Dávejte neustále pozor na své vyučování

„Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. TIMOTEOVI 4:16)

1, 2. Proč je dnes naléhavě potřeba horlivých učitelů?

„JDĚTE . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Tento příkaz Ježíše Krista ukazuje, že se všichni křesťané musí snažit, aby se z nich stali učitelé. A horlivých učitelů, kteří by pomáhali upřímným lidem získat poznání o Bohu dříve, než bude příliš pozdě, je zapotřebí. (Římanům 13:11) Apoštol Pavel vybízel: „Kaž slovo, naléhavě se toho drž v příznivém období, v období obtížném.“ (2. Timoteovi 4:2) Je tedy nutné vyučovat jak ve sboru, tak i mimo sbor. Vždyť pověření kázat v sobě zahrnuje víc než jen oznamovat Boží poselství. Jestliže se totiž ti, kdo se zajímají o pravdu, mají stát učedníky, musí být účinným způsobem vyučováni.

² Žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Lidská mysl je ovlivňována různými světskými filozofiemi a falešnými naukami. Mnozí lidé jsou „myšlenkově ve tmě“ a „nechali za sebou všechen mravní smysl“. (Efezanům 4:18, 19) Někteří utrpěli bolestivá citová zranění. Ano, mnozí lidé jsou opravdu „sedření a . . . zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36) Když však uplatníme své umění vyučovat, můžeme upřímným lidem pomoci, aby udělali potřebné změny.

Učitelé ve sboru

3. (a) Co zahrnuje Ježíšův příkaz, abychom vyučovali? (b) Kdo v první řadě má za úkol vyučovat ve sboru?

³ Na domácích biblických studiích jsou miliony lidí poučovány soukromě. Ale i po tom, co se dají pokřtít, potřebují tito lidé další pomoc, aby „byli zakořeněni a pevně založeni“. (Efezanům 3:17) Když tedy plníme Ježíšův příkaz zapsaný u Matouše 28:19, 20 a vedeme nové k Jehovově organizaci, mají užitek z vyučování v samotném sboru. V Efezanům 4:11–13 čteme, že byli ustanoveni muži, kteří mají sloužit ‚jako pastýři a učitelé, s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla‘. Někdy je zapotřebí, aby jejich umění vyučovat zahrnovalo ‚kárání, napomínání, vybízení, s veškerou trpělivostí‘. (2. Timoteovi 4:2) Práce učitelů byla tak důležitá, že když psal Pavel Korinťanům, uvedl učitele hned za apoštoly a proroky. (1. Korinťanům 12:28)

4. Jak nám schopnost vyučovat pomáhá, abychom poslouchali Pavlovu vybídku zapsanou v Hebrejcům 10:24, 25?

⁴ Je pravda, že ne všichni křesťané slouží jako starší neboli dozorci. Nicméně všichni jsou povzbuzováni, aby se navzájem podněcovali „k lásce a znamenitým skutkům“. (Hebrejcům 10:24, 25) Na shromážděních je to možné dělat dobře připravenými komentáři, které jdou ze srdce a kterými mohou být ostatní křesťané poučeni a povzbuzeni. ‚Podněcovat ke znamenitým skutkům‘ mohou i zkušení zvěstovatelé Království, a to tím, že s těmi novými spolupracují v kazatelské službě, a tak se s nimi dělí o své poznání a zkušenosti. Při této příležitosti a také neformálně mohou druhým předávat cenné poučení. Například zralé ženy jsou vybízeny, aby byly „učitelkami toho, co je dobré“. (Titovi 2:3)

Jsme přesvědčováni, abychom věřili

5, 6. (a) V jakém ohledu pravé křesťanství kontrastuje s falešným uctíváním? (b) Jak starší pomáhají novým křesťanům, aby se moudře rozhodovali?

⁵ Pravé křesťanství tedy ostře kontrastuje s falešnými náboženstvími. Mnohá z nich se totiž snaží ovládat myšlení svých členů. V době, kdy byl na zemi Ježíš, se náboženští vůdci snažili přísnými lidskými tradicemi ovládat v podstatě každou oblast života tehdejších lidí. (Lukáš 11:46) Totéž často dělá i duchovenstvo křesťanstva.

⁶ Pravé uctívání je však ‚posvátná služba‘, kterou konáme se svou „silou rozumu“. (Římanům 12:1) Jehovovi služebníci jsou ‚přesvědčováni, aby věřili‘. (2. Timoteovi 3:14) Někdy je možná zapotřebí, aby ti, kdo poskytují vedení, dali určité pokyny nebo zavedli určité postupy, které přispějí k hladké činnosti sboru. Starší se však nesnaží dělat rozhodnutí za spolukřesťany, ale vyučují je, „aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:14) Dělají to především tak, že sbor vyživují ‚slovy víry a znamenitým učením‘. (1. Timoteovi 4:6)

Dávejme pozor na své vyučování

7, 8. (a) Jak mohou lidé, kteří mají omezené schopnosti, sloužit jako učitelé? (b) Z čeho je patrné, že k tomu, abychom se stali dobrými učiteli, je třeba vynaložit úsilí?

⁷ Vraťme se však k pověření vyučovat, které jsme dostali všichni. Potřebujeme snad nějakou konkrétní dovednost, určité vzdělání nebo zvláštní schopnosti, abychom tuto práci mohli vykonávat? Ne, to není nezbytně nutné. Na tomto celosvětovém vyučovacím díle se většinou podílejí obyčejní lidé, kteří mají omezené schopnosti. (1. Korinťanům 1:26–29) Pavel vysvětluje: „Máme však tento poklad [službu] v hliněných nádobách [nedokonalých tělech], aby moc, která je nad to, co je normální, byla Boží, a ne z nás.“ (2. Korinťanům 4:7) O tom, jakou moc má Jehovův duch, svědčí skutečnost, že celosvětové dílo kázání o Království je opravdu velmi úspěšné.

⁸ Nicméně k tomu, aby se někdo stal ‚dělníkem, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy‘, je zapotřebí soustředěného úsilí. (2. Timoteovi 2:15) Pavel Timotea vybízel: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Timoteovi 4:16) Jak ale můžeme dávat neustále pozor na své vyučování, ať už ve sboru, nebo mimo něj? Znamená to snad, že musíme bezpodmínečně získat nějaké schopnosti nebo si osvojit určité vyučovací metody?

9. Co je důležitější než přirozené schopnosti?

⁹ Vyučovací metody vynikajícím způsobem ovládal Ježíš, což prokázal ve svém známém Kázání na hoře. Když domluvil, „zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“. (Matouš 7:28) Je samozřejmé, že tak dobře jako Ježíš nedokáže vyučovat nikdo z nás. Ale k tomu, abychom se stali dobrými učiteli, nepotřebujeme být výmluvnými řečníky. Vždyť podle Joba 12:7 mohou beze slov vyučovat dokonce ‚domácí zvířata‘ a ‚okřídlení tvorové‘! I když tedy snad máme přirozené schopnosti nebo dovednosti, důležité je zejména to, „jakými lidmi“ jsme — jaké máme vlastnosti a jaké jsme si vypěstovali duchovní návyky, které mohou naši zájemci napodobovat. (2. Petra 3:11; Lukáš 6:40)

Studujme Boží slovo

10. Proč je Ježíš znamenitým příkladem ve studiu Božího slova?

¹⁰ Ten, kdo chce druhé účinně vyučovat biblickým pravdám, musí sám Boží slovo studovat. (Římanům 2:21) V tomto ohledu dal vynikající příklad Ježíš Kristus. V průběhu své služby citoval nebo volně vyjadřoval myšlenky asi z poloviny knih Hebrejských písem.a To, že znal Boží slovo, bylo zřejmé, už když mu bylo 12 let. Tehdy ho rodiče našli, „jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich“. (Lukáš 2:46) V dospělém věku pak měl Ježíš ve zvyku chodit do synagógy, kde se četlo Boží slovo. (Lukáš 4:16)

11. Jaké dobré studijní návyky by měl učitel pěstovat?

¹¹ Jste horlivými čtenáři Božího slova? Jestliže se do něho zahloubáte, pomůže vám to ‚porozumět bázni před Jehovou a najít i poznání Boha‘. (Přísloví 2:4, 5) Vypěstujte si tedy dobré studijní návyky. Snažte se každý den číst určitý úsek z Božího slova. (Žalm 1:2) Zvykněte si přečíst každé číslo časopisu Strážná věž a časopisu Probuďte se!, jakmile ho dostanete. Pozorně naslouchejte na sborových shromážděních. Naučte se provádět důkladný výzkum. Když se naučíte ‚přesně vysledovat všechny věci‘, můžete se při svém vyučování vyvarovat přehánění a nepřesností. (Lukáš 1:3)

Lidem, které vyučujeme, projevujme lásku a úctu

12. Jaký postoj měl Ježíš ke svým učedníkům?

¹² Další důležitou vlastností je správný postoj k lidem, které vyučujeme. Farizeové pohlíželi na ty, kdo naslouchali Ježíšovi, s opovržením. Řekli: „Tento zástup, který nezná Zákon, jsou prokletí lidé.“ (Jan 7:49) Ježíš však měl ke svým učedníkům hlubokou lásku a úctu. Řekl: „Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal na vědomí všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Tak Ježíš ukázal, jak by měli vyučovat jeho učedníci.

13. Jak Pavel smýšlel o lidech, které vyučoval?

¹³ Uvažujme například o Pavlovi. Tento apoštol nejednal s těmi, kdo měli zájem o pravdu, chladně a věcně. Korinťanům napsal: „Vždyť třebaže snad máte deset tisíc vychovatelů v Kristu, jistě nemáte mnoho otců, neboť v Kristu Ježíši jsem se stal vaším otcem prostřednictvím dobré zprávy.“ (1. Korinťanům 4:15) Někdy dokonce se slzami napomínal lidi, které vyučoval! (Skutky 20:31) Byl také neobyčejně trpělivý a laskavý. Tesaloničanům proto mohl napsat: „Stali jsme se . . . uprostřed vás jemnými, jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti.“ (1. Tesaloničanům 2:7)

14. Proč je tak důležité, abychom projevovali osobní zájem o lidi, s nimiž studujeme Bibli? Uveďte příklad.

¹⁴ Napodobujete Ježíše a Pavla? Upřímná láska, kterou zájemcům projevíme, může bohatě vynahradit všechny nedostatky, které ve svých přirozených schopnostech snad máme. Mohou lidé, s nimiž studujeme Bibli, vycítit, že o ně máme upřímný osobní zájem? Uděláme si čas na to, abychom je poznali? Jedna křesťanka pomáhala jisté zájemkyni dělat duchovní pokroky, ale šlo to obtížně. Sestra se proto této ženy přátelsky zeptala: „Trápí vás snad něco?“ Zájemkyně jí začala vylévat své srdce a sdělila jí řadu věcí, které ji znepokojovaly a kvůli kterým si dělala starosti. Tento láskyplný rozhovor byl pro zmíněnou ženu rozhodujícím okamžikem. V těchto případech je tedy vhodné zmínit se o některých myšlenkách z Bible a pronést slova útěchy a povzbuzení. (Římanům 15:4) Musíme však být opatrní. Člověk, který studuje Bibli, může dělat rychlé pokroky, ale přesto možná ještě musí překonat některé nekřesťanské zvyky. Proto by nebylo moudré pěstovat se zájemcem příliš úzké společenství. Neměli bychom překročit patřičné hranice křesťanského chování. (1. Korinťanům 15:33)

15. Jak můžeme našim zájemcům projevovat úctu?

¹⁵ Úctu můžeme zájemcům projevovat tím, že se nesnažíme ovládat jejich život. (1. Tesaloničanům 4:11) Může se například stát, že vedeme studium se ženou, která žije s mužem, s nímž není oddána. Možná spolu mají děti. Když tato žena získává přesné poznání o Bohu, chce své záležitosti upravit podle Jehovových měřítek. (Hebrejcům 13:4) Měla by si muže, s nímž žije, vzít, anebo by se s ním měla rozejít? Můžeme mít silný pocit, že pokud se vdá za muže, který se o duchovní věci zajímá jen velmi málo, nebo o ně nemá žádný zájem, bude jí to v budoucnosti bránit v dalším pokroku. Na druhé straně můžeme mít obavy o blaho jejích dětí a myslet si, že by se raději měla vdát. Ať už se na věc díváme tak, či onak, je neuctivé a nelaskavé plést se do života zájemkyně a snažit v těchto otázkách prosadit svůj vlastní názor. Vždyť je to ona, kdo ponese následky takového rozhodnutí. Nebylo by tedy snad lepší, kdybychom tuto zájemkyni naučili používat „vnímavost“, aby o tom, co by měla udělat, rozhodla sama? (Hebrejcům 5:14)

16. Jak mohou starší projevovat lásku a úctu Božímu stádu?

¹⁶ Obzvlášť důležité je, aby lásku a úctu projevovali sboroví starší, když pečují o stádo. Pavel napsal Filemonovi: „Ačkoli mám velkou volnost řeči ve spojitosti s Kristem, abych ti nařídil udělat to, co je správné, spíše tě vybízím na základě lásky.“ (Filemonovi 8, 9) Čas od času mohou ve sboru nastat nepříjemné situace. Možná je nutné projevit i pevnost. Pavel vybízel Tita: ‚Stále přísně kárej ty, kdo chybují, aby byli zdraví ve víře.‘ (Titovi 1:13) Přesto se musí dozorci snažit, aby ke sboru nikdy nemluvili nelaskavě. „Pánův otrok však nepotřebuje bojovat,“ napsal Pavel, „ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností.“ (2. Timoteovi 2:24; Žalm 141:3)

17. Jaké chyby se dopustil Mojžíš a co se z toho mohou starší naučit?

¹⁷ Dozorci si musí neustále připomínat, že zacházejí s ‚Božím stádem‘. (1. Petra 5:2) Tento náhled ztratil na okamžik i Mojžíš, přestože to byl pokorný člověk. Izraelité totiž „rozhořčili . . . jeho ducha a začal mluvit zbrkle svými rty“. (Žalm 106:33) Bohu se však nelíbilo, že se takto špatně zachází s Jeho stádem, i když rozhodně nebylo bez viny. (4. Mojžíšova 20:2–12) Když dnes před podobnými problémy stojí starší, měli by se snažit, aby druhé vyučovali s pochopením a byli laskaví. Naši bratři totiž reagují nejlépe tehdy, když se s nimi jedná ohleduplně a když se k nim přistupuje jako k těm, kdo potřebují pomoci, a ne jako k lidem, kteří už se stejně nezlepší. Starší si musí uchovat stejný pozitivní náhled, jaký měl i Pavel, který řekl: „Máme mimoto důvěru v Pána ohledně vás, že děláte a budete dál dělat to, co nařizujeme.“ (2. Tesaloničanům 3:4)

Buďme vnímaví k jejich potřebám

18, 19. (a) Jak bychom měli reagovat na potřeby zájemců, kteří mají omezené schopnosti? (b) Jak bychom mohli pomáhat zájemcům, kteří se s určitými věcmi obtížně vyrovnávají?

¹⁸ Dobrý učitel je ochoten přizpůsobit se schopnostem a omezením zájemce. (Srovnej Jana 16:12.) V Ježíšově podobenství o talentech dal pán výsady „každému podle jeho vlastní schopnosti“. (Matouš 25:15) Podobný princip můžeme uplatnit, když vedeme biblická studia. Je pochopitelně žádoucí, aby studium s publikací založenou na Bibli netrvalo nerozumně dlouho. Nicméně je třeba připustit, že ne všichni zájemci jsou dobří čtenáři a ne všichni jsou schopni rychle vstřebávat nové myšlenky. Je tedy nutné, abychom s použitím rozlišovací schopnosti rozhodli, kdy při studiu přejít od jednoho námětu k dalšímu, jestliže člověku, který na pravdu zareaguje, dělá problémy rychlé tempo. Probrat látku určitým tempem totiž zdaleka není tak důležité jako pomoci zájemcům, aby pochopili smysl toho, co se učí. (Matouš 13:51)

¹⁹ Totéž je možné říci o zájemcích, kteří se s novým pohledem na některé věci — například na trojici nebo náboženské svátky — obtížně vyrovnávají. Obvykle sice není nutné, abychom při našich studiích rozebírali dodatečnou látku založenou na Bibli, ale příležitostně, když vidíme, že by to přineslo užitek, to možné je. Měli bychom jednat na základě dobrého úsudku, abychom zbytečně nebrzdili zájemcův pokrok.

Projevujme nadšení!

20. Proč můžeme říci, že je pro nás Pavel příkladem v tom, jak při vyučování druhých lidí projevovat nadšení a přesvědčení?

²⁰ „Buďte zaníceni duchem,“ napsal Pavel. (Římanům 12:11) Ano, ať už vedeme domácí biblické studium, nebo se podílíme na nějakém bodu programu na sborovém shromáždění, měli bychom to dělat s horlivostí a nadšením. Pavel řekl Tesaloničanům: „Dobrá zpráva, kterou kážeme, se mezi vámi neukázala pouze se slovy, ale také s mocí a se svatým duchem a pevným přesvědčením.“ (1. Tesaloničanům 1:5) Pavel a jeho druhové tedy předávali „nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše“. (1. Tesaloničanům 2:8)

21. Jak si při každém svém pověření vyučovat můžeme uchovat nadšení?

²¹ Opravdové nadšení vychází z našeho pevného přesvědčení, že ti, kdo projevili zájem o studium Bible, potřebují slyšet to, co jim říkáme. Kéž pro nás tedy pověření vyučovat není nikdy rutinní záležitostí. V tomto ohledu dával pozor na své vyučování písař Ezra. „Připravil své srdce, aby se radil s Jehovovým zákonem a činil jej a aby vyučoval v Izraeli.“ (Ezra 7:10) To bychom měli dělat i my, a to tím, že se důkladně připravujeme a uvažujeme o významu studované látky. Modleme se k Jehovovi, aby nás naplnil vírou a přesvědčením. (Lukáš 17:5) Naše nadšení pomůže zájemcům, aby si vypěstovali opravdovou lásku k pravdě. Dávat pozor na své vyučování však samozřejmě může obnášet to, že používáme určité vyučovací metody. O některých z nich budeme uvažovat v příštím článku.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Proč je dnes potřeba způsobilých křesťanských učitelů?

◻ Jaké dobré studijní návyky můžeme pěstovat?

◻ Proč je tak důležité, abychom lidem, které vyučujeme, projevovali lásku a úctu?

◻ Jak můžeme reagovat na potřeby zájemců?

◻ Proč je tak důležité, abychom při vyučování druhých lidí dávali najevo nadšení a přesvědčení?

[Obrázek na straně 10]

Dobří učitelé musí také sami studovat Boží slovo

[Obrázek na straně 13]

O ty, s nimiž studujete Bibli, projevujte osobní zájem