východě převládat řecký vliv, a mnozí lidé přestali obřízku provádět. Když však syrský král Antiochos IV. (Epifanés) obřízku zakázal, zjistil, že židovské matky jsou ochotny raději zemřít, než by svým synům odepřely „znamení smlouvy“. (1Mo 17:11) Když o léta později římský císař Hadrianus zakázal Židům obřezávat chlapce, výsledky byly stejné. Někteří židovští sportovci však toužili účastnit se helénistických her (při nichž byli běžci nazí), a aby se vyhnuli pohrdání a posměchu, snažili se stát „neobřezanými“ pomocí operace, jejímž cílem bylo vzbudit dojem, že předkožku mají. Na tento zvyk možná narážel Pavel, když křesťanům radil: „Byl někdo povolán obřezaný? Ať se nestane neobřezaným.“ (1Ko 7:18) Řecké sloveso, které je přeloženo jako ‚stane se neobřezaným‘ (e·pi·spaʹo·mai), doslova znamená „natáhnout“ a zjevně poukazuje na natažení předkožky, aby se muž stal jakoby neobřezaným. (Srovnej Int.)

Nevyžaduje se od křesťanů. Jehova ukázal, že do křesťanského sboru přijímá pohany, a protože na kázání dobré zprávy reagovali lidé z mnoha národů, musel vedoucí sbor v Jeruzalémě rozhodnout otázku, zda se křesťané z pohanů mají obřezat na těle. Dospěl k rozhodnutí, že mezi ‚nutné věci‘ pro pohany i pro Židy obřízka nepatří. (Sk 15:6–29)

Krátce potom, co vyšel tento výnos, Pavel obřezal Timotea. Nebylo to z důvodů víry, ale proto, aby se vyhnuli předsudkům Židů, jimž šli kázat. (Sk 16:1–3; 1Ko 9:20) Apoštol se tímto námětem zabýval v několika dopisech. (Ří 2:25–29; Ga 2:11–14; 5:2–6; 6:12–15; Kol 2:11; 3:11) „My jsme totiž ti se skutečnou obřízkou [srdce], kteří prokazují posvátnou službu Božím duchem,“ napsal Pavel křesťanům z pohanů ve Filipech. (Fil 3:3) A křesťanům v Korintu napsal: „Obřízka nic neznamená a neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání ano.“ (1Ko 7:19)

Obrazné použití. Obrazně se „obřízka“ používá mnoha způsoby. Když například Izraelité zasadili v Zaslíbené zemi strom, bylo jim řečeno, že ‚bude pro ně neobřezaný‘ po tři roky; ovoce tohoto stromu bylo pokládáno za „předkožku“ a nemělo se jíst. (3Mo 19:23) Mojžíš Jehovovi řekl: „Pohleď, mám neobřezané rty, jak mi vůbec bude faraón naslouchat?“ (2Mo 6:12, 30) Slovo ‚neobřezaní‘ je v obrazném smyslu pohrdlivým označením pro ty, kdo si zaslouží pouze to, aby byli pohřbeni na obyčejném místě se zavražděnými lidmi nejnižší třídy. (Ez 32:18–32)

Obřízka srdce byla Božím požadavkem dokonce i pro ty Izraelity, kteří již byli obřezáni na těle. Mojžíš Izraeli řekl: „A obřežte předkožku svého srdce, a již nebudete zatvrzovat svou šíji.“ „Jehova, tvůj Bůh, bude muset obřezat tvé srdce a srdce tvého potomstva, abys kvůli svému životu miloval Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.“ (5Mo 10:16; 30:6) Stejnou věc připomínal tomuto vzpurnému národu ve své době Jeremjáš. (Jer 4:4) ‚Obřízka srdce‘ znamená zbavit se všeho, co se v myšlení, cítění nebo pohnutkách člověka Bohu nelíbí, co je v Jehovových očích nečisté a co působí, že se lidské srdce stane nevnímavým. Podobně o uších, které nejsou citlivé neboli vnímavé, je mluveno jako o ‚neobřezaných‘. (Jer 6:10; Sk 7:51)