Choď vírou!

„Vždy jsme . . . dobré mysli a víme, že zatímco jsme doma v těle, jsme vzdáleni od Pána, neboť chodíme vírou. ne viděním.“ — 2. KORINŤANŮM 5:6, 7.

1. Co patří k požehnáním, z nichž se těšíme díky lidskému oku?

JEDNÍM z podivuhodných orgánů lidského těla je oko. Díky jeho úžasnému fotografickému systému se můžeme nejen vyhýbat překážkám, ale můžeme také přijímat ohromné množství vjemů, z nichž mnohé působí na naše vztahy k jiným lidem. Je zřejmé, že konstruktér oka si nepřál, abychom na naší planetě tápali ve tmě. Chtěl naopak, abychom viděli jeho nádherná stvořitelská díla, lidi a zvířata, hory a řeky, jezera a moře, květiny a jiné rostliny, oblohu a překrásné barvy slunečního západu a abychom se z toho všeho radovali. Ti, kteří to vše pozorují s oceněním, mohou zvolat spolu se žalmistou: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ — Žalm 104:24.

2. Proč nestačí chodit viděním a co o tom řekl Pavel?

² Jakkoli je však lidský zrak podivuhodný, bylo by nebezpečné chodit jen viděním. Máme-li se těšit z božské přízně, musíme chodit vírou v toho, který stvořil lidské oko. Musíme hledat jeho vedení, abychom konali to, co je dobré. Ve svém dopise spolukřesťanům prohlásil Pavel výstižně: „Vždy jsme . . . dobré mysli a víme, že zatímco jsme doma v těle, jsme vzdáleni od Pána, neboť chodíme vírou, ne viděním. Ale jsme dobré mysli a líbilo by se nám, abychom byli spíše vzdáleni od těla a byli doma u Pána [smrtí a vzkříšením k nebeskému životu]. Tedy naším cílem je také to, abychom mu byli přijatelní, ať jsme u něho doma, nebo jsme od něho vzdáleni. Vždyť všichni musíme být učiněni zjevnými před Kristovou soudcovskou stolicí, aby každý dostal svou odměnu za věci, které dělal v těle, podle toho, co prováděl, ať je to dobré nebo podlé.“ — 2. Kor. 5:6–10.

3. Po čem by měli toužit všichni Jehovovi oddaní služebníci a které otázky si zaslouží, abychom o nich uvažovali?

³ Všichni oddaní služebníci Jehovovi — ať z pomazaného ostatku nebo z rostoucího „velkého zástupu“ s pozemskou nadějí — chtějí konat to, co je dobré. (Zjev. 7:9) Proč však lze říci, že je tak nebezpečné ‚chodit viděním‘? A co to znamená ‚chodit vírou‘?

Proč je nebezpečné ‚chodit viděním‘

4. a) Proč nemáme vše posuzovat podle vnějšího vzhledu? b) Jak se dívá na věci stvořitel oka?

⁴ Posuzujeme-li vše pouze z vnější stránky a spoléháme-li se jen na vnější vzezření, můžeme se stát obětí klamu a utrpět škodu. Je to podobné, jako když někdo jde nepozorně po písečné půdě a náhle se propadne do pohyblivého písku. Nebo se někdo nechá oklamat přátelským vzezřením člověka, který se pak projeví jako ‚vlk v ovčím rouchu‘. (Mat. 7:15) Musíme být proto bdělí. Tvůrce oka se neřídí pouze vnějším vzezřením. Řekl proroku Samuelovi: „Vždyť Bůh vidí ne jako člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; a Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Sam. 16:7) Ano, ten, který vytvořil oko, rozeznává nejhlubší myšlenky a záměry, a člověka i cokoli jiného hodnotí vždy přesně. (Srovnej Židům 4:12.) Jeho zrak je vždy dokonalý, stejně jako jeho chápání skutečností, a proto vidí opravdu všechno.

5. Proč je nezbytně nutné, abychom byli předem varováni před nebezpečími, jež hrozí těm, kteří ‚chodí viděním‘?

⁵ Ale my jako lidé nemůžeme jasně rozeznat, co je v srdci jiného člověka. Ačkoli máme schopnosti od Boha, jsme nedokonalí a často můžeme být oklamáni. Dokonce i naše vlastní srdce nás může svést, protože „je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání“. (Jer. 17:9) Je proto nezbytně nutné, abychom byli předem varováni před nebezpečím, jež by nás mohlo postihnout, kdybychom ‚chodili viděním‘. Postaral se nám Jehova o takové nezbytné varování? Ovšem. Postaral se o to, aby byla pro naše poučení zaznamenána zpráva o některých mimořádných událostech, z nichž je patrné, proč je nebezpečné chodit pouze viděním. — Řím. 15:4.

6. Jaké následky pro Izraelity mělo to, že ‚chodili viděním‘?

⁶ Velmi názorné jsou v tomto směru zkušenosti Božího starověkého lidu, Izraelitů. Ačkoli byla tomuto národu prokázána velká přízeň a Jehova mu poskytoval neomylné vedení, chodily zástupy tvrdošíjně „ve svých vlastních radách“. (Žalm 81:12; 81:13, „KB“) ‚Chodili viděním‘, a proto se obrátili k uctívání model neboli bohů viditelných pouhým okem. Posuzovali podle vnějšího vzezření, a proto se chvěli strachem před ohromným množstvím svých nepřátel. Protože Izraelité ‚chodili viděním, a ne vírou‘, odporovali také Mojžíšovu vedení, které určil Bůh, a stěžovali si na svůj životní úděl. (Srovnej Judu 16.) Mnozí z nich se také zřejmě dívali závistivě na zdánlivou svobodu a blahobyt okolních národů a nebrali v úvahu, že tito lidé žili nedůstojným způsobem a podléhali vlivu démonů. — 3. Mojž. 18:1–3, 30.

7. Co se stalo Izraelitům, kteří odmítli božské vedení?

⁷ Co se stalo s Izraelity, kteří prosazovali svou vlastní vůli a odmítali božské vedení? Přivodili si Jehovovu nelibost a Jehova jim odňal ochrannou péči, takže je nepřátelé porazili! I v Zaslíbené zemi se Izraelité často stávali otroky svých nelítostných nepřátel. (Soud. 2:17–23) Na rozdíl od Mojžíše, který nechtěl užívat světských příjemností egyptské vládnoucí třídy, toužili Izraelité po ‚dočasném požitku z hříchu‘ a nechodili dále tak, ‚jako by viděli Toho, který je neviditelný‘. Neměli víru. A pamatuj: „Bez víry je . . . nemožné líbit se [Bohu].“ — Žid. 3:16–19; 11:6, 24–27.

8. Proč by měly zážitky starověkých Izraelitů sloužit dnešním Jehovovým služebníkům jako výstraha?

⁸ Dnešní Jehovovi služebníci si mohou vzít výstražné poučení z těchto minulých událostí. Také my jsme v nebezpečí, že bychom mohli zeslábnout ve víře, a dokonce svou víru ztratit. Nemohlo by se opravdu stát, že bychom se dali nepatřičně ovlivnit vnějším vzezřením věcí, a tak bychom začali opět ‚chodit viděním‘? Ano, a proto se Jehova laskavě postaral o vedení pro ty, kteří mu budou ve víře sloužit. Použil Izraelitů i svého jednání s nimi jako poučného příkladu pro pozdější generace, včetně nás samotných. (1. Kor. 10:11) Tak jsme posilováni přesným poznáním, pevnou nadějí a vytrvalostí.

9. K jakým názorům na některé způsoby jednání a na teokratická uspořádání bychom mohli dojít, kdybychom ‚chodili viděním‘?

⁹ Bez tohoto spolehlivého vedení ze strany našeho milujícího stvořitele bychom byli v nebezpečí, že bychom mohli odmítnout autoritu většího Mojžíše, Ježíše Krista, protože bychom zapomněli, že Bůh a Kristus dnes vedou pravé křesťany. (Srovnej 1. Korinťanům 11:3; Efezanům 5:24.) Mohli bychom se domnívat, že organizace svědků Jehovových je pouze lidského původu a mohli bychom mít proto pocit, že můžeme dělat, co je správné v našich vlastních očích. (Srovnej se Soudci 21:25.) Mohli bychom také propadnout omylu těch, kteří si zřejmě myslí, že pokud nějaké jednání neznepokojuje jejich svědomí, je v pořádku. Jiní by si mohli začít myslet, že teokratická organizace existuje pro jejich uspokojení a pohodlí a že by všechny její požadavky měly být umírněné, aby se od nich samotných nevyžadovala žádná obětavost. Jiným nebezpečím by mohla být představa, že by se opatření v organizaci měla přizpůsobovat naší vůli, a ne vůli Boží. Ale náš vzor, Ježíš Kristus, konal vždy radostně vůli svého nebeského Otce. — Žalm 40:8; 40:9, „KB“; Žid. 10:5–10.

10. Jak by mohl být ovlivněn náš postoj ke kazatelské službě a k jiným teokratickým činnostem, kdybychom přehlíželi božské vedení nebo kdybychom je nebrali vážně?

¹⁰ Někteří přehlížejí nebo berou na lehkou váhu božské vedení, a proto se snad domnívají, že by naše shromáždění měla být kratší, že by místa sjezdů neměla být tak daleko a studijní látka že by měla být vždy jednoduchá a neměla by nikdy obsahovat „hutný pokrm“. (Žid. 5:12) V zemích, kde křesťané žijí v klidu a pokoji, považují snad někteří požehnání království za samozřejmá a myslí si, že by svatá služba neměla být namáhavá. Kdybychom pěstovali takové názory, mohli bychom se stát ‚milovníky rozkoší spíše než milovníky Boha‘. Přičemž bychom si snad vyhražovali téměř každý konec týdne pro rekreaci, místo abychom tohoto času využívali ke kazatelské službě a k jiným teokratickým činnostem, jimiž bychom projevovali, že jsme z celého srdce oddáni Jehovovi. (2. Tim. 3:1, 4) Mohli bychom v takovém případě upřímně říci, že ‚chodíme vírou, ne viděním‘?

11. K čemu by mohlo vést, kdybychom sami sebe hýčkali? Co místo toho musíme dělat?

¹¹ Také je nebezpečí, že bychom se sami začali rozmazlovat. Snadno bychom si mohli namluvit, že lehká bolest hlavy nebo nějaká podobná obtíž je horší, než skutečně je. Naše nedokonalé tělo by nás mohlo vést k tomu, že bychom to použili jako výmluvy, abychom se vyhnuli nějaké povinnosti, například úkolu ve škole teokratické služby. Je však možné, že by nás nikdy nenapadlo, abychom se kvůli stejným obtížím zřekli nějakého druhu rekreace? Měli bychom být ovšem rozumní a neměli bychom podceňovat nějaké závažné příznaky nemoci. Ale musíme se opravdu velmi namáhat. (Luk. 13:24) Při našem rozhodování by měla hrát velkou úlohu víra, abychom ‚nechodili pouze viděním‘ podle svých vlastních nedostatečných představ. — Řím. 12:1–3.

12. V jakém jsme boji a jaký postoj musíme zastávat?

¹² Nesmíme zapomínat, že bojujeme proti zlým duchovním silám. (Ef. 6:11–18) Náš hlavní nepřítel, satan, ďábel, může vyvinout ohromný vliv, aby na nás zapůsobil svými zbraněmi, jimiž chce zničit naši víru v Jehovu. Satan se chce dovolávat všech sobeckých lidských sklonů a neponechá bez povšimnutí žádný druh přemlouvání, který by nás mohl rozkolísat v našem myšlení. Pěstujeme-li společenství „se zbývajícími“ ze „semene“ Boží „ženy“ neboli nebeské organizace, jsme ve válce. Je takového druhu, že z ní neexistuje dovolená, dokud Jehova, který nás posiluje, abychom odolávali satanovým útokům, celou ďáblovu organizaci nezničí. (Zjev. 12:16, 17; 1. Petra 5:6–11) Neměli bychom tedy být nyní odvážní a neměli bychom si uvědomovat, že je naléhavá doba? Rozhodně ano! — Žalm 31:24; 31:25, „KB“.

Co to znamená ‚chodit vírou‘

13. Co to znamená ‚chodit vírou‘?

¹³ ‚Chodit vírou‘ znamená procházet obtížnými poměry s vírou v Boha, v to, že je schopen vést naše kroky a že je ochoten dovést nás do bezpečí. (Žalm 22:3–5; 22:4–6, „KB“; Žid. 11:6) Znamená to, že se nedáme vést pouhým vnějším zdáním věcí nebo nedostatečnými lidskými úvahami. Víra nás bude podněcovat, abychom šli směrem, který nám ukazuje Jehova, bez ohledu na to, jak obtížná snad je tato cesta. Jestliže ‚chodíme vírou‘, budeme jako David, který řekl o Bohu: „Způsobíš, abych poznal stezku života. U tvého obličeje je radování do sytosti; po tvé pravici je příjemnost navždy.“ (Žalm 16:11) Pokud připustíme, aby Jehova vedl naše kroky, poskytne nám kromě toho pokojnou mysl a pomůže nám dosáhnout vítězství, bez ohledu na to, jak velké překážky budeme muset překonávat. (Jan 16:33; Fil. 4:6, 7) Budeme-li ‚chodit vírou‘, přivede nás to mimo jiné do společenství s našimi duchovními bratry a sestrami ke společnému studiu Bible a k modlitbě. — Žid. 10:24, 25.

14, 15. a) Jaký postoj měl Ježíš k bohatství, uznání a k účasti na politice? b) Co poznáváme z Písma o Ježíšovu názoru na Boží vedení?

¹⁴ Budeme-li ‚chodit vírou‘, staneme se také společníky Jehovových věrných služebníků z minulosti. Přední z nich byl Ježíš Kristus, ‚hlavní prostředník a zdokonalovatel naší víry‘. Co zjistíme, budeme-li se snažit ‚věrně následovat jeho šlépěje‘? — Žid. 12:1–3; 1. Petra 2:21.

¹⁵ Ježíš odmítl účastnit se světské politiky a na rozdíl od mnoha jiných lidí nikdy neusiloval o bohatství ani o uznání: Zdůraznil naproti tomu, že jeho království „není částí tohoto světa“, a protože mu bylo hmotařské smýšlení velmi vzdálené, neměl „kam by složil hlavu“. (Jan 6:14, 15; 18:36; Luk. 9:57, 58) Ačkoli měl Ježíš dokonalou mysl, nejednal nezávisle na svém nebeském Otci, ale hledal u něj vedení. — Jan 8:28, 29.

16. Co lze říci o postoji svědků Jehovových ve světle Ježíšova příkladu?

¹⁶ Co lze říci o dnešních svědcích Jehovových ve srovnání s Ježíšovým příkladem? Jako zastánci Božího nebeského království respektujeme „nadřazené autority“, ale zachováváme neutralitu v politických záležitostech. (Řím. 13:1–7; Mat. 6:9, 10; Jan 17:16) Neusilujeme o bohatství a uznání tohoto světa, ale ‚hledáme nejprve království‘ a důvěřujeme, že se Jehova postará o to, co nutně potřebujeme k životu. (Mat. 6:24–34; Žalm 37:25) A podobně jako Ježíš se ‚neopíráme o své vlastní porozumění‘, ale vděčně přijímáme vedení od našeho milujícího Boha. (Přísl. 3:5, 6) To vše nám rozhodně pomáhá ‚chodit vírou‘.

Zkoušky a požehnání

17. Co musí snášet Jehovův lid, když ‚chodí vírou‘? Ukaž to na příkladu.

¹⁷ V mnoha zemích musí naši spolusvědkové Jehovovi snášet neobyčejné nepříjemnosti a soužení, a dokonce i brutální pronásledování, protože ‚chodí vírou‘. Zkoušky víry ovšem mívají různou podobu. Zamysli se například nad těžkostmi a nad věrnou službou jednoho staršího bratra v Ekvádoru. Přišel do styku s pravdou, když mu bylo 80 let, a pak se naučil číst a psát. Po dvou letech byl pokřtěn. Žil v džungli, a proto musel jít tři hodiny pěšky, aby se dostal do sálu království. Jeho manželka projevovala odpor a schovávala mu oblečení a peníze, aby ho odradila od účasti na křesťanských shromážděních. Ale tento věrný bratr se nedal těmito problémy zastrašit. Sloužil jako pomocný průkopník každý měsíc po deset let. Kázal v mnoha vesnicích, ačkoli s ním často různí vesničané jednali velmi špatně. Ale když později kázali v těchto místech průkopníci a misionáři, mnozí lidé je oslovovali a žádali o biblické studium. A tak měla usilovná práce tohoto horlivého bratra dobré výsledky. Zemřel na rakovinu v 92 letech, ale ještě v měsíci, kdy zemřel, strávil v kazatelské službě 40 hodin.

18. a) Co musíme dělat, chceme-li se těšit božské přízni? b) Jaká odměna nás čeká, budeme-li nadále ‚chodit vírou, ne viděním‘?

¹⁸ Také my musíme být vytrvalí navzdory těžkostem a svízelím. (Mat. 24:13) Chceme-li se těšit Boží přízni, musíme se nutně řídit Boží radou, musíme na Boha spoléhat a zůstat odděleni od světa, od jeho postojů a způsobů jednání. (Žalm 37:5; 1. Kor. 2:12; Jak. 1:27) Proto se usilovně snažme napodobovat náš příklad, Ježíše Krista. Buďme obětaví a ochotní vynakládat úsilí v Jehovově nádherné službě. Pokud tak budeme jednat, můžeme s důvěrou hledět vstříc splnění nádherných slibů, které dává náš nebeský Otec svým věrným a oddaným ctitelům. A jaká podivuhodná požehnání budou dána v jeho zaslíbeném novém pořádku! Pokud budeme ‚chodit vírou, ne viděním‘, bude naší odměnou především to, že se budeme účastnit ospravedlňování Jehovovy univerzální svrchovanosti.

Vzpomínáš si?

◆ Proč je nebezpečné ‚chodit viděním‘?

◆ Jakým výstražným příkladem dnešnímu Jehovovu lidu jsou zážitky Izraelitů?

◆ Co musíme dělat místo toho, abychom se hýčkali?

◆ Co znamená ‚chodit vírou‘?

[Obrázek na straně 19]

Stává se často, že se s rodinou věnuješ rekreaci, zatímco se tvoji spolusvědkové Jehovovi věnují teokratické činnosti?