Važme si ‚darů v podobě lidí‘
„[Berte] zřetel na ty, kteří mezi vámi tvrdě pracují a . . . [berte] na ně kvůli jejich práci . . . více než mimořádný ohled v lásce.“ (1. TESALONIČANŮM 5:12, 13)
1. Jakou sílu má podle Skutků 20:35 dávání? Znázorněte to.
„VÍCE štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Vzpomínáte si, kdy jste naposledy zažili pravdivost těchto Ježíšových slov? Možná jste dali dárek někomu, koho vroucně milujete. Pečlivě jste dárek vybírali, protože jste chtěli, aby to bylo něco, čeho si váš milovaný bude velmi vážit. Když jste pak v jeho tváři viděli, jak ho to potěšilo, jistě vás to zahřálo u srdce. Dávání, které vychází ze správné pohnutky, je projevem lásky. A projevování lásky má moc učinit nás šťastnými.
2, 3. (a) Proč je možné říci, že nikdo není šťastnější než Jehova, a jak může jeho srdci působit radost opatření, kterým jsou „dary v podobě lidí“? (b) Jak bychom se rozhodně nechtěli stavět k daru od Boha?
2 Kdo by tedy mohl být šťastnější než Jehova, který je Dárcem ‚každého dobrého daru‘? (Jakub 1:17; 1. Timoteovi 1:11) Když něco dává, vždy ho k tomu podněcuje láska. (1. Jana 4:8) To se jistě týká i daru, který prostřednictvím Krista dal sboru a kterým jsou „dary v podobě lidí“. (Efezanům 4:8) Opatření v podobě starších, kteří mají pečovat o stádo, je projevem hluboké lásky, kterou má Bůh ke svým ctitelům. Tito muži jsou pečlivě vybíráni — musí splňovat biblické požadavky. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9) Vědí, že musí „něžně zacházet se stádem“, protože jedině tehdy budou mít ovce důvod být za láskyplné pastýře vděční. (Skutky 20:29; Žalm 100:3) Když Jehova vidí, že srdce jeho ovcí překypuje takovou vděčností, jistě se pak raduje i jeho srdce. (Přísloví 27:11)
3 Určitě bychom nechtěli snižovat hodnotu daru od Boha, ani bychom nechtěli být nevděční, když nám dává takové dary. Vznikají tedy dvě otázky: Jak by starší měli pohlížet na svou úlohu ve sboru? A jak mohou zbývající členové stáda dát najevo, že si ‚darů v podobě lidí‘ váží?
‚Jsme vašimi spolupracovníky‘
4, 5. (a) K čemu Pavel přirovnává sbor a proč je toto znázornění výstižné? (b) Co Pavlovo znázornění ukazuje v souvislosti s tím, jak bychom na sebe měli pohlížet a jak bychom spolu měli jednat?
4 Jehova dal ‚darům v podobě lidí‘ určitou míru autority ve sboru. Starší svou autoritu samozřejmě nechtějí zneužívat, ale vědí, že jako nedokonalí lidé k tomu mohou snadno sklouznout. Jak by na sebe tedy měli pohlížet ve vztahu k ostatním členům stáda? Zamysleme se nad znázorněním, které použil apoštol Pavel. Když rozebral otázku, proč Bůh dal „dary v podobě lidí“, napsal: „Vyrůstejme láskou ve všem v toho, kdo je hlavou, v Krista. Z něho celé tělo tím, že je spolu harmonicky spojeno a utvořeno ke spolupráci prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je zapotřebí, podle působení každého jednotlivého údu v patřičné míře, směřuje k růstu těla pro jeho budování v lásce.“ (Efezanům 4:15, 16) Pavel tedy přirovnává sbor, to znamená starší a jeho ostatní členy, k lidskému tělu. Proč je toto znázornění tak výstižné?
5 Lidské tělo je tvořeno mnoha různými údy, ale má pouze jednu hlavu. Nic však není v těle bezúčelné — ani jeden sval, ani jeden nerv, ani jedna žilka. Každý orgán má svůj význam a svým dílem přispívá k tomu, aby tělo bylo zdravé a krásné. Podobně je i sbor tvořen mnoha různými členy, ale každý z nich, ať už je mladý či letitý, zdravý či churavý, může svým dílem přispět k tomu, aby byl sbor jako celek v duchovním ohledu zdravý a krásný. (1. Korinťanům 12:14–26) Nikdo nemusí mít pocit, že je příliš bezvýznamný. Na druhé straně, nikdo by si neměl připadat nadřazený, protože my všichni, tedy jak pastýři, tak i ovce, jsme součástí těla, které má pouze jednu hlavu, a tou je Kristus. Pavel tak vykresluje příjemný obraz lásky, péče a úcty, které bychom si měli vzájemně projevovat. Když to starší uznávají, pomáhá jim to, aby na svou úlohu ve sboru pohlíželi s pokorou a vyrovnaností.
6. Jakým způsobem Pavel projevoval pokorný postoj, přestože měl autoritu apoštola?
6 „Dary v podobě lidí“ se nesnaží ovládat život svých spoluvěřících ani jejich víru. Pavel sice měl autoritu apoštola, ale přesto Korinťanům pokorně napsal: „Ne že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti, neboť stojíte svou vírou.“ (2. Korinťanům 1:24) Pavel nechtěl ovládat víru svých bratrů a jejich způsob života. Věděl, že to není zapotřebí. Měl totiž důvěru, že to jsou věrní muži a věrné ženy, kteří jsou v Jehovově organizaci proto, že chtějí dělat, co je správné. Když tedy mluvil o sobě a o Timoteovi, který byl jeho druhem na cestách, Pavel vlastně řekl: ‚Naším úkolem je spolupracovat s vámi, abyste Bohu sloužili s radostí.‘ (2. Korinťanům 1:1) To byl skutečně pokorný postoj.
7. Co si pokorní starší uvědomují v souvislosti se svou úlohou ve sboru a v co důvěřují, pokud jde o jejich spolupracovníky?
7 Podobný úkol mají „dary v podobě lidí“ dnes. Jsou ‚spolupracovníky k naší radosti‘. Pokorní starší si uvědomují, že není na nich, aby rozhodovali, kolik toho jsou ostatní křesťané schopni vykonat ve službě Bohu. Vědí, že i když druhé mohou povzbuzovat, aby rozšířili nebo zkvalitnili svou službu, měla by služba Bohu pramenit z ochotného srdce. (Srovnej 2. Korinťanům 9:7.) Starší jsou přesvědčeni, že když jejich spolupracovníci budou naplněni radostí, budou pak dělat, co je v jejich silách. Upřímnou touhou starších tedy je pomoci svým bratrům, aby ‚Jehovovi sloužili s radováním‘. (Žalm 100:2)
Pomáhejte všem, aby sloužili s radostí
8. Jakými způsoby mohou starší svým bratrům pomáhat, aby Jehovovi sloužili s radostí?
8 Starší, jak můžete pomáhat svým bratrům, aby sloužili s radostí? Můžete je povzbuzovat svým příkladem. (1. Petra 5:3) Dávejte najevo horlivost pro službu a radost z ní. To ostatní křesťany možná povzbudí, aby váš příklad napodobili. Chvalte je za jejich usilovnou snahu. (Efezanům 4:29) Vřelá a upřímná pochvala jim pomůže, aby cítili, že jsou užiteční a potřební. Pochvala ovce také podnítí, aby chtěly Bohu sloužit co nejvíc. Vyvarujte se nevhodného srovnávání. (Galaťanům 6:4) Takové srovnávání totiž spíše sráží, než aby někoho povzbudilo k dosažení pokroku. Kromě toho Jehovovy ovce jsou lidé s různými životními podmínkami a s různými schopnostmi. Dávejte bratrům najevo, že jim důvěřujete, stejně jako to dělal Pavel. Láska „všemu věří“, a proto je dobré věřit tomu, že naši bratři milují Boha a chtějí se mu líbit. (1. Korinťanům 13:7) Tím, že jim ‚projevujete úctu‘, jsou podněcováni, aby ze sebe vydali to nejlepší. (Římanům 12:10) Buďte si jisti, že když jsou ovce povzbuzovány a občerstvovány, bude většina z nich dělat ve službě pro Boha všechno, co je v jejich silách, a bude mít z této služby radost. (Matouš 11:28–30)
9. Jaký náhled na ostatní starší pomůže každému staršímu, aby sloužil s radostí?
9 K tomu, abyste vy sami sloužili s radostí a vážili si jedinečných darů, které mají ostatní starší, vám pomůže, když se budete pokorně považovat za ‚spolupracovníky‘. Každý starší má určité vlohy a schopnosti, které může používat ve prospěch sboru. (1. Petra 4:10) Někdo může mít dar vyučování. Jiný starší může být dobrým organizátorem. A další může být díky své vřelosti a svému soucitu neobyčejně přístupným člověkem. Skutečností je, že žádný starší nemá všechny tyto dary ve stejné míře. Je snad tedy ten starší, který má nějaký zvláštní dar, například dar vyučování, něco víc než jiný starší? Určitě ne. (1. Korinťanům 4:7) Na druhé straně má-li jeden ze starších nějaký dar, nemusí mu ho ostatní starší závidět ani nemusí mít pocit, že jsou sami neschopní, když je starší za svou zvláštní schopnost chválen. Nezapomeňte, že každý z vás má určité dary. Jehova je ve vás vidí a může vám pomoci, abyste tyto dary pěstovali a používali je ve prospěch svých bratrů. (Filipanům 4:13)
‚Poslouchejte a buďte poddajní‘
10. Proč je nanejvýš vhodné, abychom projevovali ocenění pro „dary v podobě lidí“?
10 Když dostaneme nějaký dar, je nanejvýš vhodné, abychom projevili svou vděčnost. „Ukažte, že jste vděční,“ píše se v Kolosanům 3:15. A jak je to v případě ‚darů v podobě lidí‘ — cenného daru, který nám dal Jehova? Je pochopitelné, že jsme v prvé řadě vděční Jehovovi, štědrému Dárci darů. Ale co samotné „dary v podobě lidí“? Jak můžeme prokázat, že si jich vážíme?
11. (a) Jak můžeme dát najevo, že si ‚darů v podobě lidí‘ vážíme? (b) Jaký je význam výrazů ‚poslouchat‘ a ‚být poddajný‘?
11 Své ocenění pro „dary v podobě lidí“ můžeme dávat najevo tím, že pohotově dbáme jejich rad a rozhodnutí, které jsou založené na Bibli. Bible nám radí: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebrejcům 13:17) Všimněte si, že ty, kdo poskytují vedení, musíme nejen ‚poslouchat‘, ale musíme k nim také ‚být poddajní‘. Řecké slovo překládané jako „buďte poddajní“ znamená doslova „podrobujte se“. Výrazy „poslouchejte“ a „buďte poddajní“ komentuje znalec Bible R. C. H. Lenski takto: „Člověk poslouchá tehdy, když souhlasí s tím, co má udělat, když je přesvědčen o tom, že to je správné a užitečné; podrobuje se . . . tehdy, když má opačný názor.“ V případě, že chápeme pokyny těch, kdo poskytují vedení, a souhlasíme s nimi, posloucháme možná ochotně. Ale co když nechápeme, proč starší dospěli k určitému rozhodnutí?
12. Proč bychom měli být poddajní neboli se podrobovat, i když plně nechápeme, proč bylo určité rozhodnutí učiněno?
12 Za těchto okolností je možná zapotřebí, abychom byli poddajní neboli podrobovali se. Proč? V prvé řadě musíme důvěřovat tomu, že tito duchovně způsobilí muži mají na srdci naše blaho. Vždyť dobře vědí, že za ovce, které jim Jehova svěřil do péče, musí Jehovovi skládat účty. (Jakub 3:1) Kromě toho je dobré pamatovat na to, že neznáme všechny důvěrné informace, na jejichž základě starší určité rozhodnutí udělali. (Přísloví 18:13)
13. Co nám může pomoci, abychom byli poddajní v případě právních rozhodnutí, která starší učiní?
13 A jak je to s poddajností v případě právních rozhodnutí? Je pravda, že to nemusí být snadné, zejména když starší rozhodnou, že bude odňata pospolitost někomu, koho máme rádi — někomu z příbuzných nebo některému blízkému příteli. I v tomto případě je nejlepší podrobit se rozhodnutí, které učinily „dary v podobě lidí“. Mohou záležitost posoudit objektivněji než my, a možná znají více skutečností. Když mají tito bratři vydat takové rozhodnutí, je to pro ně často velmi bolestivé. ‚Soudit pro Jehovu‘ je závažná odpovědnost. (2. Paralipomenon 19:6) Starší se snaží být milosrdní, protože mají na mysli, že Bůh je „přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5) Jejich povinností však také je udržovat sbor čistý, a proto Bible dává pokyn, aby nekajícným provinilcům odňali pospolitost. (1. Korinťanům 5:11–13) V mnoha případech toto rozhodnutí uzná samotný provinilec. Takové ukáznění může být právě tím, co potřebuje, aby se vzpamatoval. Jestliže se my, lidé, které má rád, tomuto rozhodnutí starších ‚poddáme‘, pak mu tím můžeme pomoci, aby měl z tohoto ukáznění užitek. (Hebrejcům 12:11)
‚Berte na ně více než mimořádný ohled‘
14, 15. (a) Proč si podle slov v 1. Tesaloničanům 5:12, 13 starší zaslouží, abychom na ně brali ohled? (b) Proč je možné říci, že starší ‚mezi námi tvrdě pracují‘?
14 Své ocenění pro „dary v podobě lidí“ můžeme projevit také tím, že na ně bereme ohled. Členy sboru v Tesalonice Pavel ve svém dopise nabádal: „[Berte] zřetel na ty, kteří mezi vámi tvrdě pracují a předsedají vám v Pánu a napomínají vás, a [berte] na ně kvůli jejich práci . . . více než mimořádný ohled v lásce.“ (1. Tesaloničanům 5:12, 13) Nejsou snad slova, že „tvrdě pracují“, výstižným popisem toho, jak se oddaní starší nesobecky vydávají v náš prospěch? Uvažujme chvíli o tom, jak těžký náklad musí tito drazí bratři nést.
15 Starší je často otcem rodiny, a tudíž musí chodit do zaměstnání, aby svou rodinu zaopatřil. (1. Timoteovi 5:8) Jestliže má děti, je nutné, aby jim jako otec věnoval čas a pozornost. Možná jim musí pomáhat s úkoly do školy, a také si musí naplánovat určitý čas na nějakou zdravou odpočinkovou činnost, při níž by děti mohly vybít svou mladickou energii. (Kazatel 3:1, 4) Nejdůležitější však je to, že uspokojuje duchovní potřeby své rodiny, pravidelně vede rodinné biblické studium, spolupracuje se členy své rodiny v kazatelské službě a bere je na křesťanská shromáždění. (5. Mojžíšova 6:4–7; Efezanům 6:4) Nezapomeňme také, že kromě těchto povinností, které běžně plní řada z nás, mají starší další úkoly: musí si připravovat různé body programu na shromáždění, musí vykonávat pastýřské návštěvy, pečovat o duchovní blaho sboru a v případě potřeby projednávat právní případy. Někteří starší mají další povinnosti v souvislosti s krajskými či oblastními sjezdy, výstavbou sálů Království a výbory pro styk s nemocnicemi. Tito bratři opravdu „tvrdě pracují“.
16. Ukažte, jak můžeme dát najevo, že na starší bereme ohled.
16 Jak na ně tedy můžeme brát ohled? Jedno biblické přísloví říká: „Jak dobré je slovo v pravý čas!“ (Přísloví 15:23; 25:11) To, že jejich tvrdou práci nebereme jako něco samozřejmého, můžeme dát najevo upřímnými slovy ocenění a povzbuzení. Měli bychom být také rozumní v tom, co od nich očekáváme. Na jedné straně bychom neměli cítit nějaké zábrany, když je chceme požádat o pomoc. Mohou totiž nastat situace, kdy ‚naše srdce, to je v nás v kruté bolesti‘, a my potřebujeme biblické povzbuzení, vedení či radu od těch, kdo jsou ‚způsobilí vyučovat‘ z Božího slova. (Žalm 55:4; 1. Timoteovi 3:2) Na druhé straně ale musíme pamatovat na to, že nám starší může věnovat jen určité množství času, protože nesmí zanedbávat potřeby své vlastní rodiny nebo dalších členů sboru. Jestliže s těmito bratry, kteří tvrdě pracují, ‚soucítíme‘, nebudeme na ně mít nerozumné požadavky. (1. Petra 3:8) Buďme naopak vděční za jakýkoli čas a jakoukoli pozornost, které nám mohou v rozumné míře věnovat. (Filipanům 4:5)
17, 18. Jaké oběti přinášejí mnohé ženy, jejichž manželé jsou staršími, a jak můžeme dát najevo, že si těchto věrných sester vážíme?
17 A co manželky starších? Nezaslouží si snad i ty náš ohled? Vždyť se o svého manžela musí dělit se sborem a to od nich často vyžaduje řadu obětí. Starší musí někdy vyřizovat sborové záležitosti ve večerních hodinách, tedy v době, kdy by mohli být se svou rodinou. Věrné křesťanky v mnoha sborech ochotně tyto oběti přinášejí, aby jejich manželé mohli pečovat o Jehovovy ovce. (Srovnej 2. Korinťanům 12:15.)
18 Jak můžeme dát najevo, že si těchto věrných křesťanských sester vážíme? Jistě ne tím, že bychom byli nerozumně nároční na jejich manžely. Nezapomínejme však ani na to, jakou sílu mají obyčejná slova ocenění. V Příslovích 16:24 se říká: „Příjemná řeč je pláství medu, sladká pro duši a uzdravením pro kosti.“ Uvažujme o tom, co se jednou stalo. Po křesťanském shromáždění se jistý manželský pár obrátil na staršího a požádal ho, zda by si s nimi nemohl promluvit o jejich dospívajícím synovi. Zatímco starší s touto manželskou dvojicí mluvil, jeho manželka na něj trpělivě čekala. Když rozhovor skončil, přistoupila k ní matka onoho dospívajícího chlapce a řekla jí: „Chci ti poděkovat za čas, který tvůj manžel strávil tím, aby pomohl mé rodině.“ Manželku staršího tato obyčejná, příjemná slova ocenění skutečně zahřála u srdce.
19. (a) Jaké úkoly věrně plní starší jakožto celek? (b) Co by každý z nás měl být odhodlán dělat?
19 Starší, které Jehova dal, aby se starali o ovce, jsou jedním z jeho ‚dobrých darů‘. (Jakub 1:17) Tito muži samozřejmě nejsou dokonalí; jako každý z nás i oni dělají chyby. (1. Královská 8:46) Jakožto celek však starší ve sborech po celém světě věrně plní úkoly, které jim Jehova dal — usměrňují stádo, budují ho, podporují v něm jednotu a chrání ho. Kéž je každý starší rozhodnut dál něžně pečovat o Jehovovy ovce a tak se prokazovat jako dar neboli jako požehnání pro bratry. A kéž jsme my všichni rozhodnuti projevovat své ocenění pro „dary v podobě lidí“ tím, že je budeme poslouchat, že budeme poddajní a že budeme brát ohled na jejich tvrdou práci. A můžeme být Jehovovi opravdu vděční, že láskyplně opatřil tyto muže, kteří jeho ovcím vlastně říkají: ‚Naším úkolem je spolupracovat s vámi, abyste mohli Bohu sloužit s radostí.‘
Jak byste odpověděli?
◻ Proč je výstižné přirovnat sbor k tělu?
◻ Jak mohou starší pomáhat svým bratrům, aby Jehovovi sloužili s radostí?
◻ Proč bychom ty, kdo poskytují vedení, měli nejen poslouchat, ale proč bychom měli být i poddajní?
◻ Jakými způsoby můžeme dát najevo, že na starší bereme ohled?
[Obrázek na straně 16]
Starší, chvalte ostatní křesťany za jejich usilovnou snahu
[Obrázek na straně 17]
Svým příkladem horlivosti ve službě mohou starší pomoci členům rodiny a dalším křesťanům, aby Bohu sloužili s radostí
[Obrázky na straně 18]
Našich starších, kteří tvrdě pracují, si velmi vážíme