Pěstujme rozumnost

„Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem. Pán je blízko.“ — FILIPANŮM 4:5.

1. Proč je obtížné být v dnešním světě rozumní?

„ROZUMNÝ člověk“ — anglický žurnalista Sir Alan Patrick Herbert prohlásil, že to je vymyšlená postava. Ano, někdy se opravdu může zdát, že v tomto světě, který se zmítá vnitřními rozpory, již vůbec nejsou žádní rozumní lidé. Bible předpověděla, že v těchto kritických „posledních dnech“ budou lidé „suroví“, „svéhlaví“, „nepřístupní jakékoli dohodě“ — jinými slovy všechno jiné, jenom ne rozumní. (2. Timoteovi 3:1–5) Praví křesťané si však rozumnosti velice váží a vědí, že rozumnost je znakem božské moudrosti. (Jakub 3:17) Nemyslíme si, že je nemožné být rozumnými v nerozumném světě. Bez výhrad naopak přijímáme náročný úkol, který je obsažen v inspirované radě apoštola Pavla ve Filipanům 4:5: „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“

2. Jak nám slova apoštola Pavla ve Filipanům 4:5 pomáhají zjistit, zda jsme rozumní?

² Povšimněme si, jak nám Pavlova slova pomáhají ověřit si, zda jsme rozumní. Nejde ani tak o to, v jakém světle vidíme my sami sebe; jde o to, jak nás vidí druzí, o to, jakou máme pověst. Phillipsův překlad tohoto verše zní: „Buďte známi jako rozumní.“ Každý z nás by si mohl položit otázku: ‚Jakou mám pověst? Jsem znám jako člověk, který je rozumný, umí ustoupit a je jemný? Nebo je o mně známo, že jsem nepružný, tvrdý nebo umíněný‘?

3. a) Co znamená řecké slovo překládané výrazem „rozumný“ a proč je tato vlastnost žádoucí? b) Jak by se mohl křesťan učit, aby projevoval více rozumnosti?

³ Z toho, jakou máme v tomto směru pověst, bude patrné, do jaké míry napodobujeme Ježíše Krista. (1. Korinťanům 11:1) Když byl Ježíš zde na zemi, dokonale zrcadlil ten nejvyšší příklad rozumnosti, který dával jeho Otec. (Jan 14:9) Ano, když Pavel psal o „Kristově mírnosti a laskavosti“, použil pro laskavost řecké slovo (epieikias), které také znamená „rozumnost“ nebo doslova „poddajnost“. (2. Korinťanům 10:1) Dílo The Expositor’s Bible Commentary mluví o tomto slově jako o „jednom z velkých novozákonních slov označujících povahu“. Popisuje vlastnost tak přitažlivou, že jeden znalec překládá toto slovo jako „příjemná rozumnost“. Prozkoumejme tedy tři způsoby, jimiž Ježíš, stejně jako jeho Otec Jehova, projevoval rozumnost. Můžeme se z toho naučit, jak se sami stát rozumnějšími. — 1. Petra 2:21.

„Přichystaný odpouštět“

4. Jak Ježíš Kristus ukázal, že je „přichystaný odpouštět“?

⁴ Ježíš, stejně jako jeho Otec, projevoval rozumnost tím, že byl znovu a znovu „přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5) Vzpomeň si, jak v tu noc, kdy byl Ježíš zatčen a vyslýchán, Petr, Ježíšův blízký společník, Ježíše třikrát zapřel. Ježíš sám předtím prohlásil: „Kdokoli mě . . . zapře před lidmi, toho chci také zapřít před svým Otcem.“ (Matouš 10:33) Uplatnil Ježíš přísně a nelítostně toto pravidlo na Petra? Ne, Ježíš po svém vzkříšení Petra osobně navštívil, bezpochyby proto, aby tohoto kajícného a sklíčeného apoštola potěšil a povzbudil. (Lukáš 24:34; 1. Korinťanům 15:5) Krátce nato Ježíš svěřil Petrovi velmi odpovědný úkol. (Skutky 2:1–41) To byl vrcholný projev příjemné rozumnosti! Není snad povzbuzující uvědomit si, že Jehova ustanovil Ježíše jako Soudce nad celým lidstvem? — Izajáš 11:1–4; Jan 5:22.

5. a) Jakou pověst mezi ovcemi by měli mít starší? b) O které látce by mohli starší znovu uvažovat před projednáváním právních případů, a proč?

⁵ Když starší působí ve sboru jako soudcové, snaží se jednat podle Ježíšova rozumného příkladu. Nechtějí působit jako vykonavatelé trestu, kterých by se ovce bály. Snaží se naopak napodobovat Ježíše tak, aby se ovce cítily vedle nich v bezpečí jako vedle milujících pastýřů. V právních případech se ze všech sil snaží být rozumní a ochotní odpouštět. Někteří starší zjistili, že před projednáváním takové záležitosti je užitečné projít si znovu články ve Strážné věži z 1. července 1992, totiž „Jehova, nestranný ‚Soudce celé země‘ “ a „Starší, suďte spravedlivě“. To jim pomáhá mít na zřeteli Jehovův způsob souzení: „Pevnost, kde je to nutné, milosrdenství, kde je to možné.“ Není nic špatného na tom, když se při posuzování projeví milosrdenství, jestliže je pro to rozumný podklad. (Matouš 12:7) Je těžkou chybou jednat tvrdě nebo nelítostně. (Ezekiel 34:4) Starší se tedy vyhnou chybnému jednání, jestliže budou v rámci práva usilovat o takový způsob jednání, jímž by byla projevena největší možná láska a největší možné milosrdenství. — Srovnej Matouše 23:23; Jakuba 2:13.

Pružnost za měnících se okolností

6. Jak Ježíš projevil rozumnost, když jednal s pohanskou ženou, jejíž dcera byla posedlá démony?

⁶ Ježíš — stejně jako Jehova — prokázal, že pohotově změní nějaký postup nebo se přizpůsobí novým situacím, jakmile vzniknou. Při jedné příležitosti ho prosila pohanská žena, aby uzdravil její dceru, která byla silně posedlá démony. Třemi různými způsoby Ježíš nejdříve naznačil, že jí nepomůže — v prvním případě jí neodpověděl; ve druhém případě přímo řekl, že byl poslán ne k pohanům, ale k Židům; a ve třetím případě uvedl podobenství, které laskavě vyjadřovalo stejnou myšlenku. Žena však trvala na svém, a dokázala tím neobyčejnou víru. Ježíš vzal v úvahu tuto mimořádnou okolnost a viděl, že v této chvíli nemá být prosazováno všeobecně platné pravidlo. V té chvíli bylo třeba jednat pružně, v souladu s vyššími zásadami.a Ježíš tedy udělal právě to, o čem třikrát naznačil, že to neudělá. Dceru té ženy uzdravil! — Matouš 15:21–28.

7. Jak by mohli projevovat rozumnost rodiče, a proč?

⁷ Je také o nás známo, že jsme ochotni poddat se, jestliže to je vhodné? Takovou rozumnost musí často projevovat rodiče. Každé dítě je jedinečné, a proto metody, s nimiž máme úspěch u jednoho dítěte, mohou být u druhého nevhodné. A jak děti rostou, jejich potřeby se mění. Měla by se snad udělat nějaká úprava, pokud jde o hodinu, kdy mají být děti doma? Bylo by prospěšné, kdyby rodinné studium probíhalo živěji? Jestliže některý z rodičů jednal při nějakém menším přestupku přehnaně, je ochoten jednat pokorně a věc urovnat? Rodiče, kteří dokáží v takových směrech ustoupit, nebudou zbytečně své děti dráždit a nebude docházet k tomu, že by se děti vzdalovaly od Jehovy. — Efezanům 6:4.

8. Jak by se mohli sboroví starší ujmout vedení, když jde o to přizpůsobit se potřebám obvodu?

⁸ Také starší se musí přizpůsobovat vznikajícím novým okolnostem, přičemž nesmí nikdy činit žádné kompromisy, pokud jde o výslovné Boží zákony. Když dohlížíte nad kazatelským dílem, reagujete přitom na změny, k nimž dochází v obvodu? Jestliže se mění způsob života ve vašem okolí, snad by bylo vhodné povzbuzovat k vydávání svědectví večer, na ulici nebo telefonicky. Přizpůsobivost v těchto směrech nám pomáhá účinněji plnit naše kazatelské poslání. (Matouš 28:19, 20; 1. Korinťanům 9:26) Pavel také poukázal na to, že se při své službě přizpůsoboval lidem všeho druhu. Děláme i my totéž například tím, že se dostatečně poučíme o místním náboženství a kultuře, abychom mohli lidem pomáhat? — 1. Korinťanům 9:19–23.

9. Proč by neměl starší trvat na tom, že bude určité problémy řešit stále stejně jako v minulosti?

⁹ Nynější poslední dny jsou stále kritičtější, a proto se snad budou muset i pastýři přizpůsobovat tomu, že některé z problémů, jimž nyní čelí jejich stádo, jsou nesmírně složité a nepříjemné. (2. Timoteovi 3:1) Starší, dnes není doba pro strnulost! Jestliže určité metody již ztratily účinnost nebo jestliže „věrný a rozvážný otrok“ uznal za vhodné uveřejnit k takovým námětům novou látku, starší jistě nebude trvat na tom, že se problémy musí řešit stejně jako v minulosti. (Matouš 24:45; srovnej Kazatele 7:10; 1. Korinťanům 7:31.) Jeden věrný starší se upřímně snažil pomoci sestře, která trpěla depresí a velice potřebovala, aby jí někdo dobře naslouchal. Tento bratr však její depresi nepovažoval za vážný stav a řešení, která jí navrhl, byla zjednodušená. Potom Watch Tower Society uveřejnila biblicky podložené informace, které se týkaly právě jejího problému. Starší se postaral o to, aby s ní mohl mluvit znovu, a tentokrát uplatnil nový materiál a dal sestře najevo, že její vážnou situaci chápe. (Srovnej 1. Tesaloničanům 5:14, 15.) To je opravdu znamenitý příklad rozumnosti!

10. a) Jak by měli starší projevit ústupnost jeden k druhému a k radě starších jako celku? b) Jak by měla rada starších pohlížet na ty, kdo se projevují jako nerozumní?

¹⁰ Je zapotřebí, aby starší projevovali poddajnost i ve vztazích mezi sebou. Když se sejde rada starších, je opravdu nutné, aby žádný jednotlivý starší neovládl průběh jednání. (Lukáš 9:48) Sebekázeň v tomto směru potřebuje především ten, kdo předsedá. A jestliže jeden nebo dva starší nesouhlasí s rozhodnutím rady starších jako celku, nebudou trvat na tom, aby věc byla provedena podle jejich přání. Pokud by tím nedošlo k porušení nějaké biblické zásady, spíše se podvolí, protože si uvědomí, že od starších se očekává rozumnost. (1. Timoteovi 3:2, 3) Naproti tomu rada starších by měla pamatovat na to, že Pavel přísně káral korintský sbor za to, že ‚snášel nerozumné lidi‘, kteří se projevovali jako „přejemnělí apoštolové“. (2. Korinťanům 11:5, 19, 20) Měli by tedy být ochotni udělit radu spolustaršímu, který se chová tvrdošíjně a nerozumně, ale tato rada musí být dána s mírností a laskavostí. — Galaťanům 6:1.

Rozumnost při uplatňování autority

11. Jaký rozdíl byl mezi způsobem, jak v Ježíšově době uplatňovali autoritu židovští náboženští vůdcové, a způsobem, jak ji uplatňoval Ježíš?

¹¹ Když byl Ježíš na zemi, jeho rozumnost vyzařovala z toho, jak uplatňoval autoritu, kterou obdržel od Boha. Jak velice se lišil od náboženských vůdců své doby! Povšimněme si jednoho příkladu. Boží zákon vyžadoval, aby se v sabatu nevykonávala žádná práce, dokonce, aby se ani nesbíralo dříví. (2. Mojžíšova 20:10; 4. Mojžíšova 15:32–36) Náboženští vůdcové chtěli řídit způsob, jak mají lidé tento zákon uplatňovat. Vzali tedy na sebe odpovědnost přesně rozhodnout, co člověk může v sabatu zvednout. Rozhodli: Nic těžšího, než jsou dva suché fíky. Dokonce vydali i zákaz nosit sandály s kovovými cvočky, protože podle jejich názoru cvočky znamenaly váhu navíc, a zvedat takové sandály by tedy znamenalo práci. Říká se, že k Božímu zákonu o sabatu přidali rabíni celkem 39 pravidel a potom k těmto pravidlům připojili nekonečné množství dodatků. Ježíš naproti tomu neukládal nekonečné množství omezujících pravidel ani neurčoval žádné strnulé, nedosažitelné normy a nesnažil se ovládat lidi tím, že by v nich vyvolával pocit viny, kdyby těmto pravidlům nevyhověli. — Matouš 23:2–4; Jan 7:47–49.

12. Proč můžeme říci, že Ježíš byl neochvějný, když šlo o Jehovovy spravedlivé normy?

¹² Máme se tedy domnívat, že se Ježíš nezastával pevně Božích spravedlivých norem? Rozhodně se jich zastával. Chápal, že zákony jsou nejúčinnější tehdy, jestliže si lidé berou k srdci zásady, na nichž jsou tyto zákony založeny. Farizeové se pokoušeli lidi ovládat nesčetnými pravidly, ale Ježíš se naproti tomu snažil dosáhnout srdce lidí. Dobře například věděl, že v takových božských zákonech, jako byl zákon „prchejte před smilstvem“, není možné činit ústupky. (1. Korinťanům 6:18) Ježíš proto lidi varoval před myšlenkami, které by mohly vést k nemravnosti. (Matouš 5:28) Takové vyučování vyžadovalo daleko větší moudrost a rozlišovací schopnost než pouhé určování nějakých strnulých předepsaných pravidel.

13. a) Proč by měli starší dávat pozor, aby nevytvářeli neměnné zákony a neměnná pravidla? b) Například ve kterých oblastech je důležité respektovat svědomí jednotlivce?

¹³ V dnešní době mají zodpovědní bratři stejný zájem o to, aby dosáhli srdce lidí. Proto neurčují žádná despotická, neměnná pravidla a ze svých osobních stanovisek a názorů nevytvářejí žádné zákony. (Srovnej Daniela 6:7–16.) Občas může být správné a vhodné laskavě poukázat na takové věci, jako je oblékání a úprava zevnějšku, ale jestliže některý starší stále o takových věcech mluví nebo jestliže se snaží zdůrazňovat to, co je v první řadě projevem jeho osobního vkusu, pak může ohrozit svou pověst rozumného člověka. Ve skutečnosti by měli všichni ve sboru dávat pozor, aby se nepokoušeli ovládat druhé. — Srovnej 2. Korinťanům 1:24; Filipanům 2:12.

14. Jak Ježíš ukázal, že je rozumný v tom, co očekával od druhých?

¹⁴ Starší budou možná chtít sami sebe prozkoumat ještě v jiné věci: ‚Jsem rozumný v tom, co očekávám od druhých?‘ Ježíš jistě rozumný byl. Soustavně ukazoval svým následovníkům, že od nich nečeká víc než jejich opravdovou snahu, a takovou snahu velice oceňoval. Pochválil chudou vdovu za to, že dala své mince, které měly malou hodnotu. (Marek 12:42, 43) Napomenul své učedníky, když kritizovali nákladný příspěvek od Marie. Řekl: „Nechte ji . . . Učinila, co mohla.“ (Marek 14:6, 8) Byl rozumný, i když ho jeho následovníci zklamali. Například nabádal své tři nejbližší apoštoly, aby s ním zůstali bdělí a aby té noci, kdy má být zrazen, byli ostražití, ale oni ho zklamali, když znovu a znovu usínali. Ježíš však soucitně poznamenal: „Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“ — Marek 14:34–38.

15, 16. a) Proč by měli být starší opatrní, aby na stádo nevyvíjeli žádný nátlak a aby nic nevynucovali? b) Jak došlo k tomu, že jedna věrná sestra napravila svůj názor na to, co je možné očekávat od druhých?

¹⁵ Je pravda, že Ježíš vybídl své následovníky, aby se ‚silně namáhali‘. (Lukáš 13:24) Nikdy je však k tomu nenutil! Dával jim podněty, poskytoval jim příklad, vedl je a snažil se působit na jejich srdce. Důvěřoval, že to ostatní je v moci Jehovova ducha. Dnes by měli starší také povzbuzovat stádo, aby v něm všichni sloužili Jehovovi celým srdcem. Starší by však měli dávat pozor, aby nic nevynucovali tím, že by naznačovali, že to, co v současné době druzí ve službě Jehovovi dělají, je v nějakém směru nedostatečné nebo nepřijatelné, takže by druzí měli pocit, že se nějak provinili nebo že se musí stydět. Ti, kdo dělají všechno, co je v jejich silách, se mohou cítit sklíčeni, když jsou přísně pobízeni ke stále větším výkonům. Bylo by opravdu smutné, kdyby si některý starší vytvořil pověst, že je ‚těžké se mu líbit‘ — což má velmi daleko k rozumnosti! — 1. Petra 2:18.

¹⁶ Všichni bychom měli být rozumní v tom, co očekáváme od druhých. Jedna sestra, která společně s manželem zanechala své misionářské činnosti, aby mohla pečovat o svou nemocnou matku, napsala: „Jako zvěstovatelé zde ve sborech prožíváme opravdu obtížné časy. Kdysi jsme bývali v krajské a oblastní službě, chráněni před mnoha takovými tlaky, a teď jsme si to náhle a bolestně uvědomili. Kdysi jsem si například říkávala: ‚Proč ta sestra nenabízí tento měsíc tu správnou literaturu? Cožpak nečte Službu Království?‘ Teď chápu, proč. Někteří prostě nemohou [ve službě] vykonat víc.“ Oč lepší je chválit naše bratry za to, co dělají, než je odsuzovat za to, co nedělají!

17. Jak nám dal Ježíš příklad, pokud jde o rozumnost?

¹⁷ Zamysleme se nad posledním příkladem toho, jak Ježíš rozumným způsobem uplatňuje svou autoritu. Ježíš — podobně jako jeho Otec — svou autoritu žárlivě nestřeží. Také on vynikajícím způsobem pověřuje; vždyť pověřil třídu svého věrného a rozvážného otroka, aby pečovala o ‚všechen jeho majetek‘ zde na zemi. (Matouš 24:45–47) A nebojí se naslouchat myšlenkám druhých. Často se ptal svých posluchačů: „Co si myslíte?“ (Matouš 17:25; 18:12; 21:28; 22:42) Stejně by měli jednat všichni dnešní Kristovi následovníci. I když snad mají velkou autoritu, nemělo by to způsobit, že nebudou ochotni naslouchat. Rodiče, naslouchejte! Manželé, naslouchejte! Starší, naslouchejte!

18. a) Jak bychom mohli zjistit, zda máme pověst rozumných lidí? b) Jaké rozhodnutí by mohlo být pro nás všechny prospěšné?

¹⁸ Každý z nás rozhodně chce být ‚znám jako rozumný‘. (Filipanům 4:5, Phillips) Ale jak víme, zda máme takovou pověst? Když chtěl Ježíš vědět, co o něm lidé říkají, ptal se svých důvěrných společníků. (Matouš 16:13) Proč se neřídit jeho příkladem? Někoho, na jehož upřímnost se můžeš spolehnout, by ses mohl zeptat, zda máš pověst rozumného člověka, který umí ustoupit. Jistě můžeme všichni dělat mnoho pro to, abychom přesněji napodobovali Ježíšův dokonalý příklad rozumnosti! Zejména v případech, kdy máme určitou autoritu nad druhými, řiďme se vždy příkladem Jehovy a Ježíše. Vždy tuto autoritu uplatňujme rozumně a buďme stále ochotni odpouštět, přizpůsobovat se nebo ustupovat, pokud je to vhodné. Ano, kéž se všichni snažíme, abychom „byli rozumní“! — Titovi 3:2.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč by měli křesťané chtít být rozumní?

◻ Jak mohou starší napodobovat Ježíše v jeho ochotě odpouštět?

◻ Proč bychom měli usilovat o to, abychom byli stejně pružní, jako byl Ježíš?

◻ Jak můžeme projevit rozumnost při uplatňování autority?

◻ Jak bychom mohli sami sebe zkoumat v tom, zda jsme skutečně rozumní?

[Obrázek na straně 15]

Ježíš ochotně odpustil kajícnému Petrovi

[Obrázek na straně 16]

Když jedna žena projevila mimořádnou víru, Ježíš viděl, že to není vhodná chvíle, kdy by mělo být všeobecně platné pravidlo prosazováno

[Obrázek na straně 18]

Rodiče, naslouchejte!

[Obrázek na straně 18]

Manželé, naslouchejte!

[Obrázek na straně 18]

Starší, naslouchejte!