Konejme „posvátnou službu se svou silou rozumu“

‚Předkládejte svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.‘ (ŘÍMANŮM 12:1)

1, 2. Proč je možné přirovnat učení se biblickým zásadám ke studiu cizího jazyka?

UČIL ses někdy nějaký cizí jazyk? Pokud ano, zřejmě budeš souhlasit, že to je tvrdá práce. Vždyť naučit se cizí jazyk neznamená jen umět slovíčka. Chce-li mít člověk dobrou znalost jazyka, musí také ovládat gramatiku, musí chápat vzájemné vztahy mezi slovy, musí vědět, jak slova spojit do myšlenek.

² A s poznáváním Božího slova to je podobné. Neznamená to jen naučit se jednotlivé biblické verše. Musíme se naučit také biblickou „gramatiku“. Musíme pochopit, jak spolu souvisejí různé biblické verše, a poznat, jak je můžeme uplatňovat v každodenním životě. Tak se můžeme stát ‚zcela způsobilými, úplně vyzbrojenými pro každé dobré dílo‘. (2. Timoteovi 3:17)

3. K jaké změně v souvislosti se službou Bohu došlo v roce 33 n. l.?

³ V době, kdy byl v platnosti kodex mojžíšského Zákona, znamenala věrnost Bohu do značné míry to, že člověk má přísně dodržovat jasně stanovená pravidla. V roce 33 n. l. však Jehova tento Zákon obrazně řečeno vymazal, jakoby jej „přibil na mučednický kůl“, na němž byl usmrcen jeho Syn. (Kolosanům 2:13, 14) Potom už Boží lid nedostal žádný dlouhý seznam pravidel a obětních předpisů. Bylo mu však řečeno: ‚Předkládejte svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.‘ (Římanům 12:1) Ano, křesťané se měli ve službě Bohu úplně vydávat, měli ji vykonávat z celého srdce, z celé duše, mysli i síly. (Marek 12:30; srovnej Žalm 110:3.) Co to však znamená, konat „posvátnou službu se svou silou rozumu“?

4, 5. Co to znamená sloužit Jehovovi se „silou rozumu“?

⁴ Výraz síla rozumu je přeložen z řeckého slova logikos, které znamená „rozumný“ nebo „inteligentní“. Od Božích služebníků se žádá, aby používali své biblicky školené svědomí. Když křesťan dělá nějaké rozhodnutí, je pro něj základem pečlivé zvážení biblických zásad, a ne množství stanovených pravidel. Je to lepší, než se rozhodovat na základě četných pevně stanovených pravidel. Křesťan musí rozumět biblické „gramatice“ neboli vědět, jak spolu souvisejí různé biblické zásady. Pak může udělat uvážené rozhodnutí pomocí své síly rozumu.

⁵ Znamená to snad, že křesťané nemají žádné zákony? Ne, neznamená. Křesťanská řecká písma jasně zakazují modlářství, sexuální nemravnost, vraždy, lhaní, spiritismus, zneužívání krve a řadu dalších hříšných skutků. (Skutky 15:28, 29; 1. Korinťanům 6:9, 10; Zjevení 21:8) Avšak abychom se naučili uplatňovat biblické zásady, musíme — a to v daleko větší míře, než jak to bylo vyžadováno od Izraelitů — používat svou sílu rozumu. Vyžaduje to čas a úsilí, jako když se učíme cizí jazyk. Jak se dá tato síla rozumu rozvíjet?

Jak rozvinout svou sílu rozumu

6. Co to znamená studovat Bibli?

⁶ V první řadě musíme být horlivými badateli Bible. Boží inspirované slovo je „prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti“. (2. Timoteovi 3:16) Neměli bychom vždy čekat, že řešení svých problémů najdeme jasně vyjádřené v jediném biblickém verši. Zřejmě budeme muset uvažovat o několika verších, které na určitou situaci nebo na určitý problém vrhají světlo. Budeme muset vytrvale zkoumat, jak o dané věci smýšlí Bůh. (Přísloví 2:3–5) Potřebujeme také získat porozumění, protože „člověk s porozuměním je ten, jenž získává obratné vedení“. (Přísloví 1:5) Člověk s porozuměním dokáže určitou záležitost rozčlenit na dílčí problémy a pochopit jejich vzájemné vztahy. Dělá to tak, jako kdyby skládal mozaiku — sestavuje dohromady jednotlivé kameny, z nichž nakonec bude celý obraz.

7. Jak mohou rodiče uvažovat o biblických zásadách, které se týkají ukázňování?

⁷ Vezměme si například rodičovství. Z Přísloví 13:24 se dozvídáme, že otec, který miluje svého syna, „ho opravdu vyhledává s ukázňováním“. Tento verš sám o sobě by mohl být uplatněn nesprávně. Mohl by být omluvou pro nespravedlivě přísné, kruté trestání. Ovšem ve slovech Kolosanům 3:21 je obsažena vybídka, která do této záležitosti vnáší vyrovnanost: „Otcové, nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ Rodiče, kteří používají svou sílu rozumu a uplatní tyto verše tak, aby byly ve vzájemném souladu, nebudou své děti ukázňovat způsobem, který by mohl být označen jako „týrání“. Budou s nimi jednat s laskavostí, s porozuměním a také s důstojností. (Efezanům 6:4) Svou sílu rozumu tedy můžeme v rodičovské výchově i v každé jiné situaci, která s biblickými zásadami souvisí, použít tak, že zvážíme všechny činitele. Pak budeme rozumět „gramatice“ biblických zásad — pochopíme, jaká je v dané věci Boží vůle a jak ji můžeme splnit.

8. Jak by se nám mohlo stát, že bychom zaujali nepružný, dogmatický názor na zábavu?

⁸ Další způsob, jak můžeme rozvíjet svou sílu rozumu, je vyhýbat se tomu, že bychom měli strnulé, dogmatické názory. Nepružný postoj brání rozvoji síly rozumu. Uvažujme o problematice zábavy. Bible říká: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Znamená to snad, že každá světská kniha a každý světský film nebo televizní pořad jsou zkažené a satanské? Takový názor by jistě nebyl rozumný. Někteří křesťané se samozřejmě mohou rozhodnout, že se budou televizi, filmům nebo světské literatuře úplně vyhýbat. Na to mají plné právo, a neměli bychom je za to kritizovat. Oni by se však na druhé straně neměli snažit přimět ostatní, aby jejich striktní postoj uplatňovali také. Společnost vydala články o biblických zásadách, které by nám měly pomoci, abychom si dokázali moudře vybrat způsob rekreace a zábavy. Jednali bychom velmi nemoudře, kdybychom tyto rady obešli a vystavili se vlivům nemravnosti, hrubého násilí nebo spiritismu, které se často vyskytují ve světské zábavě. Máme-li si tedy nějaký druh zábavy zvolit moudře, je nutné, abychom použili sílu rozumu a uplatnili biblické zásady, které nám umožní zachovat si před Bohem i před lidmi čisté svědomí. (1. Korinťanům 10:31–33)

9. Co znamená ‚plná rozlišovací schopnost‘?

⁹ Značná část dnešní zábavy je pro křesťany jednoznačně nevhodná.a Musíme tedy školit své srdce, aby ‚nenávidělo, co je špatné‘ a abychom se nezačali podobat některým lidem z prvního století, kteří „nechali za sebou všechen mravní smysl“. (Žalm 97:10; Efezanům 4:17–19) K tomu, abychom o tom dokázali uvažovat, je zapotřebí, abychom měli ‚přesné poznání a plnou rozlišovací schopnost‘. (Filipanům 1:9) Řecké slovo, které se překládá jako „rozlišovací schopnost“, znamená „citlivá mravní vnímavost“. Týká se schopnosti rozlišovat věci doslovnými smysly, například zrakem. Pokud jde o zábavu nebo o cokoli jiného, v čem musíme udělat osobní rozhodnutí, náš mravní smysl by nám měl pomoci, abychom se uměli rozhodnout nejen v tom, co je jednoznačně určené, „černo-bílé“, ale i v záležitostech, které spadají do takzvané „šedé oblasti“. Přitom bychom se však měli vyhnout tomu, že bychom biblickými zásadami zdůvodňovali nějaký extrémní názor, a trvali na tom, aby bratři tento názor od nás přejali. (Filipanům 4:5)

10. Jak můžeme lépe porozumět Jehovově osobnosti, která se zrcadlí ve slovech 15. žalmu?

¹⁰ Třetí způsob, jak rozvíjet svou sílu rozumu, je vystihnout Jehovův způsob uvažování a vštípit si jej hluboko do srdce. Jehova ve svém Slově odhaluje lidem svou osobnost i své zásady. Například v 15. žalmu čteme o tom, jaký musí člověk být, aby jej Jehova pozval do svého stanu. Takový člověk musí jednat spravedlivě, mluvit pravdu ve svém srdci a dodržovat sliby a nesmí sobecky využívat druhé lidi. Až si budeš tento žalm číst, zeptej se sám sebe: ‚Hodí se tento popis i na mě? Pozval by mě Jehova, abych byl hostem v jeho stanu?‘ Když si osvojíme Jehovův způsob uvažování, posílí se tím naše vnímavost. (Přísloví 3:5, 6; Hebrejcům 5:14)

11. Jak farizeové ‚přecházeli právo a Boží lásku‘?

¹¹ Právě v tomto ohledu farizeové žalostně selhali. Znali Zákon po formální stránce, ale nedokázali pochopit jeho „gramatiku“. Byli schopni odříkat zpaměti nesčetně detailů Zákona, ale nepochopili osobnost Původce tohoto zákona. Ježíš jim řekl: „Dáváte desetinu z máty a routy a každé jiné zeleniny, ale přecházíte právo a Boží lásku!“ (Lukáš 11:42) Nepružná mysl a tvrdé srdce farizeům nedovolily využít sílu rozumu. Jejich rozporuplné uvažování se jasně projevilo, když kritizovali Ježíšovy učedníky za to, že o Sabatu trhají klasy a jedí zrna — ale v témže sabatním dnu se farizeové radili, jak Ježíše zavraždit, a svědomí se v nich ani trochu neozvalo. (Matouš 12:1, 2, 14)

12. Jak můžeme docílit toho, aby mezi námi a Jehovou jakožto Osobností byl větší soulad?

¹² Chceme být jiní než farizeové. Poznání Božího slova nám musí pomoci, aby mezi námi a Jehovou jakožto určitou Osobností byl větší soulad. Jak můžeme takového souladu dosáhnout? Někteří křesťané zjistili, že přineslo dobré výsledky, když si po přečtení určitého úseku z Bible nebo z některé biblické publikace kladli zkoumavé otázky, jako například: ‚Co mi to říká o Jehovovi a o jeho vlastnostech? Jak mohu projevovat Jehovovy vlastnosti v jednání s lidmi?‘ Když o tom budeme rozjímat, naše síla rozumu se rozvine; umožní nám, abychom byli „napodobiteli Boha“. (Efezanům 5:1)

Otroci Boha a Krista, ne lidí

13. Proč je možné říci, že farizeové jednali jako diktátoři v určování mravnosti?

¹³ Sboroví starší musí křesťanům, kteří jsou v jejich péči, umožnit, aby uplatňovali svou sílu rozumu. Členové sboru nejsou otroky lidí. „Kdybych se ještě líbil lidem, nebyl bych Kristův otrok,“ napsal Pavel. (Galaťanům 1:10; Kolosanům 3:23, 24) Farizeové naopak chtěli, aby se lidé domnívali, že důležitější než schválení od Boha je schválení od lidí. (Matouš 23:2–7; Jan 12:42, 43) Přisoudili si roli diktátorů v určování mravnosti, vymýšleli si vlastní zákony, a druhé lidi posuzovali podle toho, zda se těmito zákony řídí. Následovníci farizeů měli oslabenou schopnost používat biblicky školené svědomí. Stávali se z nich otroci lidí.

14, 15. a) Jak mohou dát starší najevo, že spolupracují se sborem? b) Jak by měli starší jednat v otázkách, které se týkají svědomí?

¹⁴ Dnešní křesťanští starší vědí, že členové sboru nejsou odpovědni jim. Každý křesťan musí nést svůj vlastní náklad. (Římanům 14:4; 2. Korinťanům 1:24; Galaťanům 6:5) Tak by to mělo být. Kdyby totiž členové sboru byli otroky lidí, kdyby byli poslušní jen kvůli tomu, že jsou pod dohledem, jak by asi jednali, kdyby starší právě nebyli na blízku? Pavel měl radost z Filipanů, a proto jim napsal: „Jako jste byli vždy poslušní nejen za mé přítomnosti, ale nyní ještě mnohem pohotověji za mé nepřítomnosti, pracujte stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním.“ Byli to skutečně Kristovi otroci, ne otroci Pavlovi. (Filipanům 2:12)

¹⁵ V otázkách svědomí nerozhodují sboroví starší za lidi, kteří jim jsou svěřeni do péče. Vysvětlí biblické zásady, které se dané záležitosti týkají, a pak nechají na každém jednotlivci, aby použil svou vlastní sílu rozumu a sám se rozhodl. Je to závažná odpovědnost, ale každý člověk ji musí nést sám.

16. Jaké opatření pro řešení problémů existovalo v Izraeli?

¹⁶ Přenesme se nyní do doby, kdy Jehova používal soudce, aby vedli izraelský národ. Bible říká: „V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král. Každý byl zvyklý činit to, co bylo správné v jeho vlastních očích.“ (Soudci 21:25) Jehova však zajistil, aby jeho lid nezůstal bez vedení. V každém městě byli starší muži, kteří byli zralí a mohli dobrým způsobem nabídnout pomoc, když měl někdo nějaký problém nebo nějakou otázku. A dobrou práci konali mezi lidem i levitští kněží, kteří vyučovali Božím zákonům. Ve zvlášť obtížných případech mohl velekněz prostřednictvím urim a tumim požádat o radu Boha. Publikace Insight on the Scriptures uvádí: „Člověk, který těchto opatření využil, který poznal Boží zákony a uplatňoval je, měl dobré vodítko pro své svědomí. Když v takovém případě dělal, ‚co bylo správné v jeho vlastních očích‘, jeho jednání nevedlo ke zlým koncům. Jehova lidem dovolil, aby se svým postojem a jednáním projevili jako ochotní, nebo jako neochotní.“ (Svazek 2, strany 162–163.b)

17. Jak mohou starší projevit, že když udílejí rady, neřídí se svými vlastními měřítky, ale měřítky Božími?

¹⁷ Sboroví starší, podobně jako kdysi izraelští soudcové a kněží, poskytují způsobem, který svědčí o jejich zralosti, pomoc v problémech a dávají cenné rady. Někdy dokonce ‚kárají, napomínají, vybízejí, se vší shovívavostí a uměním vyučovat‘. (2. Timoteovi 4:2) Nepoužívají k tomu svá vlastní měřítka toho, co je správné, ale používají Boží měřítka. Když starší dávají dobrý příklad a snaží se působit na srdce členů sboru, je to velmi účinné.

18. Proč je obzvlášť účinné, když starší působí na srdce členů sboru?

¹⁸ Srdce je jako „motor“, který křesťana pohání k činnosti. Proto Bible říká: „Z něho jsou zdroje života.“ (Přísloví 4:23) Starší, kteří působí na srdce členů sboru, zjišťují, že tím sbor získává motivaci, aby sloužil Bohu ze všech sil. Členové sboru jsou pak sami iniciativní, a není zapotřebí je stále podněcovat k činnosti. Jehova si nepřeje, abychom ho poslouchali z donucení. Přeje si, abychom to dělali proto, že ho ze srdce milujeme. K takové službě z celého srdce mohou starší povzbudit, když budou členům sboru pomáhat rozvíjet svou sílu rozumu.

Jak rozvíjet „Kristovu mysl“

19, 20. Proč je důležité rozvíjet Kristovu mysl?

¹⁹ Už jsme poznali, že pouhá znalost Božích zákonů nestačí. „Dej mi porozumět, abych zachovával tvůj zákon a abych jej celým srdcem dodržoval,“ úpěnlivě prosil žalmista. (Žalm 119:34) Jehova ve svém Slově odhalil, co to znamená mít „Kristovu mysl“. (1. Korinťanům 2:16) Dokonalý vzor člověka, který slouží Jehovovi se „silou rozumu“, nám zanechal Ježíš. Rozuměl Božím zákonům a zásadám a bezchybně je uplatňoval. Budeme-li zkoumat Ježíšův příklad, budeme „plně schopni pochopit . . . jaká je šířka a délka a výška a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání“. (Efezanům 3:17–19) To, co se o Ježíšovi z Bible dozvídáme, není pouhým souhrnem informací. Poznáním Ježíše totiž získáváme jasnou představu o tom, jaký je sám Jehova. (Jan 14:9, 10)

²⁰ Studiem Božího slova můžeme jasně pochopit Jehovovo myšlení, a dělat pak vyvážená rozhodnutí. To od nás bude vyžadovat úsilí. Musíme být horlivými badateli Božího slova a vnímavě reagovat na Boží osobnost a na Boží měřítka. Vždyť se vlastně učíme novou „gramatiku“. Ti, kdo to dělají, budou také jednat v souladu s Pavlovou vybídkou, abychom „předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu“. (Římanům 12:1)

[Poznámky pod čarou]

Co ses naučil?

◻ K jaké změně v souvislosti se službou Bohu došlo v roce 33 n. l.?

◻ Jak můžeme rozvíjet svou sílu rozumu?

◻ Jak mohou starší členům sboru pomoci, aby se stali otroky Boha a Krista?

◻ Proč bychom měli rozvíjet „Kristovu mysl“?

[Obrázek na straně 23]

Starší pomáhají druhým používat sílu rozumu