Co tě podněcuje ke službě Bohu?

„Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ (MAREK 12:30)

1, 2. Jaké vzrušující věci se odehrávají v souvislosti s kazatelským dílem?

HODNOTA automobilu není dána výlučně jen jeho vzhledem. Určitá barva může přidat na kráse, pěkná karosérie padne případnému kupci do oka; ovšem daleko důležitější je to, co na první pohled není vidět — motor, kterým je automobil poháněn, i veškeré zařízení, které s chodem motoru souvisí.

² Podobné to je s křesťanovou službou Bohu. Svědkové Jehovovi dělají mnoho zbožných skutků. Každý rok tráví více než miliardu hodin kázáním dobré zprávy o Božím Království. Vedou miliony biblických studií, a statisíce lidí se dávají pokřtít. Pokud jsi i ty zvěstovatelem dobré zprávy, pak máš na těchto pěkných výsledcích svůj podíl, i když se ti snad zdá malý. Můžeš si být jistý, že ‚Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na tvou práci a na lásku, kterou jsi projevoval k jeho jménu‘. (Hebrejcům 6:10)

3. Co kromě skutků by mělo křesťany velmi zajímat a proč?

³ Avšak skutečná hodnota naší kolektivní či osobní služby není dána jen číselnými údaji. Samuelovi bylo řečeno: „Pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:7) Ano, pro Jehovu je důležité, jací jsme uvnitř. Skutky jsou samozřejmě nezbytně nutné, o tom není pochyb. Skutky zbožné oddanosti zdobí Jehovovo učení a přitahují lidi, kteří by se mohli stát učedníky. (Matouš 5:14–16; Titovi 2:10; 2. Petra 3:11) Ale skutky nejsou všechno. Vzkříšenému Ježíšovi dělal starosti sbor v Efezu, přestože tento sbor byl známý svými dobrými skutky. „Znám tvé skutky,“ řekl Ježíš efezskému sboru. „Zazlívám ti však, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu.“ (Zjevení 2:1–4)

4. a) Jak by se pro nás mohla služba Bohu stát pouhou rutinou? b) Proč je nutné, abychom sami sebe zkoumali?

⁴ Jsme vystaveni určitému nebezpečí. Časem by se nám totiž naše služba Bohu mohla stát rutinou. Jedna křesťanka to vylíčila takto: „Chodila jsem do služby i na shromáždění, studovala jsem, modlila jsem se, ale všechno jsem to dělala automaticky, nevzbuzovalo to ve mně žádné city.“ Boží služebníci si samozřejmě zaslouží pochvalu, když se namáhají navzdory tomu, že jsou „sráženi“ nebo „zkroušeni“. (2. Korinťanům 4:9; 7:6) Když se nám však z křesťanské služby stane rutina, musíme se „podívat na motor“. I ten nejlepší automobil potřebuje pravidelnou údržbu. A s křesťany je to podobné: každý křesťan musí sám sebe pravidelně zkoumat. (2. Korinťanům 13:5) Druzí lidé vidí, jak se chováme, ale nedokáží rozeznat, co nás k takovému chování podněcuje. Proto bychom se všichni měli vážně zamyslet a položit si otázku: ‚Co mě podněcuje ke službě Bohu?‘

Co stojí v cestě správným pohnutkám

5. Které přikázání Ježíš označil za nejdůležitější?

⁵ Ježíš jednou dostal otázku, který ze zákonů, jež Izraelité obdrželi od Boha, je ‚první ze všech‘. Citoval tedy jedno přikázání: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ (Marek 12:28–30) Toto přikázání se týkalo pohnutek, ne toho, jaký dojem člověk dělá. Ježíš poukázal na to, co by mělo být ve službě Bohu naší základní pohnutkou — láska.

6, 7. a) Jakým zákeřným způsobem Satan útočí na rodiny a proč? (2. Korinťanům 2:11) b) Jak může výchova ovlivnit vztah člověka k Boží autoritě?

⁶ Satan by rád oslabil naši schopnost rozvíjet lásku, která je životně důležitým rysem naší osobnosti. Jedna z metod, které používá, je útok na rodinu. Proč útočí na rodinu? Protože právě v rodině člověk získává tu nejjasnější představu o tom, co to je láska. Satan dobře zná biblickou pravdu, že věci, které se v mládí naučíme, s námi zůstávají do dospělosti. (Přísloví 22:6) Zákeřně se tedy snaží, abychom už v dětství získali o lásce pokřivenou představu. Satan je ‚bohem tohoto systému věcí‘, a když mnoho lidí vyrůstá v rodinách, které nejsou bezpečným a láskyplným útočištěm, ale jakýmsi bojištěm plným hořkosti, zloby a slovní tyranie, slouží to jeho záměru. (2. Korinťanům 4:4; Efezanům 4:31, 32; 6:4, Reference Bible, poznámka pod čarou; Kolosanům 3:21)

⁷ Kniha Vytvářet šťastný rodinný život uvádí, že to, jakým způsobem otec zvládá svou rodičovskou úlohu, „může značně ovlivnit pozdější postoj jeho dětí k lidské i božské autoritě“.a Jeden křesťan, který v dětství často pociťoval těžkou ruku svého velmi přísného otce, říká: „Poslouchat Jehovu je pro mne snadné; daleko těžší je milovat ho.“ Poslušnost je samozřejmě nezbytně nutná, protože poslušnost je v Božích očích „lepší než oběť “. (1. Samuelova 15:22) Co nám však může pomoci, abychom nezůstali u pouhé poslušnosti, ale vypěstovali si k Jehovovi také lásku, která nás podněcuje k tomu, abychom jej uctívali?

‚Pohání nás láska, kterou má Kristus‘

8, 9. Jak by nás Ježíšova výkupní oběť měla podněcovat k tomu, abychom milovali Jehovu?

⁸ Nejsilnějším motivem k tomu, abychom si prohloubili oddanou lásku k Jehovovi, je ocenění pro výkupní oběť, kterou přinesl Ježíš Kristus. „Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život.“ (1. Jana 4:9) Jakmile tomuto skutku lásky porozumíme a jakmile jej oceníme, začne v nás vyvolávat odezvu — začneme Boha milovat. „My milujeme, protože [Jehova] nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:19)

⁹ Ježíš na sebe ochotně vzal úkol stát se Zachráncem lidí. „Podle toho jsme poznali lásku, protože on se za nás vzdal své duše.“ (1. Jana 3:16; Jan 15:13) Ježíšova obětavá láska by v nás měla vyvolat ocenění. Znázorněme si to. Dejme tomu, že by tě někdo zachránil před utonutím. Co bys udělal? Šel by ses domů osušit a pustil bys tu příhodu z hlavy? To jistě ne! Cítil by ses svému zachránci zavázán. Vždyť bys mu vděčil za život. A neudělali snad pro nás Jehova Bůh a Ježíš Kristus něco podobného? Bez výkupní oběti by každý z nás obrazně řečeno utonul v hříchu, zemřeli bychom. Ale díky onomu skutku velké lásky máme naději na věčný život v ráji na zemi. (Římanům 5:12, 18; 1. Petra 2:24)

10. a) Co můžeme udělat pro to, aby se pro nás stala výkupní oběť něčím osobním? b) Jak nás podněcuje láska, kterou má Kristus?

¹⁰ Rozjímej o výkupní oběti. Přijmi ji jako něco osobního, podobně, jako to udělal Pavel: „Skutečně život, který nyní žiji v těle, žiji vírou v Božího Syna, jenž mě miloval a vydal se za mne.“ (Galaťanům 2:20) Takové rozjímání vyvolá upřímnou pohnutku ke službě Bohu, jak je to vidět z toho, co Pavel napsal Korinťanům: „Pohání nás . . . láska, kterou má Kristus, protože . . . zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Korinťanům 5:14, 15) Ekumenický překlad říká, že Kristova láska nás „má ve své moci“. Když rozjímáme o Kristově lásce, „pohání“ nás to, silně nás to motivuje, dokonce jsme ‚v moci‘ Ježíšovy lásky. Kristova láska se dotýká našeho srdce a podněcuje nás k činům. Překlad J. B. Phillipse tento verš parafrázuje slovy: „Kristova láska je hybná síla, která pohání naše skutky.“ Jiné pohnutky v nás nezrodí nic, co by mělo trvalou hodnotu. Můžeme to vidět na příkladu farizeů.

„Mějte se na pozoru před kvasem farizeů“

11. Popiš, jak se farizeové dívali na nábožné skutky.

¹¹ Uctívání Boha v podání farizeů začalo být suchopárné. Farizeové hodnotili hloubku duchovního smýšlení člověka podle jeho skutků, místo toho, aby lidi podněcovali k lásce k Bohu. Byli příliš zaměřeni na podrobně rozepsaná pravidla. Proto se navenek jevili jako spravedliví lidé, ovšem uvnitř byli ‚plní kostí mrtvých lidí a nečistoty všeho druhu‘. (Matouš 23:27)

12. Jak farizeové ukázali, že mají necitelné srdce, když Ježíš uzdravil jednoho muže?

¹² Jednou Ježíš soucitně uzdravil muže s uschlou rukou. Ten muž musel být jistě velmi šťastný, když byl v jediném okamžiku zbaven nemoci, kvůli které tělesně i citově jistě velmi strádal. Ale farizeové s ním tuto radost nesdíleli. Místo toho začali puntičkářsky protestovat kvůli formalitě — Ježíš totiž tomuto člověku pomohl v Sabatu. Byli zcela zaměřeni na technický výklad Zákona, takže dočista ztratili ze zřetele účel tohoto Zákona. Nelze se tedy divit, že Ježíš byl „hluboce zarmoucen necitelností jejich srdce“. (Marek 3:1–5) Kromě toho varoval své učedníky: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“ (Matouš 16:6) Jejich jednání i postoje jsou v Bibli odhaleny proto, abychom si z toho vzali ponaučení.

13. Jaké poučení si z chování farizeů můžeme vzít?

¹³ Na příkladu farizeů se můžeme naučit, že na skutky se máme dívat rozumně. Skutky jsou nezbytné, protože „víra bez skutků [je] mrtvá“. (Jakub 2:26) Avšak nedokonalí lidé mají sklon posuzovat druhého podle toho, co dělá, ne podle toho, jaký je. Někdy by se nám dokonce mohlo stát, že bychom tak posuzovali i sebe. Soustředili bychom se na výkon, jako kdyby výkon byl jediným měřítkem našeho duchovního smýšlení. Mohli bychom zapomenout, jak důležité je zkoumat pohnutky. (Srovnej 2. Korinťanům 5:12.) Mohli bychom se stát strnulými dogmatisty, kteří ‚cedí komára, ale polykají velblouda‘; zachovávali bychom literu zákona, ale jednali bychom v rozporu s tím, jakému účelu má zákon sloužit. (Matouš 23:24)

14. Jak se farizeové podobali nečistému poháru nebo nečisté míse?

¹⁴ Farizeové nechápali, že skutky zbožné oddanosti přirozeně vyplynou z opravdové lásky k Jehovovi. Duchovní hodnoty vznikají v lidském nitru a odtud vycházejí na povrch. Ježíš řekl farizeům, které přísně odsoudil za jejich chybné uvažování: „Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte vnějšek poháru a mísy, ale uvnitř jsou plné drancování a nestřídmosti. Slepý farizee, vyčisti nejprve vnitřek poháru a mísy, aby se také jejich vnějšek očistil.“ (Matouš 23:25, 26)

15. Uveď některé příklady, z nichž je zřejmé, že Ježíš se nedíval na pouhý vzhled člověka.

¹⁵ Vzhled poháru, mísy nebo budovy nám ještě neřekne vše o tom, co je uvnitř. Ježíšovi učedníci byli ohromeni nádherou jeruzalémského chrámu. Avšak kvůli tomu, co se odehrávalo uvnitř, Ježíš nazval tento chrám ‚lupičskou jeskyní‘. (Marek 11:17; 13:1) Z dějin křesťanstva se můžeme přesvědčit, že to, co platilo o chrámu, platí také o milionech vyznavačů křesťanství. Ježíš řekl, že některé lidi, kteří v jeho jménu prováděli ‚mocné skutky‘, odsoudí jako ‚ty, kteří činí bezzákonnost‘. (Matouš 7:22, 23) V ostrém protikladu k těmto slovům stojí to, co řekl o jedné vdově, která přispěla na chrám téměř zanedbatelným obnosem: „Ta chudá vdova vhodila víc než všichni ti, kteří vhazují peníze do pokladnic; . . . ze svého nedostatku vhodila všechno, co měla, své celé živobytí.“ (Marek 12:41–44) Znamená to snad, že Ježíš posuzoval lidi nedůsledně? Nikoli. V obou případech se v Ježíšových slovech zrcadlil Jehovův názor. (Jan 8:16) Ježíš viděl, jaké pohnutky vedly lidi k určitému jednání, a podle toho je také posuzoval.

„Každému podle jeho vlastní schopnosti“

16. Proč není nutné, abychom svou činnost stále poměřovali s činností jiného křesťana?

¹⁶ Máme-li správné pohnutky, není zapotřebí se stále s někým srovnávat. Například by nebylo příliš užitečné, kdybychom se soupeřivě snažili vyrovnat jinému křesťanovi v počtu hodin strávených ve službě nebo ve výsledcích služby. Ježíš řekl, že máme Jehovu milovat celým svým srdcem, celou svou myslí, duší i silou. Lidé mají různé schopnosti, různou míru energie i různé životní podmínky. Láska tě podnítí k tomu, abys ve službě trávil mnoho času — a pokud ti to tvá situace umožňuje, snad i k tomu, aby ses stal celodobým průkopníkem. Zápasíš-li však s nemocí, budeš se možná na službě podílet méně, než jak by sis přál. Nenech se tím sklíčit. Věrnost Bohu se neměří na hodiny. Máš-li čisté pohnutky, máš důvod se radovat. Pavel napsal: „Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným.“ (Galaťanům 6:4)

17. Vlastními slovy stručně vyprávěj podobenství o talentech.

¹⁷ Věnujme nyní pozornost Ježíšovu podobenství o talentech, které je zapsáno u Matouše 25:14–30. Jeden člověk, který se chystal odcestovat do ciziny, si zavolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. „Jednomu dal pět talentů, jinému dva, ještě jinému jeden, každému podle jeho vlastní schopnosti.“ Co zjistil, když se vrátil, aby provedl zúčtování? Otrok, který dostal pět talentů, získal dalších pět. Podobné to bylo s otrokem, který dostal dva talenty — získal další dva. Ale otrok, který dostal jeden talent, jej zakopal. Neudělal nic pro to, aby rozhojnil bohatství svého pána. Jak pán tuto situaci zhodnotil?

18, 19. a) Proč pán neporovnával otroka, který dostal dva talenty, s otrokem, který jich dostal pět? b) Jaké poučení si z podobenství o talentech můžeme vzít, pokud jde o udílení chvály a o vzájemné porovnávání? c) Proč byl třetí otrok posouzen nepříznivě?

¹⁸ Nejdříve uvažujme o těch otrocích, kteří dostali po pěti a po dvou talentech. Každému z nich pán řekl: „Dobře jsi udělal, dobrý a věrný otroku!“ Řekl by to však otrokovi s pěti talenty, kdyby tento otrok získal jenom dva? Zřejmě ne. Všimněme si také, že otrokovi, který získal dva talenty, pán neřekl: ‚Proč jsi jich nezískal pět? Podívej se na svého spoluotroka. Vidíš, kolik talentů pro mě získal on?‘ Tento soucitný pán, který znázorňoval Ježíše, otroky navzájem neporovnával. Každému z nich přidělil talenty „podle jeho vlastní schopnosti“, a neočekával od nich víc, než kolik byli schopni dát. Oba otroci dostali stejnou pochvalu, protože oba pro svého pána pracovali celou duší. Z toho se můžeme všichni poučit.

¹⁹ Ten třetí otrok samozřejmě žádnou pochvalu nedostal. Byl dokonce vyhozen ven do tmy. Byl mu dán pouze jeden talent, nečekalo se tedy od něho, že získá tolik talentů jako otrok, který jich dostal pět. Ale on se nesnažil získat vůbec nic! Jeho ‚ničemné a lenivé‘ srdce na něj prozradilo, že svého pána nemiluje. Proto byl nakonec odsouzen.

20. Jak se Jehova dívá na naše různá omezení?

²⁰ Jehova od každého z nás očekává, že ho budeme milovat celou silou, ale jak příjemné je vědět, že „sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach“. (Žalm 103:14) Přísloví 21:2 říkají, že „Jehova hodnotí srdce“. Jehova tedy nehodnotí číselné výkazy naší činnosti. Chápe, že máme určitá omezení, kterých se sami nemůžeme zbavit — ať jsou to omezení finanční, tělesná, citová nebo i jiná. (Izajáš 63:9) Zároveň však očekává, že plně využijeme vše, co máme k dispozici. Jehova sám je dokonalý, ale od svých nedokonalých ctitelů dokonalost neočekává. Jeho požadavky nejsou ani nerozumné, ani nereálné.

21. Jaké dobré výsledky to přinese, když nás ke službě Bohu podněcuje láska?

²¹ „Daleko cennější než všechny zápalné obětní dary a oběti“ je milovat Jehovu celým srdcem, celou duší, myslí a silou. (Marek 12:33) Jestliže jsme motivováni láskou, budeme ve službě Bohu dělat vše, co můžeme. Petr napsal, že když v nás tyto zbožné vlastnosti, včetně lásky, ‚existují a překypují, zabrání nám, abychom nebyli ani nečinní, ani neplodní vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista‘. (2. Petra 1:8)

[Poznámka pod čarou]

Pro zopakování

◻ Co by nás mělo podněcovat ke službě Bohu?

◻ Jak nás Kristova láska podněcuje k tomu, abychom sloužili Jehovovi?

◻ Jaké farizejské předpojatosti se musíme vyhnout?

◻ Proč je nemoudré stále porovnávat svou službu se službou jiného křesťana?

[Obrázky na straně 16]

Lidé mají různé schopnosti, různou míru energie i různé životní podmínky