Jehovovo láskyplné uspořádání rodiny
„Kvůli tomu klekám před Otcem, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno.“ — EFEZANŮM 3:14, 15.
1, 2. a) Proč Jehova stvořil rodinu jakožto jednotku? b) Jakou úlohu v Jehovově uspořádání by měla mít rodina dnes?
JEHOVA stvořil rodinu jakožto jednotku. Tím zajistil více než jen uspokojení lidské potřeby být ve společnosti, mít oporu nebo mít k někomu důvěrný vztah. (1. Mojžíšova 2:18) Rodina byla prostředkem, jímž mělo být splněno Boží nádherné předsevzetí naplnit zemi. První manželské dvojici Bůh řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojžíšova 1:28) Vřelé rodinné prostředí poskytující výchovu a péči mělo blahodárně působit na množství dětí, jež se měly narodit Adamovi a Evě a jejich potomkům.
2 Tato první dvojice se však rozhodla pro neposlušnost — a následky byly pro ně i pro jejich potomstvo ničivé. (Římanům 5:12) Dnešní rodinný život je tedy jakousi deformací toho, čím měl být podle Božího přání. Přesto však má rodina i nadále důležité místo v Jehovově uspořádání a slouží jako základní jednotka křesťanské společnosti. To neznamená, že bychom neoceňovali znamenitou práci, kterou vykonávají ti mnozí křesťané mezi námi, kteří nežijí v manželství. Uznáváme však, že rodiny velmi přispívají k duchovnímu zdraví křesťanské organizace jako celku. Pevné rodiny napomáhají k tomu, že jsou pevné i sbory. Ale jak může pod tlakem dnešního života dobře prospívat tvá rodina? Odpověď najdeme, jestliže prozkoumáme, co o uspořádání rodiny říká Bible.
Rodina v biblických dobách
3. Jaké úlohy měli manžel a manželka v patriarchální rodině?
3 Adam a Eva pohrdli Božím uspořádáním, totiž vedením prostřednictvím hlavy. Ale muži víry, například Noe, Abraham, Izák, Jákob a Job, se plným právem ujali svého postavení hlavy rodiny. (Hebrejcům 7:4) Patriarchální rodina se podobala vládnímu zřízení v malém měřítku, přičemž otec působil jako náboženský vůdce, učitel i soudce. (1. Mojžíšova 8:20; 18:19) Také manželky měly důležitou úlohu — nesloužily jako otrokyně, ale jako pomocnice při správě domácnosti.
4. Jak se změnil rodinný život pod mojžíšským Zákonem, ale jakou úlohu měli rodiče i nadále?
4 Když se v roce 1513 př. n. l. stal Izrael národem, byl rodinný zákon podřízen národnímu Zákonu, který byl dán prostřednictvím Mojžíše. (2. Mojžíšova 24:3–8) Autoritu k rozhodování o záležitostech, v nichž šlo také o život nebo smrt, nyní dostali ustanovení soudci. (2. Mojžíšova 18:13–26) Levitské kněžstvo převzalo ty složky uctívání, jež souvisely s oběťmi. (3. Mojžíšova 1:2–5) Otec však měl i nadále důležitou úlohu. Otcům adresoval Mojžíš výzvu: „A prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji, budou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) Matky měly značný vliv. Slova v Přísloví 1:8 přikazovala mládeži: „Naslouchej, můj synu, kázni od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ Ano, v rámci autority svého manžela mohla hebrejská manželka vytvářet a prosazovat rodinný zákon. Děti ji měly mít v úctě, i když zestárla. — Přísloví 23:22.
5. Jaké místo v uspořádání rodiny bylo podle mojžíšského Zákona určeno dětem?
5 Boží zákon jasně určoval, jaké místo zaujímají děti. Pátá kniha Mojžíšova 5:16 říká: „Cti svého otce a svou matku, právě jak ti přikázal Jehova, tvůj Bůh, aby tvé dny byly dlouhé a aby se ti vedlo dobře na zemské půdě, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh.“ Neúcta k rodičům byla pod mojžíšským Zákonem velice vážnou urážkou. (2. Mojžíšova 21:15, 17) „V případě, že by byl nějaký muž, který svolává zlo na svého otce a na svou matku,“ stanovil Zákon, „měl by být zcela jistě usmrcen.“ (3. Mojžíšova 20:9) Vzpoura proti rodičům se rovnala vzpouře proti samotnému Bohu.
Úloha křesťanských manželů
6, 7. Proč se Pavlova slova v Efezanům 5:23–29 zdála Pavlovým čtenářům v prvním století revoluční?
6 Křesťanství přineslo další objasnění, pokud jde o uspořádání rodiny, zejména ohledně úlohy manžela. V prvním století bylo obvyklé, že manželé mimo křesťanský sbor zacházeli se svými manželkami tvrdě a despoticky. Ženám byla upírána základní práva a důstojnost. The Expositor’s Bible říká: „Kultivovaný Řek si manželku vzal k rození dětí. Její práva nijak neomezovala jeho sexuální žádosti. Láska nepatřila k manželské smlouvě. . . Otrokyně neměla žádná práva. Její tělo měl k dispozici její majitel.“
7 V takovém ovzduší napsal Pavel slova Efezanům 5:23–29: „Manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, neboť je zachránce tohoto těla. . . Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj. . . Manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová.“ Pro čtenáře v prvním století byla tato slova přímo revoluční. Komentář The Expositor’s Bible uvádí: „V křesťanství se — ve srovnání s tehdejší nevázanou morálkou — jevil tím nejnovějším a nejpřísnějším křesťanský názor na manželství. . . Zahájil novou epochu lidstva.“
8, 9. Jaké nezdravé postoje vůči ženám jsou obvyklé mezi muži a proč je důležité, aby křesťanští muži takové názory odmítli?
8 Dnes nejsou biblické rady manželům o nic méně revoluční. Ačkoli se velmi mluví o osvobození žen, mnozí muži stále ještě považují ženy za pouhý předmět k dosažení sexuálního uspokojení. Mnozí muži věří výmyslu, že se ženám vlastně líbí, když se nad nimi panuje, když jsou ovládány nebo týrány, a proto své manželky tělesně i citově zneužívají. Bylo by skutečně hanebné, kdyby křesťan podlehl světským názorům a zacházel by se svou manželkou hrubě. „Manžel byl služebním pomocníkem a měl veřejné přednášky,“ říká jedna křesťanka. A přece prozrazuje: „Udělal si ze mě oběť, bil mě.“ Je jasné, že takové jednání bylo v rozporu s Božím uspořádáním. Tento muž byl ojedinělou výjimkou; pokud chtěl být v Boží přízni, musel vyhledat pomoc, aby překonal své záchvaty zlosti. — Galaťanům 5:19–21.
9 Bůh přikazuje manželům, aby milovali své manželky jako své vlastní tělo. Pokud to někdo odmítá, dopouští se vzpoury proti samotnému Božímu uspořádání a může tak podkopat svůj vztah k Bohu. Apoštol Petr říká jasně: „Vy manželé, bydlete. . . [se svými manželkami] nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší. . . nádobě, aby vašim modlitbám nic nebránilo.“ (1. Petra 3:7) Kdyby někdo zacházel se svou manželkou hrubě, mohlo by to působit zhoubně i na její duchovní stav a také na duchovní stav potomků.
10. Například v jakých směrech mohou manželé uplatňovat vedení podle Kristova příkladu?
10 Manželé, vaše rodiny budou pod vaším vedením vzkvétat, budete-li vedení uplatňovat tak, jak je uplatňuje Kristus. Kristus nebyl nikdy hrubý a nejednal urážlivě. Mohl naopak říci: „Učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:29) Může to říci tvá rodina o tobě? Kristus jednal se svými učedníky jako s přáteli a důvěřoval jim. (Jan 15:15) Udílíš své manželce stejnou důstojnost? O ‚schopné manželce‘ se v Bibli říká: „V ni vkládá důvěru srdce jejího majitele.“ (Přísloví 31:10, 11) To znamená poskytnout jí určitou míru volnosti a prostoru k jednání a neomezovat ji zbytečnými zákazy. Ježíš kromě toho vybízel své učedníky, aby vyjadřovali své city a názory. (Matouš 9:28; 16:13–15) Jednáš stejně se svou manželkou? Nebo se domníváš, že upřímný projev nesouhlasu zpochybňuje tvou autoritu? Bereš-li v úvahu city své manželky a nepřehlížíš je, posiluješ v ní ve skutečnosti úctu k tvému vedoucímu postavení.
11. a) Jak mohou otcové pečovat o duchovní potřeby svých dětí? b) Proč musí starší a služební pomocníci dávat dobrý příklad v péči o svou rodinu?
11 Jsi-li otcem, očekává se od tebe také, že se ujmeš vedení v péči o duchovní, citové i tělesné potřeby svých dětí. K tomu patří i uplatňování dobrých zvyků v duchovní činnosti vaší rodiny: spolupracovat s nimi v kazatelské službě, vést domácí biblické studium, rozebírat denní text. Bible ukazuje zajímavou věc, že totiž starší nebo služební pomocník by měl být „muž, který předsedá znamenitým způsobem své vlastní domácnosti“. Muži, kteří slouží v těchto postaveních, by tedy měli být vzornými hlavami rodin. Nesou sice možná těžký náklad sborových povinností, ale jejich rodina pro ně musí být důležitější. Pavel ukázal proč: „Jestliže někdo vskutku neví, jak předsedat své vlastní domácnosti, jak bude pečovat o Boží sbor?“ — 1. Timoteovi 3:4, 5, 12.
Křesťanské manželky jsou oporou
12. Jakou úlohu má v křesťanském uspořádání manželka?
12 Jsi křesťanskou manželkou? Pak musíš mít také důležitou úlohu v uspořádání rodiny. Křesťanské manželky jsou vybízeny, „aby milovaly své manžely, milovaly své děti, aby byly zdravé mysli, cudné, doma pracovité, dobré a podřizovaly se svým vlastním manželům“. (Titovi 2:4, 5) Měla by ses tedy ze všech sil snažit, abys byla vzornou hospodyní a udržovala pro vaši rodinu čistou a příjemnou domácnost. Domácí práce snad bývá někdy namáhavá, ale není ani ponižující, ani bezvýznamná. Jako manželka ‚spravuješ domácnost‘ a máš možná v tomto směru dost široké pole působnosti. (1. Timoteovi 5:14) ‚Schopná manželka‘ například nakupovala potřeby pro domácnost, uzavírala obchody, při nichž šlo o nemovitosti, a dokonce vytvářela příjem tím, že v určité malé míře obchodovala. Není divu, že dosáhla chvály od svého manžela! (Přísloví, kapitola 31) Takovou iniciativu samozřejmě uplatňovala v rámci směrnic, které jí dával manžel jakožto její hlava.
13. a) Proč může být pro některé ženy obtížné projevovat podřízenost? b) Proč je pro křesťanky výhodné podřizovat se manželovi?
13 Podřizovat se manželovi však pro tebe nemusí být vždy snadné. Ne všichni muži vzbuzují úctu. A ty jsi možná velmi schopná, pokud jde o finanční záležitosti, plánování a organizování. Máš možná světské zaměstnání a značně přispíváš k příjmu rodiny. Nebo jsi možná v minulosti pod mužskou nadvládou nějak trpěla, a je ti zatěžko podřídit se muži. Jestliže však projevuješ svému manželovi „hlubokou úctu“, neboli jestliže máš před ním ‚bázeň‘, prokazuješ tím úctu k Božímu vedení prostřednictvím hlavy. (Efezanům 5:33, Kingdom Interlinear, Meziřádkový překlad Království; 1. Korinťanům 11:3) Podřízenost je také rozhodující pro úspěch vaší rodiny; pomůže ti, abys nevystavovala vaše manželství zbytečným stresům a napětí.
14. Co by mohla manželka dělat, jestliže nesouhlasí s rozhodnutím, které učinil její manžel?
14 Znamená to však, že musíš mlčet, když si myslíš, že tvůj manžel učiní nějaké rozhodnutí, které vaší rodině neprospěje? To není nutné. Abrahamova manželka Sára nemlčela, když si povšimla, že je ohroženo blaho jejího syna, Izáka. (1. Mojžíšova 21:8–10) Podobně možná někdy cítíš jako svou povinnost vyjádřit, co si myslíš. Bude-li to vyjádřeno s úctou a „v pravý čas“, zbožný křesťanský muž bude naslouchat. (Přísloví 25:11) Jestliže však tvůj návrh není uplatněn a nedojde k žádnému vážnému porušení některé z biblických zásad, nebyla bys sama proti sobě, kdybys odporovala přání svého manžela? Pamatuj na to, že „opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům, ale pošetilá jej strhává svýma vlastníma rukama“. (Přísloví 14:1) Jedním způsobem, jak můžeš svůj dům budovat, je podporovat manžela v jeho vedoucím postavení, jeho výsledky chválit a jeho omyly přitom přijímat s klidem a nerozčilovat se kvůli nim.
15. Jak se může manželka podílet na ukázňování a školení svých dětí?
15 Další způsob, jak můžeš budovat svůj dům, je podílet se na ukázňování a školení dětí. Můžeš například napomáhat tomu, aby rodinné studium probíhalo pravidelně a aby bylo povzbuzující. „Nenech svou ruku odpočinout“, jde-li o to, aby ses o Boží pravdy dělila se svými dětmi při každé příležitosti — když spolu někam cestujete nebo i když jen společně jdete na nákup. (Kazatel 11:6) Pomáhej jim s přípravou komentářů na shromáždění a s úkoly do školy teokratické služby. Dohlížej na to, s kým se stýkají. (1. Korinťanům 15:33) Pokud jde o Boží měřítka a ukázňování, ať vaše děti vědí, že jsi s manželem zajedno. Nepřipusť, aby tě vypočítavě stavěly proti tvému manželovi.
16. a) Jaký biblický příklad slouží k povzbuzení osamoceného rodiče, který se stará o děti sám, a také těch, jejichž manželský partner je nevěřící? b) Jak mohou takovým osobám pomáhat jiní ve sboru?
16 Staráš-li se jako osamocený rodič o děti sám nebo sama nebo máš-li nevěřícího manželského druha, budeš se rozhodně muset ujmout duchovního vedení. To může být obtížné, a někdy dokonce skličující. Ale nevzdávej se. Timoteově matce Euniké se podařilo učit Timotea svatým Písmům „od útlého dětství“, ačkoli její manžel byl nevěřící. (2. Timoteovi 1:5; 3:15) A mnozí mezi námi mají podobný úspěch. Potřebuješ-li v tomto směru nějakou pomoc, bude snad dobré dát o svých potřebách vědět starším. Snad budou moci zařídit, aby ti někdo pomohl dostat se na shromáždění a do kazatelské služby. Povzbudí možná jiné, aby brali tvou rodinu s sebou na rekreační výlety nebo na přátelská setkání. Nebo se snad postarají, aby ti některý zkušený zvěstovatel pomohl zahájit rodinné studium.
Vděčné děti
17. a) Jak mohou mladí přispívat k blahu rodiny? b) Jaký příklad dal v tomto ohledu Ježíš?
17 Mladí křesťané mohou přispět k blahu rodiny, jestliže se řídí radou z Efezanům 6:1–3: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože toto je spravedlivé: ‚Cti svého otce a svou matku‘, což je první příkaz se slibem: ‚Aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.‘ “ Jestliže spolupracujete se svými rodiči, projevujete tím úctu k Jehovovi. Ježíš Kristus byl dokonalý, a mohl si snadno myslet, že je pod jeho důstojnost podřizovat se nedokonalým rodičům. A přece jim „zůstal. . . podřízen. . . A Ježíš dále dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí.“ — Lukáš 2:51, 52.
18, 19. a) Co znamená ctít své rodiče? b) Jak se může domov stát občerstvujícím místem?
18 Neměl bys podobně ctít své rodiče i ty? „Ctít“ zde znamená uznávat řádně ustanovenou autoritu. (Srovnej 1. Petra 2:17.) Ve většině situací je taková úcta na místě i tehdy, jsou-li rodiče nevěřící nebo neposkytují-li dobrý příklad. Jestliže jsou tvoji rodiče příkladnými křesťany, měl bys je ctít tím více. Uvědom si také, že když tě rodiče ukázňují a vedou, nechtějí tě přitom zbytečně omezovat. Má to být pro tebe spíše ochranou, abys ‚žil dál‘. — Přísloví 7:1, 2.
19 Rodina je tedy opravdu láskyplným opatřením! Když se manžel, manželka i děti řídí Božími pravidly pro rodinný život, stává se domov bezpečným přístavem, občerstvujícím místem. Mohou ovšem vzniknout problémy, pokud jde o sdělování myšlenek a výchovu dětí. Náš další článek bude pojednávat o tom, jak je možné některé z těchto problémů řešit.
Vzpomínáš si?
◻ V jakém směru se stali vzorem bohabojní manželé, manželky a děti v biblických dobách?
◻ Jak křesťanství objasnilo úlohu manžela?
◻ Jakou úlohu v křesťanské rodině by měla mít manželka?
◻ Jak mohou mladí křesťané přispívat k blahu rodiny?
[Obrázek na straně 9]
„V křesťanství se — ve srovnání s tehdejší nevázanou morálkou — jevil tím nejnovějším a nejpřísnějším křesťanský názor na manželství. . . Zahájil novou epochu lidstva.“
[Obrázek na straně 10]
Křesťanští manželé povzbuzují své manželky, aby vyjadřovaly své city, a berou je v úvahu