Přijmi Boží pomoc v překonávání tajných chyb

„Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — FILIPANŮM 4:13.

1. Jakou prosbu vyjádřil jeden ustaraný otec?

TEN chlapec byl epileptik.a Měl pěnu u úst, měl křeče a někdy padal do vody nebo do ohně. Jeho utrápený otec vyhledal jednoho muže, o němž bylo známo, že léčí nemocné. Když se zdálo, že má málo důvěry ve schopnosti toho muže, zvolal otec: „Věřím! Pomoz mi, kde potřebuji víru!“

2. Proč si můžeme být jisti, že nám chce Bůh pomoci přemáhat naše chyby?

² Od tohoto otce, který hledal Ježíšovu pomoc, se můžeme něčemu naučit. Ten muž připustil, že je snad jeho víra nedostatečná; byl si také jistý, že Ježíš chtěl pomoci. To by se mohlo stát i nám, když zápasíme se svými vlastními chybami — snad i tajnými — a snažíme se je překonat. Můžeme důvěřovat, že Jehova Bůh nám chce pomoci, jako pomáhal v minulosti jiným lidem. (Srovnej Marka 1:40–42.) Pomohl například apoštolu Pavlovi vyvarovat se chyb, kterých by se člověk mohl dopustit, má-li nadbytek nebo trpí-li nouzí. Chudý člověk snad může toužit po bohatství; slabost zámožného člověka může spočívat v tom, že zálibně důvěřuje ve svůj úspěch a dívá se svrchu na ty, kteří mají méně než on. (Job 31:24, 25, 28) Jak překonal Pavel takové chyby nebo jak se jim vyhnul? Řekl: „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Fil. 4:11–13.

3. Proč jednáme moudře, snažíme-li se přemáhat své slabosti?

³ Je moudré, jestliže opřeni o Boží moc pracujeme na tom, abychom potírali své chyby, místo abychom je přecházeli jen proto, že snad jsou v této chvíli tajné. Žalmista řekl o Jehovovi: „Je si vědom tajných věcí srdce.“ (Žalm 44:21; 44:22, „KB“) Jestliže své chyby nepřemáháme, pak vyjdou k naší velké škodě jednou najevo. Platí zásada: „Hříchy některých lidí jsou veřejně zjevné a vedou přímo k soudu, ale u jiných se později jejich hříchy také stanou zjevnými.“ (1. Tim. 5:24) Prozkoumejme nyní dvě velmi rozšířené chyby, jež si zaslouží pozornost křesťanů, kteří se chtějí líbit Jehovovi.

Tajná chyba související s pohlavní žádostí

4, 5. a) Jaký vyrovnaný názor na sexuální žádosti zastává Bible? b) Jaké rady ohledně pohlavní žádosti najdeme v Písmu?

⁴ Jedním z Božích nejznamenitějších darů je manželství a ve spojení s ním schopnost a touha po rozmnožování. (1. Mojž. 1:28) Pohlavní žádost, která se projevuje v manželství, je přirozená a čistá. Bible schvaluje, jestliže člověk nachází sexuální uspokojení se svým manželským druhem. (Přísl. 5:15–19) Ale pohlavní pud nesmí být nevázaný. Pro srovnání uvažujme o chuti k jídlu. Jestliže se nám vždy vrací chuť k jídlu, neznamená to, že by v nás měla vzniknout nepřiměřená žádostivost po jídle nebo že bychom mohli bez ovládání jíst kdykoli, kdekoli a cokoli. — Přísl. 25:16, 27.

⁵ Pavel snad byl kdysi ženatý a věděl, že normální sexuální projevy mezi manželskými druhy jsou na místě. (1. Kor. 7:1–5) Proto mluvil o něčem jiném, když napsal: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chamtivost.“ (Kol. 3:5) Musel zde mít na mysli sexuální projevy, které přesahují správné manželské uspořádání a prostředky. Apoštol také řekl: „Aby každý z vás věděl, jak se ujmout vlády nad svou nádobou ve svatosti a cti, ne v chtivých pohlavních choutkách.“ (1. Tes. 4:4, 5) Tato otevřená, inspirovaná rada je užitečná jak pro křesťany v manželství, tak i pro křestany svobodné.

6. Proč je správné, že se křesťané varují sebeukájení?

⁶ „Chtivé pohlavní choutky“ se často projevují tím, že člověk dráždí své pohlavní orgány, protože mu to působí příjemné pocity. To se označuje jako masturbace nebo sebeukájení. Mezi svobodnými muži a ženami je to velmi rozšířený zvyk. Ale pěstují jej také mnozí lidé, kteří jsou v manželství. Tento zvyk je tak obvyklý, že mnozí lékaři jej prohlašují za normální, a dokonce užitečný. Ale je to zvyk, který odporuje Boží výstraze před „chamtivými pohlavními choutkami“. Proč to tak je a proč by měli křesťané překonávat tento zvyk, to lépe pochopíme, budeme-li uvažovat o některých Ježíšových radách.

7. Která myšlenka z Matouše 5:28 je dalším důvodem, proč se máme vyvarovat masturbace?

⁷ Ježíš řekl, že „každý, kdo se neustále dívá na nějakou ženu, aby k ní vzplanul vášní, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ (Mat. 5:28) Věděl, že vášnivé myšlenky na cizoložství často předcházejí nemravné jednání. I ti, kteří omlouvají masturbaci, připouštějí, že je často spojena se sexuálními představami. V knize „Rozmluvy s tvým dospívajícím dítětem“ (angl.) se mluví o tom, že mladí „věnují vědomou pozornost potěšení, které mohou mít z masturbace“, a dále je tam řečeno: „Snad si představují sami sebe v divokých sexuálních situacích nebo s partnery téhož pohlaví nebo se staršími lidmi, jako jsou učitelé, příbuzní nebo dokonce [rodiče]. Snad si představují sexuální násilí. To všechno je absolutně normální.“ Je to tak opravdu? Jak by mohli křesťané považovat takové představy a masturbaci za „normální“ ve světle Ježíšovy výstrahy před ‚cizoložstvím v srdci‘ nebo ve světle Pavlovy výstrahy před „chtivými pohlavními choutkami“? Ne, takové představy a sebeukájení je nutné překonávat, ať již jde o mládež nebo o dospělé, o svobodného člověka nebo o osobu v manželství.

Překonávat tuto soukromou chybu

8, 9. Co musí člověk uznat, aby se mohl zbavit zvyku masturbace?

⁸ Co by měl dělat křesťan, který má tuto tajnou slabost, aby ji přemohl a ‚ujal se vlády nad svou nádobou ve svatosti a cti‘? (1. Tes. 4:4) Bůh nám poskytuje ve svém Slovu cennou pomoc.

⁹ V první řadě je důležité uznat, že Jehova má určité normy. Naprosto jasně ukazuje, že sexuální jednání mimo manželství, jak smilstvo, tak i cizoložství, je nesprávné. (Žid. 13:4) Jestliže jsme tedy přesvědčeni o tom, že jeho cesty jsou ty nejlepší, budeme hledat uspokojení sexuálních projevů jedině v rámci manželství. (Žalm 25:4, 5) V knize „Dospívání“ (angl.) od E. Atwatera je ukázáno, že v otázce masturbace jsou mladí obvykle ‚nesdílní, rozpačití a nedůvěřiví‘. Jako jeden důvod se uvádí, že ‚při masturbaci chybí blízký vztah lásky, který je spojen se sexuálním stykem‘. Ano, je užitečné ovládat své sexuální touhy, dokud je nebude možné s láskou projevit v manželských stycích.

10. Které kroky může člověk podniknout, aby se mohl snadněji zbavit tohoto zvyku?

¹⁰ Další pomoc nám poskytuje Boží slovo radou: „Všechno, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a každá věc hodná chvály, o tom dále uvažujte.“ (Fil. 4:8) Je jasné, že erotické obrázky a nemravné romány nejsou ‚cudné‘ a nemluví se o nich dobře a není v nich „ctnost“. Ale právě těmito věcmi živí často svou mysl ti, kteří pěstují masturbaci. Kdo je rozhodnut překonat tuto chybu, musí se proto absolutně vyhýbat takovým erotickým materiálům. Zkušenosti ukazují toto: Pokud se něčí žádosti začnou zaměřovat k erotickým věcem způsobem, který dříve vedl k masturbaci, pak může být tato žádost potlačena, jestliže se člověk s rozhodností soustředí na věci, které jsou správné a ctnostné. To je důležité především tehdy, je-li člověk sám nebo ve tmě, kdy dochází k tajné chybě sebeukájení nejčastěji.b — Řím. 13:12–14.

11. Popiš, které další kroky se prokázaly jako užitečné v boji proti tomuto zvyku.

¹¹ Další pomocí je zůstat činný, v souladu s vybídnutím: „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné.“ (Ef. 5:15) Zeptej se některého zralého důvěrného křesťanského přítele, jaké správné věci se dají dělat. (Iz. 32:2) Mnozí, kteří překonali tuto chybu, připouštějí, že vědomí, že se jich bude některý starostlivý křesťan ptát na jejich pokrok, jim pomohlo vypěstovat si sebeovládání. Naším nejbližším důvěrným přítelem by ovšem měl být Jehova. Proto je nezbytně nutné obracet se k němu v modlitbě a prosit jej o pomoc. (Fil. 4:6, 7) Jestliže někdo, kdo již nějakou dobu bojuje proti této chybě, přece „klopýtne“, může prosit Boha o sílu, a pak může obnovit své úsilí a pravděpodobně bude mít opět úspěch, snad dokonce na ještě delší dobu. — Žid. 12:12, 13; Žalm 103:13, 14.

Bojovat proti zneužívání alkoholu

12. Jaký je křesťanský názor na alkoholické nápoje?

¹² Jeden biblický text říká: ‚Víno . . . rozradostňuje Boha a lidi.‘ (Soud. 9:13) Snad s tím souhlasíš, protože alkoholické nápoje usnadňují uvolnění a jsou pro mnohé zdrojem potěšení. (Žalm 104:15) Málokdo však popře, že užívání alkoholických nápojů může vyvolávat tělesné i morální nebezpečí. Velkým problémem je vyslovené opilství. Tato chyba je tak závažná, že Boží slovo vybízí, aby opilci byli vyloučeni ze sboru a říká, že se nedostanou do království. (1. Kor. 5:11–13; Gal. 5:19–21) Křesťané si toho jsou vědomi a budou jistě souhlasit s tím, že musí dávat pozor, aby se neopili. Ale jak se může kromě opilství stát užívání alkoholu tajnou chybou?

13. Znázorni, jak se může vyvinout závislost na alkoholu.

¹³ I když snad křesťan pije jen umírněně, může se dopustit závažné chyby. Přemýšlej o zkušenosti jednoho muže, kterému budeme říkat Heinz. On, jeho manželka i děti se stali pravými křesťany a byli v místním sboru velmi činní. Časem byl Heinz jmenován starším a ve sborech ve svém městě byl považován za ‚sloup‘. (Gal. 2:9) Je pochopitelné, že výchova dětí a péče o stádo s sebou přinášely určité zatížení. (2. Kor. 11:28) Do značného napětí se dostával ve svém zaměstnání, protože společnost, pro kterou pracoval, vzrůstala a jeho šéf si přál, aby projednával mnohé problémy a činil rozhodnutí.

Večer se často stávalo, že Heinz cítil značné napětí. Zjistil, že sklenička nebo dvě mu pomáhaly k uvolnění. Jako zralý křesťan dával ovšem pozor, aby nepil příliš nebo aby se neopil. Ačkoli se večer trochu napil, nepotřeboval alkohol během dne a nepil zpravidla ani při jídle. Rozhodně o něm nebylo známo, že by se ‚oddával množství vína‘. — 1. Tim. 3:8.

Nenadále se Heinz dostal do nemocnice, kde se měl podrobit nějaké běžné operaci. Objevily se u něj jakési neobvyklé symptomy. Čím byly způsobeny? Netrvalo dlouho a lékaři zjistili, že Heinz trpí symptomy z odnětí alkoholu. Ano, jeho tělo se stalo závislým na alkoholu. Pro rodinu to bylo naprostým překvapením, ale přimkli se k němu a podpořili jej v rozhodnutí úplně se vyvarovat alkoholu.

14. Jak by mohlo dojít k tomu, že by se někdo stal terčem posměchu kvůli alkoholickým nápojům?

¹⁴ Někteří mají pocit, že alkohol zaujal v jejich životě jakousi neobvyklou roli, a proto se snaží pití zakrýt a nechtějí, aby rodina a přátelé věděli, kolik vypijí a jak často. Jiní snad nemají pocit, že jsou závislí na alkoholu, a přece se stalo pití ústředním momentem v průběhu jejich dne. Osoby obou těchto kategorií jsou ve velkém nebezpečí, že někdy vypijí příliš mnoho nebo že se stanou skrytými alkoholiky. Zamysli se nad příslovím: „Víno je posměvač, opojný nápoj je bouřlivý, a žádný, kdo pro něj sejde z cesty, není moudrý.“ (Přísl. 20:1) To znamená, že kdo příliš pije, má sklon k bouřlivému jednání a může se stát terčem posměchu. Ale víno může někoho učinit předmětem posměchu i v jiném ohledu. Posměch si totiž zaslouží člověk, který si myslí, že jeho pití je skryté před Bohem.

15. Jak se vztahují slova Pavlova v 1. Korinťanům 9:24–27 na křesťana, který užívá alkohol?

¹⁵ K ovoci Božího ducha patří sebeovládání, a tuto vlastnost potřebujeme ve všech životních situacích. (Gal. 5:22, 23) Pavel přirovnal křesťana k závodnímu běžci. Při doslovném závodu se běžci „ve všem . . . cvičí v sebeovládání“, jen aby „dostali porušitelnou korunu“. Také křesťan musí projevovat „ve všem . . . sebeovládání“, aby získal mnohem hodnotnější cenu — ŽIVOT. Pavel zdůraznil, že musíme ‚vést své tělo jako otroka‘, abychom si byli jisti, že ‚potom, když jsme kázali jiným, sami nebudeme nějak neschváleni‘, například kvůli tajné chybě související s užíváním alkoholu. — 1. Kor. 9:24–27.

16. Jak je možné zjistit, zda se stalo užívání alkoholu pro někoho slabostí?

¹⁶ Co může křesťanovi pomoci, aby se vypořádal s touto chybou? Velkou pomocí je, jestliže si uvědomí, že ten, kdo pije, může sice svůj zvyk skrýt před lidmi, ale ne před Bohem. (1. Kor. 4:5) A tak by měl člověk upřímně — před Božím zrakem — uvažovat o svých zvyklostech při pití. (Máme na mysli pití pro potěšení nebo pro účinek, ne jen pití malého množství v podobě obvyklého nápoje při jídle.) Ale někteří snad řeknou: „Ale já nemusím pít. Prostě se mi to líbí; odpočinu si při tom. Kdybych chtěl, úplně bych se obešel bez alkoholu.“ Dobře, jestliže zde je nebezpečí nemírného pití nebo závislosti na alkoholu, proč bys to nezkusil na měsíc nebo na dva? Protože bývá silný sklon popírat, že je v této věci nějaký problém, mohl by ses také rozhodnout, že se měsíc zdržíš pití při všech příležitostech, kdy normálně alkohol piješ. Například, kdo se obvykle napije po práci, před spaním nebo při nějakém společenském setkání, měl by se toho úplně vyvarovat. Tak si může sám vyzkoušet své pocity. Jestliže to je těžké nebo ‚si prostě nemůže odpočinout‘, pak jde o závažnou chybu.

17. Proč musí křesťan, který má skrytou slabost pro alkohol, pracovat na tom, aby ji přemohl?

¹⁷ Jakmile si upřímný křesťan před Bohem uvědomí, že má nějakou chybu související s alkoholem, bude snadnější ji překonat. Snad již ví, že ‚hloupá osoba‘ uvažuje tak, že ‚kradené vody jsou sladké a chléb [nebo alkohol] pojídaný v tajnosti — ten je příjemný‘. Ale o takových lidech říká Přísloví, že budou „nemohoucí ve smrti“. Naproti tomu moudrý člověk miluje kárání a ‚opouští nezkušené a zůstává naživu a chodí přímou cestou porozumění‘. (Přísl. 9:1, 6, 8, 13–18) Ano, Bůh nám poskytuje další pomoc při překonávání tajných chyb tím, že nám ukazuje, co leží před námi, jaké budou konečné výsledky.

Bůh odměňuje jednání, které se děje v soukromí

18. Nač se můžeme spoléhat, když překonáváme své tajné slabosti? (Přísloví 24:12; 2. Sam. 22:25–27)

¹⁸ Někteří lidé se bojí, že jejich špatné způsoby vyjdou najevo, ať již před lidmi nebo před Bohem. S námi by to tak nemělo být. Žijme s vědomím, že před „pravým Bohem“ nemůžeme nic skrýt, protože on „sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou skrytou věc, ať je dobrá nebo zlá“. (Kaz. 12:14) Přijměme Jehovovu pomoc, když bojujeme proti svým chybám, i proti těm skrytým. Pak se můžeme těšit na dobu, kdy budou „tajné věci tmy“ vyneseny na světlo a budou zjeveny „rady srdce“. „Potom každý bude mít chválu, která mu přijde od Boha.“ — 1. Kor. 4:5; Řím. 2:6, 7, 16.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◆ Jak se Bůh dívá na tajné chyby, na nichž snad právě pracujeme?

◆ Která biblická rada ukazuje, že je nutné vyvarovat se sebeukájení?

◆ Jak může křesťan překonat zvyk sebeukájení?

◆ Jak se může stát užívání alkoholu tajnou chybou, ačkoli je Bible neodsuzuje?

◆ Jaké moudré kroky je možné podniknout proti tajné slabosti související s užíváním alkoholických nápojů?